FORMÁTY DNES
V Hollywoodu hlavně 1:1,85 (od 70. let)
V Evropě 1:1,66 (stále ubývá)
Širokoúhlý televizní formát 16:9
MENŠÍ FORMÁTY
Mezi lety 1898 a 1923 existovalo minimálně
41 různých systémů pro domácí potřebu
1898: 17,5 mm (Birtac)
1912: první systém jen pro amatérskou
potřebu, 28 mm
28 mm
Pathéscope (také Pathé-Kok) měl
kopie na acetátu, ale negativy byly
stále na nitrátu (byl trvanlivější)
Asymetrické uspořádání perforací
1918: SMPE přijala 28 mm jako
druhý, neprofesionální standard
(vedle 35 mm)
16 mm
10. léta: inverzní emulze (Eastman Kodak)
Bezpečný podklad + inverze => masová
produkce
1923: systém Cine-Kodak (16 mm)
1 perforace na každé straně okénka
PROČ 16 mm?
Nemohl být vyroben z 35
mm (nitrát)
Záruka bezpečnosti
Místo pro obraz (6x9 stop)
+ perforace
Během několika let
nejpoužívanější
Přístroje Bell & Howell a
Victor Animatograph
9,5 mm
PATHÉ-BABY nebo PATHEX
1922: Pathé opustila 28 mm a uvedla
mnohem levnější alternativu, 9,5 mm
Jedna perforace v obrazovém dělení
Původně jen projektory
1923: k dispozici i kamera
Úspěšný hlavně v Evropě (až do 60. let)
PATHÉ-BABY
8 mm
1932; rozpůlení 16 mm materiálu + přidané
perforace
Film dvakrát exponovaný v kameře a po
vyvolání rozpůlený
SUPER 8 a SINGLE 8
Super 8
1965, Kodak
Menší perforace a větší okénko a místo na
zvukovou stopu
Single 8
1967, Fuji
Polyesterový podklad
Poslední před nástupem videa
DALŠÍ UŽITÍ 16 mm
1932: Bell & Howell: projektor Filmosound
(optický záznam zvuku na 16 mm)
Zvuková stopa místo jedné řady perforací
Školní filmy, reklamní a vzdělávací snímky,
zmenšeniny komerčních filmů
Válečné zpravodajství
Televizní médium (až do pol. 80. let)
SUPER 16
1971 ­ větší okénko, zvuková stopa
nahrávaná a synchronizovaná na
magnetofonu
AR cca 1:1,75 (16:9)
Pro filmy s omezeným rozpočtem nebo
vyžadující přenosné zařízení
16 mm DNES
Nízkorozpočtové filmy nebo
vysokorozpočtová televizní tvorba
Přírodní dokumenty
Studentské filmy
VĚTŠÍ FORMÁTY
Viz širokoúhlé formáty
Další formáty pro speciální projekce:
IMAX
Showscan (70 mm, 60 fps)
Hybridní 70 mm systémy
BARVA
FOTOGRAFICKÝ OBRAZ
Monochromatický obraz (čb)
Krystalky stříbra ­ konkrétní odstín šedé
podle jejich množství
Barva před nástupem zvuku:
,,Umělé" barvy (obarvený filmový materiál)
,,Fotografické" barvy (snaha zachytit a
reprodukovat reálné barvy)
UMĚLE BARVENÝ FILM
Základní metody
Ruční barvení
Barvení pomocí patron
Virážování
Tónování
RUČNÍ BARVENÍ
Nejstarší přeživší
exempláře George
Mélise
Příliš nákladná metoda
Mnohem později v
některých avantgardních
filmech
BARVENÍ POMOCÍ PATRON
1905 Pathécolor
Patrona (filmový pás s
vyřezanými tvary tam,
kam měla být
nanesena barva) pro
každou barvu
VIRÁŽOVÁNÍ
Celoplošná aplikace
barvy ­ na světlé části
filmu
Namáčení celých
kotoučů do barev
Někdy už barevný
podklad (1912)
TÓNOVÁNÍ
Nahrazení (chemickou
cestou) původně
černého stříbrného
obrazu jinou barvou
(jiným kovem)
virážování
tónování
BAREVNÝ FOTOGRAFICKÝ
OBRAZ
BAREVNÝ FOTOGRAFICKÝ
OBRAZ
2 procesy:
Zaznamenání barevné informace
Reprodukce barevné informace
James Clark Maxwell (1861)
Míchání tzv. primárních barev (červená, zelená a
modrá)
Filtrace či rozklad optickým hranolem
Aditivní a subtraktivní metoda
ADITIVNÍ (doplňková) METODA
Přidávání červeného,
modrého a zeleného
světla k černé
Stejné množství
červené, modré a
zelené vytvoří bílou
Barva v TV
SUBTRAKTIVNÍ METODA
Použití filtrů a
odstranění z bílé částí
červené, modré a
zelené
Všechny barevné filmy
dnes
Azurová (cyan),
purpurová (magenta) a
žlutá
ADITIVNÍ BAREVNÉ SYSTÉMY
1899-1952
NEJSTARŠÍ SYSTÉMY
Všechny aditivní
Používaly jednu z metod
Filtrování při snímání a projekci (Maxwellův
systém)
Barviva přímo ve filmovém materiálu
Zpočátku většinou jen 2 barvy (červená a
zelená)
První systematické pokusy: ,,Brightonská
škola"
1899
Edward Turner a Frederick Marshall Lee
Kamera vybavena navíc závěrkovým
kotoučem sestaveným ze tří filtrů
Simultánní projekce 3 okének
Problémy při projekci
KINEMACOLOR (1908)
George Albert Smith a Charles Urban
Jen 2 barvy, 32 fps, panchromatická emulze
Kamera: standardní Moy and Bastie
vybavená filtrem
Použitelný jen při dobrém osvětlení
Stále problém nepřesnosti při projekci
KINEMACOLOR
The Delhi Durbar
PROBLÉM
Rozostřený obraz
Nutně současný záznam i
projekce separátních
barevných obrazů
CHRONOCHROME (1912)
Společnost Gaumont
Na kameře tři samostatné čočky s barevnými
filtry, současně zaznamenávající tři separátní
obrazy
Podobné uspořádání i pro projekci
Panchromatický filmový materiál
Princip později u Technicoloru
CHRONOCHROME
MECHANICKÉ ADITIVNÍ SYSTÉMY
Nikdy v masové produkci
Všechny vyžadovaly speciální kamery a
promítací stroje, většinou jiné pro každý
systém
Některé i speciální surovinu
Nákladné, složité a nespolehlivé;
nekompatibilní s předchozí technologií
POŽADAVEK:
Zaznamenat všechny tři barevné separáty na
jeden filmový pás 35 mm, ideálně už v
barvách (není nutné užívat filtry)
Takové uspořádání by nevyžadovalo žádné
změny ve vybavení kin
K dispozici až s ,,three-strip" Technicolorem v
r. 1935
MATERIÁLY S ČOČKOVÝM
RASTREM
Gabriel Lippman (1908) a Robert Berthon (1909)
Kamera s barevným filtrem (tři pásky v základních
barvách)
Film s válcovými čočkami (cca 0,2 mm širokými)
V emulzi se vytvářejí mikroskopické obrazy
barevného filtru v objektivu
Film se inverzně vyvolá a promítá objektivem se
stejným filtrem
Kodacolor (1928) ­ amatérské využití
SUBTRAKTIVNÍ SYSTÉMY
TECHNICOLOR
(dye-transfer)
TECHNICOLOR
Techicolor Motion Picture Corporation)
Vynálezce Herbert Kalmus
Technicolor System 1
1917-1922
Dvoubarevný (červená a zelená), aditivní
Technicolor System 2
1922-1927
Dvoubarevný, subtraktivní
Technicolor System 3
1927-1933
Dvoubarevný, subtraktivní, tištění hydrotypickou metodou
TECHNICOLOR
The Gulf Between (1917)
Toll of the Sea (1922)
The Viking (1928)
TECHNICOLOR 4 (1932-1955)
Separování každé barvy jako černobílého negativu
(subtraktivní negativy primární barev)
Z každého negativu matrice (reliéf: tloušťka želatiny
odpovídala hustotě stříbrných krystalků)
Matrice byla ponořena do barvy (nasála ji tolik, kolik
dovolovala tloušťka)
Kopie obsahovaly čb emulzi pro zvukovou stopu a
uniformní želatinu, která měla vstřebat barvu z
matric
TECHNICOLOR
Množství kvalitních barevných kopií
Nevyžadoval změny v kinech
Náklady:
20-30% navíc k běžným čb
Zahrnovaly: nájem kamer, 3x více negativního
materiálu, svícení ve studiu, matrice a kopie
Balíček s vlivem na celou produkci
FILMY
Provaz (Rope, 1948, Alfred Hitchcock)
Foxfire (1955, Joseph Pevney) ­ poslední
film na klasickém Technicoloru
Pět lupičů a stará dáma (The Ladykillers,
1955, Alexander Mackendrick) ­ poslední ve
VB
Většinou jen ,,A" filmy s velkým rozpočtem