Feminismus 3 vlny feminismu (4. vlna dnes) 1) 19. stol., poč. 20. stol. – vlastnické, volební právo, legislativa… 2) od 60. let – fakticky přetrvávající nerovnosti (rodina, práce, sexualita…) - nástup feministických témat v umění J. Chicago, M. Schapiro, “Fresno Feminist Art Program” Chicago, Schapiro/ Womanhouse, 1972 Chicago/ The Dinner Party 1979 Barbara Kruger, 1990 Carole Schneeman, Interior Scroll, 1975 Yolanda López / Portarait of artist as the Virgin of Guadalupe, 1978 3) od 90. let – kritika jednolitého pohledu, esencialismu, intersekcionalismus, zdůraznění hodnot péče, empatie Betye Saat/ The Liberation of Aunt Jemima, 1972 Shirin Neshat / Rapture 1999 Lida Abdul, White House, 2005-6 Laboria Cuboniks: Xenofeminismus (2015) „Náš svět je v závrati. Je to svět, který se hemží technologickým zprostředkováním, náš každodenní život tvoří abstrakce, virtualita a komplexita. Xenofeminismus představuje feminismus adaptovaný na tuto realitu: feminismus nebývalé vychytralosti, měřítka a vize. Jde o budoucnost, ve které realizace genderové rovnosti a feministické emancipace přispívá k universalistické politice sestavené z potřeb každého člověka, napříč rasovou příslušností, osobními schopnostmi, ekonomickou situací a geografickou pozicí“ Vztah „mužský – ženský“ Ekofeminismus 1)radikální, esencialistický – přetrvává chápání odlišnosti můžů a žen Mary Beth Edelson Ana Mendieta Mary Kelly/ Post partum document, 1974 2)kulturní – gender jako konstrukt -mužství tradičně spojeno s agresivitou, konkurencí, silou, racionalitou, výkonností -ženství s altruismem, citovostí 3)sociální – gender jako konstrukt, veřejná sféra – etika konkurence a spravedlnosti soukromá sféra – etika péče Feministická (umělecká) instituce Prohlášení pražských kulturních institucí k vyhlášení stavu klimatické nouze, 2019 http://feministinstitution.cz/ Feministická (umělecká) instituce 1. A feminist art institution is (self)-critical. Feminist art institutions are steadfastly opposed to all manifestations of intolerance, e.g. racism, homophobia or sexism. They formulate strategies for dealing with such situations should they arise. 2. The ethics of its own internal operations are as important to a feminist art institution as the programme by which it presents itself to the public. A feminist art institution is based on the mutual respect of those who work in it. The quality of their relationships, irrespective of what position they occupy, is considered to be of equal importance as the quality of the programme. 3. A feminist art institution is based on a feminist understanding of work. It is inspired by the importance feminist theory attributes to care (for children, the elderly, sick and handicapped) and other activities that cannot be monetised but are crucial for the wellbeing of society. 4. A feminist art institution therefore promotes quotas as a temporary solution to gender imbalance and discrimination. A feminist art institution promotes a 50% minimum representation of women in its annual programme, whether this involve exhibitions, festivals, conferences or panel discussions. At least 50% of all managerial, creative and other positions of responsibility are occupied by women in a feminist (art) institution. Feministická institucionální kritika umění Postavení žen v uměleckém světě Artemisia Gentileschi Zuzana a starci, 1610/ Zavraždění Holoferna, 1611 Linda Nochlin / Why Have There Been No Great Women Artists? 1971 - systém umění marginalizuje ženy Toyen Běla Kolářová ”zamlčený” feminismus 90. let Milena Dopitová, Čtyři masky 1992 Milena Dopitová Nepočítám se svou proměnou Čtvrtá vlna Martina Smutná, Marie Lukáčová, Eva Svobodová https://www.facebook.com/ctvrtavlna/videos/vl.148112185672923/1623718 984599929/?type=1&theater 2017 Zlínský salón 2017 Vážení představitelé Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, vážení kurátoři osmého ročníku Nového zlínského salonu 2017, Petře Vaňousi, Jáne Kraloviči, Terezie Petišková, Beato Jablonská, Zdeňku Freislebene, Marku Pokorný, Ivane Bergmanne, Václave Mílku, vyzýváme vás, abyste ukončili výstavu osmého ročníku Nového zlínského salonu 2017 pod názvem Co je současný obraz?, na níž je zastoupena jediná (!) žena oproti třiceti čtyřem (!) mužům. Tak radikální nepoměr je nutně pokřiveným obrazem o současném českém umění a vypovídá o nepochopitelné zaslepenosti odborné veřejnosti, která přehlíží tvorbu českých umělkyň. https://a2larm.cz/2017/05/ukoncete-novy-zlinsky- salon-2017/ Kojící Guerilla Mothers Artlovers Vztahová schémata J. L. David, Přísaha Horatiů, 1784 J. L. David, Liktoři přináší Brutovi těla synů, 1784 John Berger, Způsoby vidění “mužský pohled“– estetické potěšení mužského diváka – mocenský kontrolní sociální nástroj vycházející z patriarchátu Berger – rozlišuje: -nahota – být sám sebou, bez masky -akt-druzí mě vidí nahou, měním se v nesnímatelnou masku, tělo je vnímáno jako předmět Agnolo Bronzino/ Venuše, Cupid a Čas J. A. Ingres / Velká odaliska, 1814 Alexandre Cabanel, Venuše, 1863 Bez súhlasu.txt Kultura znásilnění Rubens, Kožíšek Rembrandt, Danae Edouard Manet/Olympia, 1863 Hannah Wilke, S.O.S. Joan Jonas Valie Export Pilar Albarracín, Viva Espana, 2004 Míla Preslová, Žena v domácnosti, 2000 Petra Vargová / Dead or Alive 2 Lenka Klodová Veronika Bromová Anežka Hošková / Karkulka 2001 Kateřina Olivová Michaela Thelenová / Až se vrátíš domů, bude krásně uklizeno, 2010 Radovan Čerevka Co je doma, to se počítá, 2005 Pode Bal, Obrazy 2006 (Guma Guar – Chlapi sobě 2006) Radek Brousil a Petr Puklus, Stupid 2018 Alma Lily Rayner, Co mi otec strkal do vaginy, 2017 Martina Drozd Smutná Marie Lukáčová, Middevil, 2022 Daniela Krajčová, Měkké dopady, 2023 Darina Alster, Vítání jara, 2023