Základní pojmy
Hmota/Materiál Barva
Prostor Světlo
Funkce/Zadání Funkce/ Architektonická úloha
Základní pojmy
n  Zadání, úloha a funkce
n  Rozdělení užitkovosti
n  Zadání a umělecká úloha
n  Tvůrce, objednavatel, klient
n  Prostor
n  Prostorový pocit a působení
n  Paradox prostoru a jeho dějiny
n  Historické podoby prostoru
n  Hmota/Materiál
n  Tektonika
n  Stereotomie
n  Proměny materiálů
n  Světlo
n  Světelné rozdělení
n  Světelné propojení
n  Stupňování světla
n  Barva
n  Vnitřek (fresko, obložení)
n  Vnějšek I. (sgrafito):
n  architektonická „teorie“
n  figurální sgrafito
n  Vnějšek II. (kámen, cihla, dřevo)
Bourges:
katedrála sv. Štěpána,
1195-1270
Prostorový pocit
Adolf Loos, Villa Moller, 1926
Prostorové působení
Florencie, San Lorenzo
(Filippo Brunellesco, Antonio di Manetto Ciaccheri)
Řím, Sant’Ignazio
(Orazio Grassi, Andrea Pozzo)
Anamorfóza:
Jean-Franç. Nicéron (1613-1646), Řím –Trinita dei Monti
Bernard Tschumi, Pyramida a labyrint, 1994
(Architektonický paradox)
„prostor myšlený“ a „prostor pociťovaný“
= paradox: nejde je vnímat současně, i když jsou v architektonickém projektu úzce propojeny
1) Prostorová představa
2) Prostor pociťovaný
3) Prostor a místo
Václav Richter:
„Architekt měl na mysli prostor ….“
Jan Santini Aichl, Zelená Hora u Žďáru, 1719
Zdeněk Kudělka:
„prostorové kontinuum bez určitých hranic“
(c) Horizontální rovina: „Plynoucí“ prostor
(b) Vertikální rovina: „Otevřený“ prostor
Historie - Jiří Kroupa:
Palladio a jeho „teatro“
Benátky, Il Redentore – Vicenza, Teatro Olympico
Prostor a místo I:
Christian de Portzamparc, Louvain-la-Neuve, Hergé Museum
Prostor a místo II:
Steven Holl, „vykláněné prostory“
Historické podoby prostoru (typologie)
Prostor
uzavřený (konečný, omezený)
– otevřený (nekonečný, neomezený)
n  Antika
sjednocený –hierarchický
sjednocený - směrový
n  Středověk
aditivní – divizivní
n  Renesance
antropocentrický, perspektivní
antropocentrický, postupně se otevírající
n  Barok
neomezený - prostupující – pulzující
n  Moderní architektura
plynoucí – „Raumplan“
n  Rostislav Švácha, The Architects
Have Overslept: Space as a
Contruct of Art Historians, 1888–
1914, Umění XLIX, 2001, s. 487–
500.
n  Prostor a architektonický prostor.
Sborník z kolokvia, 4. 4. 2003
Prostor starověkého Říma I: Agregátové připojení prostorových a funkčních jednotek
Maxentius (305-312): Villa Romana del Casale /Piazza Armerina/
Prostor starověkého Říma II: Ohraničený – Hierarchický a sjednocený
Řím, Trajánovo forum (106-113) – Řím, Santo Stefano (455-468)
Prostor pozdně římský– byzantský: Ohraničný – Hierarchický a rozpínající se
Ravenna, San Vitale (526-547)
Istanbul, Svatí Sergius a Bacchus (527-536)
Prostor pozdně římský– „italský“:
Ohraničený – Hierarchický a směrový
Milano, San Lorenzo
370?, 400?
Prostor pozdně římský– „langobardský“: Ohraničený – Hierarchický a
směrový
Benevento, Santa Sofia
760-768
Předrománská segmentace prostorových jednotek („míst“) I
(na základě pozdně římském-byzantském):
Aachen, 794-814
Předrománská segmentace prostorových jednotek („míst“) II
(na základě raně křesťanském):
Cluny II, 981
Prostor středověký I: Aditivní („přidávaný“)
na základě sčítání ohraničených prostorových jednotek - travée
Angoulême (1110-1128)
Vézelay (1120-1150)
Prostor středověký II: Aditivní („přidávaný“) v čase; loď na základě
travée
Tournus, St. Philibert: 980 (černě), 1010-1020 (zeleně), 1030-1050 (růžově), 1066-1108
(oranžově), kol. 1120 (úprava horních částí chóru a transeptu)
Prostor středověký III: Divisivní („rozčleněný“) vnitřek jako součást intencionálního nekonečného
prostoru
Laon, katedrála (1170-1200)
Limburg an der Lahn (1206-1235)
Prostor raně novověký I:
Antropocentrický, konečný (perspektivní)
Brunellesco – Antonio di Manetto Ciaccheri:
Florencie, Santo Spirito (1446-1471)
Leon Battista Alberti, Luca Fancelli:
Mantova, San Andrea (1460-1488)
Prostor raně novověký II: Antropocentrický, postupně se otevírající
Giorgio Vasari: Florencie, Uffizi (1560-1581)
Palladio: Benátky, San Giorgio Maggiore (1565-1610)
J. Barozzi da Vignola, Bart. Ammanato:
Řím, Vila Giulia (1551-1553)
Prostor raně novověký III: Neomezený, rozpínající se do nekonečného prostoru
Jan Santini-Aichl, Zelená hora u Žďáru (1719-1722)
Prostor raně novověký IV: Neomezený („prostorové kontinuum“) s prostupujícími se prostorovými jednotkami
Neomezený („prostorové kontinuum“) s vzájemně pulzujícími prostorovými jednotkami
Kryštof Dientzenhofer, Břevnov (1709-1715)
Kilian Ignác Dientzenhofer, Počaply (1724-1726)
Guarino Guarini, kol. 1675
Prostor novověký I:
Uzavřený – článkovaný (prostřednictvím zážitku pozorovatele)
Karl Friedrich von Schinkel:
Berlin, Altes Museum (1823-1830)
Prostor novověký II: Otevírající se -
článkovaný
Viktor Horta:
Brusel, Hôtel van Eetvelde (1895-1898)
Prostor moderní: Otevřený na volném půdorysu (Plan libre – Le Corbusier)
Otevřený – plynoucí – Ludwig Mies van der Rohe
Rušení protikladu vnitřku a vnějšku – Philip Johnson
Experiment s “kloubovým”, vykláněným prostorem,
Steven Holl
Základní pojmy
n  Zadání, úloha a funkce
n  Rozdělení užitkovosti
n  Zadání a umělecká úloha
n  Tvůrce, objednavatel, klient
n  Prostor
n  Prostorový pocit a působení
n  Paradox prostoru a jeho dějiny
n  Historické podoby prostoru
n  Hmota/Materiál
n  Tektonika
n  Stereotomie
n  Proměny materiálů
n  Světlo
n  Světelné rozdělení
n  Světelné propojení
n  Stupňování světla
n  Barva
n  Vnitřek (fresko, obložení)
n  Vnějšek I. (sgrafito):
n  architektonická „teorie“
n  figurální sgrafito
n  Vnějšek II. (kámen, cihla, dřevo)
Giovanni Paolo Pannini, 1757:
Moderní Řím (sloupy – tektonika)
Starý Řím (pilíře – stereotomie)
Florencie, kol. 1450: Leon Battista Alberti, Palazzo Rucellai – Michelozzo di Bartolomeo, Palazzo Medici
Tři antické řády: dórský – iónský - korintský
Giacomo Barozzi da Vignola Teorie pěti řádů Claude Perrault
Sloup a pilastr
Sřetězení travée v tektonice
n  Divizivní:
A – A – A - A
n  Rytmické:
A – B – A - B
n  Aditivní:
A – B – C - D
n  Kolonáda (tektonika)
n  Sloup – Architráv
(vlys)
n  Polosloup
n  Pilastr
n  Arkáda (stereotomie)
n  Pilíř – Archivolta
n  Lizéna / Lizénový
rám
Stereotomnost – „modus stereotomicus“
n  C. N. Cochin st. - Jacques la Joüé:
1737-1745: podle kreseb (původních návrhů na
supraporty pro zkrášlení kabinetu kuriozit) s
alegoriemi věd a umění
(a) Stereotomie:
řez kamene – kamenická technika
odvětví geometrie (kamenické)
J. Bapt. De la Ruë, Traité de la coupe des pierres, 1728
Barok: Johann Bernhard Fischer von Erlach
Barok: František Antonín Grimm
(b) Stereotomie jako princip, způsob
Gottfried Semper: „Der Stil in den technischen und tektonischen Künsten, oder Praktische
Aesthetik“, 1860-1863
n  Styl: textilní – keramický
tektonika – stereotomie
n  Stereotomie a prostor:
Stereotomie je: „….zobrazení prostorové ideje“; „… neboť teprve jejím prostřednictvím
obdrží prostorová idea (ovšem její ztělesnění z ní samé nevychází) výraz umělecké formy
vyššího stylu“.
Starověký Řím: Pantheon
Václav Richter (I)
„Orámování oken na židlochovickém zámku je barokně zdvojeno, ale pouze zdánlivě,
jelikož spodní vrstva náleží vlastně k členění celkové plochy. Podstata členění
fasád židlochovického zámku je dána stereotomním principem vytváření hmoty,
jehož možnosti jsou zde bohatě rozvinuty a využity uvolněně ve složitých
kombinacích. Příznačná je také lineárně ostrá profilace prvků…“
Václav Richter, 1956
Václav Richter (II)
„Projekt nárysu nad půdorysem je tak
neurčitý, že jeho rozdílnost od
současných stavebních zvyklostí se
zdá být takřka fantastická…
Architektonický detail vnitřku je
gotizující, zvenku však převažuje
princip stereotomního členění“.
Václav Richter, 1966
(c) „Stereotomická iluze“
Santini-Aichel, Zvole
Kombinace v baroku: stereotomie – tektonika – stereotmie
Gian Lorenzo Bernini (v 18. stol. rozšíření Nicola Salvi): Palazzo Chigi - Odescalchi
Výstavba San Carlo alle quttro fotnane – Francesco Borromini
Hrubá stavba:
cihlová stereotomie
“Odívání” fasády:
tektonika z kamene
Zánik klasického rozlišení: „tektonika – stereotomnost“ v moderní architektuře ?
New York, Lincoln Center - 1957-1966
(Wallace Harrison, Max Abramowitz, Philip Johnson)
Konstruktivismus
Richard Meier,
Smith House, Darien (Connecticut), 1967
Skořepina:
Eero Saarinen: New York, JFK terminal – St Louis
Caixa Forum,
Centrum současného umění v Madridu,
2001
Nové užití stereotomnosti:
Jacques Herzog - Pierre de Meuron
Alvaro Siza Vieira
Porto Allegre (Brazílie), Nadace Igere Camargo, 2008-2010
Estetika těles (Baumassenaesthetik) – „autonomní architektura“
Pozor na rozdíl !!
Stereotomie – řemeslná technika, součást geometrického kreslení, architektonický
princip
Stereometrie – nauka o geometrických tělesech
n  „Autonomní architektura“
n  Objem budovy (Volumen)
n  Tvar / forma (příležitost k formě, forma vznešenosti, vizuální význam)
Jacques Germain Soufflot (1713-1780)
Charles de Wailly (1730-1798)
Newtonův kenotaf
Louis-Étienne Boullée (1728-1799)
Claude-Nicolas Ledoux (1736-1806)
Jørn Utzon (1918-2008)
Sydney, 1956, 1959-1973
James Stirling (1926)
James Gowan (1924)
Leicester, strojní fakulta
1959-1963
Budova CCTV, Peking
– Rem Koolhaas
Objem - volumen
František Antonín Grimm, Vizovice
Adolf Loos, Praha (Vila Muller)
Volumen a „regulační trasování“ - tracés régulateurs
(Le Corbusier proti Loosovi)
•  Je třeba ponechat objemu velkolepost tvaru ve světle,
ale na druhé straně v rozčleňování povrchu je nutné nalézt vymezující regulační trasování /
„tvarové stopy“ (tracés régulateurs)
n  „Regulační trasování je pojištěním proti svévoli. Jedná se o ověřovací operaci, která schvaluje
jakoukoli práci vytvořenou v nadšení“ – Le Corbusier
Příležitost k formě (Formgelegenheit)
n  věž
n  schodiště
n  loggia / arkádový ochoz
n  galerie
Freiburg im Breisgau,
1310, věž do 1350
Jacob Prandtauer,
St-Florian
Johann Lucas von Hildebrandt,
Palác Daun-Kinsky
Arkádový ochoz, loggia
Galerie v zahradě (Kroměříž)
Francesco Borromini,
Galerie Spada
Vznešená forma (Hoheitsform)
n  portál
n  balkon
n  „altana“
Tišnov-Předklášteří, chrám cisterciaček (1233-1240)
Medern Gertener, Frankfurt/Main
Valtice, 1720-1735 (Anton Ospel, Antonio Beduzzi)
Forma a materiálová proměna
Semperův příklad:
Egyptská situla (původně kožená)
Řecká hydria (původně dřevěná)
Příklad: rozdíl mezi egyptskou a řeckou nádobou na vodu (situla – hydria) nespočívá pouze v dobově odlišném
stylu forem dvou keramických nádob, ale též:
v odkazu na původní materiál (kožený měch na čerpání vody – dřevěná nádoba k zachytávání tekoucí vody),
ve způsobu praktického používání (nádoba nesená zavěšena na tyči – nádoba nesená na hlavě) a s tím spojených
funkčních forem (zúžení horní části tak, aby se voda nevylévala při pohybu – utváření formy tak, aby nádoba
mohla být přiložena těsně ke korytu vody a poté držela stabilitu, apod. Další agencie lze při objasnění obou děl
ještě dále přidávat).
Transformace motivu skrze užitý materiál (G. Semper)
Každý materiál podmiňuje zvláštní způsob jeho opracování a ztvárnění prostřednictvím vlastností,
které jej odlišují od jiných materiálů
Původní umělecký motiv se proto proměňuje, pokud je proveden v odlišném materiálu (než tomu
bylo původně) a získává nyní díky tomu tomu odlišnou charakteristiku. Transformace přitom
může být primární, sekundární, apod. Umělecký motiv v novější podobě ovšem v sobě nese
stále odkaz na všechny minulé proměny.
Příklad: Jednotlivé části dórského chrámu vycházejí
z tektoniky původní dřevěné stavby (podpěry,
dřevěné architrávy, zastřešení). V jiném materiálu,
tj. v kameni, jsou tyto prvky zpracovány zcela
odlišně a samostatně. Svým vizuálním charakterem
však přece jen stále odkazují na jejich původní smysl.
Carlo Lodoli: nemůže být nic vytvořeno z daného materiálu,
pokud by to nebylo pravdivé ve funkci.
Otto Wagner (1841-1918)
1904/1906: Poštovní spořitelna
Výrok Adolfa Loose vůči stavbám na „Ringstrasse“ ve Vídni (zejména vůči fasádě Ferstelovy Univerzity):
„Je tedy chybou, pokud je umělecký motiv pouze kopírován nebo napodobován v odlišném materiálu“.
Historiografická poznámka k transformaci materiálu:
Ákos Morávansky, Metamorphism: Material Change in Architecture. Basel 2017.
Josip Plečnik, Býčí schodiště Pražského hradu, 1927, 1929-1931
Bearth / Deplazes, Haus Meuli (Švýcarsko), 1997-2001
Radek Květ, Archeopark Pavlov
Základní pojmy
n  Zadání, úloha a funkce
n  Rozdělení užitkovosti
n  Zadání a umělecká úloha
n  Tvůrce, objednavatel, klient
n  Prostor
n  Prostorový pocit a působení
n  Paradox prostoru a jeho dějiny
n  Historické podoby prostoru
n  Hmota/Materiál
n  Tektonika
n  Stereotomie
n  Proměny materiálů
n  Světlo
n  Světelné rozdělení
n  Světelné propojení
n  Stupňování světla
n  Barva
n  Vnitřek (fresko, obložení)
n  Vnějšek I. (sgrafito):
n  architektonická „teorie“
n  figurální sgrafito
n  Vnějšek II. (kámen, cihla, dřevo)
Jan Santini Aichel, Rajhrad u Brna
Luigi Vanvitelli, Caserta u Neapole
Gian Lorenzo Bernini,
Cap. Raimondi – S. Pietro in Montorio
Santini.Aichel,
Zelená hora u Žďáru
Zaha Hadid
Základní pojmy
n  Zadání, úloha a funkce
n  Rozdělení užitkovosti
n  Zadání a umělecká úloha
n  Tvůrce, objednavatel, klient
n  Prostor
n  Prostorový pocit a působení
n  Paradox prostoru a jeho dějiny
n  Historické podoby prostoru
n  Hmota/Materiál
n  Tektonika
n  Stereotomie
n  Proměny materiálů
n  Světlo
n  Světelné rozdělení
n  Světelné propojení
n  Stupňování světla
n  Barva
n  Vnitřek (fresko, obložení)
n  Vnějšek I. (sgrafito):
n  architektonická „teorie“
n  figurální sgrafito
n  Vnějšek II. (kámen, cihla, dřevo)
n  Barva
n  vnitřek (fresko, obložení)
Vranov nad Dyjí, “barevný prostor” v baroku
Náměšť nad Oslavou, raně barokní kombinace štuku a malby
Kroměříž, pozdně barokní fresco-secco
Melk, klasicky barokní “bel composto”
Anton Ospel (Vídeň),
pozdně barokní stereotomická iluze
n  Barva
n  vnějšek I. (sgrafito)
n  architektonická „teorie“
n  figurální sgrafito
Telč
n  Barva
n  vnějšek II.
- kámen, cihla, dřevo
- omítka
Tournus, Saint Laurent
Nevers, Saint Étienne
Ca d´Oro, Benátky
1421-1440
Barok
Hradisko u Olomouce: 17. – 18. století
Konec 17. stol.: Praha – Trója (J. B. Mathey)
Kol. 1700: Vídeň/ Řím (Dom. Martinelli)
1715:
Vídeň (Joh. Lucas von Hildebrandt)
První čtvrtina 18. století:
Vídeň/ Durnstein
První čtvrtina 18. století: Milotice
Druhá čtvrtina 18. století:
Klosterneuburg (Donato Felice d‘Allio)
Druhá polovina 18. století: Napajedla (František Antonín Grimm)
Druhá polovina 18. století: Brno (František Antonín Grimm)