1995 ACTAUNIVEKSITATISCAKOLINAĽ- PHILOLOOICA 1 SLAVICA PRAGENSIA XXXVII ]'A i Finský slovesný systém se vyznačuje bohatým denvačním aparátem, ve kterém slo votvomé sufixy nejsou jen morfologickými, ale i sémantickými prostředky. Vedle telle xivní, kauzativní a kontinuativní třídy se tu u sloves běžně dále rozlišuje ještě momen tánní, frekventativní, translatívní a sensívní třída (srov. 4. zde dál). Každá taková morfo logicko-sémantická skupina má přitom svůj sufix, který se připíná ke slovesnému kme nu. Onomatopoická slovesa do těchto tříd zpravidla zařadit nelze, stojí mimo; označuji obvykle pouze příslušné zvuky, popř. s nimi spojené pohyby. Zvláštní postavení mají onomatopoická slovesa, především v hláskosloví. V onom« topoických slovech \se nám zdá, jako bychom slyšeli vztah mezi denotátem a výslovnosti zmíněného slova' (Ravila 1952). 2. Nechci zde rozebírat jednotlivé aspekty onomatopoických sloves, chci u nich |i n poukázat na určitý jev ve finštině. Ve kmenu sloves, který určuje význam onomatopoii kých sloves, existuje totiž zřetelná hlásková variace. Její rámec tu tvoří určité souhlásk J a v tomto rámci se prakticky může střídat všech osm finských samohlásek: a: e: i: o. U y: ä: Ö, ovšem s príslušným typem změny významu. Známá je v této souvislosti anály U slovesné řady ramuta, remuta, rimuta, romuta, rumuta, rymytá, rümytä, romytäoá Ryl könena a AusterlLtze. (Anttíla 1976) Podíváme-li se blíže na tento jev a srovnáme-li např. následující řady příkladů n trográdního slovníku finského jazyka podle typů střídání, dostáváme lakován» slov,-,., (uváděna jsou většinou v 1. infinitivu): w klhistä1* kohistalJ kuhista1,1 kalus ta* kähisUŕ-'- köhtstaf sihislü' so histať suhlsta7 - sähistä' tífhistä /lihixtä' po his ta* puhista^ - pähistä p&ásttŕ lihisíä to his tá7* tuhista* - — i öh i siť ŕ - whistaía-s - rahistaA rähistä'' ri >it i si tí' til) k i lista ko lista _ kali sta _ - sólista - — sälistä _ - - jylistä - - hilistä ho lis ta hulista helistä hälistä hdlistá - molista mulista - - môlístu 1/(1) h umis ta7 jumista kumista _ mumista rumlsta hymistä jymistä - - my mis ta rymistá f/vj lilistä12 rotista rutista rat is ta rätistä rytístá !i lista lotista - - lätistä liitislti nitistä - - natista — _ kitistä — _ _ kätistä Všechna slovesa, jejichž význam není bez detailního popisu distribuce možný (lit by OVlcm představovala zvláštní konfrontační studií), sledují hláskový vzorec K+ Vi K v kořenu slova. Významová variace tu souvisí s výškovou kvalitou samohlásek < m, i [e samohláska, tím je i napodobený zvuk jasnější, vyšší. Slovesa kilisee n helisi-c ni) napodobují zvuky vysoké, napr. cinkaní sklenic, rolniček ap. Slovesa se stredne vy Nokou samohláskou o, u, příp. ö, y zachycují zvuk nižší, napr. zvuky dřeva, padajú l< I, .....iSích kamenů ap.; u vokálu u jdc často i o zvuk dutý. Konečně slovesa s nejnižšími i,uuohIáskami a, příp. ä znázorňují zvuky, které působí větší předměly nebo i ui/ki-11 ti t, k č hlasy, např. káh in ä, sah inä, räh inä. Vyznám sloves ale dokreslují spolu se samohláskami i některé konsonanly ;i skliíilnp I li dohromady charakteristickou zvukovou formu některých sloves. Tak např. zvuk li < .....línějšího větru se objevuje ve slovesech často zprostředkovaný skrz koníOntnty r I m např. luhtsee humisee mumisee Se silnějším větrem ajeho zvukem se však mění i kvalita samohlásky, nic isouhlí I i">'.a, srov. kohisee -kumisee. Ve zvuku tekoucí vody se často objevuje/ as, vesi solisee, ale podle síly pádu vody se ........žnu objevovat také sohista, kohista, kwnista, podobně i pro vítr. I ve sem ještě zahrnout např. i řadu sloves, která označují smích. Stejně jako napl 11 imč i zde hrají svou roli samohlásky. Ve finštině se tato slovesa tvoří reiiiiplikaei ill lenové slabiky, např. Hlhittäü hohottaa hahattaa nebo samohlásky röhöttää rähättää i Ve finštině se v onomatopoických slovesech objevují také diftongy a d louh Ulk) ie.lv typ K + VV + K. Příklady: uu 05 6 (v) miukuaa moufcua maukua naukua (vi) kaakattaau puapattaa raakua Dalším typem jsou slovesa, která jsou vytvořená podle vzorce K + V(V) + KK(K): (vii) haukkua" raakkua paukkua^ vaakkuu (viii)1' Iciskua loiskua roiskua (ix) kollottaa™ lillittää voUottaa1* tillittää" (x) kyrrätä™ jyrrätä (xi) kilkuttaa11 kolkuttaa ľääkkyä läiskyä räiskyä läHättääw rüllälltiä™ pörrätä kalkuttaa pärrätä (xii)22 Upsahtaa lepsahtaa löpsähtää lopsahtaa lupsahtm läpsähtää nipsahtaa - - nupsahtaa napsahtaa näpsäktää kipsahtau kepsahtaa kopsahtaa kupsahtaa kapsahtaa käpsähtää töpsähtää (upsahtaa Vzor: K + V(V) + KKK (xiii) helkkyä2* holkkya2* hylkkyä24 helskyä™ hölskyä24 holxkua24 (xiv)-5 kirskua ke r skua korskua karskua túr skua — - narskua tirskua — tyrskyä tärskyä piiskiia pur skua porskua pärskyä Retrograde slovník finského jazyka nabízí takovéto rady sloves (a ovšem ..... men) bezpočet. Nejde u nich samozřejmě jen o zvukomalebnost, i když uvedení slovesa se řadí mezi onomatopoická. Penttílä (1963) hovoří o vzniku těchto slovoi v tom smyslu, že u nich může jít o derivace deinterjekční; původní interjekčni suli v -is se pak při takovém tvoření odpojoval. Interjekce räiskis, loiskis, hiáskis, mäis kis; napsis, ropsis, hup sis, köpsis, kupsis nebo ríts, räts, kips, kops, kaps, naps, hupt ap. tomu nasvědčují. 4. Slovesný systém ve finštině však nekomplikuje z hlediska českého, popř. jinénu cizího studenta jen nutnost přemýšlení nad výše uvedenými řadami sloves a nad mol ností jejich překladu. Už základní systém derivace sloves nabízí řadu problémů v přelili du- teprve k němu jako základu přistupuje problematika verb onomatopoických ;i d. n teijekčních. Jak jsem už naznačila v začátku, slovesa těchto základních typů se tu tvoři sufixy, které často signalizují jednoznačně příslušný sémantický aspekt derivován.!... slovesa, uapř. KH) Kontin. Frekveniatativnf Moinentánní Kauzativnf (xv) istu/u26 kulke/é11 )uokse/e2i laula/a29 itke/ew istu/skele/e istu/ksi/i ist/ahtaa istu/tta/a kulje/skele/e kulje/ksifi - kulje/tta/a juosk/entele/e juokse/ksi/i juoks/ahta/a juokse/tta/a laule/skele/e laule/ksi/i laul/ahta/a laula/tta/a itke/skele/e itke/ksi/i itk/ahta/a itke/ttä/ä Nčkteré slovotvorné sufixy se radí i k onomatopoickým slovesům, která označuji hin v ne zvuky přírody, např. jyr/ise/e koh/ise/e suh/ise/e sol/ise/e jyr/äjä/ä koh/aja/a jyr/ähíä/ä koh/ahta/a suh/ahta/a 5, Dodejme ještě pár slov o tzv. deskriptivních slovesech. Ve finské gramatice sr iliuio icrmínem myslí sloveso, které nějakým způsobem popisuje vyjadřovaný dčj ucho flinnost; nejde m tedy jen o zvukový jev. Tento termín tedy více méně odpovídá v české i. limnologii slovesu majícímu expresivitu. Pomocí těchto sloves se ve finštině tvoří tzv. kolorativní konstrukce. Kolorativní kon Kfllkce je vlastně výraz složený ze dvou sloves, která spolu popisují nějakou činnost. Nipi (»ví) juosta lönkyttää juosta püpertää juosta lyllertää i«* 111 nauraa kihertää miuraa hihittää nauraa tyrskiä Vi vni sloveso tuje vždy v 1. infinitivu, je to sloveso základního děje, zde např. brtrt it imdí se. Druhé sloveso je ve finitním tvaru a vlastně jen popisuje způsob, jak činnoal probíhá. Např. (xvi) lönkyttää naznačuje, že podmět, který běží, je těžší, neohiahanéjlí, Šikovný, případně to může být i velké, těžké zvíře. Sloveso piipertäü napovídá, >c pohyb malého člověka, dítěte, popř. malého zvířete, které má krátké nohy. licii i" n -sní vllertää popi s uje běh typický pro buclatěji í, menší ženu nebo dítě. Takto mů/e i/rbírat i smích a používat spolu se základním významovým slovesem nauraa (xvii) v.u ianty, které naznačují původce smíchu, jeho stáří i jiné vlastnosti. Při překladu ni často objevují problémy, ale ukazuje se i um překladatele, i. uio příspěvek chtěl jen upozornit na některé jevy ve finštině, které zajisté v umo připomínají i podobné jevy v maďarštině, popř. v dal š ich jazycích. Především všint H llllt 11 |ifispčvkemchci připojit ke gratulacím k významnému výročí profesora Petra Ká knm\ odborníka, který má k podobným otázkám blízko. Následující báseň snad trochu a |< r napoví, jak tato zvukomalebnost ve finštině, byť i bez překladu, vypadá. V samot nrt/vu básně je sloveso, které vypovídá také o jazykové příbuznosti maďarštiny a ......v, li. elüä, maď. él, češ. lit. 101 41 Kaarlo Sarkia: Kiiliitcn i-liiä Ken ikkunauni haparoi—? Syysyössä herään - sade soi! Minussa menneet vavahtaa, vor ennen olleet huvuhtaa.. Veet pisaroi, suin tarinoi, kuin ihmisnauru iiakoi., Ken sormin ruuluun rummuttaa —? Yö kuohuntaansa kummuttaa, Veet tulvii, soi, puut huminoi, soi räystäät, kourut kuminoi - lukot hiukeaa - ovet aukeaa - pois seinüt, katto raukeaa.. Veet huminoi, veet mellakoi, veen nuijat multaa moukami - • ve e n pyörre purtta kiikutUut, pois vuodeüani liikuttaa - veet teutaroi, veet ükamoi, kuin tuttu askei karkeloL. Mun hurmaa tää, inua kammottaa — yön taivas auki ammottaa ja vaikka sade. ailakoi, nun villit tähdet kipunoi ja - käsivarret - aukeaa - päin rintaa rinta raukeaa.. Poznámky Preklady sloves jsou nutně jen přibližné; část sloves se tvoří ad hoc v co nejrůznějším kontextu a je tudíž takřka nemožné je překládal. 1 Sloupec se samohláskou -i-, kihistä, pihistä, sihistä, ale i se - ä - kähistä, sähisiit označuje 'syčet, vydávat zvuk sss\ 2 Silný zvuk vody, deště, větru, ale i města 'hučet, hlučet' 3 'hemžit se, míhat se'; též druhotně o zvuku viz 2) 4 'šustit, šelestit, chrastit' 5 'chraptět, chroptět' 6 o zvuku působeném silným proudem padající tekutiny, sprška něčeho; viz 2 7 'šumět, ševeliť; síla různých zvuků podle výšky samohlásek, ale i podle souhlásek s 'funět, supět' '! o zvuku, který vydává bažina při boření se do ní !0 'chrčet' viz také 5) 11 o hádavém hlasu, 'halasně se hašteřit' 12 o praskotu, síla podle výšky samohlásek, např. tenký led, písek apod.; další řádek tvoľí slovesa, která napodobují zvuk vody a poslední dva řádky tvoří slovesa, která napodn bují kovové zvuky, např. řinčení řetězu ap. 13 o kočce, podle velikosti a síly mňoukání 14 o slepici, nebo i o monotónní lidské mluvě Mľ 11 o různých zvířatech, ale i o lidei h '" o mrazu, 'praskat, bouchat' 1 skupina sloves, která nejčastěji popisuje zvuky, které vydává oheň, plameny, polární ■'■iľ', ale i voda ap. " n pláči různé síly " o různě hlučném povídání, hovoru B Padá sloves, která vyjadřuje zvuk motoru, včely, mouchy apod. 1 skupina sloves, která napodobuje zvuky, které vydává menší pracovní nářadí, niipl kladivo, sekera apod. ' skupina momemánních sloves, která vyjadřuje menší pohyby různého drulm. < ,i-.i.. lidského těla 'h 0 jasných zvonivých zvucích, o cinkání apod. I např. voda ve vědru při dopravě, nebo voda v holinkách při chůzi ap. P skupina sloves, která vyjadřuje zvuky co nejrůznějšího druhu, často drsné, krátké " 'sedět' a různé aspekty pohybů spojené se seděním ' 'chodit, jíť a různé další aspekty tohoto slovesa; některé významy jsou značně pusu nuté, např. kuljettaa 'dopraviť " 'behať a jeho další významové aspekty II 'zpívat' a jeho významové modifikace " 'plakať a s ním spojené významy Literatura: AN'ITILA, Raimo 1976: Affektiivis{-deskriptiivis-onomatopoieettis]ten sanojen astma kielen merkkisysteemissä. Virittäjä 1/1976. Liikekirjapaino Oy. Helsinki. 11AVKÁNEK B. - JEDLIČKA A„ [981: Česká mluvnice. SPN. Praha. Mi UVNICE ČEŠTINY2, 1986, Academia. Praha. NYKYSUOMEN SANAKIRJA, 1967, WSOY. Helsinki PALA K. - VŠIANSKÝ J„ 1994: Slovník českých synonym. LN. Praha. PENTTILÄ, Aarni, 1963: Suomert kietioppi. WSOY. Helsinki. RAVILA, Paavo 1952: Onomatopoieettisten ja de skript iivisten sanojen asema ktclrn aämiesysteemissä. Virittäjä 4/1952. Liikekirja paino Oy. Helsinki. M TALÄ E. - SADENIEMI M., 3972; Suomen kietioppi. 19. vyd. Otava. Helsinki. 11II »MI, Tuomo 1972; Suomen kielen käänteissanakirja. SKS. Helsinki. SAH Kl A Kaarlo, 1964: Runot. WSOY. Helsinki. /IMA, Jaroslav, 1961: Expresivita slova v současné češtine. Rozpravy ČSAV. Rada společenských věd. 16/71. Praha. Resumé I laitHtitánzó és haiigulattests igék a firm nyelvben. Lindroos A. Hilkka (1940), a I'i.ijmi egyetem általános nyelvészeti és finnugrisztika tanszekének a lanára, s egy hen |nn lektora a hangutánzó igék rendszerét tekinti át a finn nyelvben. A szulTixumokban l dug finn igerendszerben a magánhangzók váltakozása ŕinom árnyalatok kiícje/čsi-i i ' lelictôvč. A szerzo kitér a hangutánzó és hangulatfestô illetve az express/,!v ij-ek kii|iisolatála is. HM