Bioekvivalenční studie léčivých přípravků II Metody hodnocení a formulační dokumentace léčivých přípravků Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií v ČR  odběr vzorků – 12 – 18 vzorků – po dobu nejméně 3 a více biologických poločasů léčivé látky – nejméně 3 – 4 vzorky je nutno odebrat během závěrečné „log-line“ fáze k přesnému stanovení λmax (konstanta terminální eliminace) z lineární regrese  testovaní jedinci (většinou) – minimální variabilita – obojí pohlaví – věk 18 – 55 let – normální hodnoty BMI (20 – 25) – bez problémů se zneužíváním alkoholu či omamných látek – nekuřák (lehký kuřák - méně než 10 cigaret za den) Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií v ČR  studie vlivu potravy – fyziologické změny v GIT (zpoždění vyprázdnění žaludku, stimulace vylučování žluči, změna pH GITu, zvýšení průtoku krve vnitřními orgány, změnu metabolismu účinné látky ve střevech, fyzikální nebo chemická interakce s lékovou formou nebo léčivem) – u všech nových, originálních léčivých přípravků a u lékových forem s řízeným uvolňováním léčiva – léčivý přípravek se užívá nalačno, společně s jídlem nebo že jídlo nemá vliv na terapeutický účinek – během studií jídla s vysokou kalorickou hodnotou (asi 800 – 1000 cal v jedné porci) a obsahem tuků (přibližně 50 % z celkové kalorické hodnoty jídla) Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií v ČR  studie vlivu potravy – po celonočním lačnění (nejméně 10 hodin) podání standardizované porce jídla 30 minut před aplikací – léčivý přípravek přesně 30 minut po zahájení jídla (jídlo se do této doby musí sníst) – generika s okamžitým uvolňováním - podle referenčního přípravku pokud se referenční přípravek podává nalačno nebo jídlo neovlivňuje jeho terapeutický účinek, není provedení studie vlivu potravy nutné – pro generické přípravky platí, že pokud se bioekvivalenční studie vlivu potravy provedla na nejvyšší síle, je možné stanovení bioekvivalence u nižších sil vynechat na základě srovnání disolučních profilů Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií v ČR  etické principy testování – Helsinská deklarace: Spravedlnost, respekt k lidským bytostem, maximalizovat výhody a minimalizovat možná poškození, neuškodit – plná informovanost - co se požaduje, jaké procedury se provedou, vlastnosti podávaného přípravku, riziko možných vedlejších účinků, náhodnost procedur, možnost kdykoliv odstoupit od účasti na studii bez jakékoliv penalizace, anonymita, jména osob, které lze kdykoliv kontaktovat s dotazy ohledně studie – informovaný souhlas – neterapeutická studie – etická komise – schvaluje plán studie Požadavky na bioekvivalenční studie u lékových forem s řízeným uvolňováním a) přípravek nový, ale žádost o registraci se vztahuje k již registrovanému přípravku s okamžitým uvolňováním s obsahem dané účinné látky – rychlost, rozsah absorpce a fluktuace po jednorázovém i opakovaném podání – potvrzeny charakteristiky uvolňování účinné látky, podobná nebo nižší fluktuace a srovnatelná celková systémová expozice; vždy v porovnání s lékovou formou s okamžitým uvolňováním (biodostupnost může být rozdílná) – variabilita farmakokinetiky vycházející z lékové formy (srovnání interindividuální variability) – variabilita u lékové formy s řízeným uvolňováním - musí být nižší než u lékové formy s okamžitým uvolňováním – proporcionalita dávky – faktory ovlivňující funkci lékové formy (ovlivnění potravou, funkce GIT, denní rytmus) – nečekaně rychlé uvolnění léčiva (tzv. dose dumping) Požadavky na bioekvivalenční studie u lékových forem s řízeným uvolňováním a transdermálních přípravků b) přípravek generický usilující o prokázání zásadní podobnosti s originálním přípravkem s řízeným prodlouženým uvolňováním – bioekvivalence po jednodávkovém i opakovaném podání – stejná charakteristika uvolňování jako přípravek referenční – nečekaně rychlé uvolnění léčiva – vliv potravy na funkčnost in vivo u obou formulací  transdermální přípravky – bioekvivalence po jednodávkovém i opakovaném podání (na stejném místě těla) – požadavky určení lokální iritace, fototoxicity, senzibilizace atd. Doporučený formát protokolu bioekvivalenční studie  Název studie  Jméno zadavatele  Název a adresa klinické laboratoře  Název a adresa analytické laboratoře  Data klinické studie (začátek, konec)  Podpisy s datem – hlavního a klinického zadavatele  Seznam osob účastnících se studie (pracovníci)  Plán studie: – úvod – cíl studie – uspořádání podání léčivých přípravků – použité metody – informace o referenčním a testovaném produktu – testovaný produkt: název, číslo šarže, velikost šarže, složení, účinná látka, množství, koncentrace účinné látky a datum její exspirace Doporučený formát protokolu bioekvivalenční studie  Klinické informace a zprávy o bezpečnosti  Metody a validace – popis metod a validační procesy  Farmakokinetické parametry a testy – definice, výpočty, grafy a tabulky  Statistická analýza  Výsledky a diskuze  Závěr  Dodatky – např. schválení regulační autoritou a etickou komisí atd. Bioekvivalentní léčivé přípravky Biodostupnost při stejných podmínkách shodná natolik, že výsledný terapeutický efekt lze považovat za totožný Průkaz bioekvivalence: 90% -ní interval spolehlivosti poměru průměrných hodnot sledovaných parametrů v testované a referenční populaci leží v intervalu 0,80 – 1,25.  přípravky jsou terapeuticky zaměnitelné Kdy není generická substituce vhodná: (80 – 125 % účinné látky)  Hledisko typu léčivé látky – Léčivé látky s úzkým terapeutickým rozpětím (warfarin), nízkou rozpustností, s nelineární kinetikou, ….  Hledisko typu lékové formy – roztoky nebo prášky pro dávkovací inhalátory, topické formy s vysoce účinnými léčivy, přípravky s řízeným uvolňováním včetně transdermálních systémů ….  Hledisko stavu pacienta – alergici, astmatici, staré osoby a polymorbidní pacienti, epileptici, pacienti se sepsí, po transplantaci a v jiných kritických stavech, …  Farmakoterapeutické informace, 2/2008  Vetchý, D. Klinické a ekonomické dopady generické substituce. Practicus. 2008;10:27-30. 6-měsíční studie – nežádoucí účinky: (80 – 125 % cmax)  193 (70.7%) pacientů ve skupině placeba a 192 (69.1%) pacientů ve skupině levocetirizinu mělo alespoň jednu nežádoucí příhodu Placebo (n=273) Levo. 5 mg (n=278) bol. hlavy 23.2% 24.5% Pharyngitis 20.5% 19.8% chřipkové přízn. 13.9% 14.0% únava 7.0% 8.6% ospalost 1.8% 6.8% Bachert C et al. Levocetirizine improves quality of life and reduces costs in long-term management of persistent allergic rhinitis. J Allergy Clin Immunol 2004; 114:838-844. Gastroenteritis 5.1% 2.9% rozdílná koncentrační křivka léčiva – vliv na imunomodulační aktivitu léčiva  Říhová, B. et al. Induction of systemic antitumour resistance with targeted polymers. Scand J Immunol. 2005 Jul;62 Suppl 1:100-5.  Říhová, B. et al. Drug-HPMA-HuIg conjugates effective against human solid cancer. Adv Exp Med Biol. 2003;519:125-43.Links  …. Biofarmaceutický klasifikační systém (BCS)  klasifikace léčivé látky na základě tří vlastností, které určují rozsah absorpce léčivé látky z pevné perorálně aplikované lékové formy s okamžitým uvolňováním: – Disoluce – Rozpustnosti – Střevní propustnosti (permeability)  Jedním z hlavních cílů BCS je vytvořit požadavky na vlastnosti léčiva, při jehož testování se může vynechat in vivo bioekvivalenční studie (biowaiver) Biofarmaceutický klasifikační systém (BCS) - cíle  rozšířit platnost BCS a doporučit metody pro klasifikaci léčivých látek  zlepšit efektivnost vývoje léčiv, doporučit vhodný postup pro určení postradatelnosti bioekvivalenční studie a nahradit ji in vitro metodami (disolučním testem)  doporučit třídu pevné perorálně aplikované lékové formy s okamžitým uvolňováním, pro kterou může být bioekvivalence založena na in vitro disolučním testu Třídy BCS a jejich vymezení  Podle pravidel BCS se léčivé látky řadí do čtyř tříd: – Třída I : Vysoká rozpustnost – vysoká permeabilita – Třída II : Nízká rozpustnost – vysoká permeabilita – Třída III : Vysoká rozpustnost - nízká permeabilita – Třída IV : Nízká rozpustnost – nízká permeabilita  Pevné perorálně aplikované léčivé přípravky nebo lékové formy s okamžitým uvolňováním se kategorizují podle disolučního testu jako látky s rychlou nebo pomalou disolucí. Třídy BCS a jejich vymezení – In vitro disoluční testy a stanovení bioekvivalence  test rozpadavosti není dostatečně citlivý a přesný na stanovení chování léčivé látky in vivo → disoluční test  disoluční metody - citlivé k faktorům složení, které ovlivňují disoluci léčivé látky X  často dva přípravky, které vykazují rozdíly v disoluci in vitro mají stejné farmakokinetické vlastnosti in vivo a naopak  → nalézt vztah mezi in vitro charakteristikou lékové formy a jejím in vivo chováním  léčivá látka s okamžitým uvolňováním z LP se považuje za rychle se uvolňující, pokud se 85 % nebo více vyznačeného množství uvolní do 30 minut při použití lékopisné metody Třídy BCS a jejich vymezení - Rozpustnost  založeno na nejvyšší síle přípravku s okamžitým uvolňováním, který je předmětem žádosti o vynechání bioekvivalenční studie  léčivá látka se v léčivém přípravku považuje za vysoce rozpustnou, jestliže se množství léčivé látky obsazené v nejvyšší síle přípravku rozpustí v 250 ml nebo méně vodného média při pH 1 – 7,5  rozpustnost by se měla stanovit minimálně ze 3 měření při pH = pKa, pH = pKa + 1, pH = pKa – 1 a pH = 1 a 7,5 Třídy BCS a jejich vymezení - Permeabilita  založeno na rozsahu absorpce léčivé látky in vivo a na přímém měření množství látky přenesené přes střevní membránu – alternativně na nehumánním systému schopném predikce rozsahu absorpce u člověka (např. epiteliální buněčná kultura jako in vitro testovací metoda)  Když se nepotvrdí nestabilita v trávícím traktu, může se látka považovat za vysoce permeabilní, pokud se rozsah absorpce podané dávky u člověka stanoví na 90 % a více v porovnání s referenční intravenózní dávkou. Metody stanovení třídy permeability  na lidských objektech pomocí tzv. mass balance studií, studií absolutní biodostupnosti nebo způsobem intestinální perfuze  doporučenými metodami nezahrnujícími lidské objekty jsou in vivo nebo in situ intestinální perfuze na vhodném zvířecím modelu (např. potkani) a/nebo metody s použitím tkáňových buněk  absolutní biodostupnost 90 % a více nebo pokud 90 % a více podané látky je detekovatelné v moči → jedna metoda (jinak dvě) Metody stanovení třídy permeability - Farmakokinetické studie na lidech  mass balance studie („rovnováha hmoty“) – využití izotopů nebo účinné látky radioaktivně značené – měření celkové radioaktivity v moči – metoda může poskytnout velmi rozdílné závěry  studie absolutní biodostupnost – intravenózní podání jako reference – pokud absolutní biodostupnost 90 % a více, další data k dokumentaci stability dané substance v gastrointestinální tekutině nejsou nutné Metody stanovení třídy permeability - Metody určující intestinální permeabilitu  in vivo studie intestinální perfuze na lidech  in vivo nebo in situ studie intestinální perfuze na vhodném zvířecím modelu  in vitro studie permeability s použitím vhodných lidských či zvířecích tkání  in vitro studie permeability na jednoduchých vrstvách kultivovaných epiteliálních buněk Metody stanovení třídy permeability - Metody určující intestinální permeabilitu  In vivo nebo in situ testy na zvířecích modelech a in vitro metody jsou vhodné pro látky s pasivním transportem  in vivo metody na lidech - 6 modelových substancí jako standard  in vivo a in situ metody na zvířecích modelech a tkáňových kulturách 20 modelových substancí jako standard  modelové substance by měly zastupovat různé typy rozsahu absorpce - nízkou (< 50 %), mírnou (50-89 %) a vysokou ( > 90 %) Stanovení disoluční charakteristiky léčivého přípravku  metoda míchadlová, košíčková, průtoková, s vratnými válci  během vývoje léčivého přípravku - k identifikaci formulačních faktorů, které mohou mít zásadní vliv na biodostupnost  ke kontrole jakosti šarží, zajištění jejich stejnorodosti  podpůrný prostředek ke stanovení biodostupnosti nového léčivého přípravku a bioekvivalence zásadně podobných produktů  Porovnání disolučních profilů faktorem podobnosti f2 Další požadavky pro možnost vynechání bioekvivalenční studie na základě BCS  Pomocné látky – mohou v určitých případech ovlivnit rozsah absorpce léčivé látky – obecně použití lékopisně schválených pomocných látek neovlivňuje rozsah absorpce u vysoce rozpustných a vysoce permeabilních látek, které jsou zpracované do rychle se rozpouštějícího produktu – pokud se použijí nové pomocné látky nebo neobvykle velké množství (zvláště problematické je použití velkého množství manitolu, sorbitolu nebo polysorbátů), je nutné dodat další informace o jejich vlivu na biodostupnost, např. studii relativní biodostupnosti s použitím vodného roztoku jako referenčního produktu  Proléčiva – pokud přeměna po průniku střevní membránou → nutné stanovení permeability proléčiva Další požadavky pro možnost vynechání bioekvivalenční studie na základě BCS  Vynechání biostudií na základě BCS není možné v těchto případech: – léčivé látky s úzkým terapeutickým rozmezím (např. digoxin, lithium, phenytoin, warfarin) – léčivé látky s orální absorpcí (např. bukální či sublinguální tablety) Podmínky uplatnění BCS  Možnost vynechání biostudií na základě BCS může žadatel podat při splnění následujících podmínek:  Léčivá látka musí: – mít rychlou a srovnatelnou disoluci – mít vysokou rozpustnost – mít vysokou permeabilitu – široké terapeutické rozmezí – použité pomocné látky schválené pro použití pro pevné lékové formy s okamžitým uvolňováním Uplatnění BCS  Originální přípravky – možnost vynechání dalších bioekvivalenčních studií zahrnující změny ve složení nebo metodě výroby – u výrazných změn po schválení přípravku  Generické přípravky – možnost vynechání bioekvivalenční studie na základě BCS pokud:  má referenční léčivý přípravek také rychlou disoluci  testovaný přípravek vykazuje srovnatelný disoluční profil jako produkt referenční  farmaceutické ekvivalenty – u výrazných změn po schválení přípravku In vivo – in vitro korelace  jedna z nejobtížnějších otázek v této oblasti  neexistuje formulace univerzálního vztahu mezi chováním léčivé látky in vitro a in vivo  omezení in vitro metodami  stanovení in vivo – in vitro korelace mezi in vitro disolucí a in vivo biodostupností zvláště u vývoje lékových forem s modifikovaným uvolňováním  jen málo korelací a u běžných perorálních lékových forem Závěr Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií se neustále aktualizují, aby se optimalizovaly a pacientovi se tak zaručil kvalitní, bezpečný a účinný jak originální, tak i generický léčivý přípravek. Bioekvivalenční studie v rámci uvedených mezí zaručují podobnost a terapeutickou zaměnitelnost dvou léčivých přípravků, ale ne jejich shodnost.