25. 03. 2004 Komunikace v poradenském procesu I. (typy komunikace, první kontakt s klientem, neverbální komunikace) A. KOMUNIKACE ? Vybíral ve své publikaci uvádí mnoho charakteristik a definic komunikace. Podle autorů kalifornské paloaltské školy Watzlawick, Beavinová a Jackson (1969) lze lidskou komunikaci charakterizovat jako "médium pozorovatelných manifestací lidských vztahů". Podle těchto autorů má každá komunikace svou syntax (kódování, komunikační kanály, kapacita komunikace, ruchy, redundance), sémantiku (významy slov) a pragmatickou stránku (psychologickou, či vztahovou ). Hojně tradovaná je také formulace, podle níž je rozhodující: "kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem". K tomuto modelu později přibylo ještě "proč" nebo "s jakým záměrem". ? Co během komunikace sdělujeme? Každý komunikační akt se skládá ze 6 složek: sdělujeme v něm obsah, vyjadřujeme svůj postoj k tomuto obsahu, vyjadřujeme postoj (vztah) ke komunikačnímu partnerovi, signalizujeme své emoce, "prozrazujeme" další atributy sebe sama (pohotovost, pomalost apod.) a nakonec sdělujeme svou představu o pokračování komunikace. Kontext komunikace se poměňuje podle toho, které modality jsou aktuálně "ve hře". Komunikaci většinou ovlivňuje: - čas - prostor - jaký význam přikládají komunikaci její účastníci - přítomnost emocí - vztahové proměnné - vztahový rámec - extistence kontinuity, jíž je komunikace součástí ? Každá komunikační výměna plní zpravidla jednu funkci, více či méně zjevnou, a ke každému z komunikačních aktů je člověk něčím motivován (více či méně skrytě). Zrealizováním funkce dostává komunikace svůj smysl, řečené či jiným způsobem sdělené nabývá jistého významu pro člověka. Čtyři hlavní funkce našeho komunikování jsou (Vybíral): 2. informovat 3. instruovat 4. přesvědčit 5. pobavit O motivacích je možné uvažovat také jako o latentních, skrytých funkcích. Pro odlišení výše zmíněných funkcí lze použít termínu motivace. Motivace: - kognitivní, - sdružovací, - sebepotvrzovací, - adaptační, - přesilová, -existenciální, - požitkářská. ˙ (Hodně) Obecné zásady komunikace: 1. nelze nekomunikovat 2. komunikace je sdělení (a rovněž sdílení) 3. komunikace obsahuje jak obsahový tak i vztahový aspekt 4. vztahová rovina určuje obsahovou rovinu 5. každá komunikace podléhá interpretaci ˙ Obecně lze říct, že existují 3 způsoby, jak si navzájem něco sdělujeme: - Slovy (verbální komunikace) - Mimoslovně (neverbální komunikace) - Činy, jednáním Většina sdělení probíhá na podvědomé úrovni. Slovy si sdělujeme 7% během komunikace, tónem hlasu 38% a řečí těla 55 % z celkové komunikace. Důležitá je synchronizace mezi verbální a neverbální komunikací: + SLOVA _ - ŘEČ TĚLA + B. PRVNÍ KONTAKT S KLIENTEM - navození bezpečí - povzbuzení - rozvíjení spolupráce - nabízení podpory a pomoci - vytváření příležitosti pro vyslovení "objednávky" Cvičení ve skupinách Co dělat při prvním kontaktu s klientem slovy mimoslov ně (chování m) činy (jednání m) B. NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Od roku 1938, kdy vyšla Woodworthova Experimentální psychologie, se většinou shodně uvádí, že neverbálními prostředky čitelně vyjádříme sedm základních emocí -- štěstí (radost, potěšení), překvapení, strach, smutek, hněv, znechucení (opovržení) a emoční zájem o něco. Mimika -- oční kontakt, ústa, stažení svalů v obličeji (uhýbání pohledů, oční souboje, úšklebky apod.) Gestikulace -- ruce (založení rukou, dávání ruk před ústa, gesta, kterým rozumíme beze slov.) Haptika -- dotyk, podání ruky Proxemika -- vzdálenosti mezi komunikujícími -- intimní, osobní, sociální, veřejná zóna Teritorialita -- prostor kolem nás Posturologie -- polohy těla (křížení rukou, nohou, shrbené záda, svěšené ruce...) Kinezika -- komunikace prostřednictvím pohybu (škrábání, hraní si s vlasy, pokyvování hlavou, žmoulání kapesníku...) Paralingvistika -- doprovodné prvky verbální komunikace kromě slov (plynulost řeči, hlasitost, tón řeči, délka řeči, pauzy) Produkce -- úprava zevnějšku, oblečení, účes, parfém, produkty člověka + Chronemika -- zacházení jedince s časem Zacházení s předměty -- např. způsob řízení auta, zařízení bytu, pořádek/nepořádek na pracovním stole Literatura: Gabura,J.; Pružinská,J.: Poradenský proces. Praha: SLON, 1995. Křivohlavý, J.: Povídej, naslouchám. Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace. Portál 2000