Zaslechnuto v baru U Zrzavé Mary (Ostrava)

   

   - Zdar Jozef.

   - Vitej.

   - Jaka?

   - De to.

   - Jak to že nejsi v robotě?

   - Mam nemocensku.

   - Hej neviděl si ten novy film, Slunečni stat?

   - Jasne, včera sem na tem byl s robu.

   - A co na to řikaš?

   - Mi se to libilo, aj stare. Konečně ňaky film o Ostravakach ne? Furt Pražska pětka, Nuda
   v Brně a z Ostravy nic. Naposledy tu myslim něco natačal ten jaxemenuje, Vorel, v devadesatem
   prvnim ne?

   - Hm, to jo. Ale nezda se ti že nam ju trochu pohanili?

   - Co mysliš, Ostravu? Proč jako? Podle mě ju ukazali přesně taku jaka je. To je jasne tyvole
   že bys mohl nafilmovat enem ty nejkrasnějši baraky a tak. Ale to by zas nebylo take pravdive
   ne? Dyť Ostrava neni plna barev jak propaguju ti z teho festivala, ale černa jak plice
   horniku, co si budem povidat.

   - Mi sa enem zdalo, že furt ukazovali pece kominy a ty naše fabriky.

   - To máš recht. Ale na druhu stranu to je přesně to, co tě tu na prvni pohled zaujme. Ostrava
   je hnusna a špinava, ale ma take osobite kuzlo o podle mě se temu filmu celkem dobře podařilo
   ho vystihnut.

   - Genius loci.

   - Čeho?

   - Pravim genius loci, to znamena něco jako "duch mista".

   - Jo, tak přesně to tam bylo. Prostě taka sverazna atmosfera keru dobře zname a keru mame
   radi.

   - K temu přispivaju aj lidi co tu  žiju.

   - To je fakt. A aj to ten Šulikuv film ukazoval realisticky. Dyť Ostravak si nepotrpi na ňake
   dluhe řeči, co na srdci to na jazyku a pro ranu nikdy nemusi chodit kamsi daleko. Aj se mi
   zda, že tu častěji než jinde zažiješ take ruzne groteskni situace, no prostě přesně jak v tem
   filmu.

   - Hm, viš co je na tem zajimave?

   - Ne.

   - Že scenař napsali dva Slovaci, jeden z Bratislavy druhy ze Žiliny a vypada to jako by to tu
   znali jak svoje boty.

   - Hm. Ale s napadem aby se to odehravalo v Ostravě pry přišel Kopecky z televize. Sem četl že
   se mu zdalo že pry tu ten přiběh tak ňak dobře zapadne.

   - Tak to tu zna buď on anebo si najali ňake mistni poradce. Každopadně si vybrali dobře. Dyť
   zavirani tovaren je tu na denim pořadku a nezaměstnanych dělniku aj Slovaku tež vic než dost.
   Dyby v tem filmu měli aj jednoho Polaka a tři Cigany bylo by to eště vystižnějši.

   - Ze začatku ale pusobilo trochu srandovně jak napodobovali naš dialekt. Bylo vidět že jim
   kratke zobaky nenarostly a že to enem hraju. Časem se to ale vyspravilo nebo sem si na to
   zvykl.

   - Aji ja.

   - Enem mam dojem, že si teď všeci budu myslet že tu sme jeden vedle druheho chudi jak kostelni
   myši.

   - To je fakt, my sme na tom asi lepe než ti v tem filmu. Ale na druhu stranu když sem byl bez
   prace tak to se mnu tež nevypadalo nijak ružově.

   - Viš co se mi ale na tem Slunečnim statu libilo nejvic?

   - Ne.

   - Že i když po pravdě ukazoval všecku tu mizeriju života...

   - Jako problemy s děckama, ženskyma, penězma a tak?

   - Přesně. A že když se chceš postavit na vlastni nohy tak se dycky najde ňaka sviňa co enem
   čeka až tě bude moct okrast...

   - Hm...

   - ...tak přes to všecko byl ten film taky pozitivni.

   - Jak jako?

   - Protože nabadal k take solidaritě. Viš? Jako že kamaradi by měli držet při sobě i dyby čert
   na koze rajtoval. Že si musi helfnut dyž jim teče do bot, i když su na sebe třeba nasrani.
   Navic to nepusobilo nijak jaxetomunadava, pateticky, viš? Ale tak jako opravdově, jak to ma
   byt.

   -  Hm.

   - A krom teho ten film řikal, že i když ti život može připadat bidny a ubohy, každy den
   přinaši okamžiky, kere stoji za to zažit. Jako že štěsti nemusi znamenat že maš furt plny
   břuch a peněženku, ale že možeš byt šťastny aj z malych radosti. A že všechno zle co život čas
   od času přinese se lepe snaši když se lidi maju radi a dokažu brat věci s humorem.   

   - To je fakt. Takych filmu neni nikdy malo.    

   - Přesně tak.

   - Taxe měj, ja už musim na šichtu.

   - Viš jaky je nejkratši vtip?

   - "Panna z Ostravy?"

   - Ty to znaš?

   - Jo. Řikals mi to minule.

   - Aha. Tak čus.

   - Čus.

                               
                                                                                                                 Jiři
   Hel

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Pozn.:

   V e-mailu s úkoly do konce semestru, který jste nám posílal, bylo uvedeno, že rozsah této
   recenze má být jako do Filmu a doby, tedy 3-5 normostran, ale původní zadání (na posledním
   semináři) znělo "jako do týdeníku (2-3 normostr.)".Tuto recenzi jsem bohužel napsal před tím,
   než mě zastihl Váš dopis a proto se omlouvám za to, že svým rozsahem odpovídá tomu původnímu
   zadání. Líbila se mi tak jak je a umělé natahování by jí podle mě spíš uškodilo.

   Děkuji.