DVŮR V NOCI

   

   Zavřena jsou dvoje vrata,

    k východu i k západu.

   V zenitu je luna vzňatá. plamen pokladů.

   

   Zhasly hvězdy mlčenlivé nad útěchou, nad vinou.

   Sám a sám jsi, luny dive,

    nad Jobem se střepinou.

   

   Zavřeny jsou vchody oba,

   ani hvězdy nesmějí

   nad smetiště, lože Joba,

    záhon nadějí.

   

   Nahoře jen \una žhavá,

   na' hnoji mha navátá.

    Mha nad Jobem, bílá kráva

   s rohy ze zlata.

   KOZY

   

   Sudičky kozy, sivé, krabaté,

   když váben podzimem vycházím ze dvora,

    z mlh útrob osud můj zakletý hádáte

    cesty mé... Závora, touha a závora!

   

   U dveří čekáte, když vycházím z domu,

   vstříc záři měsíce jedna z vás vykročí.

    Ach, šíje ryšavé, rámě dcer z Edomu

   a loket zdvižený do varu vrkočí!

   

   Je ticho na dvoře, sníh je na zápraží,

    je luna v oblaku, jsou hvězdy zastřené.

   Od zdiva bledého stínem se odráží

    posvátnost plachá rohů a vemene.

   

   Co, hlavy svěšené, přitisklé na zdiva,

   když bdíte u prahu, v kameni slýcháte,

   proč pálí pohledu bludička zářivá

   v hlav vaší sieře strmé a klikaté?

   

   Koz trojí stín před rozedněním čeká,

   tma rohů sklání se a klene,

   nad sněhem trne v bezelstnosti mléka

    trnitá čerň vemene.

   VEČER V LISTOPADU

   

   Červánky zahrad noci nach

    na dušičkových pastvinách.

   

   V zčernalých růžích jetele

    nad rohy stád žhnou andělé.

   

   Naděje mraku schoulená

   si na krvavá kolena

   

   stahuje zlaté závoje dosaženého pokoje.

   

   Průčelí bílé s jabloni:

   hle, svatý Martin na koni,

    když k žebráku se nakloní.

   

   Kmen, rámě svatého Martina halenu teplou roztíná:

   

   kouř z komína.



   

   LISTOPAD I

   

   Listopad toulá se krajinou. ryšavý koník s bílou Iysinou

   

   k rybníkům lehá za chlumy.

   hříva rákosí zašumí.

   

   Vysoko nad lesy se vzpíná. třpytí se sněžná lysina.

   

   Chodívá lačný po kraji.

    je doma. doma ho neznají.

   

   Do vrat a dveří dívá se. poznává smutky po hlase

   

   těch, kteří těžce a potají

   snad jenom ze spánku vzdychají

   

   k ránu. když luna zaniká,

   jasná jezdkyně koníka.

   V SAMOTÁCH

   

   Poslední krůpěje rosy vypilo spadané listí.

   V podrostu šumot a tikot, smlouvá se potají,

   klepe to v přítmí, v poletu svistí.

   Ptáci si betlém chystají.

   

   Kříží se světla a stíny

   v okna a klenby oblouky lomí,  z bran svítí kaliny a jeřabiny. Chystají betlém ptáci a stromy.

   

   V balvany vlhké dálka je naváta

   v zákoutí stezek, pasek okraji. Veliká u jeslí zvířata

   kamení, dýchají, dýchají...

   VZPOMÍNKA

   

   Sníh padal, plachým k pokoji a mocným k pokoře.

   Slétli se vrabci do chvojí

   a chrastí na dvoře.

   

   Drobounké vtiskli šIépěje když na sníh sedali -

   sníh, oblak naděje

   na mrazu úskalí.

   

   To bylo v sněhu mnoho hvězd

    a lidská stopa jediná.

   Zářily květy ptačích cest,

    zmizela dědina.

   

   Jediná stopa dítěte

   jak větev povadlá,

   vtiskla se v běli zakleté,

   v tání se propadla.

   ADVENT VE STARÉ ŘÍŠI

   

   Na prvním sněhu otiskly stopy poslední husy.

   

   S bílého břehu

   haluze klopí

   poslední strom rusý.

   

   Západ se zarděl

   v plašší a plašší tváři děsu.

   

   Adventu anděl

   v soumrak odnáší hrozny lesů.

   JOB V ZIMĚ

   

   Listí už nepadá, holé jsou stromy, veliká zahrada rukama lomí.

   

   Závoji závějí zbělely skály.

   Třesu se. Nehřejí vředy, jen pálí.

   

   Sníh. Roucho naděje pro mdlé a chudé. Nahotu oděje.

   tepleji bude?

   

   Dvůr temný v pokoře dýchat se bojí.

   Bilo je na dvoře.

   Stopy jdou k hnoji.

   

   Pápěrky padají

   jemně, tak jemně.

   Po nebes okraji stopy jdou ke mně.

   ZIMNÍ ZÁPAD

   

   Oblak si vlasy rozplétá, choulí se, bílá stařena.

   

   Ztrácí se světlo ze světa, stínovím zsinala stěna:

   

   z trnové koruny rozkvétá hlava a šíje zlomená.

   Západu freska staletá,

   obraz a setřená věta,

   dukáty vrahova věna,

   odřená proseb kolena.

   

   Do hrobu dlouhá halena, černá a rudá Pieta.

   POSLEDNÍ LISTÍ

   

   Poslední listí v stromu vrcholu

   z úsvitu vábí ohně plápolem,

   tři hvězdy jsou to, nebo luny lem,

   pták na větvi, v snách kohout na věži,

   lastura zakletého pobřeží,

   sluj, lampa bílých betlémů -

   

   útulek tichu našemu.

   

   Paprskem probodená dálava

   z cest rozvětvení touhy svolává,

   na prázdných větvích rosné krůpěje,

   na černých stezkách nahé naděje.