Tvoření perfektního (minulého) slovesného kmene:
1) příponou
a) -v-: orn-re, orn-v-isse
b) -u-: tac-re, tac-u-isse
c) -s-: carp-ere, carp-s-isse
různé změny: lc-re, lc-s-isse = lx-isse, nb-ere, np-s-isse, ger-ere, *ger-s-isse ->gessisse,
rd-ere, *rd-s-isse -> rsisse
2) zdloužením kmenové samohlásky
lav-re, lv-isse, fov-re, fv-isse
3) ztrátou nosového infixu (-m-, -n-)
scind-ere, scid-isse
tento typ se velmi často kombinuje s typy 2), 5), 6)
4) změnou kmenové samohlásky
cap-ere, cp-isse, percell-ere, percul-isse
v drtivé většině případů se mění a -> e a výsledná samohláska je zdloužená
5) zdvojkou (reduplikací)
přidává se slabika před slovesný kořen, sestává ze souhláskového počátku kořenové slabiky a
samohlásky e
pend-re, pe-pend-isse
různé změny: a) asimilace e se samohláskou kořenové slabiky: mord-re, *me-mord-isse ->
momordisse, pung-ere, *pe-pung-isse -> pupungisse
b) oslabení kořenové samohlásky: can-ere, ce-cin-isse, fall-ere, fe-fell-isse (a se
mění ne e nebo i)
tento typ se často kombinuje s typem 3): pung-ere, pu-pug-isse
pokud začíná slovesný kořen na více souhlásek, zjednodušuje se po přidání zdvojky souhlásková
skupina začátku kmene: spond-re, *spo-spond-isse -> spopondisse
slovesa odvozená od sloves tvořících minulý kmen zdvojkou sama zdvojku vynechávají:
conting-ere, contig-isse (x tang-ere, te-tig-isse)
6) žádnými prostředky (přítomný a minulý slovesný kmen se shodují)
prand-re, prand-isse
7) počínavá slovesa (vyjadřují započetí děje nebo přechod do stavu, jsou vždy zakončena na -scere)
vynechávají při tvoření minulého kmene skupinu -sc-
sensc-ere, sen-u-isse
tato skupin sloves téměř vždy tvoří minulý kmen přidáním přípony -u- (typ 1b)