Psychologie výchovy a
vzdělávání
Dialog ve výuce
Žákovské otázky
Zpětná vazba ve výuce, práce s chybou
Nelegální komunikace, podvádění
Dialog ve výuce
 V běžné výuce převažuje model ,,učitel se ptá a žáci
odpovídají" (pseudodialog)
 Mnoho učitelů tedy používá otázek nadbytečně.
Funkční použití je (dle J.T.Dillona (1981):
 Když je učitel zaskočen, vyveden z míry a potřebuje
informace
 Vymezuje a zpřesňuje téma pro diskusi, nebo
objasňuje problém
 Potřebuje se ujistit, zda rozuměl
 Potřebuje získat kontrolu nad třídou, když se debata
rozeběhne nežádoucím směrem
Navození a udržení dialogu (1)
volně podle J.T.Dillona (1981)
 Neptat se stále
 U ­ otázka, Ž ­ odpověď, U ­ otázka...
 Pro Ž je pak těžké také položit otázku
 Neptat se hned, když se žák odmlčí
 Výsledek ­ viz předchozí bod; ,,výslech"
 Neptat se žáka, který nedává pozor
 Neptat se žáka před třídou na osobní záležitosti
 Neptat se proto, abych se ,,předvedl"
 ,,Kdo to ví? Zase nikdo, takže si zase odpovím..."
 Neodpovídat na žákovskou otázku protiotázkou
 Neptat se ve snaze ,,vyrazit" z žáka v dialogu vlastní aktuální
myšlenku
 ,,To taky, ale já myslím ještě něco..., no?"
Navození a udržení dialogu (2)
 Neptat se příliš často otázkou ,,Proč?"
 ,,Proč se Vám líbí Novák?"
 (pozor, nezaměňovat se situacemi, kdy je tato otázka
žádoucí a vysvětluje žákův myšlenkový postup ­
gramatika, matematika, přírodní vědy)
 Neptat se hned, když je vymezeno téma pro diskusi
 viz první bod; žáci zůstanou pasivní
 Nemyslet si, že jen otázky podněcují žákovo myšlení:
 Oznamovací věta, rekapitulace, vyjádření rozpaků či
překvapení, pobídka k rozvinutí myšlenky, žákovská
otázka adresovaná všem...
Žákovské otázky
 V různých pedagogických situacích
 Když žák zůstane s učením sám
 Např. práce s učebnicí, samostudium
 Autoregulace ­ žák současně řešitel i pozorovatel
 Skupinové vyučování
 Práce na projektu se spolužáky; kooperace
 Specifický jazyk, slang, zkratkovitost
 Běžné hromadné vyučování
 Někdy učiteli vítány, jindy odmítány (nelze dopředu odhadnout obsah ­
snaha se převést, zaskočit učitele, lenost, odvést pozornost, získat čas
a oddálit zkoušení... )
 Problematické i pro žáky (veřejné vystoupení, nutnost přesně
formulovat, projevení neznalosti před učitelem, projevení zájmu před
spolužáky...)
 Specifická dovednost, utváří se už v MŠ
 (je škola místo, kde se má sedět, poslouchat, na položené otázky
odpovídat stručně a výstižně ale hlavně se sám na nic neptat?)
Zpětná vazba v ped. komunikaci
 Korekční informace určená někomu, kdo se
zajímá o vlastní proces učení; složky:
 Regulativní (řízení činnosti)
 Sociální (vztahy, postoje, očekávání)
 Poznávací (učiva, sebe, učitele...)
 Rozvojovou (učí se ZV využívat, autoregulace)
Zpětná vazba v ped. komunikaci
 Přímá:
 Souhlas, pochvala
 Nesouhlas, výtka
 Částečný souhlas, částečný nesouhlas
 Jednoduchá pozitivní odpověď (často ,,učitelské echo")
 Jednoduchá negativní odpověď (často opakování chyby, nebo správné
varianty)
 Částečně pozitivní, částečně negativní
 Pozitivní ZV s vysvětlením
 Negativní ZV s vysvětlením
 Nepřímá:
 Doplnění původní odpovědi rozvedením
 Doplnění původní odpovědi zúžením
 Vyžádání dalších odpovědí, dalších alternativ
 Vyžádání jediné odpovědi, jediné varianty
 Přechod k jinému tématu
Zpětná vazba v ped. komunikaci
 Smíšená zpětná vazba
 Verbální ZV nemusí nutně následovat po každé
žákovské odpovědi, časté užití neverbální ZV
 Jednotlivé typy se nevyskytují samostatně,
nejčastěji: jednoduchá pozitivní odpověď a přechod k
dalšímu tématu
 Škála zpětnovazebních postupů bývá u učitelů
specifická a úzká (výrazná součást vyučovacího stylu)
 Je třeba vzít do úvahy i to, zda konkrétní žák ZV
skutečně dokáže využít
 Existuje i tzv. vnitřní ZV (subjektivní jistota a nejistota,
pocit správného či nepstávného)
Chyba v ped. komunikaci
 Běžná součást lidské činnosti, ve které se zkouší
něco nového
 Neohrožuje vlastní proces učení když:
(a) je odhalena (b) je určeno místo výskytu
(c) je vysvětlena a (d) opravena (Kulič, 1971)
 Zpětná vazba a chyba:
 Detekce chyby (špatně,...)
 Identifikace chyby (co je špatně)
 Interpretace chyby (vysvětlit, najít zdroje, použít pro
zlepšení další práce)
 Korekce chyby
Korekční postupy (Kulič, 1971)
 Výzva k opakovanému řešení
 Hledej dál, dokud nenajdeš správnou odpověď
 Přeformulování zadání
 Rozložení úlohy na menší, dílčí celky
 Poskytnutí dílčí pomocné informace (poznatek, pravidlo) nebo orientační body pro další
postup
 Poskytnutí návodu, jak získat správnou odpověď
 Postupně dávat pomocné informace vedoucí k řešení (odstupňovaná vnější pomoc)
 Vysvětlení principu chyby a proč se jí žák dopustil (pomoc při identifikaci chyby, vlastní
řešení zůstává na žákovi)
 Nabídnout výčet možných příčin chyby (identifikace a náprava zůstává na žákovi)
 Méně obecná pomocná úloha, jejíž řešení pro žáka ,,objeví" řešení hlavní úlohy
 Diskuse o chybě se třídou, probrat typickou chybu, její příčiny a způsob nápravy.
 Předložení jiné, v principu analogické úlohy
 Sdělit jednoduše správné řešení
 Vyzvat žáka ke zopakování učiva a doplnění poznatků
 Odkázat žáka na prameny a vyzvat ho k řešení s oporou o informační zdroje
 Neopravovat okamžitě, ale s odstupem. Po probrání celku provést souhrnou korekci s
důkladným vysvětlením
 Odložit korekci na konec činnosti a poskytnou žákovi předem připravený vzor, nvod, pokyny
pro vyhledání a korekci chyb
Korekční postupy - problémy
 Věnuje se jim málo času (průměrně 10-15 s.)
 Konstatuje se jen výskyt chyby, nehledá se
příčina
 Zpětnou vazbu provádí učitel, ale necvičí v
ní žáky
 Otázka přebírání zodpovědnosti za
žákovský výkon (kdo za to může? ;)
 Definování chyby
 Normativní vs. kreativní chyby
Nelegální komunikace ve výuce
 Nelegální komunikace, ilegální komunikace či aktivity
(Mareš, Stránská)
 Pokleslá forma sociální aktivity (Helus)
 Místo opravdové pomoci obcházení hodnocení
 Podvádění
 Cheating, cyber-cheating
 Vázány zejména na situace hodnocení (formativní,
sumativní hodnocení)
 Spousta příkladů v literatuře, filmu...
Souvislosti nelegální komunikace
 Rozvíjí se hlavně v podmínkách (tradiční) hromadné
výuky
 Žákovská komunikace a kooperace v ní není žádoucí
(proto nelegální k.)
 Snižuje objektivitu hodnocení a nivelizuje žákovské
výkony
 Nežádoucí součást skrytého kurikula
 ,,Dobrý výsledek je možný jen podfukem"
 Nepřevzetí povinnosti nad svým výkonem
 Řešení složitějších situací s ohledem na okamžitý zisk
Nelegální komunikace ve výuce
 Aktivity narušující výuku
 (vykřikování, komentáře, psaníčka, oběžníky, piškvorky,
četba...)
 Podvádění ve zkouškové situaci
 Napovídání
 Taháky
 Zjišťování obsahu testů
 Podvádění při písemných pracích
 (...viz dále)
 Žáci kreativně využívají všech dostupných komunikačních
kanálů, sociálně-psychologických poznatků i dostupných
technologií.
Motivy nelegální komunikace
 Individuální
 Dodržení svébytné sociální normy (expertní role ve skupině)
 Snaha zajistit si protislužbu (např. v předmětu, který mi
nejde)
 Touha se předvést
 Sport ;) (adrenalin ;)
 Skupinové
 ,,...jistá forma prosociální aktivity, závisející na vztazích mezi
žáky a na celkovém klimatu třídy" (Stránská)
 V rámci sociální podskupiny (kamarádi) napovídání častější
 Může se jednat i o svérázný druh obrany před nevhodným
ped. působením učitele (hypertrofovaný důraz na faktografii,
zbytečné detaily, neobjektivní hodnocení, nesrozumitelný
výklad apod.)
 U učitelů
 Snaha vyhnout se nepříznivému hodnocení vlastní práce
(inspekce, srovnávací testy, maturity... ;)
Typy podvádění ve výuce (cheating)
 Získávání nebo požadování informací
 Opisování, posílání SMS s řešením, vysílačky, hands-free, kopírování
obsahu testu (otázky, řešení, foto v mobilu...)
 Práce s nepovolenými materiály nebo s materiály nepovoleným
způsobem
 Taháky, vzorce v kalkulačce, na flashdisku, audio v mp3 přehrávači,
vydávání cizí práce za vlastní (paper-mill), kopírování necitovaných
zdrojů, překlad vydávat za vlastní dílo...
 Ovlivňující průběh zkoušení a hodnocení
 Vydávání se za jinou osobu ve zkouškové situaci, u distančních forem
­ přítomnost ,,poradce", výsledky internetové debaty upravit a vydávat
za vlastní dílo, získat učitelské heslo (cracking, spyware) a upravit svůj
záznam nebo získat zadání, dávat k dispozici své výsledky ostatním
studentům...
Podvádění a souvislosti
(Cizek, 2003)
 Podvádění podporují:
 Odpor ke škole, snaha připoutat pozornost, dobrá zkušenost s
výsledky, orientace na známky, strach ze špatných známek, motivace
vyhnout se neúspěchu, strach ze školy, zájmy ležící převážně mimo
školu
 Velký počet žáků ve třídě, orientace školy na výkon, výuka preferující
nátlak, příležitost ;)
 Bez vlivu
 Absence, motivace k výkonu, mimoškolní aktivity, příslušnost k minoritě
či majoritě, sebedůvěra, osobnostní typ A
 Typ školy (veřejná / soukromá)
 Podvádění inhibuje
 Školní sebepojetí, očekávání školního úspěchu, vyšší intelektové
schopnosti, introverze, vnější situování kontroly, vnitřní motivace,
orientace na učení, odpovědnost za výsledky učení, vyšší úroveň
morálního usuzování
 Kvalitní výuka, zajímavé a z pohledu žáka užitečné učivo
Prevence podvádění - edukace
studentů (Cizek, 1999)
 Běžná výuka
 Vysvětlení pravidel, příklady zjištěných podvodů a jejich
řešení, diskuse na dané téma
 Vysvětlení pojmů hledání pomoci, poskytování pomoci,
jednostranná a vzájemná spolupráce. Diskuse a úkoly
procvičující korektní formy spolupráce
 Seminární a písemné práce
 Vysvětlení pojmů autorství, duševní vlastnictví, copyright atp
 Vysvětlení způsobů citace, prafrázování, nevědomého
plagiátorství, ukázky nekorektní práce s prameny. Nácvik
práce s různými typy pramenů
Prevence při přípravě
 Volba úloh znesnadňující podvádění (banky
testových úloh, individualizace zadání atd.)
 Zabezpečení dokumentace, evidence atd.
 V případě elektronického zkoušení zajistit
zabezpečení PC (přístup k jen povoleným
datům atd.)
Preventivní opatření v průběhu a po
skončení
 Věnovat pozornost a průběžně kontrolovat ;)
 V případě podvodu použít adekvátní řešení a
neignorovat podvádění jako ,,součást folkloru"
 Zabezpečit získané výsledky
 Porovnat aktuální a běžný výkon studenta a hledat
příčiny rozdílů
 Evidovat případné důkazy o podvodu a řešit jej na škole
obvyklým způsobem
Literatura k dalšímu studiu
 MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve
škole. Brno: MU 1995. ISBN 80-210-1070-3.
s. 159-177
 MAREŠ, J. Tradiční a netradiční podvádění
ve škole. Pedagogika, 2005, vol. 55, no. 4, p.
310-335. ISSN 0031-3815