viatura byla a priori nedobrovolně zúžena. Básník-katolík je si přece více než kdo jiný vědom
   nesmírné složitosti života a tragické hry přirozených a nadpřirozených sil, které zápasí o
   člověkův osud. Ví, jakou tragickou hádankou je člověk, zmítaný mezi dvojím pólem své
   přirozenosti, mezi vznešeností a bídou, pýchou a nicotou, zoufalstvím a závratnou touhou a
   nadějí věčnosti. Ví, jakou tragickou hádanku dělá z člověka jeho rozštěpená vůle, jeho trpící
   a porušené srdce, jeho střídavě zakalená inteligence. Ví, že člověk není ve vesmíru sám, že je
   obklíčen pletivem neviditelných vztahů, působením sil, jež sice umíme někdy vyjádřit přesnými
   matematickými formulkami, ale o jejichž podstatě nevíme pranic.

   Katolický básník je více než kdo jiný uzpůsoben k tomu, pojmout a vyjádřit člověka a lidský
   osud v celé jeho matoucí složitosti a úplnosti,poněvadž mu jeho víra mluví o existenci světa
   viditelného i neviditelného ~ musí však protestovat proti perverznímu počínání,

   ylnému  tlJjemné n~l!ávisJi., ..~ bynápt_chtělo namluvit, že lidský

   život je bůblina bez pódstaD.', nepěkná fraška beze smyslu a že sub-. stance člověka jev jeh9
   exkrementech.

   Třetím inspiračníím zdrojem, o kterém bych se chtěl ještě zmí~ nit, třetí velikou vzpruhou
   bude obraznosti katolického básníka to, čemu se říká v křesťanské řeči communio sanctorum,
   obcování svatých, to jest vědomí o tajemném společenství živých a mrtvých ,minulých i
   budoucích, kteří jsou svázáni poutem duchovního rodu, lásky i viny, vzájemné zásluhy a oběti.
   Věříme a víme, že nejsme nadobro odděleni od těch, kteří už odešli; oni mohou pomoci nám a my
   jim. Tím méně jsme v tomto smyslu odděleni od svých žijících bratří. Často jim sice nemůžeme
   pomoci fyzicky, přímým stykem s nimi - naše těla a naše vášně kladou mezi nás zdi často
   nerozbomé , ale můžeme se s nimi spojit skrze Boha, modlitbou a obětí, tím, že takřka naložíme
   celé jejich břímě na svá bedra. V duchovním životě křesťanstva je bezpočtu příkladů takové
   oběti zástupné, která je jenom napodobením a slabým odleskem oběti druhé božské osoby, díla
   Vykoupení. Žádné lidské utrpení by nemělo smysl, kdyby nebyl trpěl Kristus.

   Je nasnadě, že při tomto obcování budou si nejblíž ti, kteří byli už na zemi spojeni láskou a
   krví. Je jenom přirozené domnívat se,