h Wudebnt nástroje i
Vavel Yatrßrß)
K. Muzikanti
799
]. Diferenciace folkloristických souborů
„Autentický folklór: Hudba tvorená a interpretovaná neškolenými
jednotlivcami ľudového kolektívu (pôvodne ludové muziky). Imitovaný hudobný folklór: Hudba tvorená neškolenými jednotlivcami
(anonymnými tvorcami) ludového kolektívu a interpretovaná rôznymi
interpretmi na najrozmanitejšej technickej úrovni (spravidla ľudové
hudby súborové). Štylizovaný hudobný folklór: Pôvodná ludová hudba upravovaná a rozvíjaná
najmä po stránke harmonickej a formovej (napríklad úpravy T. Andra-
šovana a i.). Prekomponovaný hudobný folklór: Pôvodné ľudové motívy, melódie alebo ich
Časti vtavenédo individuálnej umeleckej reči skladateľa (opera
Krútňava E. Suchoňa)."
Leng, Ladislav: Slovenské hudobné nárečia.
Hudební nástroje lidového instrumentáře (vesměs jde o kopie či volné Kreace) jsou dnes výlučně v rukou folkloristických ansámblů. Jaké jsou to sou-bory? Skutečně uspokojivou odpověď- nějakou vyčerpávající definici -jsem nikde nenašel. Použijme tedy vlastní pracovní definici, že jde o převážnéinsti-::<cionalizpvaná, více evokovaná než spontánní, oficiálně podporovaná zájmová se-skupení, která se v různých formách zabývají folklorní hudbou, folklorním tancem, ale i pádném případě ne hudebním folklórem nebo tanečním folklórem. Folklorní hudba i tanec jsou totiž schopny docela dobře fungovat bez svého genetického pod-Dží- bez folklóru.
„Dnes již klasický pojem folklór a dále jeho v současnosti pilně frekvento-viná, avšak obvykle mnohovýznamová modiňkacefolklorismus, jsou stále před-T.étem diskusí. Heslář příslušných odvozenin, díky tvárným jazykovým možnostem češtiny, čítá pár desítek jednoslovných výrazů i konstantních iousloví, ať již usilujících o subtilní postižení metamorfóz tradičně definovaného folklóru (metafolklor atp.), nebo s žurnalistickou ležérností vymýšlejících —.itoucí pleonasmy a kontradikce (superfolklor, lidový folklór, folkloristický zpěv irp.). Za folkloristu je nyní běžně pokládán anebo se za něj sám suverénně vydává nejen kdejaký amatérský milovník všeho tradičně lidového, ale i mnohý —alupářský sběratel kolovratů, starých chomoutů, podkov i kafemlejnků, ji-rak zároveň heraldický ctitel kulajdy, cmundy, mlíkouky, pagáčů a dalších .rblkloristických" pokrmů. (Podle D, Holého i Járy da Cimrmana se tu jedná : Typický „folk and roll".)" - (Markl, Jaroslav: 14. etnomuzjkologický semi-Bfř ve Strážnici. In: Národopisné aktuality XXII, 1985, č. 1).
Dnes si snad již opravdu nikdo vážně nemyslí, že folklór, jehož produktů
í-r -bory využívají, jak třeba hudební, tak i taneční, nepřetržitě -jenom třeba
p: • unut na novou společenskou bázi, pokračuje ve své existenci právě v těchto
: _oorech. Ty žijí pouze z úroků období, které již minulo. Tím, že se sociálně
z. ;.<onomicky vyrovnaly rozdíly mezi městem a venkovem, že životní slohy
800
III. Hudební nástroje v českých zemích
jsou už v podstatě bez rozdílů, že nastala značná nivelizace hudebního vkusu, tradičně chápaný hudební folklór v podstatě zmizel. Zůstaly jen jeho znaky, objevující se v jakémsi - většinou sentimentálním - revivalismu, vracení se k projevům a romantickému uchovávání některých znaků oněch projevů, které kdysi folklór, hudební folklór, vyprodukoval.
Není v podstatě formální rozdíl mezi souborem, který se snaží reprodukovat hudbu zaniklých Beatles, a souborem, který se snaží reprodukovat hudbu dávno nežijících hudců. Není rovněž formální rozdíl mezi souborem, který třeba v Liberci předtančí latinskoamerické folklorní tance, a moravským souborem, který veřejně uvádí svá čísla z českých folklorních tanců. V tom směru se ovšem od nich neodlišovala ani havajská skupina Václava Kučery z Prahy, protože míra profesionality je zde nedůležitá. V tomto smyslu je také nedůležité, do jaké míry se ten či onen soubor přibližuje své původní předloze, o níž má většinou jen mlhavou představu (má-li ji vůbec). Je lhostejné, jestli se jedná o úplně přesnou kopii (pokud je z čeho kopírovat), nebo o velice pečlivou rekonstrukci, anebo o další libovolné nakládání s folklorním materiálem - například s folklorní hudbou.
Na tento folklorní revivalismus se musíme dívat především jako na odezvu oficiální i živelné společenské objednávky. Znamená to, že není vůbec správné ho zatracovat, nebo naopak ho činit nedotknutelným, aleje nutné a žádoucí se jím zcela vážně zabývat - i když musíme jednoznačně přiznat, že jde nakonec jen o velmi malou složku zábavního průmyslu.
Toto hnutí nás jako muzikology, organology a národopisce musí zajímat. Částí našeho povolání je i povinnost sledovat a zkoumat to, co se děje se znaky zaniklých tradic v přítomnosti. Jde tedy o postoj čistě vědecký. V žádném případě není povinností vědců řídit činnost souborů anebo ji usměrňovat podle svého vkusu. Pokud tak přece jenom činí, ocitají se tím na půdě zájmové činnosti a jejich podíl je hoden pozornosti vědy právě tak, jako je jí hoden podíl jiných aktivistů v této oblasti. Sami se tak stávají předmětem vlastního studia. Muzikologie, organologie a národopis mají schopnost prokazovat svoji společenskou prospěšnost přiměřenějšími způsoby než manažerstvím v oboru umělecké zájmové činnosti. Jeden postoj k této činnosti je tedy postoj vědce. Druhý, diametrálně se lišící, je postoj onoho aktivisty, pracovníka osvětové instituce, nacvičovatele, pracovníka zábavního průmyslu, nadšeného folklo-risty anebo i profesionála-hudebníka, který se touto činností zabývá a který ji má mnohdy ve své pracovní náplni. Shrnuto: činností folkloristických souborů se můžeme zabývat jednak jako vědci - to znamená, že se stávají předmětem našeho bádání, aniž bychom je ovšem jakýmkoliv způsobem ovlivňovali - do jisté míry by to zavánělo falšováním výsledků výzkumů (pokud soubory nevyužíváme k vědeckým rekonstrukcím), jednak se jimi můžeme zabývat jako organizátori a v neposlední řadě jako členové těchto souborů.
Budeme se tedy dále zabývat souborovým jevem pouze z hlediska zájmu vědního oboru. Jsem si zcela vědom toho, že tento postoj zavání takzvaným vědním elitářstvim, odtrženým od života. O tomto vědeckém elitářství se již často, především v minulém režimu, debatovalo a nakonec je to otázka neu-
K. Muzikanti                                                                                             801
stále aktuálni. V dnešní dobé platí zase více představy, často u nás vulgarizo-vané, o spojení vědy s praxí. Příliš mnoho lidí si myslí, že každá vědecká práce musí okamžité poskytnout použitelné výsledky. Tito lidé soudí dobré či špatné o vědci nebo vědecké instituci, zabývající se určitou problematikou, sn podle kvantity, kterou poskytují výsledky jejich bádání tomu či onomu odvětví. To je ovšem nesprávné. Takový přístup je naivní a vede ke škodlivému zjednodušování. I povrchní studium dějin vědy a kultury dokazuje, že kaž-dá věda zákonitě ovlivňuje celý náš způsob života.
K části předmětu svého bádání (minulý hudební, taneční i slovesný folk-.or) máme dnes už jen nepřímý přístup. Ve Strážnici je možné uslyšet, že edna strážnická cimbálová muzika hraje více „strážnicky", zatímco druhá (tase strážnická) cimbálka hraje „strážnicky" méně. Měli bychom si uvědomit, že mi Strážničané, ani ostatní nemají pro ono „strážnické" nebo „nestrážnické , ~ebo jakékoliv jiné podání vůbec žádná jiná měřítka než jen svá měřítka současná a že si snad ani neuvědomujeme, že tyto soubory (dejme tomu „strážnické") hrají podle norem, které byly vytvořeny v době zcela nedávné (ačko-íiv jsou většinou vydávány za „prapůvodní" a „starobylé"), podle jakýchsi _niformních, už málem nadregionálních tendencí. Ve skutečnosti u naprosté rétšiny cimbálových muzik je za hlavní kritérium kvality považován stupeň je-:ch přiblížení se vzoru maďarských a slovenských cikánských kavárenských kapel. To je ovšem v souladu se změnou životního stylu, s nivelizací hudebního • kusu s městem, která v této oblasti prudce a výrazně nastoupila (zejména ■ tomto bohatém regionu) někdy v polovině třicátých let dvacátého století, ale .sterá byla připravována již od konce století devatenáctého.
Folkloristické soubory je možné rozdělit do tří skupin bez ohledu na to, sou-li z města, nebo z venkova, je-li „slovácký krúžek" z Prahy, nebo z Uherské-bo Hradiště, přičemž jeden soubor může být zařazen do všech tří skupin -rodle své okamžité činnosti.
Za prvé jsou to soubory, které rekonstruují folklorní hudbu. Možností je mnoho. Buď ji rekonstruují podle nějakých dokumentů, podle nějakého pramenného materiálu písemné podoby, nebo podle technických možností dochovaných hudebních nástrojů, na které se provozovala v minulosti. Z hudebního nástroje lze vyčíst řadu informací: jaké tóny a v jaké kvalitě byl nástroj schopen produkovat, jak se na něj hrálo (například podle vyhmataní hmatníku, podle zbytků strun atd.), také z technického ustrojení nástroje lze •--.číst mnoho o tom, jak na nástroj bylo hráno. Hudbu lze také rekonstruovat podle dosud existujících projevů, například ze sousedních nebo jinak pří-h uzných regionů atd. Zkrátka - v této první skupině můžeme soubory ještě ímněji diferencovat, rozlišovat, a to podle stupně reviviscence. Vcelku lze říci, že jsou to soubory, které se snaží o rekonstrukci hry, tance z víceméně přesně _rčené doby a místa -jsou to soubory, které respektují jednotu místa, času a ziie a které pracují podle konkrétních pramenů.
Za druhé jsou to soubory, které produkují kopie folklorní hudby. Jinými slovy - předvádějí přesně folklorní hudbu, okopírovanou například z nahrávky, která se třeba z počátku dvacátého století zachovala na válečcích fonografu.
802
III. Hudební nástroje v českých zemích
Za třetí jde o soubory, které s folklorním materiálem zacházejí, na roždí! od předchozích, volně, s volností přecházející až do vlastní tvorby. Sem patn také soubory vytvářející spekulativní, vědecky nepodložené pseudorekon-strukce, které se snaží být za každou cenu nové a zvláštní (ovšem líbivé); jsou to soubory, které například používají středověké nástroje, lépe řečeno jejich „rekonstrukce", ve fantastických seskupeních, jimiž doprovázejí písně a tance většinou z druhé poloviny devatenáctého století. Do této třetí skupiny patři i soubory, které produkují cosi, co by se snad dalo nazvat recesivní produkcí -což je však také jedna z forem (z oprávněných forem) zájmové (podtrhuji! j činnosti. Sem patří také soubory, které již uvedené kopírují; pochopitelně jsou i soubor}', které kopírují kopírované - u jiných dochází k dalšímu kopírování kopírovaného atd. Jsou zde také soubory, které samy, dnes většinou již unifikované, upravují folklorní hudbu nebo se pseudofolklorními vlastními skladbami snaží vměstnat do vkusu publika. Tyto soubory dovedou také velice ohebně plnit objednávky autorů různých pořadů a slavnostních nebo oslavných vystoupení či různých lidových veselíc. Je nutné mít v patrnosti také profesionální velesoubory, které bývaly určené především na vývoz a které se svými hudebními, pohybovými a kostýmovými kreacemi již neměly se zájmovou činností nic společného. Jejich produkce sestávala často z univerzálních, prefabrikovaných a podbízivých postupů. Nelze však podceňovat jejich vliv na soubory předchozích skupin.
V žádném případě nelze žádnou z uvedených tří forem této činnosti ze strany vědeckých pracovníků preferovat, odsuzovat, dávat jako odstrašující příklad, nebo dokonce zesměšňovat. Všechny mají své oprávnění a smysl. Přinejmenším zabavují skupinu lidí v jejich volném čase. Vznikaly a vznikají z konzumních potřeb, z tvořivých a ochotnických potřeb členů souborů, ze sentimentu či romantismu. Někdy však také z potřeb politických a ekonomických. Folkloristické soubory jsou již dlouho žádaným artiklem pro mezinárodní kulturní výměnu a také pro státní reprezentaci. Předmětem vědecké práce není posuzovat, je-li některý soubor dobrý více nebo méně (nakonec podle jakých kritérií?), nebo dokonce je-li „autentický" více nebo „autentický" méně. Prací vědce je tento jev zkoumat jako společenský a kulturní fenomén.
Literatura:
Leng, Ladislav: Slovenské hudobné nárečia. Bratislava 1964.