1
Zlomky
Aëtios Z Antiochie, kolem r. 100, řecký do-
xograf, sbírka filosofických názorů
částečně dochovaná ve spise O názo-
rech přírodních filosofů pod Plútar-
chovým jménem.
Alexandr z
Afrodisiady
Poč. 3. st. Zachovaly se komentáře k
části logických spisů, k Meteorologi-
kám, Peri aisthéseós a k první až páté
knize Metafyzik. Sám sepsal Peri
psýchés, Peri heimarmenés a O míšení
a růstu. Propracoval Aristotelovu teorii
činného rozumu jako nesmrtelné části
duše. Obecné umístil pouze do myšle-
ní, neboť je výsledkem procesu abs-
trakce z jednotlivých věcí.
Apollodóros
z Athén
Gramatik z 2. st. př. Díla: Chronika
(od dobytí Tróje ­ 1183 po 144 př.),
Peri theón ­ výklad helénistického
náb-í. Dochovány zlomky.
Kolem 180-mezi 120-110. Peri theón ­
první pokus o vědecký výklad nábo-
ženství. Chronika ­ datování podle
olympiád  bylo základním dílem pro
stanovení historických dat.
Aristofanés Před 445 ­ po 385. 44 her, 11 se za-
chovalo vcelku, ostatní jen ve zlom-
cích. Kritika soudobé filosofie ­ Ob-
laka.
 380 (?). Všechny hry jsou přeloženy.
Dvojí překlady ­ doslovné a upravené
pro moderní jeviště, při nichž se vy-
pouštějí dobové narážky.
Aristotelés Metafyzika, O duši (1. kniha, 2.-5.
kap.), O dýchání, Fysika A 2-6 (o počtu
principů ­ kritika eleatů, atomistů,
mladších fyziků, Anaximandra), O so-
fistických důkazech, O nebi.
Athénaios Z Naukratidy, 2. st. Dílo Hostina
učenců ­ cituje hodně starších autorů,
využívá alexandrijskou knihovnu.
Naukratis v Egyptě. Představitel ,,druhé
sofistiky". Jeho dialog Deipnosofistai
(Hodující mudrci) 15 knih, obsahuje
množství citátů ze starších autorů.
Cicero O ostatních hnutích duševních ­ nej-
důležitější zdroj pro poznání nauky o
afektech. Mnohem významější je pro
zachování helénistické filosofie.
Vytvořil latinskou filosofickou termi-
nologii.
Větší význam má pro literaturu. Římu
zprostředkoval řeckou kulturu, zvláště
filosofii.
Damaskios Poslední hlava athénské školy. Napsal
In Parmenidem a životopis svého uči-
tele Ísidóra.
2
Diodóros Z Agyria na Sicílii, 1. st. př. Biblio-
théka ­ kompilace o světových ději-
nách (40 knih od počátku světa po
Caesarovo tažení do Gallie. Zachova-
ly se knihy 1-5 + část 6., 11-20 (řecké
dějiny od Xerxova útoku proti Make-
donii) a části dalších ve středověkých
výtazích. Doplňuje zajímavosti z ji-
ných oblastí života.
Bibliothéké historiké (Historická
knihovna). Synchronní vylíčení řec-
kých a římských dějin od mýtických
počátků až po Caesarovu výpravu do
Británie 54 př. Kompilace, důležitá pro
mytologii, historiografii i historii.
Diogenés
Laertios
Kompozice je neurovnaná až chaotic-
ká. Někdy pouze seřazuje jednotlivé
výpisky. Snad sám neprovedl definitiv-
ní redakci díla. Text je špatně zacho-
ván.
Z vlastní četby znal asi jen Favórína,
Pamfilu (1. st.), Myróniána (2. st.) a
některé autory císařské doby. K prame-
nům přistupoval nekriticky.
Eudémos Ze Rhodu, 4./3. st., žák Aristotelův.
Měl za úkol sepsat dějiny aritmetiky,
geometrie a astronomie ­ zachované
zlomky jsou nejdůležitějším prame-
nem o starověkých matematicích a as-
tronomech. Vydal EE, částečně ji do-
plnil.
První známý historik matematiky a ast-
ronomie. Od něj zřejmě máme zprávy o
předeukleidovské matematice.
Filodémos Z Gadar. Epikúrejský filosof, 110-
40/35. Po r. 80 založil v Neapoli epi-
kúrejskou školu, kde studoval i Vergi-
lius. Části jeho filosofických spisů se
našly na zuhelnatělých papyrech v
Herkulaneu ­ přesné citáty odpůrců,
tj. význam pro dějiny filosofie. Dále
se zachoval seznam stoických a aka-
demických filosofů a životopisy epik-
úrejců.
Od 70. let působil v Římě, kde popula-
rizoval řeckou filosofii. Měl silný vliv
na vzdělané Římany. Na papyrech v
Herculaneu se našly zlomky ze spisů O
bozích, O zbožnosti, O rétorice, O bás-
ních, O znacích a usuzování podle zna-
ků. Překlad zlomků je u DL v X. knize.
Filón Ale-
xandrijský
Asi 25 př. ­ 50. Psal řecky, většina se
dochovala: O prozřetelnosti, Každý
mravný člověk je svobodný. Dále do-
kazoval alegorickými výklady Staré-
ho zákona spřízněnost židovského
náb-í a řecké, hlavně stoické filosofie.
Alegorickou metodou dokazoval, že
nauky Starého zákona a řeckých filoso-
fů mají stejný obsah.
Zachovaly se téměř všechny spisy. K
filosofickým spisům patří ještě O věč-
nosti světa.
3
Galénos Z Pergamu, 129-199. Osobní lékař
Marka Aurelia. Zachovalo se 150 titu-
lů. Zabýval se i filosofií, protože nej-
lepší lékař je i filosofem. V medicíně
byl autoritou až do 16. st.
Významný představitel antické logiky.
Úvod do logiky ­ kromě Aristotela je-
diný dochovaný antický spis o logice.
Vykládal Platóna, Aristotela, Theofras-
ta, Chrýsippa. Přikláněl se k Aristote-
lovi.
Od 157 lékař gladiátorské školy ­ prak-
tické zkušenosti. Vytvořil ucelený sys-
tém lékařské vědy podle vzoru Aristo-
telovy filosofie. Chtěl vypracovat vě-
deckou metodologii medicíny na logic-
kém základě. Nauka o temperamen-
tech. Tvrdil, že všechny jeho spisy vy-
světlují Hippokrata, k němuž psal i
komentáře.
Gellius, Au-
lus
130-175?, římský spisovatel. Přítel
největších představitelů druhé sofisti-
ky Favorina a Héróda Attika. Sbírka
výpisků ze staré latinské i řecké lite-
ratury, zaměřená především na jazy-
kozpyt a etiku ­ Noctes Atticae. 20
knih, téměř všechny jsou dochovány.
Množství citátů a zpráv ze spolehlivých
pramenů, odjinud nedoložených.
Komenský navrhoval založení Gelliov-
ského sboru pro vypisování všeho cen-
ného z knih.
Hérodotos Z Halikarnássu na J Malé Asie.
490/480-425/420. Hodně cestoval.
,,Otec dějepisu" (Cicero), Dějiny
(,,Historiés apodeixis" = Výklad vy-
zkoumaného) ­ 9 knih. Tématem jsou
především řecko-perské války a boj
mezi svobodou a otroctvím. Jsou zde
ovšem i četné odbočky.
* kolem 484,  po 430. První pokus o
filosofii dějin ve světové dějepisné lite-
ratuře.
Hippokratés Z Kóu, * 460. Corpus Hippocraticum
­ sbírka 58 spisů z 5.-4. st. (ale i
mladší). Nelze zjistit, co pochází od
samotného Hippokrata. Základem
sbírky byla asi školní knihovna na
Kóu. Je zde obsažena teorie o čtyřech
tělesných šťávách i přísaha každého
člena lékařského cechu.
Jeho přístup je charakterizován racio-
nalismem a empirií.
Hippolytos Řecký církevní spisovatel, později
vzdoropapež.  235 ve vyhnanství na
Sicílii.
Zachovala se jen některá díla, např. Fi-
losofúmena (10 knih, 2. a 3. chybí) ­
polemika s gnosticismem, přehled řec-
ké filosofie a herezí v původní církvi.
4
Iamblichos Z Chalkidy, asi 275-330. Porfyriův
žák, zakladatel novoplatónské školy v
Sýrii. Zachovaná díla jsou součástí
Svodu pýthagorejských dogmat: Život
Pýthagorův, Logos protreptikos eis
filosofián, kniha metafyzických vý-
kladů čísel. Mimoto napsal O mystéri-
ích egyptských.
Svod (nebo Soustava) měl celkem 10
svazků, dochovalo se 5.
Ioannes Fi-
loponos
Alexandrijský novoplatonik ze 6. st.
Zabýval se gramatikou.
Kléméns
Alexandrij-
ský
 před 215, asi z Athén, vedl školu v
Alexandrii. Snažil se spojit křesťan-
ství s řeckou filosofií. Strómateis
(Koberce), 8 knih ­ sbírka materiálu z
děl klasických filosofů. Má dokázat,
že křesťanství je jedinou pravou filo-
sofií. Cenný pramen.
Učil na katechetské škole. Chtěl uvést
křesťanství v soulad především s pla-
tónsko-stoickou filosofií. Koberce (=
Pestrá směs) uchovaly množství zlom-
ků řeckých autorů jinak neznámých.
Lucretius 97/96-55/54 (snad sebevražda). Není
známo místo narození ani původ. Bá-
seň není dokončená, z pozůstalosti ji
vydal Cicero z obdivu k dílu.
Jedno z nejvzácnějších děl římské lite-
ratury. Nejúplnější výklad antického
atomismu.
Olympiodó-
ros
Alexandrijský pohanský novoplato-
nik, učil ještě r. 564. Napsal Platónův
život, komentář k Alkibiadovi.
Platón Grg., Prot., HMa, HMi; Crat. Tht., So-
ph., Parm.; Phd. (+Anaxagorás), Tim.
Plinius,
Gaius Plini-
us Secundus
(starší)
23/24-79 při výbuchu Vesuvu. Natu-
ralis historia (Přírodopis, 37 knih) ­ v
1. knize uvádí 146 římských a 327
převážně řeckých autorů, z nichž čer-
pal. Píše o: matematicko-fyzikálním
výkladu vesmíru, zeměpisu a národo-
pisu, antropologii a fyziologii čl-ka,
zoologii, botanice, medicíně, minera-
logii. Nebyl vědec, pouze vypisoval
odbornou literaturu. Málo využíval
vlastní zkušenost.
Dílo je dodnes cenným pramenem pro
dílčí poznatky z antické zoologie, bota-
niky, mineralogie a lékařství. Přebíral
ovšem nekriticky. Celkem obsahuje
20.000 údajů.
Plútarchos Z Chairóneje, * před 50,  po 120.
Cestoval a studoval filosofii, hlavně
akademickou. V Římě se seznámil s
Favorinem. Konec ž-ta prožil doma,
obec mu postavila pomník za zásluhy
o ni. Z jeho děl (celkem 227) se velká
část zachovala. Dělí se na historická a
filosofická díla. Ve filosofii se přidr-
žuje názorů nové Akadémie a polemi-
zuje se stoiky a epikúrejci.
Zachovalo se přes 150 děl. Z filosofic-
kých spisů jsou významné jeho pole-
miky ­ tři proti stoikům, tři proti epik-
úrejcům.
5
Porfyrios Z Tyru, 233-304 ?.Životopis Pýthago-
rův, Eisagogé, Životopis Plotína, ko-
mentáře k Platónovi, Aristotelovi,
Theofrastovi.
Celkem asi 70 titulů, vcelku se zacho-
valo 10. Zahájil řadu novoplatónských
komentářů. Eisagógé eis tás Aristotelús
Katégoriás byla přeložena do latiny,
arabštiny, syrštiny a arménštiny.
Proklos Z Konstantinopole, asi 410-484. In
Parmenidem, další komentáře k Pla-
tónovi, K první knize Eukleidových
Základů, úvod k Aristotelově kineti-
ce, sedm hymnů na bohy.
Z 50 titulů se zachovala asi třetina.
Nejvýznamnější jsou: Základy theolo-
gie, Základy fysiky, K Platónově theo-
logii, komentáře k Tim., R., Parm.,
Crat. a Alc. I.
Ptolemaios,
Klaudios
Alexandrie, 100-178?. Matematická
soustava (Almagest) ­ geocentrická
astronomie.
Velká soustava (Syntaxis megalé). V 6.
st. se prostřednictvím nestoriánů dostal
k Arabům a v 8. st. byl přeložen do
arabštiny za účasti samotného kalifa.
Seneca, Lu-
cius Annae-
us
4 př. v Cordubě ­ 65. Naturales ques-
tiones.
Nic navíc, naopak stručnější.
Sextos Em-
peirikos
Kolem 200. Jediný skeptik starověku,
od nějž se zachovala celá díla. V me-
dicíně zdůrazňuje empirii. Nárys Pyr-
rhónova učení, 3 knihy; Skeptika (= 6
knih Proti matematikům + 5 knih
Proti dogmatikům).
Zachovala se jen tato tři díla. Hlavní je
Pros tús dogmatikús, zachovala se z něj
jen polemická část, tj. asi 2/3. Úvodní
část, která obsahovala podrobný výklad
pyrrhónské skepse, je ztracena. Jeho
spisy jsou důležité jako zdroj informací
o směrech, s nimiž polemizuje.
Simplikios Žák Ammonia a Damaskia. Komentá-
ře k Aristotelovi: In Cael., In Phys.,
In Cat., In de An. (v nich uchoval ci-
táty); dále k Epiktétově Rukojeti.
Zcela nepostradatelný pro studium
předsókratiků ­ viz např. Parmenida
nebo Anaxágoru.
Stobaios,
Ióannés
Asi 5. st. Anthologie ­ 4 knihy výňat-
ků z 500 řeckých básníků a prozaiků
od Homéra do 4. st. n. Chvála filoso-
fie, etika, fyzika, logika ... Dochová-
no s mezerami.
Velmi stručné.
Strabón 64/63 př. v Amaseii na Pontu ­ po 21
n. Historik, jeho Historické poznámky
se však ztratily. Zachována jsou Geó-
grafika (Zeměpis).
Geógrafika jsou nejrozsáhlejší docho-
vané dílo o antickém světě. Prameny
sbíral na cestách, takže jeho údaje jsou
spolehlivé. Dále jsou zde četná svědec-
tví ze starších nedochovaných spisů.
Suidás Název řeckého encyklopedického
slovníku vzniklého kolem 1000 v
Konstantinopoli. Nejobsáhlejší slov-
ník vzniklý z přímých pramenů.
10. st. Lépe Suda. Je to jméno autora.
Není to jen výkladový, lexikografický
slovník, ale spíše ,,slovník naučný".
6
Theofrastos Z Eresu na Lesbu, asi 371-286. Z 200
děl známých ve starověku se zachova-
la tři: Botanika (9 knih), Příčiny jevů
u rostlin (6 knih), Charaktery. Neza-
chovaly se práce logické, Metafyzika
(kromě dlouhého zlomku), díla o pří-
rodě, etika ani Fysikón doxai (zřejmě
16 knih). Významný je především v
botanice ­ vytvořil z ní vědu. Z jeho
klasifikace vycházel i Linné.
Větší zásluhy má jako empirický bada-
tel než jako filosof.
Jako první se systematicky zabýval dě-
jinami řecké filosofie. V Názorech pří-
rodních filosofů (18 knih) zaznamenal
myšlenky od Thaléta po Platóna. Látku
řadil podle problémů. Zachováno zčásti
ve výtazích a u doxografů (např. Aëti-
os, Hippolytos).
Viz O. Regenbogen, RE Supplement
VII, sl. 1354-1562, 1940.
Tímón Z Fleiúnta, asi 320-230 př. Skeptik,
žák Pyrrhónův. Silloi (Posměšky), tři
knihy krátkých skladeb, které parodu-
jí dogmatické filosofy, vyprávějí o bi-
tvě filosofů.
Stručnější.
Xenofón Asi 430 ­ asi 353. Díla historická:
Anabasis, Hellénika (411-362), O Ký-
rově vychování. Díla sókratovská:
Obhajoba, Vzpomínky, Hostina, Oi-
konomikos. Drobné spisy různého rá-
zu. Prostý, srozumitelný jazyk, z his-
torického hlediska ne vždy objektivní.