10. Laboratorní zpracování a evidence archeologických nálezů a vzorků - rozdělení archeologických nálezů a vzorků - ošetření a očištění nálezů a vzorků - konzervace - inventarizace a evidence - uložení nálezů, předání nálezů - evidenční karty - sbírkové programy Bach a Demus POSTUP PŘI DOKUMENTACI § evidence hmotných nálezů § fotografická dokumentace § kresebná dokumentace § nivelace nebo i prostorové zaměření § písemná dokumentace (formuláře) EVIDENCE a ROZDĚLENÍ HMOTNÝCH NÁLEZŮ - běžný materiál z každého kontextu (kvadrantu) do samostatného pytlíku podle druhu (keramika, mazanice, kosti, kovy, ŠI, BI, lastury, uhlíky, dřeva, makrozbytky) - vyznačit: výzkum, sektor, rok výzkumu, číslo objektu, vrstva, obsah, datum a podpis - dvojit pytlíky - významné artefakty lokalizujeme trojrozměrně (od osy x a y nebo triangulačně od 3 rohových bodů) - v idealizovaných podmínkách by se takto zaznačily všechny nálezy - ideální je mít košík nebo krabičku s cedulkou, na které je stejné číslo jako náleží kontextu na jakém pracujeme - nálezy nevyjímáme z vrstvy pokud možno ihned jak je vidíme, naopak ponecháme je v jejím rámci a teprve až na tu vrstvu dojde řada (příklad mlecích kamenů Michala Erného) - naproti tomu ponechávání volně ležících nálezů vede často k jejich ztrátě OŠETŘENÍ ARCHEOLOGICKÝCH NÁLEZŮ A VZORKŮ - k rozdělování nálezů někdy dochází až v laboratoři - typické ošetření mytím: keramika (org. zbytky, nesetřít barvu), mazanice (nerozpustit), ŠI a BI (podle některých badatelů by se neměla umývat vůbec -- mohly zůstat zachované zbytky potravy, nebo materiálů k jejichž opracování se to používalo) - antropologický materiál: antropologové si ho nejraději vyzvedávají sami, ale není to možné vždy dodržet, z institucí má samostatného antropologa jen AÚ AV v Praze, ale i si ho raději sami myjí - všechno, co se umyje je třeba nechat uschnout - papírové×igelitové pytle KONZERVACE - Konzervováním se rozumí činnosti, které vedou k zachování předmětu ve stavu, v jakém byl v době, kdy se stal muzeálií - "nejlepší konzervace je žádná konzervace" V naprosté většině případů však tohoto ideálu nelze dosáhnout, má-li být předmět trvale uchován jako nositel muzeality. - Cílem by měl vždy být co nejvyšší stupeň zachování autenticity předmětu. Ta spočívá -- mimo jiné -- i v tom, že z předmětu lze vyčíst míru jeho "spotřebování" v době, kdy přestal sloužit svému původnímu účelu. - Konzervování se provádí za účelem: zastavení destruktivních procesů, které poškozují fyzický stav předmětu, a jsou způsobeny biologickými škůdci, korozí, nevhodnou teplotou či vlhkostí prostředí, v němž byl předmět uchováván a zejména jejich kolísáním, nevhodným chemizmem prostředí atp. - nález je vhodné vyfotit ještě před konzervací, někdy po konzervaci není poznat k jakému účelu sloužil Konzervátorské pracoviště Technického muzea v Brně --> Metodické centrum konzervace (MCK) - Konzervátorské pracoviště je rozděleno dle specializace práce na několik úseků: - konzervátorské dílny (práce kovářské, obráběčské, zámečnické, puškařské, cizelérské, svářečské, elektromechanické, stolařské a dřevomodelářské) - dílna pro renovaci historických automobilů - kovolitecká dílna (kopie historických předmětů a umělecké odlitky) - konzervátorská laboratoř Konzervátorská laboratoř - Laboratoř navazuje na své původní poslání z doby založení v roce 1975, kterým je provádění verifikace konzervátorsko- restaurátorských postupů a prostředků pro potřeby muzejní praxe. Za tímto účelem byly například odzkoušeny dostupné antikorozní prostředky, způsoby barvení a povrchové úpravy kovů, galvanoplastická výroba kopií, metodika ošetření usňových sbírkových předmětů. V současně době laboratoř rozšířila pracovní program i o aplikaci vybraných fyzikálních a chemických metod, používaných pro průzkum sbírkových předmětů - využití emisní spektrální analýzy - Laboratoř je dále zaměřena na konzervaci archeologických nálezů se specializací na kovy, sklo, dřevo a kůži. - Stereomikroskop: Standartní konzervátorský průzkum ošetřovaných předmětů. Zjišťují se základní informace o tvaru předmětu, jeho povrchu a rozsahu poškození - Mokrá kůže: konzervace zahrnuje čištění od organických nečistot mechanicky a pomocí destilované vody, vytěsnění vody pomocí glycerinu v ethylalkoholu a závěrečné tukování. - Pracoviště je vybaveno přístroji pro základní materiálový průzkum (optické mikroskopy), optickým emisním spektrografem pro zjišťování chemického složení u zkoumaných materiálů a mikroskopické hodnocení povrchů ošetřovaných předmětů., laboratoří pro mokrý proces včetně aparatury pro elektrochemické čištění a stabilizaci archeologických nálezů, - dílnou pro mechanické čištění s mikropískovacím zařízením a úsekem pro dokumentaci konzervátorských zásahů, abrazivo o různé tvrdosti je soustřeďováno pomocí stlačeného vzduchu do jemné trysky, která umožňuje lokální mechanické čištění kovového povrchu - vakuové balení zakonzervovaných předmětů - Konzervace dřeva, kamenné suroviny a kůží či textilií pomocí "plastinační metody" Je zachován tvar a vzhled (studny, čluny, dřevěné stavby), některé předměty tak vydržely už přes 20 let i na výstavě i v muzejních depozitářích. - kůže po konzervaci trochu ztmavne LAKOVÉ OBTISKY - v zahraničí více než šedesát let používaný způsob dokumentace archeologických objektů a geologických a paleontologických profilů - autentické zachování veškerého snímaného materiálu - snímané objekty (např. vltavíny, fosílie, kosti, staré střepy ap.) v poloze"in situ" - Výrobní metoda umožňuje pořizovat z jámových a stěnových řezů, sond, profilů a odkryvů tvořených nezpevněnými materiály a horninami (jako jsou zvětraliny, půdy, jíly, písky, štěrky a rašeliny) obrazy označované jako lakové obtisky. - princip výroby spočívá v tom, že se vybraná část odkryvu zeminy zarovná a nastříká řídkým penetračním lakem, který do zeminy pronikne a zpevní ji, aniž ji texturně, minerálně či barevně poruší. Po zaschnutí se takto preparovaná plocha zesílí neředěným lakem a řídkou tkaninou. Jestliže se po opětovném zaschnutí tkanina opatrně strhne, lak na ní přidrží souvislou tenkou vrstvu preparované zeminy, která přesně uchová přírodní vzhled horniny se všemi jejími vlastnostmi. - při výzkumu v Pštrosově ulici (1994) řez středověkým ohništěm ze 14. století. o rozměrech 1225 x 940 mm - v roce 1997, kdy její pracovníci při záchranném výzkumu středověkého hřbitova ve Vladislavově ulici (výzkum Pražského ústavu památkové péče) snímali řez středověkou hrobovou jámou z 12. století, rozměry 1255 x 995 mm. INVENTARIZACE A EVIDENCE - inventarizace: přidělení inventárního čísla (rok, číslo akce, číslo objektu, číslo v inventární řadě, někdy rozdělované podle materiálu, uváděna hloubka) - liší se vnitřní pokyny pro inventarizaci na firmách a pokyny, které mají muzea pro přejímání materiálu ULOžENí A PřEDáNí NáLEZů - Nálezy vyzvednuté při výzkumu jsou státním majetkem a bývají po laboratorním ošetření a zpracování nálezové zprávy deponovány v příslušných regionálních muzeích, kde je také možno dále je studovat. Část nálezů pak pomocí grantových projektů vědecky vyhodnocují sami pracovníci společnosti. - povinnost před zahálením výzkumu zajistit uložení a předání nálezů bývá zakotvena už v prvotní smlouvě s investorem - některá muzea nechtějí přijímat nové nálezy CES (Centrální evidence sbírek) - CES zahrnuje vedle sbírek muzeí a galerií zřízených státem, kraji a obcemi i sbírky soukromé - povinnost předat státu tuto evidenci do konce roku 2002 - Databázi CES udržuje Ministerstvo kultury. V databázi je stručný textový popis každé sbírky a prostý výčet evidenčních (přírůstkových nebo inventárních) čísel sbírkových předmětů. Nejsou tam žádné názvy ani popisy jednotlivých předmětů EVIDENČNÍ KARTY A SBÍRKOVÉ PROGRAMY DEMUS (Dokumentace a Evidence MUzejních Sbírek), BACH - Demus je počítačový systém pro dokumentaci muzejních sbírek. Je to kvalitativně vyšší alternativa ke kartotékám katalogizačních karet a přírůstkové knize. - Řeší i evidenci zápůjček, výstav a publikací, - konzervátorskou dokumentaci a další specificky muzejní agendy. - textovou dokumentaci sbírkových předmětů lze doplnit obrázky, případně zvukem či videosekvencí - jsou zabudovány sestavy, která odpovídají přírůstkové knize nebo katalogizačním kartám - součástí Demusu je adresář muzeí a galerií ČR, seznam států, seznam katastrů a okresů ČR a různé slovníky a číselníky v závislosti na oboru (taxonomický systém v botanice a zoologii, stratigrafie a zkratky minerálů, výtvarné techniky a materiály, typy předmětů v archeologii a mnohé další). Některé slovníky jsou fixní (např. katastry), jiné si vytváří či doplňuje uživatel dle svých potřeb (např. lokality, osobnosti). HAVLÍNOVÁ, A.1998: Optimalizace konzervačního postupu při zpracování železných archeologických sbírek. Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře. Brno, 71 -- 73. TICOVÁ, E. 1997: Smysl a principy konzervace archeologických nálezů, AR 49/1, 147-149.