Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
1
Analýza moči
Moč je většinou snadno dostupná tělesná tekutina, často bez nutnosti invazivního zásahu při odběru. Tvoří
se v ledvinách, v podstatě se jedná o zahuštěný ultrafiltrát plazmy. Krev je přiváděna do glomerulu, kde se
filtruje přes bazální membránu a ultrafiltrát (primární moč) je odváděn tubuly postupně až do močového
měchýře. Cestou je ultrafiltrát pozměňován resorpcí některých složek (glukóza, natrium, kalcium, fosfáty,
hydrogenkarbonát, aminokyseliny aj.) i sekrecí (kalium, protony, organické anionty a kationty, při vyšších
koncentracích kreatinin apod.) a je zahušťován resorpcí vody. Mnohé z těchto činností jsou řízeny
hormonálně (např. adiuretinem, který, jak napovídá název, zabraňuje odvodnění organismu). Výsledkem je
definitivní moč, ve které se provádějí analýzy.
Opakování ze somatologie: Základní
strukturní jednotkou ledviny je nefron,
který začíná glomerulem (klubíčkem
kapilár) a pokračuje tubulem (kanálkem),
který lze rozdělit na tubulus proximální,
Henleovu kličku a distální tubulus a
sběrný kanálek (viz obrázek na str. 5-22 v
Dodatku). Kapilární stěna glomerulu
propustí látky o maximální relativní
molekulové hmotnosti necelých 70 000
(uvádí se hodnoty mezi 65 000 a 68 000),
takže v moči je minimální množství
nízkomolekulárních bílkovin a peptidů; ty
se navíc degradují a jsou resorbovány
(výsledné množství zbylých bílkovin
nepřesahuje 150 mg/24 h).
Nízkomolekulární látky jsou v tubulech
jednak resorbovány, jednak secernovány
(viz výš).
Skladbu a funkci ledvin je možno
shlédnout „v pohybu“ na adrese:
http://www.physiome.cz/atlas/ledviny/01/
Velice pěkná stránka je i na :
http://www.hcc.bcu.ac.uk/physiology/renal
system.htm
Odběr a konzervace moči
Pro odběr moči platí zásady preanalytické fáze jak byly uvedeny v kapitole 2. Před odběrem je dobré zevní
genitál omýt, aby vzorek nebyl případně kontaminován mikroorganismy či jinými příměsemi z vnějších
oblastí. Odebírající ambulance má většinou k dispozici instruktážní příručky s návodem pro pacienty pro
konkrétní typy odběrů.
Odběr:
 moč získaná jednorázově (zejména pro kvalitativní analýzy)
 moč sbíraná po určitý časový úsek (pro většinu kvantitativních analýz)
Způsob odběru:
Moč
 spontánně vymočená
 ze středního proudu (první část moči se vypustí do odpadu, druhá část se zachytí do nádobky,
zbytek se vymočí do odpadu)
 odebraná suprapubickou punkcí močového měchýře [pubický = stydký, týkající se ohanbí] ]
 získaná jednorázovou katetrizací (cévkováním tj. zavedením cévky čili katétru do močového
měchýře)
 získaná permanentní katetrizací (sbíraná za časové období pomocí katétru)
nefron
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
2
Konzervace:
 chladem (chladnička)
 zředěnou kyselinou dusičnou
 tymolem v izopropanolu
 thiomersalem (merthiolátem)
 formaldehydem
Konkrétní návody uvádějí potřebná množství jednotlivých konzervačních činidel na objem moči.
Odběrový systém fy Greiner Bio-One GmbH zde.
Základní vyšetření
Analýza moči přináší důležité informace o dějích v organismu, zejména o činnosti a funkci ledvin. Renální
nedostatečnost je koncovým stadiem různých primárních a sekundárních renálních chorob, které se po léta
nemusí projevovat typickými příznaky. Jedinou léčbou při dosažení tohoto stadia je dialýza nebo
transplantace ledvin. Laboratorní vyšetření by měla pomoci zavčas odhalit skryté choroby, včetně infekcí
močových cest. Slouží k tomu zejména chemická a fyzikálně-chemická analýza moči (většinou prováděná
pomocí diagnostických proužků), mikroskopické vyšetření močového sedimentu (v poslední době částečně
nahrazované průtokovou cytometrií či snímáním elementů CCD kamerami v automatizované mikroskopii) a
stanovení bílkovin dostatečně citlivými metodami. Funkce ledvin může být zhodnocena stanovením
dusíkatých látek v krvi (kreatinin, močovina) a zjištěním jejich clearance (kapitola 7, str. 7-12).
Fyzikální vyšetření moči
(ambulantní složka ordinací, laboratorní kout lůžkových oddělení)
Množství
Norma: 600 – 2500 ml
Muži: 1500 – 2000 ml
Ženy: 1200 – 1500 ml
Množství vyloučené moči je regulováno ledvinami – pro zdravé ledviny platí orientační množství moči:
0,3 – 20 ml/min
Schopnost ledviny koncentrovat se zkouší tzv. koncentračním pokusem, kdy se aplikuje syntetický analog
adiuretinu do nosu a výsledkem musí být dostatečně zahuštěná moč (podrobnosti viz DDAVP test v kapitole
14 na str. 14-6).
Schopnost ledviny zřeďovat se zkouší tzv. zřeďovacím pokusem, kdy pacient vypije 20 ml vody/kg
hmotnosti a výsledkem má být moč o hustotě 1003 kgm
-3
.
Polyurie: polys (ř) – mnohý
Oligurie: oligos (ř) – nečetný, málo
Anurie: a – vyjadřuje zápor
Hustota
u zdravého jedince souvisí s množstvím moči
Měření hustoty:
Provádí se urometrem (urinometrem), což je speciální hustoměr, kterým se měří hustota čerstvé moči (v
odměrném válci).
Referenční hodnoty: v rozmezí 1003 – 1010 kgm
-3
Jiný údaj pro normální hodnoty: 1015 – 1025 kgm
-3
Maxima: 1002 – 1040 kgm
-3
Zkreslení způsobuje: glykosurie, proteinurie (od koncentrace 3 g/l), teplota (korekce – 1 kgm
-3
/3°)
Základní vyšetření moči
Fyzikální: Množství, barva, zápach, zákal, pěna, hustota
Chemické: pH, bílkovina, glukosa, urobilinogen (Ehrlich pozitivní látky), bilirubin, krev
(hemoglobin),ketolátky, dusitany (nepřímé známky bakteriurie)
Morfologické:
V nativní moči: kvalitativní
kvantitativní
Močový sediment
zahuštěný centrifugací:
orientačně
kvantitativně (podle Hamburgera = „Hamburger“)
t(h)ymol thiomersal
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
3
Slovníček pojmů
eu (ř) dobře eustenurie 1020 – 1040 kgm-3
isos (ř) stejný isostenurie cca 1010 kgm-3 trvale
hyper (ř) nad hyperstenurie > 1040 kgm-3 vylučování husté moči o vysoké hustotě
hypo (ř) pod hypostenurie < 1020 kgm-3 vylučování řídké moči o nízké hustotě
nyktos (ř) noc nykturie hojné močení v noci
pollakis (ř) často polakisurie časté nucení na moč
sthenos (ř) síla, stálost
úron (ř) moč
inkontinence nezdrženlivost, neschopnost udržet moč
Osmolalita
Osmóza je pronikání rozpouštědla do roztoku odděleného od rozpouštědla polopropustnou membránou.
Tento jev vzniká na základě rozdílu koncentrací a pouze v soustavě dvou nestejně koncentrovaných roztoků
oddělených polopropustnou membránou. Zabránit osmóze lze pouze protichůdnou silou, tlakem.Vykazuje
tedy roztok tzv. osmotický tlak, jehož velikost je rovna síle nutné k potlačení snahy roztoku o zředění.
Osmotický tlak závisí pouze na počtu osmoticky aktivních látek přítomných v daném množství rozpouštědla.
Jedná-li se o hmotnost, hovoříme o osmolalité roztoku, jedná-li se o koncentraci, tj. množství v objemu,
hovoříme o osmolaritě, ta je závislá na teplotě. Osmolalita pak vyjadřuje velikost osmotického tlaku
příslušného roztoku. Následující obrázek ukazuje vztah mezi osmózou a osmotickým tlakem.
Osmotický tlak není vlastností rozpuštěné látky, ale vlastností systému tvořeného rozpouštědlem, roztokem
a polopropustnou membránou mezi nimi. Osmotický tlak ideálních roztoků (svými vlastnostmi se jim blíží
roztoky velmi zředěné) se řídí stejnými zákony jako tlak ideálních plynů a platí pro něj (stavová) rovnice
 = cRT
kde  je osmotický tlak, c je koncentrace, R je plynová konstanta a T je teplota.
Při konstantní teplotě bude osmotický tlak závislý pouze na množství rozpuštěných částic a nikoliv na jejich
charakteru. Tato vlastnost, kdy závisí pouze na množství a ne na charakteru částic, se nazývá vlastností
koligativní.
Hodnoty osmotického tlaku nabývají již při nízkých koncentracích poměrně vysokých hodnot, 1 M roztok při
teplotě 0 °C má osmotický tlak 2,27 kPa. To má velký význam v živých organismech, kde polopropustné
membrány představují buněčné stěny, resp. buněčné membrány. Osmotický tlak buněčné kapaliny se
pohybuje v rozmezí 0,4 až 2 MPa a musí být stejný na obou stranách membrány, aby nedocházelo
k přelévání vody (bobtnání buňky a její prasknutí, resp. vyschnutí buňky, u tkání a orgánů vznik otoků,
anebo naopak, jejich dehydratace). U vyšších živočichů se udržuje osmotický tlak v tkáních a orgánech na
přibližné hodnotě 0,8 MPa a jeho změny jsou vyrovnávány regulačními mechanismy, jako jsou vylučování
potu, vydechování vodní páry, pocit žízně apod.
Osmotický tlak závisí také na charakteru polopropustné membrány, na tom jak velké molekuly zadržuje a
jak malé molekuly propouští. Pokud tato bude propouštět malé molekuly, např. glukózu, močovinu, ionty
apod. a nebude propouštět molekuly velké, jako jsou, v případě krevního séra a krevní plazmy např.
bílkoviny, budou za osmotický tlak odpovědné právě tyto velké molekuly. Popsaný charakter má kapilární
stěna, čili v kapilární krvi budou nositelem osmotického tlaku hlavně bílkoviny, zejména albumin (viz. také
kapitola 10, str. 10-1). Osmotický tlak bílkovin se nazývá tlak onkotický.
roztok rozpouštědlo

polopropustná
membrána
Rozpouštědlo proniká přes polopropustnou
(semipermeabilní) membránu (blánu) do
roztoku. Pokud chceme přechodu rozpouštědla
do roztoku zabránit, musíme ze strany roztoku
půsboit silou – tlakem, který bude kompenzovat
snahu roztoku po zředění. Tento tlak se nazývá
osmotický tlak (P) daného roztoku a lze ho
přímo měřit osmometrem.
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
4
Osmolalita udává množství osmoticky aktivních látek v jednotce hmotnosti rozpouštědla. Vyjadřuje velikost
osmotického tlaku příslušného roztoku. U člověka a dalších organismů je rozpouštědlem voda. Jednotkou
osmolality je mol/kg (vody). Je třeba si uvědomit, že k osmóze a k osmotickému tlaku přispívá každá
z částic, bude proto osmotický tlak (a osmolalita) jiná pro 1M roztok glukózy a 1M roztok chloridu sodného.
Teoreticky by 1M roztok glukózy měl mít osmotický tlak 2,27 kPa a roztok chloridu sodného 4,54, protože
roztok NaCl představuje roztok 1M Na
+
a 1M Cl
,
přičemž každá částice přispívá k osmotickému tlaku.Z
těchto důvodů (rozpad molekuly na částice) se užívá i jiná jednotka, a sice, Osmol/kg. „Osmol“ má vyjádřit,
že se jedná o „moly osmoticky aktivních látek“, resp. částic. Osmol ovšem není jednotkou SI, podle SI je
správnou jednotkou, která by měla být v těchto souvislostech užívána, „mol/kg“ a „mol“ zde rovněž
představuje „látkové množství osmoticky aktivních částic“. V tělních tekutinách je koncentrace osmoticky
aktivních látek poměrně nízká, proto se používají menší jednotky, mmol/kg, resp. mOsm/kg.
Podle definice by mělo být možno osmolalitu vypočítat. Existuje několik vzorců pro výpočet osmolality
tělních tekutin, zejména pro osmolalitu séra či plazmy.Teoretické uvažování o osmóze vychází z ideálního
roztoku, kde se předpokládá úplná disociace částic v rozpouštědle, což ne vždy bývá v praxi pravdou, proto
následující vzorce jsou vzorce empirické, tzn. získané na základě zkušenosti:
osmolalita = 1,86 x [Na
+
] + [glukosa] + [močovina] + 9
osmolalita = 1,86 x [Na
+
] + 18 + [močovina]/6 + 9
kde [xyz] znamená koncentraci daného analytu.
Pro správnější výpočet je třeba do rovnice pro výpočet osmolality vložit tzv. osmotický koficient, který
zohledňuje také stupeň disociace:
osmolalita =  x n x C,
kde  = osmottický koeficient, n = počet částic, na které molekula disociuje, C = koncentrace v molech na kg rozpouštědla
(vody); hodnoty osmotických koeficientů se získávají experimentálně.
V biologických systémech, v organismech, se nacházejí různé typy více či méně prostupných membrán.
Mnohé látky nepřecházejí zcela volně přes tyto membrány, jejich pohyb je řízený. Volně může přecházet
např. močovina, ale glukóza, sodný kation a jiné látky přecházejí přes buněčnou membránu regulovaně.
Zvýšení koncentrace (počtu molekul, iontů) těchto látek v příslušném prostoru bude mít, na rozdíl od
močoviny, vliv na osmotický tlak, na osmolalitu a na přechod tekutin z prostoru do prostoru. Hovoříme o
efektivní osmolalitě a pro výpočet (v séru, plazmě) se používá vzorec
(efektivní) osmolalita = 2 x [Na
+
] + [glukosa]
Přesnějším postupem než je výpočet, je měření osmolality. Metody umožňující toto měření vycházejí ze
změn fyzikálněchemických vlastností roztoků oproti čistému rozpouštědlu, ke kterým dojde při rozpouštění
látek v rozpouštědle.
V roztoku se oproti rozpouštědlu:
 zvýší osmotický tlak
 sníží tlak par nad roztokem
 zvýší bod varu (důsledek snížení tlaku páry nad roztokem, při varu dojde k vyrovnání
atmosférického tlaku a tlaku par nad roztokem)
 sníží bod tuhnutí roztoku (tzn., že teplota, při které se tlak par pevné fáze vyrovná s tlakem par
kapalné fáze, je nižší u roztoku ve srovnání s čistým rozpouštědlem)
Přístroj se (obecně) nazývá osmometr a jak bylo naznačeno může pracovat na 4 různých principech. Podle
použitého principu se nazývá i metoda.
Principy měření osmolality
1 mol rozpuštěné látky v 1 kg vody: Název metody
Snižuje bod tuhnutí roztoku o 1,858 °C Kryoskopie
Zvyšuje bod varu o 0,52 °C čisté vody Ebuliometrie
Snižuje tlak vodní páry o 0,04 kPa pod tlak nad čistou vodou Izotermická destilace
Zvyšuje osmotický tlak roztoku o 2,580 kPa Osmometrie (statická a dynamická)
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
5
Kryoskopie
patří mezi nejrozšířenější techniky, zejména ve zdravotnictví. Měří se snížení bodu tuhnutí/zmrznutí roztoku
oproti bodu tuhnutí čistého rozpouštědla (v daném případě vody): roztok/vzorek se v přístroji postupně
ochlazuje a přivede se do podchlazeného stavu (metastabilní stav, který teplotně neodpovídá stavu vzorku,
ten je podchlazen, má nižší teplotu, než by měl mít); zmrznutí/krystalizace se vyvolá buď mechanicky např.
pomocí vibračního míchadla či poklepem nebo vnesením krystalizačního centra – krystalku na podchlazené
jehle do vzorku (automaticky nebo manuálně); při tuhnutí se uvolní teplo (ustálí se teplota roztoku
odpovídající jeho stavu); hodnota uvolněného tepla odpovídá množství rozpuštěných látek ve vodě (u čisté
vody je vyšší než u roztoku, který má snížen bod tuhnutí, proto se uvolní méně tepla než u rozpouštědla –
viz tabulka). Na následujících obrázcích jsou předvedeny kryoskopické osmometry FISKE 210 s manuálním
měřením po jednom vzorku a plně automatický FISKE 2400 s podavačem vzorků umožňujícím měřit
automaticky 1-20 vzorků a schéma kryoskopické analýzy.
Názorné video s automatem Advanced Automated Osmometer A2O je k nahlédnutí zde. Termodynamika
chlazení viz zde.
Barva
Barva (Příklady zbarvení) Příčina
Světlá až bezbarvá Polyurie při nadměrném pití, diabetes, selhání regulační funkce ledvin
Žlutohnědá, hnědavá nebo
rezavá
Nedostatek vody, ztráty vody
Čistě žlutá Flaviny, riboflavin (B2), vitamínové směsi
Červená Porfyriny, hemoglobin, myoglobin, krev, organická barviva, rostlinná
barviva (v alkalickém prostředí modrají)
Hnědočervená Urobilinogen (často s bilirubinem)
Hnědá Bilirubin, hematin, methemoglobin, melanin
Zelená, modrá Organické látky
Základem barvy moče jsou močová barviva – žlutý urochrom a červený urorosein; podle množství vody různé odstíny; struktura
uroroseinu viz např. http://www.pubmedcentral.nih.gov/pagerender.fcgi?artid=1197863&pageindex=1#page
čas
0 °C
vyvolání krystalizace/tuhnutí
čisté rozpouštědlo
roztok
t °C
pokles bodu
tuhnutí u roztoku
Schéma kryoskopické analýzy
Osmometr FISKE 2400
Osmometr FISKE 210
Referenční hodnoty v moči získané touto metodou:
muži : průměrně 1100 mmol/kg (mosm/kg)
ženy: průměrně 650 mmol/kg (mosm/kg)
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
6
Zápach
Zjišťuje se v čerstvé moči po zatřepání; normálně je charakteristický aromatický zápach po hovězí polévce.
Příčina Zápach
Potravní (alimentární) Česnek, ovoce, alkohol
Metabolické poruchy Aceton (diabetes mellitus, hladovění)
Exogenní látky (toxické) Organická rozpouštědla aj.
Infekce močových cest Amoniak (bakterie s ureázovou aktivitou), hnilobné bakterie
U staré moči je příčinou zápachu rozklad, hnití, kvašení ….
Pěna
Na moči zdravé osoby je pěna bílá, nestabilní.
Pěna Příčina
Hojnější, bezbarvá Bílkoviny, případně glukóza, saponáty (!)
Žlutá až žlutohnědá Bilirubin
Bublinky v čerstvé moči Infekce močových cest
Zákal
Normální moč je čirá, z chladnoucí vypadává fyziologicky přítomný (Tamm-Horsfallův) mukoprotein (tzv.
nubecula)
Zákal Sediment Příčina
Bílý Načervenalý Močany (uráty), kyselina močová
Bílý Bílý Fosfáty, močan amonný, uhličitany, kyselina močová,
šťavelany (oxaláty) [rozlišení pomocí HAc a HCl]
Žlutý - Některé aminokyselin (leucin, tyrosin)
Nažloutlý Cárovitý Leukocyty, bakterie, kvasinky
Kouřový,
červenavý, rezavý
Červený až
hnědý
Krev
Bílý - Tuk (výjimečný nález)
Chemické vyšetření moči
Chemicky se moč vyšetřuje zejména kvalitativně, případně semikvantitativně, některé analyty se mohou
stanovovat i kvantitativně (bílkovina, omezeně glukóza).
pH
Srovnání pH krve a moči graficky
3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Paradoxní acidurie = kyselá moč při alkalemii
Renální acidóza: vzniká při poklesu schopnosti ledviny vylučovat protony (vrozená či získaná nemoc)
Normální pH moči
Běžné pH moči
Infekce močových cest
Horečky
Acidemie; pH<7,36 Alkalemie; pH>7,44
MOČ
KREV
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
7
Stanovení pH
 orientačně - pomocí indikátorových papírků /proužků (kolorimetrie)
 přesné měření - pH-metry (potenciometrie)
Bílkovina v moči (proteinurie)
Do moči zdravého člověka se vylučují nedialysovatelné látky o celkovém množství zhruba 350 mg za den.
Část z toho tvoří bílkoviny, pro které se udává poměrně široký rozsah hodnot denní exkrece 10 – 210
mg/den. Toto velké rozpětí hodnot je dáno jednak způsobem analýzy, dále polohou těla, fyzickou zátěží a
změnami krevního tlaku během sběru moči, svou roli hrají i cirkadiánní rytmy exkrece albuminu i celkové
proteinurie s maximem ve dne a s minimem v noci.
Plazmatické bílkoviny se vylučují v množství asi 30 mg/den, dalších cca 30 - 70 mg vyloučených bílkovin je
renálního a postrenálního původu. Zbytek vylučovaných bílkovin je dosud neznámého původu,
pravděpodobně pocházejí ze sliznic vývodných cest močových a přídatných pohlavních žláz. Část tvoří
zřejmě i degradační produkty fyziologické přestavby tkání.
Věková kategorie Děti Dospívající Dospělí
Normální nález 37 mg/24 hod  60 mg/24 hod 60 mg/24 hod
Maximum max. 70 mg/24 hod max. 120 mg/24 hod 133 mg/24 hod
Patologický nález nad 150 (200) mg/24 h
Poznámka: často se místo označení „24hod“ užívá (anglické) označení/zkratka „d“ (day)
Proteinurie může být funkční nebo patologická.
Proteinurie
 Funkční (do 150/200 mg bílkoviny/den)
 Patologická (nad 150/200 mg bílkoviny/den)
Poznámka: 150 mg/den je dohodnutá/konvenční hodnota
Proteinurie funkční
 Proteinurie ortostatická (posturální): vyskytuje se ve stoje, vleže zmizí
 Přechodná proteinurie: krátkodobá, způsobená přechodnou změnou ledvinové hemodynamiky: po
těžké námaze, citovém vzrušení, prochladnutí, po pobytu ve vysoké teplotě
 Těhotenská proteinurie: 30-35% žen
Srovnání pH krve a moče v tabulce
Normální pH krve: 7,36 - 7,44 Normální pH moče: 4,5 – 8,5 (7,5 podle Racka)
Acidemie: pH  7,36 Běžné pH moče: 5,0 – 6,5
Alkalemie: pH  7,44 Vliv stravy: rostlinná – alkalizace, živočišná –
acidifikace
pH pod 4,5: nevyskytuje se
pH 4,5 – 5,0: horečky
Patologické pH: alkalické
pH nad 9: - infekce močových cest či ledvin
- sekundární infekce staré moči
Další příčina alkalické
moči:
neschopnost tubulárních buněk
ledvin resorbovat hydrogenuhličitany
(renální tubulární acidóza).
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
8
Proteinurie patologická
může mít svůj původ před ledvinou (proteinurie prerenální), v ledvině (proteinurie renální) a za ledvinou
(proteinurie postrenální).
rén = ledvina ; rénális = renální, ledvinový, ledvinný; prae = napřed, vpředu,; před post = po, za, vzadu
Proteinurie prerenální (proteinurie z přetékání)
Koncentrace některého proteinu v séru je bez renální příčiny tak zvýšená, že je překročena kapacita
tubulární resorpce. Zvýšeně se nacházejí proteiny s menší relativní molekulovou hmotností než 68 000
(basální membrána je neporušena)- např. monoklonální imunoglobuliny, hemoglobin,lysozym, myoglobin,
L-řetězce imunoglobulinů (= Bence-Jonesova bílkovina).
Tyto bílkoviny v moči s mohou nacházet u
 myelomu
 bronchiálního karcinomu
 monomyelocytární leukémie.
Proteinurie postrenální
Vzniká za ledvinami, příměsí proteinů k moči ve vývodných močových cestách. Patří sem proteinurie
způsobené přestupem krve, lymfy nebo infekcí a také odlučováním buněk a cytolýzou. Při zánětlivých
onemocněních se vylučují různé imunoglobuliny. Imunochemicky lze některé proteiny vyloučené v moči při
této formě proteinurie přiřadit určitým strukturním částem nefronů (bazální membrána, kartáčový lem
tubulárních buněk). Tzv. „histurie“. V budoucnu snad význam.
U tohoto typu proteinurie se typicky nachází -makroglobulin.
Proteinurie renální
Glomerulární proteinurie je nejznámější, koncentrace bílkoviny bývá vysoká (≥ 1 g/l). Je zvýšena
glomerulární propustnost pro proteiny, je překročena kapacita tubulární resorpce.
Podle stupně poškození glomerulu (bazální membrány) se rozlišuje glomerulární proteinurie
- selektivní, s menším poškozením glomerulů – ztráta negativního náboje glomerulární bazální
membrány (ztráta selektivity podle náboje) – v moči se nacházejí bílkoviny o relativní molekulové
hmotnosti 65 000 – 130 000, např. albumin, transferin, orosomukoid
- neselektivní, s těžším poškozením glomerulární membrány – vznik rozsáhlejších defektů (ztráta
selektivity podle velikosti) - v moči se nacházejí bílkoviny o rmh 65 000 – 1 000 000, tj.
imunoglobuliny, makroglobulin, složení spektra se blíží plazmě, do moči nepřecházejí pouze velké
molekuly typu lipoproteinů, IgM, 2-makroglobulinu apod.
- parciálně selektivní, v tomto případě se nacházejí v moči proteiny o velikostech molekul, které
zcela nezapadají do obrazu ani selektivní ani neselektivní proteinurie
Renální
Postrenální
Patologická
proteinurie Glomerulární
Tubulární
Glomerulotubulární
Neselektivní
Selektivní
Extrarenální
Prerenální
Postrenální
Přehled proteinurií
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
9
Poznámka: při glomerulární proteinurii se obecně nacházejí bílkoviny s relativní molekulovou hmotností vyšší než 65
000, protože při resorpci je dávána přednost menším molekulám. Nacházejí se tedy především albumin,
imunoglobuliny G a M, transferin.
Tzv. index selektivity vyjadřuje číselně stupeň selektivity; je definován jako poměr clearance bílkoviny s vyšší
molekulovou hmotností (např. IgG) a bílkoviny s menší molekulovou hmotností (např. transferin).
Hodnoty pod 0,1 svědčí pro selektivní, nad 0,2 pro neselektivní glomerulární proteinurii
Příčinou glomerulárního postižení může být
 nefrotický syndrom
 glomerulopatie
 amyloidosa
 lipoidní nefróza
 diabetes.
Tubulární proteinurie, proteinurie je všeobecně slabší (<1 g/l) než u glomerulární proteinurie. Tubulární
postižení se také vyskytuje méně často, než postižení glomerulů. Postižena je schopnost reabsorpce v
proximálním tubulu – vylučované proteiny mají relativní molekulovou hmotnost pod 65 000, např.
-mikroglobulin, lysozym, vazebný protein pro retinol (RBP), -mikroglobulin, L-řetězce imunoglobulinů
(BJB, free light chains), albumin (obecně méně jak 25% celkového obsahu bílkovin v moči, proteinurie).
Tubulární proteinurie se obecně nachází u
 metabolické kongenitální cystinózy
 infekcí
 toxických otrav
 medikací.
Glomerulotubulární proteinurie – smíšená porucha ledviny, moč obsahuje bílkoviny různých
molekulových hmotností.
Nachází se u
 tubulárních nekróz jako následku chronické glomerulonefritidy
 pyelonefritidy (s postižením ledvinového parenchymu)
 trombózy renální vény.
Proteinurie se běžně vyšetřují elektroforézou a příbuznými technikami. Na následujícím schématu je
znázorněna pohyblivost (mobilita) nejdůležitějších proteinů nacházejících se při různých poruchách v moči.
Schéma odpovídá dělení na agarózovém gelu a zařízeních firmy Sebia.
Mobilita hlavních močových proteinů při elektroforéze na agarózovém gelu
Slovníček pojmů:
RBP = retinol
binding protein,
tj.vazebná
bílkovina pro
retinol;
Dimer of free
light chains =
dimer volných
lehkých řetězců;
Origin = zdroj,
pramen;
Application point
= aplikační bod,
tj. místo nanesení
vzorku
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
10
Další proteiny nacházející se v moči
Močová amyláza, lipáza a pepsinogen
Význam při onemocnění pankreatu a žaludku
Tamm-Horsfallův mukoprotein (uromukoprotein)
Normální součást moči, 0,7 podílu neplazmatických močových bílkovin, základní hmota močových válců. Při
chladnutí moči vytváří obláček (nubeculu).
Kvalitativní průkaz proteinurie
Var: využívá se citlivosti bílkovin na teplo v blízkosti jejich izoelektrického bodu. pH se upravuje zředěnou
kyselinou octovou nebo octanovým pufrem. Při koncentraci nad 150 mg/l – opalescence až zákal po
povaření. Falešně pozitivní výsledky: salicyláty, sulfonamidy, orální antidiabetika, rtg kontrastní látky
Srážení kyselinou sulfosalicylovou: opalescence již při fyziologických koncentracích. Zákal vzniklý
albuminem a některými peptidy lze odlišit zahřátím – zmizí po zahřátí. Údaje o stanovitelnosti se udávají
30-50mg/l pro albumin a 100-200 mg/l pro celkovou proteinurii. Nedokonale jsou sráženy glykoproteiny.
Falešně pozitivní výsledky: viz Var, navíc při vysoké koncentraci penicilinu, cefalosporinu, sulfonamidů aj.
v moči. Při reakci je nutno dodržet poměr moč:kyselina sulfosalicylová = 4:1.
Indikátorové proužky: principem je využití tzv. proteinové chyby acidobazických indikátorů: je-li v roztoku
s acidobazickým indikátorem přítomna bílkovina, indikátor se na ni váže a chová se jako disociovaný, tzn.,
že mění barvu podle koncentrace bílkoviny v roztoku, nikoliv podle koncentrace protonů (kyselosti).
Příklad: stabilita kyselosti prostředí je udržována nárazníkem na hodnotě pH 3,0, fenolsulfoftalein je žlutý, v přítomnosti
bílkoviny se chová jako by byl v prostředí alkalickém – podle množství bílkoviny zezelená, až zmodrá.
Indikátor je víc citlivý na albuminy než na globuliny, nereaguje na BJB (Bence-Jones bílkovina = lehké
řetězce imunoglobulinů; BJB - var, imunochemie). Stanovit lze pouze koncentrace nad 100 mg/l albuminu,
resp. 200 - 250 mg/l celkové bílkoviny. Hodnocením je semikvantitativní odhad podle stupnice. Falešně
pozitivní výsledky: v alkalických močích, dlouhé máčení dg. proužku (kapacita pufru v malé reagenční
plošce je omezená!). Nehodí se k monitorování vývoje proteinurie, pozitivní nález proužkem je nutno
potvrdit kvantitativním stanovením.
Kvantitativní stanovení bílkovin v moči
Běžně se stanovuje ve sbírané moči (kvantitativní sběr za 24 hodin).
Biuretová metoda: Cu
2+
se v alkalickém prostředí váže se dvěma peptidickými vazbami za vzniku fialově
zbarvených komplexů vhodných k fotometrii při 540 nm. Metoda je pro stanovení celkových bílkovin nejlepší
(zachycuje celé spektrum), je však málo citlivá, bílkoviny je nutno vysrážet a stanovení provést v rozpuštěné
sraženině, proto se pro rutinní praxi nehodí.
Pyrogallolová červeň: Při vazbě komplexu pyrogallolové červeně s molybdenanem sodným na
makromolekuly bílkovin v pufru o pH = 2,5/25 °C) dojde k posunu absorpčního maxima z vlnové délky 460
nm (činidlo) na vlnovou délku 600 nm (komplex činidla s bílkovinou).
Turbidimetrická metoda s benzethoniem: chlorid benzethonia denaturuje bílkoviny v moči, vzniká velmi
jemná suspenze, kterou je možno kvantifikovat při 405 nm (turbidimetrie).
benzethonium chlorid
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
11
Cukry v moči
V moči se mohou vyskytnout laktosa, sacharosa, galaktosa, glukosa, ribulosa, arabinosa, xylosa, ribosa,
glukuronolakton, fruktosa, xylulosa, fukosa, manoheptulosa, sedoheptulosa, manosa, inosit aj. V tomto textu
se všimneme pouze glukózy.
Glukóza se z primární moči, kde je ve stejné koncentraci jako v plazmě, vstřebává prakticky úplně, až na
0,1 %, což odpovídá odpadu 1,1 mol/24 hod (cca 200 mg/24 hod). Kapacita tubulární resorpce je
omezena, „práh glukosy“ je koncentrace sérové glukózy přibližně 9 – 10 mmol/l (individuální) – při
překročení se zvýší hladina glukosy také v moči (glykosurie); u některých diabetiků tomu však tak není.
Glykosurie
může mít svůj původ před ledvinou (prerenální glukysurie) nebo v ledvině (renální glukosurie).
 glykosurie prerenálníi může být
o přechodná, jejíž příčina je alimentární, nebo spočívá v infusi, v emočním stresu apod., nebo
o trvalá s příčinou diabetes mellitus (cukrovka)
 glykorurie renální, jedná se o poruchu vstřebávání (resorpce) v proximálním tubulu (v krvi je
normální hladina glukosy)
Odlišení prerenální a renální glykosurie je možno provést např. současným stanovením glukosy v krvi a
v moči.
Důkaz glukosy v moči
Metody využívající redukčních vlastností glukosy (Benediktova, Fehlingova zkouška)
var v alkalickém prostředí
glukosa + Cu
2+
glukonová kyselina + Cu
+
(červený Cu2O)
Jednotlivá činidla se liší podle aniontu, kterým se udržuje kov v roztoku:
Fehlingovo činidlo – anion: vínan (sodnodraselný)
Benedictovo činidlo – anion: citran (sodný)
Lze užít i některé hydroxidy (např.):
Nylanderovo činidlo – hydroxid vizmutitý - dává černou sraženinu vizmutu
Tollensovo činidlo - hydroxid stříbrný - vytváří Ag zrcátko na zkumavce
Metody enzymatické (využité v diagnostických proužcích) – reakce probíhá ve dvou krocích:
GOD (glukosaoxidáza)
(1) glukosa + O2 + H2O glukonolakton + H2O2
POD (peroxidáza)
(2) H2O2 + chromogen H2O + barvivo
Falešně pozitivní výsledky: dávají oxidační látky (čisticí prostředky – peroxoboritan, chlornan) přítomné ve
vzorku
Falešně negativní výsledky: dávají redukční látky (např. kyselina askorbová) přítomné ve vzorku
Komerční výrobek: GLUKOPHAN, DIAPHAN (Erba Lachema)
Kvantitativní stanovení glukosy v moči
Stanovení o-toluidinem (benzocainem): při vyšších teplotách (var) dává s glukosou modrý až fialový (v případě
benzocainu růžový až červený) komplex vhodný k fotometrii (630 nm, benzocain 420 nm); metoda se již nepoužívá
Karamelová metoda: rezavé zbarvení při varu s uhličitanem sodným, fotometrie při 500 nm; metoda se již nepoužívá
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
12
Enzymové metody (běžně používané metody, podrobnosti budou uvedeny v kapitole 7):
 GOD/POD metoda - rovnice je uvedena výš v textu
 Hexokinázová metoda (referenční):
HK
glukosa + ATP glukosa-6-fosfát + ADP
G6PD
glukosa-6-fosfát + NADP
+
fosfoglukonolakton + NADPH + H
+
↑)
HK = hexokináza ; G6PD = glukosa-6-fosfátdehydrogenáza
Fotometrie nárůstu absorbance při 340 nm.
Ketolátky v moči
“Ketolátky“ jsou
 aceton (jediná ketosloučenina !)
 kyselina acetoctová a
 kyselina -hydroxymáselná
Zdrojem kyselin jsou ketoplastické aminokyseliny a odbourávání mastných kyselin v játrech.
Kromě acetonu, který je konečným produktem, se ketonové látky dále metabolizují v periferních orgánech.
Důležité palivo pro mozek, který nedokáže spalovat volné mastné kyseliny a jeho jedinou živinou je glukóza,
případně tyto ketolátky.
AK, MK
- CO2  -HBDH
CH3COCH3 CH3COCH3CO2H CH3CH(OH)CH2CO2H
aceton kys. acetoctová kys.hydroxymáselná
0,02 0,20 0,78
NADH2 NAD
Legenda k reakcím: aceton vzniká nevratnou neenzymovou dekarboxylací kyseliny acetoctové, mezi kyselinami
acetoctovou a -hydroxymáselnou existuje rovnováha udržovaná enzymem -HBDH, tj. hydroxybutyrátdehydrogenázou;
při dostatečném zásobení tkání kyslíkem převažuje kyselina acetoctová, při hypoxii
kyselina -hydroxymáselná (při tkáňové hypoxii, např. v šoku, tak může být reakce na ketolátky falešně negativní –
kyselina -hydroxymáselná nereaguje s nitroprusidem, chemicky to není „keto“ látka). Čísla pod vzorci představují
průměrný podíl příslušné látky při ketoacidóze. V séru je za normálních okolností těchto látek nepatrné množství, tedy,
za normálních okolností, je těchto látek minimálně i v moči.
Zvýšený výskyt ketolátek v moči:
 Hladovění – redukční dieta s omezením sacharidů, nedostatečný příjem sacharidů při nadměrném
výdeji energie (horečnatá a nádorová onemocnění – zvl. gastrointestinálního traktu [GIT], výdej
energie při sportu), zvracení, průjmy
 Nadbytek proteinů a zejména tuků v potravě – při relativním nedostatku glycidů (sportovci, redukční
diety)
 Špatná parenterální výživa
 Diabetes mellitus - diabetická ketoacidosa s hyperglykemií, diabetické prekoma a koma
(neschopnost organismu využívat glukosu); diabetická acidosa s relativně nízkými hodnotami
glykemie; inzulindependentní diabetes (první známka); předávkován inzulinem;hladovění při
nezměněné dávce antidiabetik; nadbytek tuků a bílkovin v potravě; ketoacidóza u diabetu mellitu je
závažnější než u hladovění, protože chybí inhibiční účinek inzulinu na tukovou tkáň (inhibice
lipolýzy)
Průkaz ketolátek v moči
Zkoušky jsou založeny na reakci acetonu a kyseliny acetoctové s nitroprussidem sodným za tvorby
fialového (purpurového) zbarvení. Kyselina octová prohlubuje v přítomnosti acetonu červené zbarvení,
které dává každá moč s nitroprusidem sodným v alkalickém prostředí. Chybí-li aceton, červené zbarvení po
přidání kyseliny octové zmizí.
Poznámka: nitroprussid sodný (NS) = Na2[Fe(CN)5(NO)]. 2 H2O
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
13
Legalova reakce: NS, kyselina octová
Langeho úprava: NS, koncentrovaná kyselina octová, amoniak= v přítomnosti acetonu vzniká
purpurový prstenec na rozhraní s převrstveným amoniakem
Lestradetovo činidlo: NS, bezvodý uhličitan sodný (případně monohydrogenfosforečnan sodný), síran
amonný (případně glycin)
Diagnostické proužky Erba Lachema : NS, monohydrogenfosforečnan sodný, glycin
Červené zbarvení dávají fenylketony a ftaleiny (léčiva!).
Gerhardtova zkouška – roztok chloridu železitého – červené zbarvení; nespecifická, málo citlivá.
Žlučová barviva v moči
Hyperbilirubinémie způsobené zvýšením nekonjugovaného bilirubinu (nad 35 mol/l – ikterus) i
konjugovaného bilirubinu
Žlučová barviva v moči
 bilirubin (oxidace na barevné produkty, azokopulace)
 urobilinogen, sterkobilinogen (Ehrlichovo činidlo: 4-dimethyl-amino-benzaldehyd v HCl)
 urobilin, sterkobilin (Schlezingerova zkouška: suspenze octanu zinečnatého v alkoholu)
Metody průkazu žlučových barviv
Bilirubin
a. oxidace na barevné produkty
 jódem na zelený biliverdin (Rosin)
 koncentrovanou kyselinou dusičnou na zelený biliverdin (Gmelin)
 chloridem železitým na modrý bilicyanin (Naumann-Fouchet)
b. azokopulace
 bilirubin reaguje s diazoniovou solí na azobarvivo (viz níž reakci na stanovení dusitanů a dále v kapitole 7)
(BILIPHAN firmy Erba Lachema a jiné diagnostické proužky)
Urobilinogen
Ehrlichovým aldehydickým činidlem (4-dimethyl-aminobenzaldehyd v HCl); „Ehrlich pozitivní látky“ dávají
s činidlem červeně zabarvený kondenzační produkt (podle Tobišky po 5 min.). Zbarvení lze extrahovat do
chloroformu. Teplá moč dává falešně pozitivní výsledek
Dg. proužky: tvorba azobarviva diazoniových solí s urobilinogenem v silně kyselém prostředí. Pro UBG
specifičtější než Ehrlichovo činidlo.
Urobilin a sterkobilin
Schlesingerovo činidlo (suspenze octanu zinečnatého v alkoholu) – vzniká sraženina se zelenou
fluorescencí
Důkaz nepřímých známek bakteriurie
Bakteriurie
 akutní infekce
 chronická infekce (příčina: částečně vývojové chyby močových cest)
Bakteriurie ruší stanovení glykosurie a Ehrlich-pozitivních látek!
Metody zjišťování bakteriurie
 Mikroskopie
 Biochemické metody zjišťování přítomnosti bakteriálních enzymů (kataláza, reduktáza)
 Zjišťování produktů bakteriálního metabolismu (např. přeměna dusičnanů na dusitany)
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
14
Stanovení dusitanů (nitritů):
Reakce probíhá ve dvou krocích:
I. diazotace – reakce aromatického amínu z dusitanem vzniklého z dusičnanů bakteriální činností
II. azokopulace – reakce dalšího aromatického aminu s diazotovanou solí za vzniku azobarviva
Na tomto principu pracují např. proužky NITRIPHAN (Erba Lachema)
Porfyriny v moči (porfyrinurie)
Porfyriny jsou organické, cyklické sloučeniny, odvozené od tetrapyrrolu porfinu, což je
látka tvořená spojením čtyř pyrrolových kruhů pomocí methylenových můstků
Nejvýznamějším porfyrinem je hem.
Příčiny porfyrinurie
 Porfyrie, dědičné onemocnění (viz odkazy ad 1 a 2 na schématu na obr. 5.1. na další stránce a
dále v textu)
 Otravy (napříkldem otrava olovem), jaterní onemocnění, diabetická acidóza
Průkaz a stanovení porfyrinů v moči
PBG průkaz: porfobilinogen reaguje v kyselém prostředí s Ehrlichovým činidlem za tvorby „růžověčerveného“
produktu, nelze vytřepat do etheru (zůstává ve vodní fázi)
PBG stanovení: PBG z moči se naváže na syntetickou pryskyřici (anex), po promytí kolony se uvolní
z pryskyřice a nechá se zreagovat s modifikovaným Ehrlichovým činidlem; stanoví se fotometricky
ALA průkaz a stanovení: adsorpce na syntetickou pryskyřici (katex), promytí a uvolnění ALA a vizualizace
buď Jaffého reakcí s kyselinou pikrovou, nebo po přidání acetylacetonu a přeměně ALA na pyrolové
deriváty reakce s Ehrlichovým činidlem na růžově červené produkty a fotometrie při 555 nm;
ruší: aminoketony, glukosamin, amoniak, glykokol
Porfyriny průkaz a stanovení: porfyriny absorbují světlo o vlnové délce 402 – 409 nm (tzv. Soretův pás) a
jsou-li tomuto světlu vystaveny (tedy světlu o vlnové délce cca 400 nm) oranžově červeně fluoreskují (emise
520 nm); tato charakteristická fluorescence umožňuje detekovat porfyriny už v nanomolových množstvích;
při dostatečné koncentraci porfyrinů ve vzorku je možno takto stanovit porfyriny spektrofotometricky;
moderní metody stanovení jsou založeny na využití metod HPLC (High Performance Liquid
Chromatography – kapalinová chromatografie s vysokým účinkem) s fluorescenční detekcí.
aromatický amin
kyselina sulfanilová
dusitan diazoniová sůl
diazotovanákyselina sulfanilová
aromatický amin
-naftylamin
azobarvivo
zde červené
+
+ diazoniová sůl
diazotovanákyselina sulfanilová
I.
II.
N
H
Pyrol
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
15
Syntéza hemu (zkráceně) a příčiny porfyrií
KOSTNÍ DŘEŇ, JÁTRA
glycin + sukcinyl~CoA
Kyselina -aminolevulová
-ALA
Porfobilinogen
PBG
Uroporfyrinogen III Uroporfyrinogen I
Uroporfyrin III Uroporfyrin I
Protoporfobilin IX
HEM
MOČ
PLAZMA
JÁTRA
2. Zvýšená tvorba enzymu syntáza kyseliny d-aminolevulové
porfobilinogen syntáza2 molekuly -ALA
2. Nedostatečné využit
í PBG v játrech
STOLICEProtoporfyrin IX
Hemoglobin = hem + globin
1. Některé poruchy kostní dřeně
Hem = porfyrin složený ze čtyř pyrolových
kruhů s napojenými postranními řetězci,
obsahující železo; je to metaloporfyrin
Zkrácené schéma syntézy hemu a příčiny porfyrií
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
16
Klinické poznámky
Porfyrie
Porfyrie je skupina vrozených metabolických poruch způsobených mutacemi genů, řídících syntézu enzymů
působících při biosyntéze hemu. Je to důsledek poruchy ve vytváření hemu. Bylo popsáno šest typů
porfyrie, majících za následek pokles aktivit enzymů zúčastněných v syntéze hemu (důsledkem je
hromadění některého z metabolitů - porfyrinů, a to především v kůži, kostech a zubech a nález porfyrinů v
moči).
Porfyrie jsou klasifikovány na základě nejvíce postižených orgánů a buněk; rozeznávají se porfyrie
 erytropoetická (poznámka: kostní dřeň syntetizuje významně hemoglobin; viz obr. 5-1 na str. 5-11)
 hepatální (poznámka: kromě hemoglobinu syntetizují játra další hemoprotein - cytochrom P-450)
 erytrohepatální (smíšená porucha)
Porfyrie s postiženými enzymy, které jsou na počátku metabolické dráhy, vedou k hromadění ALA a PBG
(viz obr. 5-1). Jedna z těchto látek, možná obě, působí toxicky na abdominální nervy a CNS, což vede
k abdominální (v oblasti břicha) bolesti a neuropsychickým symptomům. Enzymové bloky v pozdějších
stupních metabolismu mají za následek akumulaci různých typů porfyrinogenů, jejichž oxidační deriváty
způsobují fotosenzitivitu, tj. reakci na viditelné světlo v oblasti 400 nm, což má za následek kožní defekty.
Porfyriny, které neobsahují kov mohou absorbovat světlo určitých vlnových délek a tím dochází k excitaci
elektronů - energie pohlceného světla přesune elektrony do vyšších energetických hladin (porfyrinogeny
jsou bezbarvé, porfyriny jsou barevné a červeně fluoreskují). Tyto molekuly mohou svou energii později
předat jiným molekulám, např. kyslíku, za vzniku reaktivních kyslíkových atomů (singletů) a dalších
destruktivních molekul – volných radikálů. Tyto útvary pak působí toxicky na tkáně.
Vrozená erythropoetická porfyrie může vést k takovému znetvoření pacienta, že ten připomíná upíra a je možné, že tato
světlem navozená toxicita může být pramenem pověstí o upírech:
Toxickým působením radikálů dochází ke zničení uší a nosu oběti, rty a dásně
se rozkládají a odhalují červené zuby podobné tesákům. Kůže se pokrývá
jizvami, hustá pigmentace a smrtelně bledá pleť ukazuje na anemii. Někteří
historikové se domnívají, že v dávných dobách se postižení jedinci pokoušeli
léčit tak, že pili krev (anemie se léčí krevními transfuzemi). Lidé s vrozenou
erythropoetickou porfyrií se po zkušenostech se sluncem zcela jistě
neodvažovali opouštět své příbytky za denního světla. Stejně tak si mohli ošklivit
česnek, protože některé látky z česneku podle všeho zesilují symptomy porfyrie
a z mírného záchvatu mohou učinit reakci vedoucí k agonii.
Hlavní nálezy u porfyrií
Moč Stolice Erytrocyty
PBG (+, -) koproporfyrin (+) protoporfyrin (+)
uroporfyrin (+) protoporfyrin (+)
U různých typů porfyrií se nacházejí tyto laboratorní nálezy v různých kombinacích, PBG je v některých kombinacích
pozitivní, v jiných negativní
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
17
Erytrocyty, hemoglobin a myoglobin
Zdravý člověk má nálezy těchto látek v moči velmi omezené:
 Erytrocyty se vyskytují v množství přibližně 6.10
6
ery v moči/den
 Hemoglobin se vyskytuje v množství cca 0,18 mg Hb/den, což odpovídá výše uvedenému množství
erytrocytů; je to jediný způsob jak se hemoglobin dostane do moči, protože je v plazmě běžně
vázán bílkovinami haptoglobinem a hemopexinem a odváděn do retikuloendoteliálního systému
 Myoglobin se za běžných okolností nenachází ani v moči ani v séru
Hematurie (erytrocyturie, hemoglobinurie)
Hematurie, čili nález krve v moči, může být způsobena erytrocyty (erytrocyturie) nebo hemoglobinem
(hemoglobinurie), případně kombinací obou.
Příčiny hematurie jsou prerenální, renální nebo postrenální, případně jejich kombinace:
 Prerenální – hemolýza (intoxikace, sepse, inkompatibilní transfúze); jedná se hemoglobinurii či
myoglobinurii, protože erytrocyty zdravým glomerulem neprojdou; anémie, hemolytická krize,
chladová či noční paroxysmální hemoglobinurie, pochodová hemoglobinurie, svalová traumata,
popáleniny, úraz elektrickým proudem aj.
 Renální – záněty (glomerulonefritida, v tomto případě i výrazná proteinurie), nádory, úrazy;
přechodné překrvení ledvin (velká tělesná námaha)
 Postrenální (subrenální) – záněty, nádory, úrazy, močové kameny (infikovaná moč, vázne
vylučování); minimální proteinurie
Odlišit renální a subrenální hematurii lze mikroskopií s fázovým kontrastem. U subrenální hematurie je
nález normálního tvaru erytrocytů, u renální hematurie mají krvinky změněný tvar, jsou dysmorfní.
Erytrocyturie
Erytrocyturie se dělí podle množství erytroytů v objemové jednotce moči na makro- a mikrohematurii
(makro- a mikroerytrocyturii):
 makrohematurie  jak cca 2500 ery/l moče (asi 0,5 ml krve/1 l moče); viditelná, mikroskopická
 mikrohematurie; skrytá, okultní
Příčiny erytrocyturie
 až ve 20% případů zhoubné nádory
 urolithiasa (močové kameny)
 zánět ledvin (erytrocytové válce)
 těžký zánět močových cest (leukocyturie)
Hemoglobinurie
Podobně jako erytrocyturie se dělí i hemoglobinuire na makro- a mikrohematurii (makro- a
mikrohemoglobinurii). Hemoglobinurie vzniká v důsledku rychlého a nadměrného rozpadu erytrocytů
v cévách (intravaskulární hemolýza).
Relativně vzácným onemocněním je Paroxysmální noční hemoglobinurie (PNH), získané klonální onemocnění
krvetvorby. Patří do skupiny získaných hemolytických anémií a projevuje se hemolýzou červených krvinek různé
intenzity a nadměrnou tendencí ke vzniku trombóz. Vzniká z důvodu proliferace kmenové buňky, které chybí povrchové
antigeny vázané na buněčné membráně pomocí glykosylfosfatidylinositolové kotvy (GPI), nutné pro vazbu proteinů
CD59 a CD55, které chrání buňky před účinkem komplementu. Stanovení klonů PNH se provádí průtokovou cytometrií.
Myoglobinurie
Příčinou výskytu myoglobinu v moči mohou být - nadměrná svalová námaha, úrazy a (zejména) nekróza
svalstva včetně srdečního (infarkt myokardu).
Průkaz hematurie
Erytrocyturie: erytrocyty v moči lze prokázat jak chemicky, tak mikroskopicky. Chemicky prokazujeme
hemoglobin.
Hemoglobinurie: chemicky
Princip chemického průkazu: pseudoperoxidázová reakce železnatého kationtu v hemu:
Fe2+
chromogen + peroxid 2 H2O + barvivo
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
18
Chromogen: benzidin, o-tolidin, amidopyrin, guajak (průkaz okultního krvácení ve stolici)
Peroxid: buď přímo peroxid vodíku (H2O2), nebo organické peroxidy
Poznámka: Benzidin jako silný kancerogen je zakázáno používat!
Moderní metody jsou imunochemické  přímý průkaz lidského Hb se provádí pomocí specifické protilátky
proti lidskému hemoglobinu, což ovšem platí především pro stanovení okultního krvácení ve stolici.
Melanogeny, alkapton, kyselina fenylpyrohroznová
Melanogeny, alkapton, kyselina fenylpyrohroznová (
Legenda k obrázku:
1. alkaptonurie (chybí homgentisátoxygenáza odbourávající kyselinu homogentisovou = alkapton v játrech a
v ledvinách  alkapton se vylučuje do moči)
2. fenylketonurie (nedostatek fenylalaninhydrolázy, proto vzrůstá hladina fenylalaninu)
3,4: hypertyrosinemie typ II a I (tzv. tyrozinózy, I – asi defekt fumarylacetátacetáhydrolázy a
maleinylacetáthydrolázy, II – defekt tyrosintransaminázy z jater)
TyrosinFenylalanin
Hormony
(adrenalin,
thyroxin)
Kyselina
fenylpyrohroznová
(a jiné látky)
Kyselina
homogentisová
meziprodukty metabolity
Melanin
Moč
JÁTRA
Kyselina fumarová
+
kyselina acetoctová
fenylalaningydroxyláza
Genetická porucha (2)
náhradní reakce
(3,4)
melanomy
Genetická porucha (1)
Melanogeny, alkapton, kyselina fenylpyrohroznová – nástin metabolismu
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
19
Melanogeny
(meziprodukty při syntéze melaninu)
 tmavnutí moči (pomalá oxidace)
 urychlení oxidace (oxidační činidla – např. chlorid železitý)
 Thormählenova reakce s nitroprusidem sodným v alkalickém prostředí (KOH), po okyselení
kyselinou octovou podle typu metabolitů dojde k odbarvení nebo se vyvine zelenomodré až modré
zbarvení
Alkaptonurie
(alkapton = kyselina homogentisová = 2,5-dihydroxyfenyloctová)
1. Stáním moč tmavne, alkálie tmavnutí urychlují (hnědočerné chinoidní barvivo); v kyselém prostředí
a s redukujícími látkami (vitamin C!) reakce neprobíhá
2. S Fehlingovým a Benedictovým činidlem atypická reakce: pozitivita za studena; s chloridem
železitým vzniká přechodné modré zabarvení
3. Moč působí jako „vývojka“: na osvětleném fotografickém filmu vyvolá černou skvrnu
Fenylketonurie
(kyselina fenylpyrohroznová v nadbytku, ale v séru nedochází ke zvýšení hladiny; secernují ji tubuly a clearance je vysoká)
1. S trojmocným železem (chlorid železitý) změní moč barvu na šedozelenou
2. Dinitrofenylhydrazin dává žlutý až oranžový zákal
FeCl3
 Gerhardt: ketolátky (červené zbarvení)
 Fouchet: bilirubin (modré zbarvení)
 melanogeny (černání, oxidační činidlo)
 alkapton (přechodné modré zbarvení)
 fenylketonurie (šedozelená moč)
Obráceně – reakce pozorovaná v moči/příčina
 červené zbarvení/ketolátky (Gerhardtova reakce)
 modré zbarvení/bilirubin (Fouchetova reakce)
 černání/melanogeny (oxidační činidlo)
 přechodné modré zbarvení/alkapton (kyselina homogentisová)
 šedozelená moč/fenylketonurie
Nitroprussid sodný
 Legal, Lange, Lestradet (ketolátky)
 Thornmählen (melanogeny)
Přehled reakcí někerých činidel (nespecifita)
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
20
Morfologické vyšetření moči
Morfologické vyšetření
 bez odstředění (orientačně x kvantitativně)
 po odstředění (orientačně x kvantitativně)
Morfologické vyšetření močových elementů bez odstředění
 orientačně: podložní sklíčko, zvětšení 200 x
 kvantitativně: v Bürckerově komůrce
Poznámka: toto vyšetření se provádí v laboratořích (laboratorních koutech) u nefrologických a urologických
poraden, u akutních zánětů ledvin nebo močových cest; hustota moče musí být vyšší jak 1010 kgm
-3
,
osmolalita vyšší jak 200 mmol/kg, jinak dochází k rozpadu buněk již v močových cestách
Močový sediment po odstředění
Močový sediment orientačně
Nutno provést do hodiny po odběru nebo moč konzervovat (na 5 – 50 ml moči přidat 1-2 kapky
formaldehydu nebo 1-5 kapek thymolu v izopropanolu [100g/l]) a zpracovat do tří hodin. Konzervace
nechrání buňky před rozpadem. Pro přesný počet a druh válců je nutno moč zpracovat do 30 minut!
Podmínky provedení
Odstřeďování: 10 min/400–600g [R (g) = 1,117 . r . n2 . 10-5] 1)
Zahuštění: na 1/20 původního objemu, u kvantitativního stanovení na 1/10 původního objemu přesně
Mikroskopie: zvětšení 200 x
Barvení: tzv. supravitální barvení (tj. barvení buněk těsně po jejich smrti)
Pro ilustraci - dřívější souprava fy PLIVA-Lachema Diagnostika, s.r.o., Močový sediment SU 40 využívala k barvení peroxidázovou
aktivitu leukocytů a epitelie a válce se dobarvovaly červeným floxinem B.
Výsledná zbarvení jsou uvedena v tabulce:
Leukocyty sytě modré až modročerné
Buňky
*)
růžové
Erytrocyty červené
Válce červené
*)
buńky = renální tubulární a epiteliální buňky
Moderní způsob barvení močového sedimentu používá barvení dvěma barvivy – alciánovou modří a
pyroninem B (tzv. barvení dle Sternheimera; viz např.http://www.mnof.cz/sediment/).
Podle Tobišky a Nejedlého, jsou normální hodnoty, při zahuštění sedimentu 1/20, 10 minutové centrifugaci
při 400 – 600 g, při síle vrstvy 0,03 mm a 200 násobném zvětšení:
Element negativní pozitivní
Erytrocyty do 1/pole nad 3/pole
Leukocyty do 2/pole nad 5/pole
Válce do 1/35 polí nad 1/35 polí
Močový sediment kvantitativně (dle Hamburgera)
Moč se sbírá (na minutu) přesně 3 hodiny.
Nutno vyšetřit do 60 minut po vymočení, (do laboratoře nutno dodat do 30 minut!
Odstřeďování: 10 min/400 – 600 g
Zahuštění: 1/10
Počítání: V Bürckerově komůrce v 5ti velkých čtvercích
Výpočet: elementy.min
-1
= počet elementů v 5 velkých čtvercích . 200 . V. T
-1
(V= objem moči v ml, T = čas sběru v min)
1)
R = relativní odstředivá síla, která se vyjadřuje v jednotkách „g“ udávajících násobek gravitace (přetížení)
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
21
Referenční hodnoty:
do 4 000 leu/min tj. do 67 leu/s
do 2 000 ery/min tj. do 33 ery/s
do 60 válců/min tj. do 1 válce/s
Poznámka: Údaj týkající se válců platí pouze pro HYALINNÍ válce; pro ostatní platí 0! Hodnoty jsou opět převzaty z publikace Nejedlý
B., Tobiška J., Zahradníček Z.: Základní a morfologické vyšetření moče, Účelová publikace ministerstva zdravotnictví ČSR, rok vydání
neuveden.
Popis močového sedimentu
Močový sediment obsahuje
Močový sediment orgánový
Orgánový sediment
Erytrocyty
Leukocyty
Epitelie vývodných močových cest
renální (ledvinné)
Válce pravé (Tamm-Horsfall) mukoproteinové (hyalinní)
mukoproteinová matrice + plazmatická bílkovina
(granulované, voskové, hemoproteinové)
mukoproteinová matrice + buňky
(erytrocytové, leukocytové, epiteliální i tukové)
pseudoválce základem není mukoproteinová matrice – jiné orgánové
částečky: spermie, částečky nádorové tkáně, filamenta
z uretry aj.
Mikroby primární a sekundární infekce
Náhodná
znečištění
vlákna z tkanin, vlasy, škrobová zrna, protozoa (trichomonas vaginalis), příměs stolice, peří,
korek, vlákna rostlin aj.
erytrocyty
leukocyty
renální hyalinní
vývodných močových cest
mukoproteinové
s plazmatickou
bílkovinou
pravé
pseudoválce
epitelie
močový
sediment
orgánový
mukoproteinové s
buňkami
válce
Neorgánový sediment
Moč kyselá Moč alkalická
kyselina močová fosforečnan hořečnatoamonný
močan draselný, vápenatý, hořečnatý fosforečnan vápenatý
šťavelan vápenatý šťavelan vápenatý (vzácně)
síran vápenatý močan amonný
AK: cystin, leucin, tyrosin uhličitany (vápenaté)
bilirubin tukové kapky
kyselina hippurová cholesterol
tukové kapky
cholesterol
 neorgánové součásti (krystaly a
amorfní soli)
 orgánové součásti (buňky)
 mikroby, kvasinky, plísně,
parazity
 náhodné příměsi a znečištění
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
22
Komentář k močovému sedimentu
Erytrocyty – viz též Hematurie
5% kyselina octová (Hac) rozpouští erytrocyty. V koncentrované moči (hypertonické) dostávají Ery podobu
moruše či ježkovitou (koňský kaštan).
Leukocyty (granulocyty) – při zvýšeném množství je třeba pátrat po leukocytových válcích.
Makroskopické množství indikuje hnis v moči (pyurie). [pyon (ř) = hnis]
Nezřetelné jádro granulocytů lze zvýraznit přídavkem několika kapek HAc. V alkalickém prostředí dochází
k rychlému rozpadu leukocytů. Leukocytární vločky (shluky) jsou diagnosticky významné.
Barvení
Jsou li nabarvené buňky
 světlé = živé: záněty ledvin (glomerulonefritis chronica)
 tmavé = mrtvé: hnisavé záněty vývodných močových cest a pohlavních orgánů; bývá alkalická moč
(= rozpadlé leukocyty)
Epitelie
Vývodných močových cest:(povrchové vrstvy sliznice, měchýř, močovod, pánvička), u žen i vaginální)
polygonální, vřetenovité, hruškovité, vyskytují se v malém množství v každé moči, nemají diagnostický
význam
Renální (tubulární): polygonální, méně často okrouhlé, o něco větší než leukocyty, měchýřkovité jádro,
cytoplazma obsahuje často tukové kapky. Ostře ohraničené, bývají v řetízcích. Velké kulaté jádro
Při barvení se cytoplazma jeví namodralá, případně růžová, jádro je tmavopurpurové, nesegmentované
V alkalickém prostředí se rychle rozpadají.
Charakteristická trojice: renální buňky, epiteliální válce a tukové epitelie
Rozpoznání od buněk z vývodných cest je tímto způsobem prakticky nemožné.
Tukové buňky: renální epitelie s tukovými kapkami (intensivní lom), sedanovými barvivy se barví na růžovo
Vznik tukových buněk: při chorobách ledvin spojených s proteinurií, s proteiny přecházejí do primární moči
i tukové látky a dochází k přeměně epitelu
zvětšení obsahu tuku zánik buňky
 
tuková buňka tukové tělísko tuková kapka
Válce
vznikají (jako odlitky) v distálních tubulech a sběrných kanálcích (úzké z tubulů, široké ze sběrných
kanálků). Základní matricí pravých válců je Tamm-Horsfallův mukoprotein (T-H).
Hyalinní: zpomalený průtok moči v kanálcích, kyselé prostředí distálních tubulů, hypertonické prostředí
sběrného tubulu (vypadává T-H již v tubulech).Ojediněle mohou být i u zdravých lidí. Nejsou známkou
poškození ledvin. Barví se slabě růžově nebo vůbec.
Příčiny zmnožení: každé onemocnění ledvin, horečnaté stavy, těžká tělesná námaha, léčba diuretiky,
velká ztráta vody
Granulované: při proteinurii se impregnují do základní matrice plazmatické bílkoviny (vzniká tak zrnitý
útvar). Výskyt těchto válců je známkou postižení ledvin. Při barvení se matrice jeví slabě růžově nebo se
nebarví, granula jsou až fialová. Příčina: onemocnění ledvin spojená s proteinurií, narušený glomerulus,
nejčastěji hypoxií. Jsou-li přítomny součsně erytrocyty, jde o hrubou prouchu glomerulů.
Voskové: s denaturovanými plazmatickými bílkovinami, bez granulace, ostré ohraničení, zářezy.
Příčina: vážné poškození ledvin (chronické záněty spojené s těžkou proteinurií, nefritidy, poškození ledvin
vyvolané DM)
Hemoproteinové: hemoglobinové a myoglobinové, hnědočervený povrch, navzájem se rozliší imunologicky
Příčina: vyskytují se při hemoglobinurii a myoglobinurii
Erytrocytární: inkorporace erytrocytů do základní matrice (hematurie je renálního původu)
Příčina: akutní glomerulonefritida
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
23
Leukocytární: inkorporace leukocytů do základní matrice (zánět probíhá v ledvinách), těžko se rozeznávají
leukocyty od epitelií (barvit, rozliší se jádra !); leukocyty přecházejí tubulárním epitelem do tubulů
Příčina: chronické záněty tubulárního aparátu (typické pro pyelonefritidy); mimořádný diagnostický význam!
Epiteliální: inkorporace epitelií distálních a sběrných tubulů (závažná nefropatie), někdy součást voskových
válců (epitelie ve voskovém válci).
Příčina: chronický zánět ledvin
Tukové: inkorporace epitelií z tubulů tukově zdegenerovaných, nemusí být patrny struktury tubulárních
buněk (může již obsahovat jen tuková tělíska – viz v textu výš – Tukové buňky a Vznik tukových buněk).
Příčina: těžká proteinurie, nefrotický syndrom
Pseudoválce: matrici tvoří např. fibrinová sraženina (nikoliv
Příčina: např. při krvácení z ledvin nebo z močových cest
Cylindroidy: jsou tvořeny Tamm-Horsfallovým glykoproteinem, místo nubeculy se tvoří nepravidelná
sraženina (např. při rychlém ochlazení moči), bez diagnostického významu.
Tobiška-Nejedlý: pseudoválce vznikají nalepením krystalů na válce hyalinní.
Digitální fotografie moderního barvení močového sedimentu lze nalézt na adrese: http://sekk.cz/atlas/
Obrázek schematicky naznačuje postup při diferenciaci buněk v (barveném) močovém sedimentu.
Kriteria jsou
 přítomnost či nepřítomnost jádra a
 vzhled cytoplazmy (množství, granulace, přítomnost vakuol, tukových částic apod.).
Diferencování buněk v močovém sedimentu
ANO
Granulocyt
Degenerovaná buňka
NE
Laločnaté Kulovité/oválné
Hojná,
granulo
vaná
Málo,
vzácné
granulace
Hojná,
vakuoly,
pohlcené ery
nebo jejich
části
Hojná, obvykle
granulovaná,
může obsahovat
tukové částice
Hojná, jemně
granulovaná
nebo hladká
Lymfocyt Makrofág / monocyt RTB (renální
tubulární
buňka
Velikost buňky,
zachování jádra
a cytoplazmy
Erytrocyt
BPE
(buňka přechodného epitelu)
BDE
(buňka dlaždicového epitelu)
Jiné buňky
(prostatické, střevní aj.)
Jádro
CytoplazmaCytoplazmaCytoplazmaCytoplazmaCytoplazma
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
24
Močové kameny (urolithiáza)
lithos (ř) – kámen
Kámen obsahuje
 organickou matrici (polysacharidy, proteiny)
 impregnující látky anorganické i jiné (šťavelan vápenatý, fosforečnan vápenatý a hořečnatý,
uhličitany, kyselina močová a její soli močany čili uráty, případně cystin, cholesterol)
Stručný popis postupu analýzy močových kamenů
1. Zhodnocení vzhledu
2. Analytické reakce kvalitativní a kvantitativní
3. Mikroskopicko-chemické vyšetření
4. Krystalografie
5. Termoanalýza
6. Spektrální analýza aj.
Analýza kamenů se provádí na specializovaném, patřičně vybaveném pracovišti. Vzhledem k relativně
malému množství vzorků je výhodné, zpracovává-li takovéto pracoviště vzorky pro poměrně velkou oblast
(např pro kraj). Jednou z takových firem je brněnská firma Calculi.
Podrobnosti o urolitiáze lze nalézt např. na web stránkách zmíněné firmy Calculi:
http://www.calculi.cz/urolitiaza.php, odkud pocházejí i následující obrázky.
Na posledních obrázcích jsou předvedeny výstupy dvou metod, používaných ve firmě Calculi k analýze
močových konkrementů.
Tzv. „guidelines“ čili doporučení lze nalézt na na adrese
http://www.uroweb.org/fileadmin/user_upload/Guidelines/Urolithiasis.pdf.
Střídající se vrstvy apatitu
s whewellitem a příměsí weddellitu
Apatit je celá skupina fosforečnanů,
whewellite je monohydrát šťavelanu
vápenatého a weddellit je dihydrát
šťavelanu vápenatého
Brushit
Brushit je dihydrát
hydrogenfosforečnanu
vápenatého
Močan amonný
Spektrum získané infračervenou spektroskopií (IČ
spektroskopií) konkrementu tvořeného brushitem
Kostrovitý růst krystalů struvitu.
Obrázek z polarizačního mikroskopu, 15x zvětšeno.
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
25
Dodatek
Přístroje v močové analýze
Moderní močová laboratoř bude zřejmě používat přístroje, a to jak na reflektanční hodnocení proužků, tak
pro morfologickou analýzu moči.
Ukázka manuálních přístrojů pro reflektanční analýzu
Na obrázku vlevo je přístroj na odečítání diagnostických proužků
firmy Bayer (dnes Siemens). Principem je reflektanční fotometrie
(fotometrie odraženého paprsku), používají se diagnostické proužky
firmy Bayer(Siemens).
Na dalším obrázku (uprostřed) je
uveden podobný přístroj firmy
Roche, který používá diagnostické
proužky firmy Roche. Zcela vpravo
je přístroj LaUra firmy PlivaLachema
Diagnostica s.r.o.
Všechny přístroje mají výkon minimálně 400 proužků za hodinu. Jedná
se o přístroje manuální (proužky se vkládají do přístrojů rukou). Analyzátory je možno připojit do
laboratorního informačního systému. Podobných přístrojů od jiných firem je na trhu více.
Ukázka automatických přístrojů pro reflektanční analýzu
Automatický analyzátor firmy Bayer (vlevo) umožňuje plně automatizované zpracování diagnostických
proužků uvedené firmy. Přístroj je automatický reflektanční fotometr a je vhodný pro velké laboratoře. Na
obrázku vpravo je obdobný přístroj firmy Roche.
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
26
Přístroje pro morfologickou analýzu
Průkopníkem na tomto poli
byla firma TOA Sysmex.
Na obrázcích je ukázka
dvou přístrojů této firmy
určených pro močovou
analýzu, průtokového
cytometru UF-100 (vlevo)
a UF-50 ( vpravo) .
Jsou to specializované
průtokové cytometry
s laserovou technologií.
Na jiném principu pracuje přístroj pro morfologickou analýzu moči UriSed 2, na obrázku uprostřed:
po centrifugaci snímá po zaostření kamerou elementy a vyhodnocuje je (v podstatě mikroskopuje).
Vpravo v lince LabUMat 2 pro analýzu moči pomocí diagnostických proužků.
Výrobce: 77 Elektronika Kft., Budapest, Maďarsko
Na tomto obrázku je uvedeno
principiální schéma činnosti
analyzátoru UF-100
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
27
Poslední novinka fy Erba Lachema v oblasti automatizovanavé
mikroskopie Laura Line XL se skládá ze dvou přístrojů. Na
obrázku vpravo je plně automatizovaný močový analyzátor
Laura Comfort XL, který zpracovává diagnostické proužky (s
nakapáváním vzorku) a vlevo je Laura Sediment XL, plně
automatizovaný analyzátor močového sedimentu s CCD
prvkem.
Obrazovka s močovým sedimentem
Velmi rozšířený systém Iris iRICELL3000 pro kompletní močovou analýzu, tj. pro analýzu
diagnostických proužků a močového sedimentu, sestává ze dvou částí, a to iA200SPRINT pro analýzu
močového sedimentu (vlevo) a iChem VELOCITY pro analýzu proužků (vpravo).
I zde se jedná (u iA200SPRINT) o automatizovanou močovou mikroskopii s využitím snímacích prvků.
Systém má navíc možnost doplňovat databázi obrazů o zkušenosti z provozu (neví-li si přístroj rady se
snímaným obrazem, může ho zkušený laboratorní pracovník identifikovat a zařadit; tzv. iQ
®
Automated
Urine Microskopy Systems).
Výrobce: Iris, Diagnostics Division, California, USA
Dodavatel v ČR: MEDISTA, Praha 7
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
28
Struktura ledviny
Poznámka k obrázku: obrázek slouží pouze k opakování látky ze somatologie, proto snad nevadí anglické popisky
CEVA Kreditní kurz: Analýza moči
29
Diagnostické proužky Erba Lachema
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
30
Mluvnický dodatek
Protože dosti často se diskutuje o tom, podle jakého vzoru se vlastně skloňuje podstatné jméno „moč“, tak
připojuji ještě tento „mluvnický dodatek“, což sice někoho možná udiví, ale o užitečnosti nepochybuji.
Jen pro zajímavost – ještě nedávno mělo podstatné jméno moč možnost dvou rodů – ten i ta moč (!).
Podle posledních pravidel jazyka českého má moč už jen rod ženský, zato skloňování je pořád zajímavé.
Skloňování
jednotné číslo množné číslo
1. pád moč moče, moči
2. pád moče, moči močí
3. pád moči močím
4. pád moč moče, moči
5. pád moči moče, moči
6. pád moči močích
7. pád močí močemi
Řada podstatných jmen rodu ženského (zakončených v 1. p. j. č. na souhlásku) kolísá mezi starším vzorem
„kost“ a novějším vzorem „píseň“. Tento současný pohyb podst. jmen rodu ženského ukazuje následující
tabulka:
Ve 2. p. j. č. a v 1., 3., 4., 5. , 6. a 7. p. mn. č. se tak můžeme často setkat s dvojími koncovkami, tj. jak
podle vzoru „kost“, tak podle vzoru „píseň“, případně některé pády mají koncovky jen podle vzoru „píseň“,
jiné pády jen podle vzoru „kost“. Přechod podstatných jmen od skloňování podle vzoru „kost“ ke vzoru
„píseň“ je dosud neukončený a nerovnoměrný, jak pokud jde o jednotlivá slova, tak o jejich pádové tvary.
Právě proto, že se jedná o velice dlouhodobý vývojový pohyb v českém tvarosloví (započal již ve staré
češtině), který se týká poměrně velké skupiny slov, je obtížné zachytit v kodifikačních příručkách jeho
současné stadium a každé rozčlenění, které tyto příručky přinášejí, je třeba chápat podmíněně.
Je proto tedy těžké dát jazykovým uživatelům jednoznačné a dostatečně obecné doporučení, jak slova
přecházející od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ skloňovat. Chceme-li, aby naše vyjadřování bylo dokonale v
souladu se současnou normou, řiďme se tím, co je uvedeno v základních příručkách. Ve školním vydání
PČP najdeme řešení pro většinu běžných podstatných jmen. Ale setkáme-li se v textech s určitými
odchylkami, svědčícími o příklonu slov k vzoru „píseň“, nepovažujme je nutně za chybu, nýbrž za jeden z
projevů dalšího vývoje češtiny.
Zdroj:Ústav po jazyk český Akademie věd ČR, v.v.i., http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=mo%C4%8D&Hledej=Hledej
2. p. j. č. 1., 4., 5. p. mn. č. 3. p. mn. č. 6. p. mn. č. 7. p. mn. č.
A -i -i -em -ech -mi
vzor „kost“: jména na -ost; dále např. část, srst, bolest, řeč, věc; mn. č. děti
B -i -i -em/ím -ech/-ích -mi
např. pěst, past, mast, lest, pelest, propust, oběť, zeď, paměť
C -i -i -em/-ím -ech/-ích -emi
např. moc, nemoc, pomoc, velmoc
D -i -i -ím -ích -mi
např. myš, veš, hruď, měď, pleť, směs, smrt, step
E -i -i -ím -ích -emi
např. lež, noc, mosaz, rez, ves, mysl, sůl
F -i/-ě (e) -i/-ě (e) -ím -ích -ě (e) mi
např. žluč, moč, modř, čeleď, kapraď, záď, žerď, čtvrť, drť, huť, nit, pečeť, závrať, ocel
G -i/-ě (e) -i/-ě (e) -ím -ích -ě (e) mi/-mi
např. loď, suť
H -ě (e) -ě (e) -ím -ích -ě (e) mi
vzor „píseň“: např. dlaň, krůpěj, křeč, láhev, obec, stáj
Klinická biochemie Kapitola 5. Analýza moči
31
OBSAH:
Analýza moči .....................................................................................................................................................1
Odběr a konzervace moči .............................................................................................................................1
Základní vyšetření.........................................................................................................................................2
Fyzikální vyšetření moči ...........................................................................................................................2
Množství ...............................................................................................................................................2
Hustota .................................................................................................................................................2
Osmolalita.............................................................................................................................................3
Barva ....................................................................................................................................................5
Zápach..................................................................................................................................................6
Pěna .....................................................................................................................................................6
Zákal.....................................................................................................................................................6
Chemické vyšetření moči..........................................................................................................................6
pH .........................................................................................................................................................6
Bílkovina v moči (proteinurie) ..............................................................................................................7
Proteinurie funkční ...........................................................................................................................7
Proteinurie patologická.....................................................................................................................8
Tamm-Horsfallův mukoprotein (uromukoprotein) ..........................................................................10
Kvalitativní průkaz proteinurie........................................................................................................10
Kvantitativní stanovení bílkovin v moči ..........................................................................................10
Cukry v moči.......................................................................................................................................11
Důkaz glukosy v moči ....................................................................................................................11
Kvantitativní stanovení glukosy v moči ..........................................................................................11
Ketolátky v moči .................................................................................................................................12
Průkaz ketolátek v moči .................................................................................................................12
Žlučová barviva v moči.......................................................................................................................13
Metody průkazu žlučových barviv ..................................................................................................13
Důkaz nepřímých známek bakteriurie................................................................................................13
Metody zjišťování bakteriurie .........................................................................................................13
Porfyriny v moči (porfyrinurie) ............................................................................................................14
Průkaz a stanovení porfyrinů v moči..............................................................................................14
Klinické poznámky .........................................................................................................................16
Erytrocyty, hemoglobin a myoglobin ..................................................................................................17
Hematurie (erytrocyturie, hemoglobinurie).....................................................................................17
Melanogeny, alkapton, kyselina fenylpyrohroznová...........................................................................18
Melanogeny, alkapton, kyselina fenylpyrohroznová ( ..................................................................18
Melanogeny....................................................................................................................................19
Alkaptonurie ...................................................................................................................................19
Fenylketonurie................................................................................................................................19
Morfologické vyšetření moči ...................................................................................................................20
Morfologické vyšetření močových elementů bez odstředění .............................................................20
Močový sediment po odstředění ........................................................................................................20
Močový sediment orientačně .........................................................................................................20
Močový sediment kvantitativně (dle Hamburgera).........................................................................20
Popis močového sedimentu...........................................................................................................21
Komentář k močovému sedimentu.....................................................................................................22
Močové kameny (urolithiáza)..................................................................................................................24
Schematický postup analýzy močových kamenů...............................................................................24
Dodatek.......................................................................................................................................................25
Přístroje v močové analýze.....................................................................................................................25
Struktura ledviny .....................................................................................................................................28
Diagnostické proužky Erba Lachema .....................................................................................................29
Mluvnický dodatek ..................................................................................................................................30