W. Stern rozlišil dvě základní paradigmata v psych. osobnosti:
Nomotetické (generalizující) -- snaží se formulovat obecné
principy a zákony, vystihuje to, co je společné všem lidem,
ztrácí se zřetel k individualitě.
Idiografické (individualizující) -- snaží se popsat jedince,
vystihnout jedinečné.
Cvičení -- vymyslet příklady nomotetických a idiografických
tvrzení, které popisují lidské chování, jednání, prožívání.

Teoretická psychologie osobnosti (Smékal, 2002):
˙   Co je to osobnost
˙   Z čeho se skládá = struktura osobnosti
˙   Jak spolu tyto komponenty souvisí
˙   Jak se osobnost mění v průběhu ontogeneze
˙   Jak osobnost funguje = dynamika osobnosti
˙   Jak je možné osobnost poznat
˙   Jaké jsou poruchy osobnosti

Praktická psychologie osobnosti
˙   Jakou osobností je tento člověk
˙   Jak se bude tento člověk chovat v takové a takové situaci
˙   Jak bude tento člověk řešit daný úkol
˙   Proč je tento člověk takový, jaký je
˙   Jak se bude utvářet osobnost tohoto člověka, když na něj
  budou působit takové a takové podmínky, okolnosti

Laická psychologie (lidová, folková psychologie, implicitní
psychologické teorie)
Východiska folkové psychologie:
˙   Člověk disponuje značným množstvím sdílených znalostí o
  světě, které mu umožňují anticipovat události a být v interakci
  s druhými lidmi.
˙   Lidé mají obecně tendenci hledat a nacházet kauzalitu ve
  vztazích mezi prvky událostí.
Souvisí s tzv. common sense = zdravým rozumem, laickým, selským
rozumem.
Do laického rozumu patří naše implicitní znalosti, vědomosti o
jednotlivých oblastech světa a života (různé obory -- fyzika,
chemie...psychologie)

Jak se vytváří vědomosti laické psychologie? Pozorování chování
druhých lidí + pozorování vlastního chování a prožívání >
zobecnění postřehů o lidském chování, zobecnění postřehů o
vlastnostech osobnosti a o lidské psychice.
Vztahy a rozdíly mezi folkovou a vědeckou psychologií
Cvičení -- přijít na to.

Folková psychologie
˙   Zabývá se jen tím, co je nutné nebo naléhavé pro život
  společnosti
˙   Mentální logika -- promítání mimoracionálních postupů do
  zpracování informací.
˙   Běžný jazyk, pojmy se nedefinují.
˙   Idiografická.
˙   Normativně zabarvená.
˙   Singularismus -- rozpory mezi poznatky se nelibě nesou.



Vědecká psychologie
˙   Všestranné systematické studium předmětu bádání.
˙   Postupy, jejich norma je dána formální logikou.
˙   Přesné vymezení pojmů, definice.
˙   Nomotetická.
˙   Nehodnotící.
˙   Pluralistická.

Popularizace poznatků vědecké psychologie ovlivňuje vývoj
folkové psychologie!!!


Temperament

Latinské "temperamentum" = "správné smísení, správný poměr".
V původním pojetí je ideální temperament vyvážený, daný
dokonalou proporcí všech složek.
V běžné řeči "temperamentní" znamená velkou míru vitality,
živosti, projevové bohatosti.
Kategoriální pojetí již Hippokrates -- melancholik, cholerik,
flegmatik, sangvinik.
Fólie, povídání o tom, skupinky -- klient daného typu a řešení
problémové situace.

Pojetí J. H. Eysencka
Tento britský psycholog německého původu předpokládá, že
struktura osobnosti je tvořena dvěma dimenzemi -- neuroticismem
a introverzí-extroverzí.
Neuraticismus není totéž, co neurotičnost, ale jeho vysoký skór
představuje disponovanost k neurotickému onemocnění.
Osoba s nízkým neuroticismem je neuropsychicky stabilní,
s minimální tendencí emočně reagovat a po emociogenních
situacích se velmi rychle vrací do stavu psychické rovnováhy.
Je to člověk spokojený, klidný, vyrovnaný a dobře se
kontroluje.
Osoba s vysokým neuroticismem je neuropsychicky labilní, má
sklon k úzkosti, ke starostem, depresím, je náladový. Obvykle
mívá špatný spánek a trpí na různé psychosomatické obtíže. Bývá
přehnaně emotivní, lehce reaguje na různé podněty a obtížně se
uklidňuje po vzrušujících zážitcích. Silné emoční reakce se
projevují i v horší přizpůsobivosti, vedou k iracionálním,
často rigidním způsobům chování a k perseverujícím prožitkům.
Extroverze-introverze je dvojice, jejíž pojmenování vychází od
C. G. Junga.
Typický introvert je klidný, stažený, introspektivní, dává
přednost idejím před lidmi, je zdrženlivý a uzavřený vůči
lidem. Pokud vůbec dokáže navázat intimní vztah, tak jen s málo
vybranými lidmi. Má sklon dělat si plány do budoucnosti a
dlouho se rozmýšlí než začne jednat. Nedůvěřuje aktuálním
podnětům. Nemá rád vzrušení a má rád život zorganizovaný řádem.
Silně kontroluje své city, zřídkakdy se projeví agresivně,
málokdy se rozhněvá. Je spolehlivý, trochu pesimistický a dává
velký důraz na etickou stránku života.
Typický extrovert je družný, má rád zábavu a společnost, má
mnoho (spíše povrchních) přátel. Potřebuje být obklopen lidmi,
s nimiž si může povídat. Nerad dělá něco o samotě. Touží po
vzrušení, rád riskuje, často se vystavuje nebezpečí, jedná na
základě momentálních impulzů a i celkově je impulzivní. Rád
vtipkuje, vždy pohotově reaguje a má rád změnu. Je
bezstarostný, nenucený, optimistický, rád se směje a je veselý.
Rád se pohybuje a je aktivní, má sklon k agresivnímu jednání,
snadno se rozhněvá. Své city snadno manifestuje a není na něj
vždy spolehnutí.

Cvičení -- vyhodnocení testu KUD


Dimenze osobnosti

Položky jednotlivých pólů dimenzí jsou vybírány tak, aby
zachycovaly následující vlastnosti (charakteristiky) osobnosti.

Extroverze -- kooperativita, společenskost, otevřenost,
sociabilita, sdílnost.
Introverze -- nespolečenskost, uzavřenost, rezervovanost,
nesdílnost, chladnost navenek.

Aktivita -- rychlost, průbojnost, energičnost, dynamičnost,
vitalita, rozhodnost.
Pasivita -- pomalost, neprůbojnost, adynamičnost, snížená
vitalita, nerozhodnost.

Labilita -- vznětlivost, nevyrovnanost, neklid, impulsivita.
Stabilita -- klid, vyrovnanost, rozvaha, sebeovládání, stálost.

Dominance -- panovačnost, sebejistota, samostatnost,
autoritativnost, agrese.
Submise -- podrobivost, poslušnost, nesamostatnost, podřizování
se autoritě, snášenlivost.

Racionálnost -- střízlivost, reflexivnost, objektivnost,
rozumovost.
Smyslovost -- imaginativnost, intuitivnost, bezprostřednost,
subjektivnost.



Domácí příprava
Jiný temperamentový koncept.
Test Eysencka.