144
Praktické lékárenství | 2015; 11(4) | www.praktickelekarenstvi.cz
Sociální farmacie
Přestože pro výzkum a vývoj nových léčiv
bylo zásadní a průlomové minulé století, kdy
byla vyvinuta např. převratná léčiva ze skupin
antibiotik, očkovacích vakcín a v neposlední řadě
antineoplastik, jejichž podávaní vedlo k zásadnímu
snížení mortality u dříve smrtelných
onemocnění, vývoj nových léčiv nepolevuje.
V dnešní době je však významněji orientován na
léčiva, která jsou schopna ovlivnit spíše příčinu
nemoci nežli její příznaky a také je směřován do
oblasti tzv. vzácných onemocnění (onemocnění,
která se vyskytují vzácně, respektive s prevalencí
nižší než 5 nemocných na 10 tis. obyvatel), kde
stále vhodná léčiva postrádáme.
Finanční prostředky vynaložené do výzkumu
a vývoje nových léčiv stále rostou. Prohlubující
se znalosti o patologických příčinách nemocí
a pokrok v medicíně jsou pak hnacím motorem
pro farmaceutické společnosti (vědce) hledající
stále nová léčiva, na která jsou kladeny požadavky
větší bezpečnosti, účinnosti. V neposlední
řadě se přihlíží i k samotné nákladnosti léčby
tak, aby bylo možné zajistit její dostupnost pro
maximum pacientů.
Při výzkumu a vývoji nových léčiv se uplatňuje
v současné době několik základních cha-
rateristik:
 Víceoborovost – na výzkumu a vývoji
nových léčiv se dnes vždy podílí široký
mezioborový tým vědeckých pracovníků
a odborníků s vysokou expertízou a specializací
například z oblasti chemie (organická
syntéza, analytická chemie, fyzikální
chemie, biogemie), biologie (molekulární
biologie, biotechnologické inženýrství),
medicíny a farmacie (farmakologie, farmaceutické
technologie), ale také výpočetní
techniky (molekulová mechanika a dynamika,
metody optimalizace biologické
aktivity) či statistiky, legislativy, ekonomie,
etiky a dalších vzájemně propojených
oborů.
 Systematičnosta racionálnípřístup – mezi
základní postupy a metodiky, kterých se dnes
využívá při výzkumu a vývoji potenciálního
léčiva a které v řadě příkladů vedly k objevům
dodnes používaných léčiv, patří (1, 2):
 Modifikace chemické struktury již známého
léčiva – kombinatorní chemie
ve spojení s automatizovaným hodnocením
biologických aktivit na receptorové
úrovni (HTS – High Throughput
Screening) (3)
 Screening nově objevených přírodních
látek a jejich farmakologických vlastností
 Objevení nových vlastností již známých
chemických látek
 Cílená syntéza zcela nových chemických
látek, jejichž struktura byla navržena na
základě porozumění biologickým mechanizmům
účinku (lékový design)
 Systematický screening vybraných molekul
s určitou biologickou aktivitou při
využití moderních počítačových technologií
(Computer Aided Molecular Drug
Design) (4)
 Screening molekul na základě korelace
jejich strukturálních a charakterových
vlastností s jejich biologickou aktivitou
(QSAR – Quantitative Structure Activity
Relationship) (5)
 Časová náročnost – dlouhé období mezi
zahájením výzkumu a aplikací jeho výsledků
do klinické praxe. Proces vývoje jednoho
léčiva až po jeho registraci a uvedení na trh
trvá průměrně 12–15 let (6).
 Rizikovost – jednou z metodik měření efektivity
výzkumu nových léčiv se udává počet
nových chemických sloučenin (NCE – New
Chemical Entity), který je nutno syntetizovat
k získání jednoho originálního léčiva. V 90.
letech 20. století se tento počet odhadoval
na 10000 NCE. Prestože počet NCE klesá
a na začátku 21. století byl (zejména díky
rostoucímu využívání racionálních metod
výzkumu a rozšiřujícím se znalostem o patologických
procesech nemoci na molekulární
úrovni) odhadován na necelé 4000 NCE,
je vývoj nového léčiva stále považován za
vysoce rizikový (7). Efektivita preklinického
testování se pohybuje kolem 50%. V rámci
klinických hodnocení efektivita klesá
pouze na 20%, což úzce souvisí s finanční
nákladovostí vývoje léčiv, protože fáze klinického
hodnocení je finančně nejnáročnější.
Procento úspěšnosti se navíc může lišit
Jak se vyvíjí nový lék
Lenka Součková1
, Hana Kostková1
, Regina Demlová1, 2
1
Farmakologický ústav LF MU Brno
2
Masarykův onkologický ústav Brno
Proces výzkumu a vývoje nových léčiv je značně časově a finančně náročný. Od zahájení výzkumu až po uvedení nového léku na trhzabere
vývoj jednoho nového léčiva v průměru 12–15 let a průměrné náklady se pohybují okolo 2,6 miliard USD. Stále se zvyšující časová a finanční
náročnost úzce souvisí se snahou uvádět na trh stále bezpečnější a účinější léčiva a s tím spojenými požadavky, jako jsou např. detailnější
a déletrvající bezpečnostní preklinické testy. V článku jsou popsána jednotlivá na sebe navazující stadia vývoje léku (in silico,in vitro,in vivo
a in homo). Detailněji se článek věnuje charakteristikám jednotlivých fází klinického hodnocení humánních léčivých přípravků.
Klíčová slova: vývoj a výzkum léčiv, preklinické hodnocení, klinické hodnocení, registrace.
How are new drugs developed
The process of research and development of new drugs is very time and financially demanding. Since the start of research to placing the
new drug on the market the development of the one new drug takes 12–15 years and the average cost is worth about – 2,6 billions. USD.
The constantly increasing time and financial demand is closely linked with efforts to be marketed safer and more effective drugs and
associated requirements, such as detailed and prolonged preclinical safety testing. The individual successive stages of drug development
(in silico, in vitro, in vivo and in homo) are described in the article. The article discusses the characteristics of the individual phases of
clinical trials for human medicines in more detail.
Key words: drug research and development, preclinical tests, clinical trials, registration.
Prakt. lékáren. 2015; 11(4): 144–147
145
www.praktickelekarenstvi.cz | 2015; 11(4) | Praktické lékárenství
Sociální farmacie
i v jednotlivých oborech medicíny, například
v oblasti onkologie je úspěšnost při vývoji
nových léčiv pouze 5% (8).
 Vysoká finanční nákladovost – vzestupný
trend nákladů na výzkum a vývoj léčiv
je ovlivněn stále se zvyšujícími nároky
a požadavky na bezpečnost nových léčiv,
které vyvolávají rozsáhlejší preklinické a klinické
testování hodnoceného léčivého
přípravku v průběhu jeho vývoje. Průměrně
se náklady na vývoj jednoho léčivého
přípravku pohybují okolo 2,6 miliard USD.
Náklady v roce 2014 dosáhly ojediněle skoro
až 20 miliard USD, na druhou stranu lze najít
příklady, kdy je částka řádově nižší (9).
Vývoj nového léků probíhá obvykle ve třech
nasebenavazujícíchstadiích,vizobrázek1 (10,11):
1. Stadium základního výzkumu
2. Stadium preklinického výzkumu
3. Stadium klinického výzkumu
Nově se setkáváme v literatuře s rozdělením
vývoje léčiv do čtyř fází – in silico, in vitro, in vivo,
in homo (12).
In silico (Stadium základního výzkumu):
Vývoj léku začíná obvykle vyhledávacím výzkumem,
kde jsou uplatňovány metody jako
docking, izolace či syntéza, který je následován
screeningem a testováním vůdčích struktur
(leading structure) směřujícím ke strukturním
prototypům s potenciálním farmakologickým
efektem. Hledá se vůdčí molekula, u které se
předpokládá dostatečný léčebný účinek a současně
nízká toxicita. Následně dochází k syntéze
dalších modifikací a testování vybraných
kandidátů. Studuje se i mechanizmus účinku
z hlediska biochemických pochodů na buněčné
a receptorové úrovni. Základní výzkum se
v současnosti zaměřuje zejména na studium
signálních mechanizmů uvnitř buňky a farmakogenomiku.
V tomto stadiu vývoje potenciálních
nových léčiv se intenzivně využívají testovací fyzikálně-chemické
metody k hodnocení interakcí
biomakromolekul s přirozenými ligandy, které
představují hlavní nástroj při hledání vůdčích
molekul a to vše pomocí počítačových technologií.
Výběrem účinné (vůdčí) molekuly přechází
výzkumná fáze do fáze preklinické.
Následuje syntéza účinné látky, její optimalizace,
což je předpokladem pro navržení výrobního
procesu a jeho validace v dalších krocích.
Identifikují se a izolují rozkladné a metabolické
produkty. S vybranou vůdčí molekulou se provádí
zrychlené a dlouhodobé stabilitní studie
v různých stresových podmínkách. V tomto
období se také hledá ideální léková forma a navhuje
se technologie výroby vybrané lékové
formy. Po výrobě a validaci lékové formy se opět
provádí stabilitní testy. Veškeré procesy (syntéza,
příprava lékové formy) a zkoušky musí být provedeny
v souladu se správnou laboratorní praxí
(GLP – Good Laboratory Practice) a závěrečná
fáze výroby hodnoceného léku musí probíhat
v podmínkách správné výrobní praxe (GMP –
Good Manufacturing Practice). Výsledky všech
testů jsou zaznaménávány a vypracovává se dokumentace
(DMF – Drug Master File), které slouží
jako podklady pro případnou registraci léčiva.
Invitro(Stadiumpreklinickéhovýzkumu):
Preklinické studie probíhají na různých úrovních
výzkumu a dělí se na dvě základní skupiny – in
vitro a in vivo experimenty. Na in vitro modelech
(jako jsou například izolované buňky, tkáně, orgány)
se účinná látka testuje z hlediska toxicity
a farmakologických vlastností. Detailněji se zkoumá
a ověřuje mechanizmus účinku a vliv dávky
na toxicitu a snášenlivost. Přes začlenění in vitro
testů do preklinického výzkumu, což umožňuje
snížit počet pokusných zvířat, nelze živé zvířecí
modely kompletně nahradit a v rámci preklinického
výzkumu mají stále svou nezastupitelnou
roli. Zejména proto, že je nutné ověřit účinnost
a bezpečnost potenciálního léku na orgánové
systémy se všemi vazbami, které existují pouze
v komplexním živém organizmu. Tyto preklinické
studie se provádí obvykle na zdravých zvířatech,
ale v některých případech rovněž i na zvířatech
s modelovým onemocněním, u nichž se uměle
navozuje patologický stav.
In vivo (Stadium preklinického animálního
výzkumu): Na in vivo modelech se studují
a ověřují základní farmakokinetické vlastnosti,
vyvíjejí se analytické metody na stanovení
dané látky z plazmy/moči, sloužící jako podklad
pro nastavení metodiky detekce u lidí.
Provádí se studie subchronické a chronické
toxicity, speciální toxikologie se zaměřením
na mutagenitu, teratogenitu, kancerogenitu.
Stanovují se vhodné dávky a sleduje se vztah
mezi dávkou a výskytem nežádoucích účinků.
Vždy je potřeba provést výše zmíněné testy
minimálně na dvou zvířecích druzích, kdy jeden
z nich musí být hlodavec a druhý nehlodavec.
Z hlodavců se často využívá myš domácí,
křeček syrský, potkan obecný nebo morče
domácí. Z nehlodavců se pak volí nejčastěji
mezi králíkem domácím, kočkou domácí, psem
domácím nebo prasetem domácím. Definuje
se maximálně tolerovaná dávka, která následně
slouží k odvození dávky, která bude poprvé podána
lidem v rámci klinického hodnocení fáze I.
Cílem preklinických studií je zhodnocení nové
účinné látky z hlediska bezpečnosti a účinnosti
a potenciálu pro klinické použití (13). Všechny
preklinické studie jsou prováděny za dodržení
etických standardů zacházení s laboratorními
Obrázek 1. Vývoj nového léčiva od vlastního vývoje po registraci a užití v klinické praxi, čerpáno z (11)
preklinické testování,
výzkum a vývoj
1–3 roky
(průměr 18 měsíců)
počáteční
syntéza
2–10 let
(průměr 5 let)
1–3 roky
(průměr 2 roky)
žádost
o registraci
u SÚKL
(v USA FDA)
zpráva
o průběhu
registrace
registrování
SÚKL
(v USA FDA)
doba výzkumu a vývoje ve farmaceutickém průmyslu
doba posuzování a rozhodování SÚKL (v USA FDA)
klinický výzkum a vývoj
dlouhodobé testování
na zvířatech
krátkodobé testování
na zvířatech
zpráva
o bezpečnosti
v období
30dnů
fáze I fáze II fáze III
NDA review
postmarketingové
sledování
FDA – Food and Grug Administration, NDA – New Drug Application
146
Praktické lékárenství | 2015; 11(4) | www.praktickelekarenstvi.cz
Sociální farmacie
zvířaty a v souladu se správnou laboratorní
praxí v akreditovaných zařízeních.
In homo (Stadium klinického výzkumu)
(14): Vlastní klinický vývoj nového léku probíhá
zpravidla ve 4 fázích, z nichž každá je tvořena
souborem klinických hodnocení, které na sebe
navazují nebo se částečně překrývají.
 Fáze I – První podání léčiva člověku (Human
pharmacology)
 Fáze II – Průzkumové léčebné podání léčiva
(Therapeutic exploratory)
 Fáze III – Potvrzovací léčebné podání léčiva
(Therapeutic confirmatory)
 Fáze IV – Klinické použití (Therapeutic use)
Vzhledem k tomu, že tato část výzkumu zahrnuje
zapojení lidských subjektů, je velmi přísně
regulována. V ČR upravuje proces klinického
hodnocení zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
a změnách některých souvisejících zákonů
ve znění pozdějších předpisů, a detailněji pak
také vyhláška č.226/2008 Sb. o správné klinické
praxi. Hlavním regulačním úřadem, který se
touto problematikou zabývá, je Státní ústav pro
kontrolu léčiv (SÚKL). Nezastupitelná je také role
tzv. etických komisí.
KlinickéhodnocenífázeI: V první fázi klinického
hodnocení se hodnocený léčivý přípravek
poprvé podává lidem, obvykle několika málo
zdravým dobrovolníkům, jejichž počty lze vyčíslit
maximálně v jednotkách až desítkách. Pouze
výjimečně je hodnocený léčivý přípravek ve fázi
I podáván pacientům (např. v onkologii, kdy je
podání hodnocené léčivé látky zdravému člověku
vysoce nevhodné). V okamžiku prvního podání
léčivého přípravku člověku jsou k dispozici
pouze údaje získané z preklinického testování.
Vzhledem k tomu, že výsledky těchto testů nelze
plně vztáhnout na lidský organizmus, je na místě
velká opatrnost. Z toho důvodu probíhá aplikace
léčiva pod přísným dohledem na tzv. Klinickofarmakologických
jednotkách (Phase I Units)
a podání bývá jednorázové či krátkodobé. Do
této fáze také nesmějí být zařazovány tzv. zranitelné
osoby, jako jsou děti, těhotné ženy, osoby
s omezenou způsobilostí k právním úkonům či
osoby zbavené této způsobilosti.
Ve fázi I klinického hodnocení se zpravidla
nehodnotí účinnost testovaného léčiva.
Klinické hodnocení fáze I je zejména zaměřeno
na hodnocení bezpečnosti, tolerance a snášenlivosti
hodnoceného léčivého přípravku (výskyt
potenciálních nežádoucích účinků a tolerance
podávaných dávek). Cílem klinického hodnocení
fáze I také obvykle bývá získání základních
farmakokinetických a farmakodynamických informací.
Z výsledků farmakokinetických studií
se předběžně určují terapeutické dávky a intervaly
podání hodnoceného léčivého přípravku.
Začíná se podáváním nízkých dávek, které se
postupně zvyšují. Následně se stanovují dávkovací
schémata pro navazující fáze klinického
hodnocení.
Klinické hodnocení fáze II: Pokud je hodnocené
léčivo na základě výsledků z fáze I vyhodnoceno
jako dostatečně bezpečné, posouvá
se jeho vývoj do další fáze klinického výzkumu.
Ve fázi II klinického hodnocení se testovaná látka
poprvé podává v dané indikaci malému počtu
vybraných, přesně definovaných nemocných
(desítky až stovky).
Cílem klinického hodnocení fáze II je poprvé
ověření a zhodnocení farmakodynamického
účinku léčiva na lidský organizmus. Současně
se hledá vhodná dávka a shromažďují se i další
údaje, např. detailnější farmakokinetické údaje,
sleduje se mimo jiné i to, jakým způsobem nemoc
ovlivní osud léčiva v lidském těle. Monitorují
se plazmatické hladiny účinné látky a jejích metabolitů.
Hlavním zaměřením klinického hodnocení
fáze II však stále zůstává hodnocení bezpečnosti
a tolerance. Registrují se a vyhodnocují nežádoucí
účinky po jednotlivém a opakovaném
podání v různých dávkách (toleranční studie),
u cytostatik se stanovuje maximální tolerovatelná
dávka neboli dávka, při jejímž podání jsou
nežádoucí účinky akceptovatelné.
Klinické hodnocení fáze III: V případě, že
jsou výsledky z II. fáze klinického hodnocení
příznivé, potvrdí-li se dobrá účinnost a přijatelně
nízký výskyt nežádoucích účinků, postupuje
testování hodnoceného léčivého přípravku do
fáze III.
Většinou se jedná o mezinárodní klinické
studie, které probíhají v mnoha centrech (multicentrické
studie), jejichž cílem je prokázat
účinnost hodnoceného léčivého přípravku na
velkém počtu pacientů.
Studie fáze III bývají často:
 kontrolované – léčivý přípravek je srovnáván
s tzv. kontrolou, kterou může představovat
placebo (obsahující neúčinnou látku upravenou
do stejné lékové formy jako hodnocený
léčivý přípravek), případně tzv. aktivní
komparátor (konkurenční léčivo, které
je považováno za standard léčby daného
onemocnění) nebo i jiná dávka hodnoceného
léčivého přípravku
 randomizované – subjekty jsou do jednotlivých
skupin/ramen (experimentálních
či srovnávacích/kontrolních) přiřazovány
metodou náhodného výběru
 zaslepené (dvojitě zaslepené) – pacient
(u dvojitě zaslepených i lékař) neví, do jaké
skupiny/ramene byl zařazen a jakou léčbu
tedy bere
Cílem této fáze klinického hodnocení je získat
dostatek podkladů potřebných pro registraci
přípravku. Vypracovává se dokumentace
potřebná pro podání žádosti o registraci. Sbírají
se zejména údaje o účinnosti léku v reálné populaci
pacientů v dané diagnóze. Hodnotí se
a potvrzuje, zda je hodnocený léčivý přípravek
účinný u zvoleného onemocnění, u určené skupiny
pacientů a při zvoleném způsobu podávání.
V některých případech může být předmětem
hodnocení ve III. fázi klinické studie rozšíření
spektra diagnóz, u kterých by bylo možné přípravek
použít. Nepřetržitě se ověřuje bezpečnostní
profil léčivého přípravku.
Po úspěšně ukončených preklinických a klinických
studích fází I až III, během kterých se
vyhodnotí dostatečný farmakologický účinek
a projevy nežádoucích účinků jsou tolerovatelné,
lze tyto výsledky klinických hodnocení
předložit regulačním autoritám k registraci nového
léku.
Registrace nového léčiva: Před uvedením
na trh v České republice podléhá každý
(hromadně vyráběný) léčivý přípravek schvalovacímu
řízení, tzv. registraci. V ČR upravuje
proces registrace zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
a změnách některých souvisejících zákonů
ve znění pozdějších předpisů, a detailněji pak
také vyhláška č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých
přípravků.
V rámci registračního procesu se předkládá
dokumentace, ve které budoucí držitel registračního
rozhodnutí prokazuje bezpečnost,
účinnost a kvalitu přípravku. Mimo jiné se posuzují
také návrhy souhrnu údajů o přípravku
(SPC), který slouží lékařům a zdravotnickým
odborníkům jako klíčový zdroj informací o léčivém
přípravku i návrhy příbalové informace
pro pacienta a návrhy textů na obal léčivého
přípravku, indikace, kontraindikace a dávkování
přípravku (15).
Výstupem je hodnotící zpráva a příslušné
regulační/správní rozhodnutí – Rozhodnutí
o registraci.
Po získání registrace je možné nový léčivý
přípravek uvést na trh a zahájit jeho používání
při poskytování zdravotní péče.
Klinické hodnocení fáze IV: Z důvodu sledování
dlouhodobé bezpečnosti při užívání
nového léku v reálné populaci v podmínkách
běžné klinické praxe se provádí klinické hod-
147
www.praktickelekarenstvi.cz | 2015; 11(4) | Praktické lékárenství
Sociální farmacie
nocení fáze IV = tzv. poregistrační klinické hodnocení.
Během klinického hodnocení fáze IV se
shromažďují informace o výskytu nežádoucích
účinků, o účincích při dlouhodobém podávání,
nové informace o možných interakcích s jinými
léky. V těchto dlouhodobých studiích se např.
sleduje, jak léčivo ovlivňuje mortalitu pacientů,
tj. zda jeho podávání prodlužuje jejich život
a zlepšuje jeho kvalitu (či naopak).
Klinické hodnocení fáze IV probíhají zpravidla
v souladu s rozhodnutím o registraci (schváleným
Souhrnem údajů o přípravku, SPC), oproti
běžné klinické praxi je zde ale „intervence“. To
znamená, že studie je prováděna v souladu
s předem schváleným protokolem, který definuje
kritéria výběru pacientů, plánované návštěvy,
dodatečné odběry atd.
Kromě klinického hodnocení fáze IV je možné
získat informace o již registrovaném léčivém
přípravku prostřednictvím neintervenčních poregistračních
studií bezpečnosti. Cílem těchto
studií je vyhodnotit možná rizika nového léčivého
přípravku zejména z hlediska bezpečnosti.
Tento typ studií nemá představovat skrytý nástroj
marketingu a nemá vést ke zvýšení předepisování
a užívání nového léku. Z toho důvodu
musí zahrnovat určitý výzkumný plán a je nutné
je předem ohlásit na SÚKL (16). Nepodléhají ovšem
tak přísné regulaci a schvalovacímu procesu
jako klinická hodnocení fáze I až IV.
Bez klinických studií si dnes nelze představit
žádný medicínský obor, protože na základě výsledků
prospektivních randomizovaných klinických
studiích fáze III se staví základy medicíny založené
na důkazech (evidence based medicine).
Tato práce byla podpořena projektem
RECAMO CZ.1.05/2.1.00/03.0101 a projekty velkých
infrastruktur Lékařské fakulty Masarykovy
univerzity ACIU LM 2011017 a CZECRIN LM2013034.
Literatura
1. Park BK, Boobis A, Clarke S, et al. Managing the challenge
of chemically reactive metabolites in drug development. Nat
Rev Drug Discov 2011; 10(4): 292–306.
2. Chodera JD, Mobley DL, Shirts MR, et al. Alchemical free
energy methods for drug discovery: progress and challenges.
Curr Opin Struct Biology 2011; 21(2): 150–160.
3. Macarron R, et al. Impact of high-throughput screening in
biomedical research. Nat Rev Drug Discov 2011; 10(3): 188–195.
4. Shlonimskaya N, et al. An Application of Computer-Aided
Molecular Design (CAMD) Using the Signature Molecular
Descriptor–Part 2. Evaluating Newly Identified Surface Tension-Reducing
Substances for Potential Use as ShrinkageReducing
Admixtures. J Am Ceram Soc 2014; 97(2): 378–385.
5. Liaw A, Svetnik V. QSAR modeling: prediction of biological
activity from chemical structure. Statistical Methods
for Evaluating Safety in Medical Product Development
2015: 66–83.
6. Nicolau KC. Advancing the Drug Discovery and Development
Process. Angew. Chem. Int. Ed 2014; 53: 9128–9140. doi:
10.1002/anie.201404761.
7. Kuchař M. Výzkum a vývoj léčiv. 1st
ed. Vysoká škola chemicko-technologická
v Praze, Praha 2008. ISBN 978-80-7080-677-7.
8. Djulbegovic B, Hozo I, Ioannidis JA. Improving the Drug
Development Process: More Not Less Randomized Trials
JAMA 2014; 311(4): 355–356. doi: 10.1001/jama.2013.283742.
9. Avorn J. The $2.6 Billion Pill –Methodologic and Policy
Considerations. The New England Journal of Medicine 2015;
372(20): 1877–1879.
10. Nwaka S, Ridley RG. Virtual drug discovery and development
for neglected diseases through public–private partnerships.
Nat Rev Drug Discov 2003; 2(11): 919–928.
11. Svobodník A, Demlová R, Pecen L, a kol. Klinické studie
v praxi, vyd. Facta Medica s.r.o., 2014, ISBN: 978-80-904731-8-8.
12. Berthelsen R, Sjögren E, Jacobsen J, Kristensen J, Holm R,
Abrahamsson B, Müllertz A. Combining in vitro and in silico
methods for better prediction of surfactant effects on
the absorption of poorly water soluble drugs a fenofibrate
case example. International journal of pharmaceutics 2014;
473(1): 356–365.
13. Mangipudy R, Burkhardt J, Kadambi VJ. Use of animals
for toxicology testing is necessary to ensure patient safety
in pharmaceutical development. Regul Toxicol Pharmacol
2014; 70: 439–441.
14. Silverman M. Clinical Trial End Points At Different Phases
of Clinical Development 2011 https://biostrategics.wordpre-
ss.com/2011/02/28/clinical-trial-end-points-at-different-pha-
ses-of-clinical-development/16-04-2015.
15. Demlová R, Říhová B, Grycová Z. Životní cyklu s léčiv. Klinické
hodnocení a registrace léčivých přípravků, farmakovigilance
a stanovování cen a úhrad léčiv. Brno: Masarykova
univerzita, LF: 2014: 25.
16. http://www.sukl.cz/leciva/phv-3-verze-3 17-04-2015.
Článek přijat redakcí: 28. 4. 2015
Článek přijat k publikaci: 22. 6. 2015
MUDr. Regina Demlová, Ph.D.
Farmakologický ústav LF MU
Kamenice 5, 625 00 Brno
demlova@med.muni.cz