Tvoření perfektního (minulého) slovesného kmene:

   

   1)   příponou

   a) -v-: orna-re, orna-v-isse

   b) -u-: tac-ere, tac-u-isse

   c) -s-: carp-ere, carp-s-isse

   různé změny: luc-ere, luc-s-isse = lux-isse, nub-ere, nup-s-isse, ger-ere, *ger-s-isse
   ->gessisse,rid-ere, *rid-s-isse -> risisse

   

   2)   zdloužením kmenové samohlásky

   lav-are, lav-isse, fov-ere, fov-isse

   

   3)   ztrátou nosového infixu (-m-, -n-)

   scind-ere, scid-isse

   tento typ se velmi často kombinuje s typy 2), 5), 6)

   

   4)   změnou kmenové samohlásky

   cap-ere, cep-isse, percell-ere, percul-isse

   v drtivé většině případů se mění a -> e a výsledná samohláska je zdloužená

   

   5)   zdvojkou (reduplikací)

   přidává se slabika před slovesný kořen, sestává ze souhláskového počátku kořenové slabiky a
   samohlásky e

   pend-ere, pe-pend-isse

   různé změny: a) asimilace e se samohláskou kořenové slabiky: mord-ere, *me-mord-isse ->

   momordisse, pung-ere, *pe-pung-isse -> pupungisse

   b) oslabení kořenové samohlásky: can-ere, ce-cin-isse, fall-ere, fe-fell-isse (a se

   mění ne e nebo i)

   tento typ se často kombinuje s typem 3): pung-ere, pu-pug-isse

   pokud začíná slovesný kořen na více souhlásek, zjednodušuje se po přidání zdvojky souhlásková
   skupina začátku kmene: spond-ere, *spo-spond-isse -> spopondisse

   slovesa odvozená od sloves tvořících minulý kmen zdvojkou sama zdvojku vynechávají:
   conting-ere, contig-isse (x tang-ere, te-tig-isse)

   

   6)   žádnými prostředky (přítomný a minulý slovesný kmen se shodují)

   prand-ere, prand-isse

   

   7)   počínavá slovesa (vyjadřují započetí děje nebo přechod do stavu, jsou vždy zakončena na
   -scere) vynechávají při tvoření minulého kmene skupinu -sc-

   senesc-ere, sen-u-isse

   tato skupin sloves téměř vždy tvoří minulý kmen přidáním přípony -u- (typ 1b)