SLOVO Slovo jako strach ze smrti. . . A také to, že jednou budem bez~menní... Možná že jenom proto křičí děti; a ženy, jen čistou nití oblečeny a děsíce se němoty, močí na opilého Orfea... VĚTEV Utrhnuvší se větev platanu zabila dítě. . . Mluvě o té větvi, kdosi řekl: "Byl to ekzém z přežrání a tlusté střevo je jenom pro hovno. Nijak se tím netrapte, i když není dvou hodin do večera a i když jde o podobenství svěřené." I li ZASE Zase jeden povolený den. Drozd zpívá v jedné chvíli na dvou místech a také tak, aby ozvěna odcházejíc nic nevzala. . . Červánky jsou tence, jen na půl cihly... Všechno tvarově klesající týká se jiných bytosti... Ale kdo je já? DÉŠŤ Déšť padá na psi letnice a mění krásu fen. .. Za zdmi umírají sedláci a nevědí, co daji sami, než se rozloučí, neboť láska jde jim teprve nazpátek... Skonči to špatně... I v těch vesnicích, které jsou si tak. blizko, že by se sešly na zapisknuti vlaku.. . JEŠTĚ ŽE A zase jedna dovolená noc, která pro podobnost s jinou nocí chce od tebe něco, co nemáš!, neboť květ byl viditelný, i když jsi jej neviděl, a plod je snědený, i když jsi jej nesnědl. Ještě že čubčí moč a lůna ve vědění psů zdvihají stromům nohu a hudbě vytí! ZEĎ I Tato zeď není zde kvůli delším větvím plným plodů tam uvnitř, za ní.. . Neodděluje, nehlídá a nesoudí a, letitá, je si vědoma, že spíše zasahuje do ticha tím, že se drolí na sám krevní kámen.. . A protože nemůže být ničím jiným, nic nezmeškává, i když končí málo navštěvovaným ženským záchodkem. . . DÍTĚ Dítě, které spadlo ze třetího patra. Když jsi je navštívil, řeklo: "Chci slanou sůl a koníka, a být v ústraní, abych to nalezl. Jako předešlé v budoucnosti... Tam přece jsem. .. A v tom, co se děje. . . . Nebo jde o dobu? O chvilenku? A co je naděje, než jsem se rozstonal? Chci pít a mít opravdického koníka, ten vydrží a daří se mu líp... Nebo to předstírá? Co to mám za hlavu! A jak přestat tam, kde začíná maminčina ruka?" BALADA Až potom, říká žena, a to práv! tehdy, když je to zrovna teď... A jako by láska bez krutosti byla osamělá, už je tu pohlaví, to křížem krážem pro konec svěřený noži žárlivosti... I fantóm živ je jenom krví. . . ANO Sebevrah říká: "Nešlo o doplnění. . . Podle nestálostí již známých bylo by to stále totéž, i když jinak. .. Nikdo mi tedy mohl nepomoci... Vždyť i moje lpění na životě bylo tak velké, že jsem musil zničit vědomí. . . " ASI ANO Ten, kdo se vzdálí, vzpomene si možná, neboť neví, kam vede, co je obráceně a co je odraženo. . . Zůstalo by málo, kdyby toho bylo víc... NESMÍM Píšete, že už si nemáte co říci, že už si nemáte co zamlčet a že pořád snIž[ a že o tom nevíte už ani pudově- a že je to nelidské do svítání, než začnou rozvážet mléko, a že to pak pokračuje. . . Ano. .. Ale já vám nesmím odepsat, že tam, kde si čas nerozumí s osudem, může oba zamlčet náhoda. . . '- c., '-......... '" ...'... I::> I::~~ o:s ;::! ? ÚDEREM TEPNY Že se upustilo od další zeleně, nebylo vinou končící aleje. Prý Jsme se měli vrátit! Ale bylo to možné, když přece ne spojením, ale splynutím všechno se zde děli? Už jsme vkročili do pouště. . . KREV S prvni vichřici, která by si to přála, může dům až jízlivě vyčítat sám sobě, že je tak pevný. .. To od nás až upřeně se chce, abychom se smířili s mučiteli, abychom se smiřili s katem. .. Ví o tom něco dívka jdoucí ponejprv do plesu? PITKA Při takovém žáru a při takovém kladeni masařek, pryč s nebožtíkem užuž tekouclm! Ale i po týdennim hodokvasu mohls být překvapen z:jištěnim, že nerozhodnost hýřilů, zda ještě počkat nebo ne, byla považována za soulad. . . NA VLASTNÍ VRUB Minulé, přítomné, budoucí... Není to doufání v nepřítelkyni a zvědavost?. . A bylo by možné, že kdybys odepřel tomu, co bylo předurčeno, prožil bys lásku jinou než lásku?