FRANTIŠEK PALACKÝ „Otec národa“ Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra J. MIHOLA •FRANTIŠEK PALACKÝ •Největší Čech 19. století, dodnes je tak vnímán, přesto, že většina jeho názorů překonána. •„Dějiny tvoří jeden vývojový celek prodchnutý hlavní ideou.“ •Narodil se 14.6.1798 v Hodslavicích •Otec - evangelický písmák, prý znal nazpaměť celou Bibli a „ve všech příhodách života svého slovy jejími se řídíval a těšíval.“ •Už v pěti letech měl prý Bibli přečtenou i František. Zvlášť oblíbené měl pasáže, kterým nerozuměl – např. milostné písně krále Šalamouna. •Otec si přál, aby se stal kazatelem, to František nechtěl, ale něco na způsob misionáře, tj. obracet pohany na křesťanskou víru v Indii nebo Austrálii, o tom prý přemýšlel. • •Od malička používal němčinu, přes Komenského a Jungmanna se dostal k češtině. •Životní oporou i programem může být jazyk. •Jak ho uplatnit? Chtěl být prospěšný jako básník, probouzet city. •Cesty ho vedly jinam. Ve 20 mluvila a psal dvaceti jazyky, kromě jiného i řecky, staroslověnsky, hebrejsky. •1823 – přesídlil do Prahy, rozhodl se studovat dějiny husitství, zůstal tu až do své smrti •V krátké době pronikl do šlechtických rodin, českých i německých, což se kromě Josefa Dobrovského nikomu předtím nepovedlo. Dobrovský ho naučil studovat stará písma a pergameny a seznámil ho s největšími vlasteneckými mecenáši své doby – hrabaty Kašparem a Františkem ze Šternberka. Palacký jim zpracoval rodokmen a oni ho ustanovili rodovým archivářem. •Psal články pro časopis Českého muzea – vycházel česky a německy a Palacký byl redaktorem. • •1827 si vzal Terezii Měchurovou, doma se pod jejím vlivem mluvilo německy, musel také slíbit, že jeho děti budou vychovány katolicky, což některé vlastenecké kolegy urazilo. •Měl blízko k pražským Němcům, jejich intelektuálním představitelům? Společně si dali slib, že obě strany budou slovem i skutkem hájit zásadu rovnoprávnosti národů a spojení Koruny české s rakouskou konstituční monarchií. •11.dubna 1848 byl německými liberály vyzván, aby jménem Čechů přijal pozvání do rodícího se německého sněmu – pozvání do Frankfurtu, zatímco strnulé Rakousko bude ponecháno svému osudu. •Palacký Němce zaskočil – nabídku odmítl. Češi by se jako jediní negermáni mezi Němci národnostně rozpustili. •Věřil naopak v dějinné poslání Rakouska, které se pod vládou osvíceného panovníka promění ve federaci. Ovšem tuto roli nesehráli ani Ferdinand V., ani František Josef I. •Roku 1848 – Palacký nejrespektovanějším mužem svého národa •8. května 1848 mu bylo nabídnuto, aby se stal rakouským ministrem vyučování. Vyžádal si čas na rozmyšlenou a odmítl. •Později mu nerozhodnost a kolísání vytkl i TGM – prý tím založil neblahou tradici české politiky. •„Není divné, že muž, který v roce 1848 prvý vyslovil program nového Rakouska, netroufal si program ten prakticky provádět? • •Palacký se však domníval, že pro federalizaci není určující být ve vládě, ale pracovat na tom dole. •Posun si sliboval od Slovanského sjezdu v červnu 1848. Svatodušní bouře v průběhu sjezdu podle něj rozpoutali ti, kteří si úspěch sjezdu ani federalizaci nepřáli. •Nechal se zvolit do říšského sněmu, zúčastnil se jeho zasedání v Kroměříži a v roce 1849 veřejně vystoupil s návrhem reorganizace říše. Císaře nepotěšil, ale nahněval. •Po tomto neúspěchu se Palacký na deset let stáhl z veřejného života. •V tomto období vznikla jeho stěžejní díla: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. (1848-1876) •Jeho dílo podporovaly katolické stavy, Palacký v něm však obhajoval především husitství a protestantské náboženství. •Nacionální vyhrocení: stýkání se a potýkání se živlem německým. • •1860 – návrat do aktivního politického života, kandidoval a byl zvolen do nově ustanoveného českého sněmu. Protičeské politika ho vedla k tomu, že ač ho císař 1861 povolal do vídeňské panské sněmovny, zůstal tam jen pár měsíců a dal přednost práci v archivech. •S politikou se odmítal zaplést, prosazoval politiku pasivní rezistence. •Ke konci života téměř kult – 70. narozeniny slavil celý národ, sbírka k jeho poctě vynesla 50 tis. zlatých. – OTEC NÁRODA. •1867 – dualismus – pro Palackého velké zklamání. Už ve spisu Idea státu rakouského (1865) dualismus předpověděl. •„Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ •Dříve: Kdyby státu rakouského nebylo již od dávna, museli bychom v zájmu Evropy, ba lidskosti samé přičinit se co nejdříve, aby se utvořil. •Originál česko-německé deklarace z roku 1848 doma uchovával jako relikvii, později víru ve spravedlnost a otevřenost Němců označil za svoji největší politickou chybu. •26.5.1876 zemřel v Praze. • Pastýřská, dnes Palackého ulice 7, dům, kde Palacký bydlel a kde zemřel. Tudy Palacký procházel do svého bytu. Jídelna Salon SALON František Ladislav Riegr Riegrova pracovna Foto z pracovního stolu F.L.Riegra Akvarel pracovny Františka Ladislava Riegra Pracovní stůl F.L.Riegra Knihovna v Palackého pracovně Pracovna F. Palackého Postel, na které Palacký zemřel. Schrána s jeho mozkem. Palacký a Riegr Manželka (Terezie Měchurová) a děti Palackého