Pedagogika jako vědecká disciplína Termín pedagogika Termín pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy. Tento výraz se přesunul do antické latiny – jakožto paedagogus s posunutým významem otrok → učitel, vychovatel. V české pedagogice se užívá výrazu pedagog – člověk, který se věnuje výchově profesionálně a má pro tuto činnost určitou kvalifikaci. * přesný význam slova – pais = dítě, aigen = vésti * základy tomuto oboru jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých položil svými pedagogickými spisy Jan Amos Komenský * je úzce spojena s ostatními vědními obory, zejména s vědami přírodními, společenskými i technickými Jako vědní obor se konstituovala až v 19. století. Definice pojmu pedagogika Přesná definice není k dispozici, protože pedagogika je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti, definice se odlišují dle autora 1a. Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. 1b. Obor vzdělávání na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele, respektive předmět v rámci tohoto studia (PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník) 2. Pedagogika je věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže i dospělých (JŮVA, V. Úvod do pedagogiky) Základní charakter pedagogiky Pedagogika je věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Jako věda zahrnuje teorii i praxi. Má charakter normativní, explorativní a explanativní. * normativní charakter – pedagogika stanovuje určité normy, vzory, doporučení, cíle, jak realizovat edukaci * explorativní (výzkumný) charakter – pedagogika zkoumá, je založena na poznatcích získaných z výzkumu * explanativní (popisný) charakter – pedagogika zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality Pedagogika má svůj předmět bádání, význam a úkoly, obsahovou strukturu, účel a poslání, výzkum a jeho metody. Má-li být vědou, musí se opírat o výzkum. Pojem edukace pochází z řečtiny – „educo, educare“ – a znamená doslova vytažení ven a do dálky, nechání narůst, nakypění a vypracování ... Výraz přešel do angličtiny – „education“ a jeho význam bývá přeložen jako vychovávat, vzdělávat. Německý výraz „Bildung“ se překládá do češtiny podobně – jako „výchova a vzdělání“. V původním významu u mistra Eckharta však znamenal „stávat se božím obrazem“. (Německé slovo Bild znamená „obraz“). To, co je na začátku života dítěte pouhou možností, má být pomocí výchovy a vzdělání vyzdviženo do vyšší roviny, blíže k Bohu Předmět pedagogiky Předmětem pedagogiky je výchova. Pedagogika se zabývá vším tím, co vytváří nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů. (Jan Průcha) Pedagogika se zabývá člověkem v situaci výchovy … V situaci výchovy je celý člověk se všemi svými vztahy ke skutečnosti. Jde tedy o předmět zkoumání maximálně složitý, mnohonásobně polarizovaný, vyžadující interdisciplinární spolupráci všech věd o člověku. (Stanislava Kučerová) Význam pedagogiky * Teoretický význam – odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v životě jedince a společnosti, zabývá se výchovou v jednotlivých věkových obdobích a v různých výchovných zařízeních * Praktický význam – poskytuje množství podnětů pro edukační aktivity všem výchovným a školským pracovníkům, rodičům i pracovníkům souvisejících profesí; teoretické závěry jsou aplikovány v oblastech školství, mimoškolního vzdělávání, ekonomického rozhodování, sociální politiky, pomáhajících profesí a oblastech samotné vědy. Je nutné skloubit teoretické pedagogické vzdělání, postoj ke společnosti, k lidem a k pedagogické práci a praktické dovednosti (Jarmila Svobodová, Bohumíra Šmahelová) Úkoly pedagogiky Pedagogika plní tři úkoly * Analytické úkoly – zkoumá aktuální výchovnou realitu * Verifikační úkoly – ověřuje, zda dosud platí určité poznatky * Prognostické úkoly – formuluje perspektivní výchovné cíle Obsahová náplň pedagogiky Předmět pedagogiky (výchova člověka) je natolik rozsáhlý, že musíme přistoupit k  rozdělení vědy na specializované disciplíny , rozlišujeme základní dělení dle pěti kritérií:  1. Podle obsahu zkoumání: obecná pedagogika, srovnávací pedagogika, dějiny pedagogiky a školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, pedagogická diagnostika, pedagogická evaluace, pedagogická prognostika, pedagogická teleologie, teorie řízení škol a školství, technologie vzdělávání.  2. Podle věku: předškolní pedagogika, školní, vysokoškolská, andragogika (výchova a vzdělávání dospělých v ekonomicky produktivním věku), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů // dospělých v ekonomicky neproduktivním věku)  3. Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní pedagogika  4. Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie, oftalmopedie // tyflopedie, etopedie  5. Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská pedagogika, pedagogika volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže, alternativní pedagogika Účel a poslání pedagogiky Účelem pedagogiky je být normální vědou. To znamená mít rozvinuté atributy, které normální vědu charakterizují, tedy: * jasně vymezený předmět bádání a jeho teorii * výzkum a jeho metodologii * infrastrukturu s podpůrnými institucemi pro fungování vědy Metody pedagogiky pedagogické vědy vycházejí ze dvou základních zdrojů:  1. z kriticky zhodnoceného historického dědictví pedagogiky – je utvořeno pedagogickými idejemi klasiků a doklady o vývoji pojetí a organizaci výchovy ve společnosti a výchovných institucí  2. ze současných pedagogických zkušeností škol , výchovných a vzdělávacích zařízení, hromadných sdělovacích prostředků, pracovišť, organizací a rodiny Historickosrovnávací metoda * plní základní úlohu při řešení koncepčních otázek pedagogiky (cílů, obsahu a prostředků výchovy) i při analýze výchovných procesů (jejich principů, faktorů a metod) * poskytuje pedagogice tři hlavní okruhy informací:  1. rozbor výchovných koncepcí v jednotlivých etapách vývoje společnosti  2. analýzu výchovné praxe v různých pedagogických institucích  3. výchovné ideje klasiků pedagogiky a filosofů Výzkum současné pedagogické praxe v různých typech vzdělávacích a výchovných institucí * „Úkolem tohoto výzkumu je sbírat, analyzovat a zobecňovat pedagogické jevy, postupně odhalovat zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a dospívat ke zdůvodněným normám zajišťující účinnou pedagogickou práci. Zkoumají se plány škol, osnovy vyučovacích předmětů, učebnice (rozsah látky, struktura a koordinace učiva, jeho přiměřenost žákům apod.) a vyučovací pomůcky, procesy osvojování a upevňování vědomostí a dovedností při vyučování i v jiných formách výchovné práce.“ (JŮVA, V. Úvod do pedagogiky) * při výzkumu se užívá nejrůznějších metod – pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, studium pedagogických dokumentů, měření různých výkonů; metody se uplatňují komplexně, doplňují se; důraz je kladen nejen na stránku kvantitativní, ale i na stránku kvalitativní Konkrétní metody pedagogiky * Pozorování – cílevědomé a plánovité sledování jevu nebo osoby v jeho přirozených podmínkách * Experiment (pokus) – zkoumají se záměrně navozené pedagogické jevy v předem připravených a kontrolovaných podmínkách * Rozhovor – verbální komunikace mezi výzkumným pracovníkem a dotazovanou osobou * Dotazník – písemná forma dotazování, umožňující získat v poměrně krátkém čase velké množství údajů; zaměřuje se jak na vychovávané, tak na vychovatele * Studium pedagogických dokumentů – předmětem zkoumání jsou konkrétní materiály které dokumentují práci žáků i pedagogických pracovníků * Měření výsledků žákovských úkolů i jejich dílčích parametrů – uplatňují se zejména testy v různých oblastech PROSTŘEDKY VÝCHOVY PROSTŘEDKY VÝCHOVY- výchova se uskutečňuje za použití rozmanitých prostředků, které působí jak intencionálně-záměrně, tak funkcionálně-nepřímo jakoby bezděčně. Navzájem se doplňují a podporují. PROSTŘEDKY VÝCHOVY jsou nástroje umožňující dosažení výchovných cílů. Širší význam-zahrnuje prostředky nemateriální (výchov. zásady, formy, metody) dále celou sféru materiál. prostředků (pomůcky). Užší význam- zahrnuje jen prostředky materiální. PEDAGOGICKÁ TELEOLOGIE- zabývá se otázkami zpracování výchovných cílů. CÍLE VÝCHOVY - v nejobecnější podobě ucelená představa (ideál) předpokládaných a žádoucích vlastností člověka, které lze získat výchovou. Cíl výchovy znamená orientaci k určeným hodnotám. Cíle výchovy postihují vědomě zvolené pedagogické možnosti, cíle výchovy vymezují směr žádoucího vývoje vychovávaných a působení vychovávajících, cíle výchovy mají být přiměřené podmínkám vnějším i vnitřním. PEDAGOGICKÉ PRINCIPY- (tj. výchovně vzdělávací zásady) jsou to nejobecnější požadavky (normy) optimalizující výchovně-vzdělávací činnost. Tyto principy se nejdříve získávaly empiricky, na základě rozboru a zobecnění pedagogických postupů, které ve výchovně vzdělávací praxi vedly k úspěšným výsledkům. Princip: cílevědomosti, soustavnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, přiměřenosti, emocionálnosti, jednotnosti výchovného působení. FORMY VÝCHOVY - intencionální výchova (přímá)- probíhá při interakci vychovávaný X vychovatel. - Funkcionální (nepřímá)- vychovává prostředí, může být efektivnější než internacionální (parta, média). PODMÍNKY VÝCHOVY jsou determinanty výchovy, vedení i utváření lidí. Vnější podmínkv výchovy tvoří sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané osobnosti. Patří mezi ně: * dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí * čas, velikost školy a její vybavení, pravidla spojená s klimatem školy, kurikulum, učebny, jejich materiální vybavení, pomůcky, hřiště, dílny, laboratoře, knihovna, jídelna, učivo, řízení výchovného procesu, třída žáků chápaná jako sociální skupina, vyučujíc * faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní i demografické Vnitřní podmínky tvoří komplexně pojatá, dosažená úroveň jedinců i skupin. Patří mezi ně: * fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené, ale i získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí) * veškeré výchovně vzdělávací výsledky (co se jedinec do té doby učil, k čemu byl vychováván) * výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření (co si přináší například z rodiny, z party apod.) Cíle výchovy a vzdělávání z hlediska taxonomie J. Skalková: A tak je třeba se ptát: spojuje se vzdělávání mladých lidí ve vědě a technice, včetně získávání nejmodernějších poznatků, dostatečně také s cestami, které jim pomáhají chápat takové lidské dimenze, jako je odpovědnost, ochota pozorně naslouchat druhým, chápat lidskou důstojnost? Uděláme si v procesu vzdělávání čas na to, abychom rozvíjeli schopnosti sebereflexe mladého člověka, dovednost sebeovládání, dovednost zříci se něčeho, dovednost hodnotně užívat vlastního poznání? Rozvíjejí vzdělávací instituce takovou charakterovou výchovu, která by u mladé generace vytvářela předpoklady pro správné užívání vlastní síly a moci? Co to tedy znamená, že mladý člověk má být připravován pro společnost, v níž žije a bude žít? Má se pouze adaptovat na její podmínky nebo je přesahovat a v jakém smyslu? Bloomova taxonomie kognitivních cílů Cílová kategorie Typická slovesa a jejich vazby, používané k vymezení cílů  1. Zapamatování (znalost) specifických definovat přiradit informací: doplnit reprodukovat Terminologie a specifická fakta, klasifikace a kategorizace, kritéria, napsat seřadit obecné poznatky a generalizace v oboru teorie a struktur opakovat vybrat pojmenovat vysvětlit popsat určit  2. Pochopení (porozumění): dokázat převést překlad z jednoho jazyka do druhého, převod jinak vyjádřit jedné formy komunikace do druhé, jednoduchá formulovat (vlastními interpretace, extrapolace (vysvětlení) slovy, jinou ilustrovat formou) vysvětlit interpretovat vypočítat objasnit zkontrolovat odhadnout změřit opravit přeložit  3. Aplikace: aplikovat použít použití abstrakcí a zobecnění (teorie, demonstrovat prokázat zákony, principy, pravidla, metody, techniky, postupy, obecné myšlenky) diskutovat registrovat v konkrétních situacích interpretovat řešit údaje uvést vztah načrtnout mezi navrhnout uspořádat plánovat vyčíslit vyzkoušet  4. Analýza: analyzovat rozbor komplexní informace (systému, provést procesu) na prvky a části, stanovení rozbor hierarchie prvků, principů jejich organizace, vztahů a interakce mezi prvky rozhodnout rozlišit rozčlenit specifikovat  5. Syntéza: kategorizovat složení prvků a jejich částí do předtím klasifikovat neexistujícího celku (ucelené sdělení, plán nebo řada operací, nutných k vytvoření díla kombinovat nebo jeho projektu, odvození souboru abstraktních vztahů k účelu klasifikace modifikovat nebo objasnění jevů) napsat sdělení (zprávu) navrhnout organizovat reorganizovat shrnout vyvodit obecné závěry  6. Hodnotící posouzení: argumentovat prověřit posouzení materiálů, podkladů, metod a obhájit srovnat technik z hlediska účelu podle kritérií, s normou která jsou dána, nebo která si žák navrhne ocenit sám vybrat oponovat uvést klady podpořit a zápory (názory) zdůvodnit porovnat zhodnotit provést kritiku posoudit Tabulka č. 6: Krathwohlova taxonomie cílů pro afektivní oblasti osobnosti žáka: Afektivní učení je demonstrováno jednáním indikujícím způsoby uvědomění, zájmů, pozornosti, soustředění a odpovědnosti, schopnosti naslouchat a odpovídat v interakcích s druhými lidmi a schopnosti projevovat tyto postojové charakteristiky či hodnoty k testování situací a oblast studia. Rovina a její definice Ilustrační slovesa Příklady Přijetí (vnímání) se týká Ptá se, vybírá si, Naslouchá diskusím žákovské ochoty účastnit se volí, popisuje, na kontroverzní téma jednoduchých činností, sleduje, produkuje bez předpojatostí. jevů, stimulů (třídní (dává), dodržuje, aktivity, práce s knihou, identifikuje, Respektuje práva hudbou apod.) Výsledkem zařazuje, druhých. učení v této oblasti je pojmenovává, ukazuje rozsah od jednoduchého na, vybírá, namítá, Naslouchá a pamatuje povědomí, že věci existují, používá si jména nových až po výběrovou pozornost žáků. žáka vůči nim. Přijetí v hlubší rovině učebních cílů se týká afektivní oblasti. Reagování se týká aktivní Odpovídá, přispívá, Vyžaduje doplňující spoluúčasti. Na této rovině podporuje, stěžuje domácí úkoly. nejde pouze o přítomnost na si, přizpůsobuje se, vybraných aktivitách, ale diskutuje, uvítá, Účastní se týmových jde také o reakce na pomáhá, rozlišuje, aktivit, díky nimž podněty. Učební cíle provádí, uplatňuje, se řeší problémy. znamenají v této oblasti poskytuje, čte, důraz na přijetí v reakcích vyjmenovává, Klade otázky na nové na impulsy (např. žák čte informuje, volí si, ideály, koncepty, zadaný text), vůli hovoří, píše, modely, atd. s tím, odpovídat (dobrovolně čte vyžaduje že jim chce rozsáhlejší texty než porozumět. zadané), nebo na uspokojení z reakce (čte si pro radost). Vyšší rovina tohoto stupně obsahuje pojem „zájem“, značící, že žák sám vyhledává určité aktivity a má z nich radost. Hodnocení se zabývá Završuje, popisuje, Akceptuje myšlenku, hodnotami a hodnocením. rozlišuje, že celek kurikula je Student se přiklání ke vysvětluje, navazuje, dobrou cestou konkrétním objektům, jevům utváří, iniciuje, učebního procesu. nebo jednání. Škála se zde vyvolává, zapojuje pohybuje od jednoduché se, odůvodňuje, Projevuje víru akceptace hodnot (přeje si navrhuje, v demokratické rozvíjet schopnosti interpretuje, procesy. skupiny) až ke komplexnější informuje, volí si, rovině vědomí závazku podílí se, studuje, Je citlivý vůči (přejímá odpovědnost za pracuje. individuální a efektivní fungování kulturní skupiny). Hodnocení je rozdílnosti. založeno na internalizaci souboru specifických Vykazuje schopnost hodnot, které jsou ale řešit problémy. vnímány vzhledem ke zřetelnému žákovskému Navrhuje koncept jednání. Učební cíle se sociálního pokroku a v této oblasti zabývají důsledně ho provádí. jednáním, které je důsledné a dostatečně ustálené na to, aby byly hodnoty jasně identifikovatelné. Do této kategorie spadají vzdělávací cíle, které bývají označovány jako „postoje“ a „uvědomělost“. Organizace se zabývá Dodržuje, upravuje, Rozpoznává vlastní navzájem rozdílnými uspořádává, schopnosti, hranice hodnotami, řešením jejich kombinuje, srovnává, a hodnoty a rozvíjí vzájemných konfliktů a dokončuje, brání, na jejich základě zahájením výstavby a vysvětluje, realistické internalizací zevšeobecňuje, aspirace. konzistentního hodnotového identifikuje, systému. Proto důraz na integruje, Přijímá odpovědnost srovnávání, hledání modifikuje, za vlastní jednání. souvislostí, syntézy. kategorizuje, Učební cíle se mohou organizuje a pořádá, Vysvětluje úlohu zabývat konceptualizací připravuje, uvádí do systematického hodnot (rozumí odpovědnosti spojitostí, slučuje – projektování při každého jednotlivce za spojuje. řešení problémů. rozvoj mezilidských vztahů) nebo organizací hodnotového Přijímá profesní systému (rozvíjí profesní etické standardy. plán, který splňuje jeho/její potřeby Stanovuje si ekonomického a sociálního priority zabezpečení). Do této v organizaci času kategorie spadají vzhledem k potřebám vzdělávací cíle, které se organizace, rodiny a vztahují k rozvíjení svým vlastním. životní filosofie. Charakterizování hodnot a Jedná, rozlišuje, Vlastní osobní hodnotových systémů. projevuje, ovlivňuje, životní styl Jedinec má systém hodnot, naslouchá, ovlivňuje jeho který řídí jeho jednání po modifikuje, utváří, reakce v různých dostatečně dlouhou dobu, a praktikuje, navrhuje, životních situacích. rozvíjí svůj vlastní splňuje podmínky, charakteristický životní zpochybňuje, Ukazuje sebedůvěru styl. Jeho jednání je tak přezkoumává při samostatné stálé, pervazivní (vše (reviduje), slouží, práci. prostupující), konzistentní řeší, používá, (důsledné) a předvídatelné. ověřuje. Zaujímá věcné Učení zaměřené na cíle postoje v řešení pokrývá širokou škálu problémových aktivit, ale hlavní důraz situací. je kladen na skutečnost, že jde o jednání typické či Projevuje charakteristické právě pro profesionální smysl konkrétního studenta. Do pro povinnost vůči tohoto stupně patří etické praxi vzdělávací cíle, které se v každodenním zabývají obecnými vzory pro životě. přiměřenost (osobní, sociální, emocionální). Reviduje své soudy a mění jednání ve světle nových skutečností. Z tabulky plyne, že Krathwohl se nezabývá ani tak cíli v oblasti afektivity či emocí, jako spíše cíli spojenými s vývojem morálky, který je doprovázen samozřejmě také emocemi. Ostatně sama teorie emoční inteligence hovoří o pěti složkách emoční inteligence, z nichž pouze jedna, a to hned ta první, se nezabývá morálním aspektem emocionální stránky člověka:  1. Znalost vlastních emocí, tj. vědomé rozpoznání citu v okamžiku jeho vzniku.  2. Zvládání emocí, to je schopnost nakládat se svými city tak, aby odpovídaly situaci  3. Schopnost sám sebe motivovat, to je snaha zapojovat city do vlastních snah tak, aby vedly k úspěšné činnosti.  4. Vnímavost k emocím jiných lidí, tj. poznávat to, co si přejí druzí lidé.  5. Umění mezilidských vztahů, které spočívá v tom, že člověk není lhostejný k potřebám druhých lidí a jejich naplnění přizpůsobuje svoje jednání. Z tohoto úhlu pohledu se Krathwohlova taxonomie vlastně první oblasti emoční inteligence nevěnuje, zbylé čtyři téměř kopíruje, ale dává je do vztahu nejen s jednáním člověka, ale také s postupným vytvářením vědomých systémů morálních hodnot, s nimiž se člověk ztotožní, internalizuje je. Tato úvaha nás znovu vrací k otázce, do jaké hloubky rozvoje osobnosti má směřovat vzdělávání člověka, jestliže má zasáhnout také morální aspekt jeho osobnosti spojený jak s rozvojem jeho rozumových schopností (žák rozlišuje, odůvodňuje, přezkoumává…), tak s jednáním (žák iniciuje, navrhuje, uplatňuje se…).