PŘEHLED PRAVIDLA O KONJUNKTIVNÍ SOUSLEDNOSTI ČASŮ
čas věty hlavní
druh konjunktivu slovesa VV
současnost děje VV
s dějem HV
předčasnost děje VV
s dějem HV
následnost děje VV
s dějem HV
ČAS HLAVNÍ:
ind. préz., ind. fut. (I. a
II.), ind. préz. opisného
časování činného (-rus
sum), konj. préz., konj.
préz. opis. časov. činn.
(-rus sim), imperativ
konj. prézenta (laudem)
konj. perfekta
(laudverim)
konj. préz. opisného
časování činného
(laudtrus sim)
ČAS VEDLEJŠÍ:
ind. impf., ind. pf., ind.
plpf., konj. impf., konj.
pf., konj. plpf., ind. a
konj. impf. a pf.
opisného časov. činn.
(-rus eram, -rus
essem, -rus fu, -rus
fuerim)
konj. imperfekta
(laudrem)
konj. plusquamperfekta
(laudvissem)
konj. impf. opisného
časování činného
(laudtrus essem)
Non possum (čas hlavní) te non interrogare, ubi totum vesperem affueris (předčasnost děje).
Musím se tě zeptat, kde jsi celý večer byl.
Numquam coram eos promptu habebat (čas vedlejší), quid existimaret (současnost děje).
Nikdy v jejich přítomnosti nedával najevo, co si myslí.
Nemo umquam sciebat (čas vedlejší), quid quando dictura esset (následnost děje).
Nikdo nikdy nevěděl, co kdy řekne.