18. 03. 2004
Osobnost  poradce  a jeho role v poradenství; etika  poradenské
práce

OSOBNOST PORADCE

Poradce je jednou z proměnných v poradenském procesu (viz 2.
setkání).
Na poradenskou činnost jsou kladeny nároky, které určují, jaké
předpoklady a v jaké míře má poradce mít. Jedná se o (viz.
Paulík Pavel -- Kapitoly z biodromálního poradenství, 1994) :
  a)  vzdělání
b)  praxi
c)  předpoklady osobnosti
  intelektuální dispozice,
  komunikativní předpoklady,
  schopnost rozhodovat, orientace na člověka,
  potřeba sebepoznání a sebeřízení, další seberozvoj,
  osobnostní zralost- emoční vyrovnanost,
  dominance ve smyslu řízení poradenského procesu,
  spontaneita (přirozenost)
  empatie
  vysoké morální předpoklady
  

ETIKA poradenské práce

Existují  různé  oblasti,  kterým je  v  rámci  etiky  věnována
pozornost  -- např. lékařská etika, etika podnikání,  křesťanská
etika, etika internetu apod.
K  poradenství a pomáhajícím profesím má nejblíže psychologická
etika. Má kratší historii než etika lékařská.
V  psychologii  existuje  řada etických  kodexů.  Všechny  jsou
vedeny  představou prospěchu klienta, kterému má být poskytnuta
dobrá kvalita práce a dobrý rámec pracovního vztahu.
  1.  Prospěch klienta
    Jedná  se o zásadu "úcty k lidským právům a důstojnosti"  a
  také  o  princip  odpovědnosti vůči klientům  a  společnosti.
  Patří  sem  některé  prvky důvěryhodného vztahu  s  klientem,
  např.  záruka  mlčenlivosti  a práce  s  poučeným  souhlasem.
  Prospěch  klienta je ohrožen u konfliktu zájmů  a  (zne)užití
  moci.
  2.  Kvalita práce
  Většina  kodexů  v  této otázce hovoří o  zásadě  kvalifikace
  nebo  také  způsobilosti a vědecké odpovědnosti. Všechny  tři
  popisují  dobře odborně vyzbrojeného profesionála, který  ví,
  co umí, a v oblastech, které neumí, dokáže spolupracovat.
  3.  Rámec pracovního vztahu
  Zde  se  můžeme dočíst o zásadě čestnosti (Evropský metakodex
  etiky),  v  americkém kodexu Americké psychologické  asociace
  se  mluví  o  zásadě integrity. Obě zásady popisují  základní
  přístup  psychologa  k jeho pracovním protějškům  (pacientům,
  klientům,  studentům, supervizorům atd.) Psycholog má  čestně
  a  pravdivě  vyjevit  svoji roli a  svoje  poslání  a  jednat
  v  souladu  se svou rolí a posláním. Má si rovněž  být  vědom
  svých  postojů,  přesvědčení, hodnot a potřeb a  rozpoznávat,
  do jaké míry ovlivňují a omezují jeho práci.
  Práce psychologa nebo jiného poradenského pracovníka by  měla
  být  vedena  jeho  nejlepším vědomím,  to  znamená  soudobými
  poznatky, a svědomím, to znamená etickými postoji.

Literatura:
Osobnost
Drapela,  J.V.,  Hrabal  V. a kol.: Vybrané  poradenské  směry.
Teorie a strategie. Praha: Karolinum, 1998.
Gabura,J.; Pružinská,J.: Poradenský proces. Praha: SLON, 1995.
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha:  Portál,
1997.
Lazarová,  B.: Základy pedagogicko-psychologického  poradenství
pro  učitele. Elektronický studijní text. - Paulík, K. a  kol.:
Kapitoly  z  biodromálního  poradenství.  Ostrava  :  Ostravská
univerzita, 1994.
     Brno: Ústav pedagogických věd FF MU, 2002.
Úlehla, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1996.

Etika
Gabura,J.; Pružinská,J.: Poradenský proces. Praha: SLON, 1995.
Jankovský Jiří -- Etika pro pomáhající profese. 2003.
Baštecká, Goldmann -- Základy klinické psychologie. Portál 2001,
s. 363 -- 362.