INTELIGENCE, MYŠLENÍ, MODELY INTELEKTU

   

   1923 E. G. Boring: "...inteligence je to, co měří inteligenční testy..."

   

   Konvergentní myšlení -- uplatňuje se v situacích, kdy je vhodné konvenční řešení problému, u
   úloh s jediným možným či jednoznačným způsobem řešení.

   Divergentní myšlení -- má-li problém více vyhovujících řešení, k nimž lze obvykle dospět
   několika různými cestami.

   

   Implicitní teorie inteligence (laici, kteří nemají žádné hlubší psychologické znalosti
   považují za inteligenci tři široké kategorie schopností).

     o Praktická schopnost řešit problémy -- logické a přesné myšlení, schopnost nacházet
       souvislosti mezi myšlenkami a vidět každý problém z různých hledisek.
     o Verbální schopnosti -- pohotové vyjadřování, bohatá slovní zásoba, schopnost číst
       s hlubokým porozuměním.
     o Sociální kompetence -- tolerantní akceptování druhých lidí, schopnost připouštět své
       vlastní omyly, zájem o dění ve světě.

   Badatelé obvykle nesouhlasí se začleňováním sociální kompetence do oblasti inteligence.

   

   R. B. Cattelll rozlišil fluidní inteligenci x krystalickou.

   

   W. Stern inteligenci chápe jako obecnou schopnost jedince přizpůsobit myšlení novým podmínkám
   a životním úkolům, které nelze zvládnout naučenými dovednostmi a návyky.

   

   Co všechno může být inteligence?

   Přizpůsobení -- inteligentní člověk se snaží jednak přizpůsobovat svému prostředí, druhak
   přizpůsobit si prostředí (střídání akomodace a asimilace).

   Schopnost abstraktně myslet

   Vhled a pochopení

   Schopnost učit se -- přiměřené tempo učení, Feursteinova koncepce

   

   C. Spearman -- G-faktor, obecný faktor inteligence, který je společný všem intelektovým
   činnostem, představuje obecnou vrozenou mentální energii.

   

   L. Thurstone na základě faktorové analýzy odvodil sedm nezávislých primárních inteligenčních
   schopností:

     o Verbální porozumění
     o Slovní plynulost
     o Numerické počítání
     o Prostorová vizualizace
     o Paměť
     o Percepční rychlost
     o Induktivní usuzování

   

   H. Gardner prezentuje teorii rozmanitých inteligencí, které mají vlivem dědičnosti i prostředí
   u různých lidí odlišnou úroveň:

     o Lingvistická inteligence (jazyková)
     o Logicko-matematická inteligence
     o Prostorová inteligence
     o Muzikální inteligence (hudební)
     o Tělesně-pohybová inteligence
     o Intrapersonální inteligence
     o Interpersonální inteligence

   

   Sternbergova triarchická teorie inteligence:

   Inteligence se skládá ze tří složek, které společně přesahují schopnosti měřené běžnými
   inteligenčními testy. Tyto složky fungují ve vzájemné součinnosti.

     o Komponentová inteligence -- je vyčleňováno množství komponent, viz. Thurstone, nejčastěji
       se zkoumá ve výzkumech, ne vždy se osvědčuje pro predikci životní úspěšnosti
     o Zkušenostní inteligence -- souvisí s tvořivostí, závisí na ní reálné výkony lidí zejména
       v interpretačních a svobodných povoláních
     o Kontextová inteligence -- je to, co zajišťuje úspěšnost člověka v běžném životě, praktická
       chytrost, schopnost vyznat se v různých situacích

   

   

   

   

   P. Salovey koncept emoční inteligence:

   Znalost vlastních emocí

   Zvládání emocí

   Schopnost sám sebe motivovat

   Vnímavost k emocím jiných lidí

   Umění mezilidských vztahů

   

   Hass přichází s pojmem morální inteligence -- smysl pro povinnost, zodpovědnost za blaho
   druhých lidí, schopnost morálně se chovat a uvažovat.

   

   Část psychologické obce s tímto rozšířením pojmu inteligence (emoční, morální) nesouhlasí,
   přesto je třeba si těchto tendencí všímat.

   

   

   Jak rozpoznat nadání? Čím se vyznačují nadané děti?

   

   Test -- sebeposouzení vlastních intelektových schopností dle pojetí H. Gardnera.