Principy psaní a transkripce

   psaní ideografické - psaní fonografické  (výhody a nevýhody obou)

   písmo slabičné - hláskové

   adaptace písma

   primitivní - digrafy/trigrafy/multigrafy - diakritické

       slabičné užití hláskového písma (nezaměń se slabičným písmem)

   ortografie

   

   nejednoznačnost vztahu grafém - hláska (nebo grafém-foném) v jazycích

    - potřeba dosáhnout toho, aby ze zápisu bylo možno jednozněčně poznat výslovnost

   

   fonetická transkripce

   

   V r.1888 položen Mezinárodní fonetickou asociací základ pro mezinárodní fonetickou transkripci
   (IPA - podle anglického názvu International Phonetic Association; dnes se užívá častěji
   označení na bázi angličtiny). Tato transkripce využívá latinky (v západoevropské modifikaci),
   doplňuje znaky pro hlásky, které odpovídající písmeno nemají, pro jemnější rozlišení se pak
   užívá i diakritických znamének. V podstatě se dodržuje zásada, že určitá hláska se označuje
   vždy jedním a týmž grafickým znakem. Využitím písma se systém API řadí mezi tzv. alfabetické
   systémy přepisu, tím, že pro jednotlivý zvuk volí jediný symbol, se zařadila mezi systémy
   syntetické.

   

   TABULKA -. na zvl. slidu.

   

   Varianty transkripce - podle  potřeby přesnosti: vědecká - praktická

                                                   (výběr z potenciálně nekonečného souboru
   znaků)

                                                   zvl. systémy pro dialektologii apod.

                                       - podle adresáta (pro cizince ev. s využitím jeho abecedy)

                                       ev. i podle doby vzniku práce, charakteru autora.....