Viry v Viry jsou malé, nebuněčné organismy, které obsahují jen jediný typ nukleové kyseliny a replikují se pouze v živých buňkách za využití hostitelské proteosyntézy. • v Od všech ostatních žijících organismů se liší v následujících bodech: Ø jsou organizované jen jako částice, nejsou organizovány jako buňky (mohou být považovány za nebuněčné) Ø zralé viriony obsahují pouze jediný typ nukleové kyseliny - vždy pouze DNA nebo RNA Ø viry se množí syntézou svých složek (ne dělením), a proto závisí na ribozómech hostitelské buňky Ø v Vyznačují se vysokou druhovou a orgánovou specifitou. Rozlišujeme viry rostlinné, živočišné a bakteriofágy, které napadají bakterie. v v Některé viry se významně podílejí i na vzniku neoplázií, označujeme je onkoviry. v Viry mohou být vektory přenášející genetické informace mezi buňkami. v Toho je využíváno v genetickém inženýrství a genové terapii. Stavba virové částice v Virion je termín užívaný pro jednu virovou částici. v Jsou to tělíska různého tvaru, která mohou být kulovitá, tyčinkovitá, vláknitá. v Vnitřní část virionu se nazývá nukleoid – je složen z nukleové kyseliny a je obklopen proteinovou schránkou kapsidou. v Kapsida je složená z proteinových podjednotek – kapsomer (1–10, 20, … proteinů kódovaných geny virů). v Jejich tvar umožňuje, aby se vzájemně přikládaly a vytvořily větší celek. v Celek se nazývá nukleokapsida. v Nejjednodušší viriony jsou pouze holé nukleokapsidy (pikornaviry, papilomaviry, adenoviry). v Obalené viry mají kromě kapsidy i další obal z dvojvrstvy proteinů a lipidů a pro virus specifických glykoproteinů. v Tyto specifické glykoproteiny jsou vestavěny do buněčných membrán infikovaných hostitelských buněk a umožňují identifikaci viru i virem infikovaných buněk. v U obalených virů je obal složen ze zevního lipoproteinového komplexu a z druhově specifického vnitřního proteinu (tzv. M-protein ukotvující obal k nukleokapsidě). v Lipoproteinový komplex tvoří lipidová dvojvrstva (pochází z různých částí hostitelských buněk podle místa vzniku viru) a virové glykoproteiny. v Tyto glykoproteiny se skládají v symetrické útvary tzv. peplomery, obvykle vyčnívající jako výběžky z virového obalu. vPeplomery slouží k usnadnění adsorpce virů vnímavou buňkou. v Podle místa vzniku mohou být viry obalené jadernou membránou (Herpesviry), membránou původem z cisteren endoplazmatického retikula (Arenaviry), nebo cytoplazmatickou membránou (Ortomyxoviry). • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8c/Virus-types3.png/440px-Virus-types3.png Genom viru v Genom každého viru je tvořen jednou molekulou nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). v Nukleová kyselina je u virů nositelem informace pro sebereplikaci a syntézu ostatních virových proteinů, a zároveň infekčnosti. v Infekčnost je míra schopnosti vyjádřit tyto informace v hostitelských buňkách. v Oba typy nukleové kyseliny se mohou vyskytovat jako dvouřetězcová (DNA, RNA), nebo jednořetězcová (DNA, RNA) a „chromozom“ je buď lineární, nebo cirkulární. • Rozmnožování virů v Po vstupu do vnímavé buňky viry zahajují reprodukční cyklus. v Pro svoji reprodukci využívají transkripční a translační aparát vnímavé hostitelské buňky. vJako vnímavá buňka je označena ta, ve které proběhne kompletní reprodukční cyklus a uvolní se nové infekční viriony. vTento děj může probíhat pod obrazem intracelulární infekce. V nevnímavé buňce nedojde ke spuštění cyklu a v buňce nepermisivní dochází k předčasnému ukončení cyklu. vViry jsou v hostitelské buňce pomnoženy a lyzují ji. v Uvolněné viriony napadají další buňky – probíhá tzv. lytický cyklus. v Někdy se NK po vniku viru do hostitelské buňky nereplikují a nevytvářejí zralé viriony. v Genom viru se začlení do genomu hostitelské buňky a replikuje se s ní – probíhá tzv. lyzogenní cyklus. v Je-li DNA viru integrována do chromozomu hostitelské buňky, nazýváme ji provirus. v Při směsných infekcích dochází k vzájemné rekombinaci genetické informace. vProces přispívá k variabilitě genotypu a fenotypu virů. • Využití virů v medicíně v Při genové terapii je prostřednictvím viru vnášen do buňky gen, který jí chybí. v Např. u hemofiliků, tedy lidí trpících poruchou srážlivosti krve, jež se projevuje chorobným krvácením, je vnášem gen, který kóduje protein podílející se na krevní srážlivosti. v Pro vnášení genů se používají viry, které jsou schopny začlenit svůj genetický materiál do genomu hostitele - např. adenoviry. v Ty byly původně izolovány ze sliznice dýchacích cest člověka. v Adenoviry vyvolávají například onemocnění dýchacích cest, konjunktivitidy, záněty střevní sliznice. v Dalším využitím virů v medicíně je příprava vakcín. v Např. vakcína proti hepatitidě A obsahuje neinfekční virus hepatitidy A. vJeden typ hmyzího viru (bakulovirus) se také používá pro tvorbu proteinů. v Na základě tohoto bakulovirového systému se připravují například proteiny, které jsou součástí vakcíny Cervarix (vakcína proti rakovině děložního čípku). v