PŘEHLED PRAVIDLA O KONJUNKTIVNÍ SOUSLEDNOSTI ČASŮ

   

                                                  druh konjunktivu slovesa VV
        čas věty hlavní       současnost děje VV   předčasnost děje VV      následnost děje VV    
                                  s dějem HV           s dějem HV               s dějem HV        
   ČAS HLAVNÍ:                                                                                    
                                                                                                  
   ind. préz., ind. fut. (I.                                                                      
   a II.), ind. préz.           konj. prézenta       konj. perfekta        konj. préz. opisného   
   opisného časování činného       (laudem)           (laudaverim)           časování činného     
   (-urus sum), konj. préz.,                                                 (laudaturus sim)     
   konj. préz. opis. časov.                                                                       
   činn. (-urus sim),                                                                             
   imperativ                                                                                      
   ČAS VEDLEJŠÍ:                                                                                  
                                                                                                  
   ind. impf., ind. pf., ind.                                                                     
   plpf., konj. impf., konj.                                               konj. impf. opisného   
   pf., konj. plpf., ind. a    konj. imperfekta  konj. plusquamperfekta          časování         
   konj. impf. a pf. opisného     (laudarem)          (laudavissem)      činného                  
   časov. činn. (-urus eram,                                                (laudaturus essem)    
   -urus essem, -urus fui,                                                                        
   -urus fuerim)                                                                                  
                                                                                                  
                                                                                                  

   

   

   Non possum (čas hlavní) te non interrogare, ubi totum vesperem affueris (předčasnost děje).

   Musím se tě zeptat, kde jsi celý večer byl.

   Numquam coram eos promptu habebat (čas vedlejší), quid existimaret (současnost děje).

   Nikdy v jejich přítomnosti nedával najevo, co si myslí.

   Nemo umquam sciebat (čas vedlejší), quid quando dictura esset (následnost děje).

   Nikdo nikdy nevěděl, co kdy řekne.