Většinou kráčejí po podkladu porostlém koloniemi korálů, hub či mechovek, které vyžírají. Podkmen: KORÝŠI (Crustacea) Obývají primárně vodu a k jejich typickým znakům patří větvené končetiny (obr. 5.468), dva páry tykadel (antenuly a antény) a primární žábry vzniklé z tenkostenných přívěsků končetin. U mnoha skupin srůstá hlava s několika články hrudi a vytváří tak hlavohruď. Příústní končetiny tvoří pár kusadel (mandibul), dva páry čelistí (maxil) a tři páry čelistních nožek vzniklých z hrudních končetin. Ostatní hrudní nohy slouží k pohybu, některé nesou žaberní přívěsky. Podobně fungují i končetiny zadečkové, které se podílejí i na předávání spermií či nošení vajíček. Vylučovací orgány odvozené z metanefridií vyúsťují u základu tykadel (antén) či čelistí (maxil). Zrakové orgány mohou být typu složeného oka, u larev a někdy i u dospělců přistupu- 1. pár tykadel (antenuly) 2. pár tykadel (antény) kusadlo (mandibula) čelisti (maxily) 1. páru čelisti (maxily) 2. páru příústní nožky kráčivé nohy ířsP^ zadečkové nožky (pleopody) ýgj? poslední tělní článek telzon s přívěsky (ploutvičkou) Obr. 5.468 Korýši (Crustacea). Obecné schéma končetin raka říčního (Astacus fluviatilis). je jednoduché, nepárové oko naupliové. Korýši jsou většinou odděleného pohlaví, pouze třída svijonožců (Cirripedia) zahrnuje hermafrodity, zejména z důvodů trvale přisedlého způsobu života dospělců. Ontogenetický vývoj je primárně nepřímý s nejčastější larvou naupliového typu (nečlánkovaná, s třemi páry končetin a nepárovým naupliovým okem). Korýše lze rozdělit do více než deseti tříd. Uveďme ty nejvýznamnější: Lupenonožci (Branchiopoda). Nohy mají lupe-nitý tvar. Patří sem několik řádů. hrudní nožky složené oko Obr. 5.469 Lupenonožci (Branchiopoda). Žábronožka letní (Branchipus schaefferi). • Žábronožky (Anostraca). Nemají hřbetní štít (carapax), hlava nesrůstá s hrudními články, končetiny nesou nápadné žábry {obr. 5.469). U nás žije několik druhů v Čistších stojatých vodách a živí se filtrací detritu a mikroorganizmů. Žáb-ronožku solnou (Artemia šalina) lze nechat vylíh-nout v solném roztoku z klidových vajíček nasbíraných na pobřeží moře a prodávaných v příslušných obchodech jako zdroj krmení pro akvarijní rybky • Vzácní listonozi (Notostraca, obr. 5.470a) s nápadným hřbetním štítem obývají čisté stojaté vody a při jejich oteplení koncem jara či začátkem léta hynou, zanechavše trvalá vajíčka. • Největším řádem jsou perloočky {Cladocera, obr. 5.470b), jejichž štít tvoří jakousi bočně zploštělou schránku. Obývají stojaté vody a většina se živí filtrací mikroorganizmů (hlavně řas a bakterií) z vody. Při značně početných populacích silně ovlivňují právě rozvoj vodních mikroorganizmů. V životním cyklu má významné místo heterogo-nie (střídání bisexuálni a partenogenetické generace) vázaná na podmínky prostředí. Partenoge- ŽIVOČICHOVÉ. (ANIMALIA) Obr. 5.473 Příkladem mořských, přisedle žijících korýšů jsou svijonožci (Cirripedia): (a) vilejš stvolnatý {Lepas anatifera), (b) svijonožec přílepkový (Balanus tintinnabulum). Svijonožci (Cirripedia) před dospělostí trvale přisedají na podklad (skály, schránky měkkýšů, vetší korýše, ale např. i kytovce, obr. 5.473). Potravu si přihánějí dlouhými ohebnými končetinami do trávicí trubice ve tvaru písmene U. Tělo kryjí kuželovitě uspořádané vápenaté destičky. Jsou to často hermafroditi s nepřímým vývojem. Rakovci (Malacostraca) tvoří nejpočetnější třídu. Charakterizuje je téměř stálý počet tělních článků (19 - 20), končetiny nacházíme u nich i na zadečku (obr. 5.474). Zahrnují největší korýše (až 2 m v rozpětí končetin), tělo kryje většinou velmi pevný krunýř (karapax). • Největší formy najdeme v řádu desetinožců (Decapoda), kteří mají čtvrtý pár hrudních končetin opatřen často nápadnými klepety s mohutnou svalovinou. Velká většina zástupců žije v moři: humr (Homarus), langusta (Palinurus), kreveta (Palaemon) a velké množství druhů krabů, u nichž je zadeček přiložen zespodu k hrudi. V našich vodách nacházíme tři druhy raků původních (rod Astacus, obr. 5.474a), a tři druhy raků a jeden druh kraba zavlečených. • Řád stejnonožců (Isopoda) nemá shora zploštělé tělo kryto karapaxem, většina končetin se vzájemně liší jen nepatrně, některé končetiny se přizpůsobily k nošení vajíček. Kromě mnoha mořských druhů se setkáváme i se sladkovodní-mi, např. u nás s velmi hojnou beruškou vodní Obr. 5.474 Rakovci (Jvlalacostraca): (a) rak (Astacus) má přeměněný 4. pár hrudních končetin v nápadná klepeta (řád desetinožci), (b) blešivec potoční (Gammarus pulex), řád různonožci, vyžadující čistou vodu bohatou kyslíkem, může být bioindikátorem saprobity vod, (c) suchozemským stejnonožcem bez karapaxu je např. stínka obecná {Porcellio scaber). ŽIVOČICHOVÉ (A N I M A L I A) V ■ VI I I 'V I I (Asellus aquaticus) obývající i vody velmi bohaté organickými látkami. Stejnonožci jako jediní korýši úspěšně pronikli i na souš včetně velmi suchých biotopů (stepi, polopouště) a do lidských příbytků (svinky, stínky, obr. 5A74c). • V naší fauně se můžeme setkat velmi hojně i se zástupci řádu různonožců (Amphipoda) reprezentovaných potočními blešivci (Gammarus, obr. 5.474b), charakteristickými ze stran zploštělým tělem a několika typy specializovaných končetin (uchopovací, plovací, skákací). Největší množství zástupců tohoto řádu však žije v moři.