Terénní teorie a praxe 7. Archeologický výzkum a jeho typy, Metodika terénního odkryvu. 1. Typy výzkumu určuje především konkrétní soubor vnějších a archeologických podmínek, za kterých je výzkum prováděn. ˙ prospekce nedestruktivní ˙ destruktivní prospekce - zjištˇovací výzkum (mechanizací, nebo ručně, bodové či liniové sondy, ...) ˙ ověřovací výzkum ˙ záchranný -- ve smyslu "zároveň se stavbou" ˙ záchranný předstihový -- v dostatečném čase před stavbou ˙ systematický -- vyvolaný potřebou archeologie jako vědnáho oboru ˙ systematický s funkcí odborné výchovy nových adeptů archeologie ˙ systematický záchranný -- v poslední době, termín užívaný pro označení "systematické" archeologické záchranné činnosti na území spíše menšího regionu, (např. v rámci historického jádra města), 2. "Správná volba" a použití typu výzkumu závisí tedy od vnějších (druh a rozsah stavebního zásahu), a rovněž i oborových faktorů (význam a stav dochovanosti archelogických situací, ale patří sem také míra odborné zkušenosti a stav technické a personální vybavennosti realizačního archeologického týmu). ˙ často může docházet ke kombinaci jednotlivých typů výzkumů -- nejdřív nedestruktivní prospekce, pak destruktivní zjišťovací výzkum, následovaný předstihový záchranným výzkumem, který se v jisté fázi vlivem začátku intezivní činnosti stavby může změnit v běžný záchranný výzkum. 3. Vlastním výzkumním pracím předchází vytvoření geodetického plánu lokality, případně realizace čtvercové sítě nebo jiného členění jednotlivých ploch výzkumu, tj. lokalizace a vytyčení plánovaného archeologického odkryvu a jeho jednotlivých částí, případně také vytyčení předpokládaných inženýrských sítí 4. Techniky terénního odkryvu jsou dány především typem a cílem archeologického výzkumu, v některých horších případech omezenými finančními a časovými prostředky, které se podařilo na výzkum zajistit. Dnes lze konstatovat příklon k přísně metodě stratigrafické, ve smyslu rozlišení a následné exkavace přirozených stratigrafických jednotek, a ne ve smyslu odebírání mechanických úrovní archeologického terénu. ˙ je také důležité efektivně využívat možnost využití mechanizace při skrývce a preparaci recentních, tj. archeologicky bezcenných terénních situací 5. Exkavaci archeologických situací provází jejich co nejpečlivější dokumentace, dnes běžně spočívající v popisu jednotek ve formě standartizovaných formulářů, v grafické podobě ve formě terénních plánů, ve fotodokumentaci, videodokumentaci, případně ve formě zvukových záznamů. ˙ v návaznosti na plánovou část dokumentace je důležité přesné geodetické polohopisné a výškopisné zaměření, prováděné pomocí nivelačního přístroje, teodolitu, nebo totální stanice, případně 3D scanneru. 6. Důležitá je rovněž průběžná základní terénní evidence archeologických nálezů a vzorků a jejich předběžné ošetření a vhodné přechodné uložení v rámci terénní části výzkumu.