Co je to vlastně fašismus? Socialismus osvobozený od demokracie. Syndikalismus oproštěný od
překážek, které doléhaly na italské pracovní vztahy kvůli ideologii třídního boje. Systematická a
šťastná vůle skloubit do jednoho svazku všechny aktéry národního hospodářství: zaměstnavatele,
zaměstnance, techniky, dělníky. Rozhodnutí řešit a vyřešit dělnickou otázku v samé její podstatě a
bez jakýchkoli chimér, spojit všechny odborové a zaměstnavatelské svazy do korporací, koordinovat
jejich činnost, zapojit  proletariát do dědičné a tradiční činnosti náležející historickému státu
Vlasti, skoncovat se skandálním sociálním postavením proletariátu. Tento FAŠISMUS spojuje všechny
lidi, aby žili v souznění: všechny přírodní síly spojuje v jednu, zajišťuje nejrůznější společenské
funkce s pomocí velkých i malých, všechny dělníky jednoho výrobního oboru čadí podle jejich
společného předmětu činnosti, ne podle stavu, sociálního a individuálního statusu jednotlivce: tak
je možné, aby spolu občané mluvili, a ne aby se častovali urážkami. Národní stát všechny vyzývá
k přátelství a jednotě, a ne k nenávisti a rozdělování lidí, jak to činí a musí činit demokratický
stát volených zástupců. […]

Je třeba, aby byl radikálně zničen virus vylučovaný třídním bojem a stranickým systémem:
demokratický stát, sociální demokracie musí zahynout. To se neobejde bez „poněkud tvrdších zásahů
policie“ proti profesionálním agitátorům. Každý parlamentní režim postavený na volbách díky
legalizovanému revolučnímu chaosu vytváří hordu aktivních a chtivých snaživců: jeho potravu mu lze
vytrhnout z úst jedině silou. Diktatura v Itálii byla nutností. Duch diktatury a genialita
diktátora zklidnily zemi oscilující mezi horečnatostí a skleslostí, povzbudily ji opět k životu.
Energické, chytré, trpělivé, odvážné rase vrátily, co je jejím osudem.

[…]

Díky FAŠISMU byl poloostrov uchráněn od velkých škod, které by přinesl komunismus, a opakovaných
zklamání, jež přináší socialismus. Bylo by absurdní tvrdit, že se tak stalo na úkor lidu. Italský
lid naopak již dlouho žije v lepších podmínkách než ten náš.

Charles Maurras: Mes idées politiques, 1937