NAUKA O KRAJINĚ Struktura a složky Struktura krajiny Krajinu můžeme vyjádřit souborem parametrů, tj. ukazatelů, které charakterizují její stav, strukturu, fungování a chování (dynamika, vývoj). - známe pouze hranice - známe subsystémy navzájem spojené toky, hmoty, energie a informace. Hranice krajiny - přírodní Hranice- přírodní krajiny Hranice socioekonomické Hranice horizontální  Dolní hranice – hranice litosféry po MOHO (pohyby litosférických desek) Horní hranice – dolní část troposféry začíná u zemského povrchu 300-400 m nad povrchem krajiny (roviny) a do 2000 m (členité hornatiny) a její horní hranice se nachází na planetární mezní vrstvě atmosféry Hranice vertikální Hranice vertikální Prvky a složky krajiny Definice jednotlivých kategorií využití ploch:  Prvky a složky jsou pojmy relativní, kdy určitá část může být chápána jako prvek jindy jako složka  Prvek je dále nedělitelná část krajiny (hornina, potok, strom). Kombinací se vytváří rozmanitost krajinných objektů Prvek krajiny Složka krajiny  Složka je tvořena dvěma a více prvky a vytváří tak v krajině subsystém, např. společenstvo Složka krajiny – tvoří ji soubor prvků Prvky a složky Vlastnosti prvků a složek v systému jsou určeny pouze tím, že na působení jiných částí systému reagují jako celek (jako vstupní prvek označujeme vnější prvek určitého geosystému (krajiny), přes který do geosystému vstupuje a vystupuje hmota, energie a informace. Prvky krajiny - hmotné Prvky krajiny nehmotné Modely studia krajiny • Odvětvový monosystémový • Územní (teritoriální, polysystémový) Odvětvový model Přírodní (kvazipřírodní) prvky a složky - Abiotické (- horniny – georeliéf - ovzduší (klima) - vodstvo - Hybridní (- půdy) - Biotické (-mikroorganizmy - rostliny a živočichové Horninové složení Půdní typ Potenciální přirozená vegetace Odvětvový model Přírodně technické prvky a složky (spojeny prvky přírody, výtvory lidské společnosti a řídící prvky) - Vodní výrobní plochy - - rybníky, - přehradní nádrže - Zemědělské výrobní plochy - - pole, sady, vinice, chmelnice – louky - plantáže - Lesní výrobní plochy - - lesní monokultury - lesní školky Zemědělské výrobní plochy Odvětvový model Socioekonomické prvky a složky - části lidské společnosti a jejich výtvorů - Lidských sídel (- uspořádání ulic architektonický vzhled ..) - Výrobních areálů (-továren …) - Dopravní infrastruktury (- silnice – železnice …) Socioekonomické složky Socioekonomické prvky a složky Nadstavbové složky  Terciérní se stupněm ochrany (ochranná pásma vod, produktovodů, ochrany přírody atd.)  Kvartérní pro budoucí plánování (územní rezervy pro stavby, koridory zeleně, komunikace, železnice atd.) Prvky a složky v krajině  Rozmístěny rovnoměrně  Rozmístěny disperzně  Rozmístěny zonálně, pásovitě  Rozmístěny azonálně  Rozmístěny areálově  Rozmístěny ohniskově NPR Ranáautor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Východiska  Krajinu můžeme popsat dvěma způsoby: buď se zaměřme na jedinečné vlastnosti konkrétní krajiny, které se jinde neopakují – tzv. individuální krajiny (např. plzeňská krajina, krajina Brd) nebo budeme sledovat obecné společné vlastnosti, které danou krajinu vymezují od svého okolí, ale opakují se na jiném místě – tzv. typologické krajiny (krasová krajina, těžební krajina). Rybniční krajina – výtopa Rožmberka autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Krajina pískovcových měst Broumovské stěny autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Krasový fenomén – Moravský kras autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa LVS (A. Zlatník,1959-1976)  1. Dubový vegetační stupeň (dále jen VS) – 3,4 % území ČR, v krajině převládá orná půda, a ruderální plochy, nejdelší a nejintenzivnější vliv člověka, nadprůměrná hustota obyvatel  2. Bukodubový VS – 14,2 % území ČR, v krajin analogická situace jako u předchozího VS  3. Dubobukový VS – 24,6 % území ČR, zemědělsko-lesní krajina, vyšší podíl ttp a lesů než v předchozích stupních, v minulosti diskontinuální působení člověka (okraj pravěké ekumeny), v současnosti nadprůměrná hustota obyvatelstva  4. Bukový VS – 42,6 % území ČR, mozaikovitá zemědělsko-lesní krajina s podíly lesů, luk a pastvin, méně polí, místy souvislé lesní komplexy, podprůměrná hustota obyvatel  5. Jedlobukový VS – 12,6 % území ČR, v krajin rozsáhlé lesní komplexy, s mozaikou luk, pastvin a menších polí, rozptýlená vesnická zástavba, lesy jsou přeměněny člověkem na vysokoprodukční kulturní smrčiny, v minulosti střídavá kolonizace a dekolonizace, nižší hustota obyvatel  6. Smrkojedlobukový VS – 2,1 % území ČR, rozsáhlé lesní komplexy, výskyt rašelinišť, postižení fytotoxickými imisemi, extenzivní („vrchovinové“) zemědělství a rozptýlená zástavba, nízká hustota obyvatel Lesní vegetační stupně (LVS)  7. Smrkový VS – 0,4 % území ČR – horská lesní krajina, většinou narušená imisemi (a tedy s častými imisními holinami po vytěžených porostech), v minulosti sporadické osídlení, v současnosti zatížení rekreačním využitím, které je však na hranici únosnosti  8. Klečový VS – s alpinským VS dohromady 0,1 % území ČR, mozaika porost kosodřeviny, horských bylinných a travinných společenstev, místy rašelinišť, skalní a suťová společenstva, kolem frekventovaných turistických tras i nepůvodní druhy vegetace, stupuje se všeobecný negativní vliv soustředné rekreace  9. Alpinský VS – hřebenové polohy Krkonoš, chráněná území přírody  0. Borový VS – tento stupe shrnuje přirozená stanoviště borovic, která jsou podmíněna půdně a jsou tedy mimo rámec výškově-klimatické stupňovitosti, převážně se tato stanovišť nachází v dubobukovém až bukovém VS 1. lesní vegetační stupeň 8. lesní vegetační stupeň Lesní vegetační stupně (VS) Biogeografické členění ČR Víceúčelová soustava biogeografických jednotek, která komplexně postihuje jedinečnost i typovost souvislých území byla podrobně zpracována v práci Biogeografické členění České republiky (Culek a kol. 1996). Individuální prostorové členění krajiny postihuje její jedinečnost na úrovni:  biogeografická provincie - odpovídá zhruba květenné oblasti ve fytogeografii, území R se dlí do 2 provincií: středoevropských listnatých lesů a panonskou  biogeografická podprovincie – odpovídá v podstatě geologickým jednotkám, v ČR jsou to 4 podprovincie hercynská, polonská, karpatská a panonská  biogeografický region – je jedinečná prostorová souvislá územní jednotka (větší než 100 km2) s typickou biotou odlišnou od sousedních bioregionů Biogeografické jednotky Bioregiony Národní databáze typů krajin - členění sekundární (současné) krajiny - členění land use autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Land use Evropská typologie krajin (komplexní typologie kulturní krajiny) podle Löw 2005, Míchal et. Löw 2003 Tato typologie zohledňuje vzájemné vztahy řady proměnných faktorů podílejících se na utváření krajiny. Konkrétně jde o: · podnební podmínky · nadmořskou výšku a topografii terénu · půdní charakteristiky · historii osídlení a související kulturní faktory · velikost a tvar pozemků · prostorové uspořádání plužin a sídel · pohledová uzavřenost / otevřenost uspořádání krajin · výskyt polopřírodních ekosystémů Evropská databáze CLC  různá zobrazení Gauss Kruger, UTM, Lambert, Transverse Mercator, Bonne, Stereographic  Level 1 Level 2 Level 3  1. Artificial 1.1. Urban fabric 1.1.1. Continuous urban fabric surfaces 1.1.2. Discontinuous urban fabric 1.2. Industrial, commercial 1.2.1. Industrial or commercial units and transport units 1.2.2. Road and rail networks and associated land 1.2.3. Port areas 1.2.4. Airports  CLC 2000 — Copernicus Land Monitoring Service Typy evropských krajin  V rámci Evropy definuje tzv. Dobříšská zpráva (European environmental agency 1995) osm kategorií evropských krajin s 30 megatypy. Z nichž pouze 11 megatypů reprezentuje krajiny s původními biomy s relativně přirozeným charakterem. Ostatní megatypy reprezentují typické kulturní krajiny pozměněné až přeměněné lidskou činností. Rozlišovací velikost zpracovaných krajinných matric je nad 2 000 km2. Typy evropských krajin Vyškovská brána –okolí obce Němčany autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Typy evropských krajin A. Kategorie tundrových krajin (rozšířené v nejsevernějším Norsku a Rusku):  1. Arktická tundra – bezlesá divočina  2. Lesotundra – přirozené porosty stromů s malým zápojem B. Kategorie tajgových krajin boreální zóny (ve Švédsku, Finsku, nepatrně v Norsku, v baltských republikách, sev. Polsku a Rusku):  3. Boreální bažiny – neprůchodné, hospodářsky nevyužívané  4. Severní tajga – jednotvárné lesy  5. Stední tajga – část území je bezlesá  6. Jižní tajga – rozvolněné lesy  7. Subtajga – převažují hospodářské lesy a orná půda. Typy evropských krajin C. Kategorie krajin alpinského bezlesí (Skotsko, záp. Irsko a Norsko):  8. Severní vysočiny – opuštěná, otevřená, divoká krajina  9. Pohoří – divoká, členitá krajina, možnosti kultivace dané reliéfem D. Kategorie uzavřených až polootevřených krajin – bocage (atlantské pobřeží mírného pásma a polootevřené zemědělské krajiny Evropy, Španielsko, st. Franci, j. Německo, české pohraniční hory):  10. Atlantské bocage – uzavřené, heterogenní, obhospodařované  11. Semibocage – přechod mezi uzavřenou a otevřenou krajinou  12. Mediteránní semibocage – relativně otevřené Typy evropských krajin E. Kategorie krajin otevřených polí – openfields (nejrozšířenější evropská kategorie zemědělských krajin, včetně ČR):  13. Atlantská otevřená pole – velkoplošné otevřené monokultury  14. Kontinentální otevřená pole – nestejně velké plochy krajinných prvků  15. Akvitánská otevřená pole – intenzívní obdělávaná  16. Bývalá otevřená pole – intenzívně obdělávaná, velké plochy  17. Středoevropská scelená pole – velké měřítko, otevřené, homogenní  18. Východní scelená pole – extrémně otevřené, rozlehlé a suché  19. Mediteránní otevřená krajina – kontrast utváření povrchu kopců a údolí F. Kategorie stepí a suchých krajin (semiaridní podnebí Maďarska, Rumunska, Ukrajiny a Ruska):  20. Pusta – bezlesí, extenzivní chov dobytka  21. Step – bezlesí, sucho, větrno, extrémně otevřené  22. Polopoušť – zasolené, suché, otevřené, extenzivně obhospodařované  23. Písečná poušť - neobhospodařované Typy evropských krajin G. Regionální krajiny  24. Kampen (Německo, Belgie) – uzavřené, mozaika malých plošek  25. Polská pásová políčka – intenzivní (ruční) obdělávání, velká diverzita na malé ploše  26. Coltura promiscua (zejm. Itálie) – heterogenní, vysoká diverzita kultur  27. Dehesa / montado (Španělsko, Portugalsko) – agro-silvo-pastorální parkovitá krajina H. Umělé krajiny  28. Poldry (zejm. Nizozemsko) – ploché, otevřené, úrodné, umělé a uniformní  29. Delty (umělé formy, ostrůvkovitě) – intenzivně obdělávané, ploché, uniformní, úrodné  30. Huerty (ostrůvkovitě j. Evropa) – zavlažování, terasy a sady Typy evropské krajiny v ČR Typy sídelních krajin a jejich plužin Sídelní krajiny, sídla a jejich plužiny Příklady dalších typologií krajin Rozdělení založené na dynamice osídlení (podle Ložek 1999 In, et Sádlo a kol. 2005) Členění podle stupně přeměny člověkem (podle Forman et Godron 1993) Kategorie OECD Členění podle stupně narušení Členění podle působení krajiny na pozorovatele Členění podle stupně přeměny člověkem  Přírodní krajina - hrubě zrnitá, struktura je závislá na heterogenitě abiotického prostředí, antropické vlivy nepatrné, koridory – podél vodních toků, matrice – obvykle lesní porost (v našich podm.)  (Extenzivní) obhospodařovaná krajina - hrubě zrnitá, lesní a pastevní, vyskytují se původní druhy, ale vzrůstá podíl preferovaných druhů, výskyt sídel řídký, koridory – vodní toky a řídká síť komunikací  (Intenzivní) obdělávaná krajina - matrice – zemědělsky obdělávané plochy geometrického tvaru, enklávy (plošky) – vesnice, remízky, rybníky, pouze zbytky původní vegetace. Většinou jemně až středně zrnitá. Hustá síť liniových koridorů, obvykle přímých – komunikace, napřímené toky. Členění podle stupně narušení  Kultivovaná krajina - není přelidněná, přetechnizovaná, vztah antropogenních a přírodních složek je relativně vyvážený (některé lesní a zemědělské krajiny)  Degradovaná krajina – narušená kulturní krajina jejíž stabilita je výrazně oslabena (např. silně urbanizované oblasti, intenzivní velkovýroba apod.)  Zdevastovaná krajina – přírodní struktura je zcela přeměněná, přírodní složky zcela nebo téměř zničené, krajina již nemá schopnost autoregulace a regenerace (např. průmyslové aglomerace, oblasti postižené těžbou surovin…) Zdevastovaná krajina - příklad autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Degradovaná autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Levá část výsypky Silvestr rekultivované na lesopark a vodní nádrže u Dolního Rychnova, Zdroj: Sokolovská uhelná Obnovená krajina Kultivovaná krajina autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa Krajina budoucna Dokáží Afričané zabránit rozšiřování Sahary pomocí projektu Velká zelená zeď Afriky? | REFRESHER.cz Krajina budoucna válečné drážďany - Bing images