25. 03. 2004
Komunikace v poradenském procesu I. (typy komunikace, první
kontakt s klientem, neverbální komunikace)



  A.  KOMUNIKACE

? Vybíral ve své publikaci uvádí mnoho charakteristik a definic
komunikace. Podle autorů kalifornské paloaltské školy
Watzlawick, Beavinová a Jackson (1969)  lze lidskou komunikaci
charakterizovat jako "médium pozorovatelných manifestací
lidských vztahů". Podle těchto autorů má každá komunikace svou
syntax (kódování, komunikační kanály, kapacita komunikace,
ruchy, redundance), sémantiku (významy slov) a pragmatickou
stránku (psychologickou, či vztahovou ).
Hojně tradovaná je také formulace, podle níž je rozhodující:
"kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem". K tomuto
modelu později přibylo ještě "proč" nebo "s jakým záměrem".

? Co  během komunikace sdělujeme? Každý komunikační akt se
skládá ze 6 složek: sdělujeme v něm obsah, vyjadřujeme svůj
postoj k tomuto obsahu, vyjadřujeme postoj (vztah) ke
komunikačnímu partnerovi, signalizujeme své emoce,
"prozrazujeme" další atributy sebe sama (pohotovost, pomalost
apod.) a nakonec sdělujeme svou představu o pokračování
komunikace.
Kontext komunikace se poměňuje podle toho, které modality jsou
aktuálně "ve hře". Komunikaci většinou ovlivňuje:
       -   čas
-   prostor
-   jaký význam přikládají komunikaci její účastníci
-   přítomnost emocí
-   vztahové proměnné
-   vztahový rámec
-   extistence kontinuity, jíž je komunikace součástí

? Každá komunikační výměna plní zpravidla jednu funkci, více či
méně zjevnou, a ke každému z komunikačních aktů je člověk něčím
motivován (více či méně skrytě). Zrealizováním funkce dostává
komunikace svůj smysl, řečené či jiným způsobem sdělené nabývá
jistého významu pro člověka. Čtyři hlavní funkce našeho
komunikování jsou (Vybíral):
  2.  informovat
3.  instruovat
4.  přesvědčit
5.  pobavit
O motivacích je možné uvažovat také jako o latentních, skrytých
funkcích. Pro odlišení výše zmíněných funkcí lze použít termínu
motivace.  Motivace: - kognitivní, - sdružovací, -
sebepotvrzovací, - adaptační, - přesilová, -existenciální, -
požitkářská.

˙    (Hodně) Obecné zásady komunikace:
  1.  nelze nekomunikovat
2.  komunikace je sdělení (a rovněž sdílení)
3.  komunikace obsahuje jak obsahový tak i vztahový aspekt
4.  vztahová rovina určuje obsahovou rovinu
5.  každá komunikace podléhá interpretaci


˙   Obecně lze říct, že existují 3 způsoby, jak si navzájem
   něco sdělujeme:
-  Slovy (verbální komunikace)
-  Mimoslovně (neverbální komunikace)
- Činy, jednáním
Většina sdělení probíhá na  podvědomé úrovni. Slovy si
sdělujeme 7% během komunikace, tónem hlasu 38% a řečí těla 55 %
z celkové komunikace.
Důležitá je synchronizace mezi verbální a neverbální
komunikací:


        +

  SLOVA
                _


                              -                        ŘEČ
TĚLA    +



B.   PRVNÍ KONTAKT S KLIENTEM
  -   navození bezpečí
-   povzbuzení
-   rozvíjení spolupráce
-   nabízení podpory a pomoci
-   vytváření příležitosti pro vyslovení "objednávky"
  
  
Cvičení ve skupinách

Co dělat při prvním kontaktu s klientem

                                                  
 slovy

                                                  
mimoslov
   ně
(chování
   m)
                                                  
  činy
(jednání
   m)


  B.  NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Od roku 1938, kdy vyšla Woodworthova Experimentální
psychologie, se většinou shodně uvádí, že neverbálními
prostředky čitelně vyjádříme sedm základních emocí -- štěstí
(radost, potěšení), překvapení, strach, smutek, hněv,
znechucení (opovržení) a emoční zájem o něco.

Mimika -- oční kontakt, ústa, stažení svalů v obličeji (uhýbání
pohledů, oční souboje,  úšklebky apod.)
Gestikulace -- ruce (založení rukou, dávání ruk před ústa,
gesta, kterým rozumíme beze slov.)
Haptika -- dotyk, podání ruky
Proxemika -- vzdálenosti mezi komunikujícími -- intimní, osobní,
sociální, veřejná zóna
Teritorialita -- prostor kolem nás
Posturologie -- polohy těla (křížení rukou, nohou, shrbené záda,
svěšené ruce...)
Kinezika -- komunikace prostřednictvím pohybu (škrábání, hraní
si s vlasy, pokyvování hlavou, žmoulání kapesníku...)
Paralingvistika -- doprovodné prvky verbální komunikace kromě
slov (plynulost řeči, hlasitost, tón řeči, délka řeči, pauzy)
Produkce -- úprava zevnějšku, oblečení, účes, parfém, produkty
člověka
+
Chronemika -- zacházení jedince s časem
Zacházení s předměty -- např. způsob řízení auta, zařízení bytu,
pořádek/nepořádek na pracovním stole




Literatura:
Gabura,J.; Pružinská,J.: Poradenský proces. Praha: SLON, 1995.
Křivohlavý, J.: Povídej, naslouchám.
Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace. Portál 2000