PŮDA A BIOTA
půda
PEDOGEOGRAFIE
• zkoumá půdní kryt jako součást FG sféry
• popis půdních typů (část pedologie)
• pedologie (půdoznalství) – zabývá se
vznikem, složením, vlastnostmi, klasifikací a
rozmístěním půd
Terminologie
 Pedosféra (půdní kryt) – transformace svrchní části zemské kůry
působením organismů na horniny za účasti vody, vzduchu a sl. záření
 Půda – směs minerálních látek, které vznikají rozkladem horniny vlivem
chemických a fyzikálních faktorů, s organickými látkami vzniklými
rozkladem zbytků rostlin biologickými činiteli
Půdní složky
Řez půdou v
mírném pásu
Tropy
Půdní složky
 pevná minerální složka (substrát)
- půdotvorné minerály: primární a sekundární
 kapalná složka (půdní voda)
- gravitační, vázaná, hygroskopická
 plynná složka (půdní vzduch)
 neživá organická složka (humus)
 živá organická složka - edafon
Půda a její znaky
 Barva půdy (Munsellove tabulky) Hloubka půdy –
hluboká více než 60 cm, středně hluboká 30-60 cm,
do 30 cm mělká půda Obsah skeletu (méně 5% skeletovanost
žádná, 5-10%- příměs, 11-25%slabá,
26-50%-střední, 51-75%-silná, 75% a víc
velmi silná Vlhkost zemin vyprahlá-beze známek
vlhkosti, suchá-nevyvolává pocit chladu, vlahávyvolává
pocit chladu, vlhká-ruku ovlhčuje, mokrávoda
odkapává
Munsellove tabulky půd
Půdotvorné procesy
 Základní skupiny:
 1) nárůst hmoty v půdní matrici (akumulace)
 2) ztráta hmoty v půdní matrici
 3) translokace hmoty v půdní matrici
 4) transformace látek v půdní matrici
Půdotvorný proces
 1) nárůst hmoty v půdní matrici (akumulace)
 Obohacování – o nový minerální nebo organický podíl
 Salinizace – zasolování půdy
Půdotvorný proces
 2) ztráta hmoty v půdní matrici
 Vyluhování – vymývání rozpustných látek z půdního profilu
nebo jeho části
 Eroze – (vodní, větrná, ledovcová) – odnos látek z povrchu
půdy
 Desalinizace – opak salinizace
Půdotvorný proces
3) Translokace hmoty v půdní matrici
 eluviace – pohyb látek z určité části půdního profilu – přemísťování půdních složek
(roztoky)
 iluviace (diluviace) – pohyb látek do určité části profilu, kde se akumulují - opak
eluviace
 dekalcifikace a kalcifikace – odstraňování/obohacování půdního profilu o uhličitan
vápenatý
 illimerizace – mechanická migrace malých minerálních částic ze svrchního horizontu do
spodních vrstev půdy za vzniku o jílnaté částice obohaceného argilického horizontu
(typické pro půdní typ hnědozem a luvizem)
 pedoturbace – biologické a fyzikální promísení půdní hmoty (mráz/teplo, sucho/vlhko)
 podzolizace – chemická migrace sloučenin hliníku a železa (typické pro půdní typ
podzol a kryptopodzol)
 lateritizace – migrace kyseliny křemičité z půdního profilu
Půdotvorný proces
 4) transformace látek v půdní matrici
 syntéza/rozklad (dekompozice – tvorba/rozklad nových částic minerálního a organického
původu
 humifikace – přeměna surových půdních látek na stabilní humus (typické pro půdní typ
černozem)
 hnědnutí (braunifikace, rubifikace) – uvolňování železa z primárních minerálů a jeho
disperze: tento proces je spojený s oxidací a hydratací sloučenin železa a zabarvením
horizontu (typické pro kambizem)
 rašelinění – tvorba rašeliny
 oglejení – střídání period redukce a oxidace vedoucí k hromadění železa na stěnách
makropórů a k rezivě skvrnitému zbarvení (výrazný pro PT pseudoglej)
 glejizace –redukce železa v anaerobních podmínkách spojená s charakter. zabarvením
části profilu do modra nebo zelena (typické pro PT glej)
Ekologické funkce půdy
 Filtrační
 Retenční či akumulační schopnosti půdy
 Pufrační schopnosti půdy
 Transformační schopnosti půdy
 Asanační funkce
 Transportní funkce půdy
 Funkce půdy jako genové rezervy a prostředí pro
živočichy
Filtrační funkce půdy
 Umožňuje vstup vody do půdního prostředí a propustnost vody
při průchodu tímto prostředím. Přitom se voda může obohatit o
určité látky v půdě obnažené nebo půda může svou pufrační
schopností neutralizovat kyselé srážky. Tato funkce tak
zásadním způsobem ovlivňuje dotaci, složení a kvalitu
podzemních vod.
Retenční /akumulační schopnosti půdy
 Je uvažována jako retence vody v půdě, ale taky jde o
zadržování celé řady dalších látek. Mohou to být rostlinné
živiny (N,P,K,Mg atd) v organické hmotě a v minerálním
sorpčním komplexu. Mohou v ní ovšem být vázány různé
znečišťující látky, polutanty a kontaminanty. Retenční schopnost
je značná: 1 ha kvalitní hluboké černozemě může akumulovat 3
500 m3 vody a trvale zadržovat 1 700 m3 vody. Retenční
schopnost půd ČR mnohonásobně převyšuje objem vody
zadržované ve všech našich vodních nádržích a tocích. Mezi
akumulační schopnosti patří zadržování solí (zasolené půdy)
Pufrační schopnost půd
 Tlumí dynamiku některých půdních vlastností. Většinou se
pufrace uvažuje jen jako tlumení změn půdní reakce
(okyselování, acidifikace půdy), ale znamená i tlumení rychlých
teplotních změn. Zranitelnost acidifikací je u různých půd
rozmanitá a je důležité si uvědomit, že při významném a
rychlém poklesu půdní reakce vyvolané zvenčí, půda svou
pufrační schopnost ztrácí a změny jsou nevratné. Při
významném poklesu půdní reakce dochází k rozpadu půdní
struktury a poruchám sorpční schopnosti všemi doprovodnými
jevy jako je utužení půdy, tvorba škraloupů, rozbřídavost atd.
Transformační schopnosti půdy
 Zabezpečuje přeměnu látek v jejich cyklu, tzn. umožňuje
procesy rozkladu, mineralizace a syntézy látek nových.
Porušení této funkce může způsobit znečištění půdy, problémy
ve výživě rostlin a podmínkách lidské hygieny (znečišťování
vody).
Asanační schopnost půdy
 Je někdy spojována s funkcí transformační, které je někdy
součástí. Asanační funkce půdy zahrnuje procesy rozkladu a
mineralizace živočišných (a i lidských) organismů a těl. Na
asanační funkci půdy a na půdy, které tuto funkci dobře plní,
jsou kladeny požadavky (zejména v minulosti, ale i v
současnosti) při výběru míst pro hřbitovy.
Transportní funkce půdy
 Zprostředkovává migraci látek v půdním prostředí a v krajině,
vzájemný posun a transport látek zejména mezi pedosférou,
hydrosférou a atmosférou. Pohyb látek neprobíhá pouze
vertikálně, ale i paralelně s povrchem půdy a to jak smyvem
po povrchu, tak i vnitropůdními toky v závislosti na klimatu a
reliéfu. Transportním médiem je nejčastěji voda, ale i látky
mohou migrovat i pevné formě prostřednictvím půdních
organismů a pedogenetickými pochody (jíl při illimerizaci) a
nebo i plynné formě výměnou s atmosférou (CO2, metan,
sirovodík atd.
Funkce půdy jako genové rezervy a
prostředí pro živočichy
 Málo prozkoumaná a vyhodnotitelná. Jde o stále pokračující
výzkum role půdních organismů a mikroorganismů z hlediska
získávání nových genů v přítomnosti v budoucnosti.
Půdní znaky
 Barva půdy (Munsellove tabulky)
 Hloubka půdy – hluboká více než 60 cm, středně hluboká 30-
60 cm, do 30 cm mělká půda
 Obsah skeletu (méně 5% - skeletovanost žádná, 5-10%příměs,
11-25%-slabá, 26-50%-střední, 51-75%-silná, 75% a
víc velmi silná
 Vlhkost zemin vyprahlá-beze známek vlhkosti, suchánevyvolává
pocit chladu, vlahá-vyvolává pocit chladu, vlhkáruku
ovlhčuje, mokrá-voda odkapává
Zrnitost částic půdy
Jemnozem a třídění podle částic:
 střední písek (2-0,25 mm)
 jemný písek ((0,25-0,05 mm)
 hrubý prach (0,05-01 mm)
 střední a jemný prach (silt) (0,01-0,001 mm)
 jíl (méně než 0,001 mm)
Klasifikační stupnice zrnitosti půd
kategorie charakt. označení Obsah ˂0,01
mm
půdy
1. písčitá P 0-10 % Lehké
2. Hlinitopísčitá hp 10-20% Lehké
3. Písčitohlinitá ph 20-30% Střední
4. Hlinitá h 30-45% Střední
5. Jílovitohlinitá jh 45-60% Těžké
6. Jílovitá jv 60-75% Těžké
7. jíl j nad 75% Těžké
Fyzikální vlastnosti půdy
 Kvalita a obsah organické hmoty (obsah humusu v půdě se
stanovuje oxidací uhlíku organických látek (žíhání vzorku v
plameni/peci Ct, rozklad org. C za pomoci oxid. Činidla v
kyselinosírovém prostředí (nepřímé stanovení – Cox, Tjurinova
metoda) nad 5% je vysoký podíl humusu
 Struktura půdy prostorové shluky-aregáty, které mezi sebou
vytvářejí prostory-póry lišící se svojí velikostí, uspořádáním a
vzájemným propojením– drobtovitá, polyedrická, hrudkovitá,
prizmatická, zrnitá
 Pórovitost 46-69% střední až těžší, 35-46% lehčí minerální,
50-67% luční a lesní svrchní vrstvy, 79-83% rašeliny
Chemické vlastnosti půdy
 Kritéria aktivní a výměnné půdní reakce
pH H2O pH KCL hodnocení
˂ 4,9 ˂ 4,5 silně kyselá
5,0-5,9 4,6-5,5 kyselá
6,0-6,9 5,6-6,5 slabě kyselá
7,0 6,6-7,2 neutrální
7,1-8,0 ˃7,2 slabě alkalická
8,1-9,4 / alkalická
˃9,4 / silně alkalická
Biologické vlastnosti půd
 Dělení edafonu podle velikosti (fyto a zooedafon)
Název Dělení podle J. Smrže Dělení podle K. Rejška
mikroedafon 0,002-0,2 mm pod 0,2 mm
mezoedafon 0,2-2,0 mm 0,2-2 mm
makroedafon 2,0-20 mm 2-15 mm
megaedafon nad 20 mm nad 15 mm
Biologické vlastnosti půd
 Bakterie, houby, aktinomycety, řasy, prvoci, hlístice,
dešťovky, krtonoška, hraboši v orniční vrstvě půdy
Skupina mikroedafonu Počet v 1 g půdy Hmotnost v kg na ha
bakterie 600 000 000 10 000
plísně a aktinomycety 400 000 10 000
řasy 100 000 140
prvoci 1 100 000 370
Půdní profil (půdní horizonty)
 půdní profil – svislý průřez půdou
 Půdní horizont – zřetelné polohy v profilu
(vytvořené p. procesy)
Půdní klasifikace
základní klasifikační jednotka
– půdní typ
Skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými a analytickými znaky,
která se vyvíjela vlivem určitého souboru půdotvorných procesů.
– půdní druh - podle % zastoupení obsahu jílnatých částic tzn. částic menších
než 0,01 mm. Při jejich obsahu 20% je půda označována jako lehká, při obsahu od
21 do 45% jeho střední a nad 45% jako těžká.
Klasifikační morfogenetický klíč půd ČR http://web.czu.cz/mksp/
Půdní horizonty
 h. nadložního humusu (AO)
 h. rašeliny (T - torf)
 h.humusový (A1 nebo H) Aor
 h. eluviální (E)
 h. iluviální (B nebo I, G)
 h. vnitropůdního zvětrávání (C)
 Matečná hornina (D)
D
C
B
Ao
E
A1
Půdní typy
Půdní typy
 Organozem, rašeliniště (vrchoviště), slatiniště
 Fluvizem, v nivách vodních toků
 Psedudoglej, střídání oxidačních a redukčních podmínek
v okrajích říčních niv
 Gleje, trvale zamokřená místa pouze redukční
podmínky, deprese v nivách řek a bezodtokových
depresích
 Solončak, zasolení vzlínající vodou, jižní Morava
 Slanec, degradovaný solončak, prosakující voda
vyplavuje soli do spodin horizontu, jižní Morava
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Půdní typy
Půdní typy
 Smonice, vyvinutá ze smektických jílů v suchých
oblastech
 Šedozem, prohumózněná půda na periferii výskytu
černozemí (jižní Morava)
 Hnědozem, hnědé zbarvení, v rovinatém a mírně
zvlněném reliéfu vyvinutá na spraších
 Luvizem, na čtvrtohorních středně těžkých a těžkých
(jílovitých) sedimentech, v nížinách a kotlinách
 Podzol, vyluhovaná málo úrodná půda, na kyselých
matečních horninách (žula-granit, granodiorit, syenit, )
 Kambizem, vázána na svahoviny a členitý reliéf,
typická lesní půda
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Horské bezlesí a lesní půdy
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Půdní typy
Půdní typy
 Litozem, mělká půda na horninovém substrátu
(hornatiny, vrchoviny, hrany údolí, …)
 Regozem, půda vyvinutá na písečných sedimentech
 Ranker, půda vyvinutá na pevných horninách, hlubší
profil než u litozemě
 Rendzina, půda vyvinutá na vápencích
 Černozem, nejhlubší humusový horizont, vyvinutá na
spraších
 Černice, hydromorfní černozemě
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
 v knižní podobě – 2001 (Němeček a kol.)
 jednotlivé kategorie půd v ČR se tak mohou třídit
podle svých vlastností
 referenční třídy - půdní typy - půdní subtypy –
variety - fáze - formy
Půda: funkce
Edafické prostředí
Půdní faktory - fyzikální (textura, tepelná vodivost, barva,….
- chemické (obsah minerálů, reakce, …),
epigeocké - povrch, hypogeické - podpovrch….
Rostliny:
 Vztah k zrnitosti
 1. petrofyty - skalní podklady ----- epility (řasy, mechy, lišejníky)
 ----- chasmofyty (pukliny) 
2. psamofyty - písky
 3. pelofyty – jílovité půdy, trvale zamokřené oblasti
 Vztah k množství živin (eutrofofyty, mezotrofofyty, oligotrofofyty - mixotrofie, distrofní
- nízký obsah + toxicita) www.masozravky.cz
 Podle prvků (indikátory): kalcifyty, silikofyty, halofyty, metalofyty
 Podle reakce: neutrofyty (ph 6,5-7,4), alkalofyty (ph 7,5-11), acidofyty (ph 3-6,4)
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Mapa půdních typů
 Atlas krajiny ČR 1:500 000
 ČGS 1:50 000
 VUMOP (Během bonitačního průzkumu bylo vymezeno 2172 BPEJ,
tato základní skupina byla dále rozřazena do následujících 13 skupin
půdních typů. – mapa skupin půdních typů)
Micka VUMOP: Skupiny půdních typů
 FAO SOILS PORTAL | Food and Agriculture
Organization of the United Nations
FAO/UNESCO Soil Map of the World | FAO SOILS PORTAL | Food and
Agriculture Organization of the United Nations