10. Afiliace a agrese Sociální psychologie Mgr. Katarína Millová jaro 2007 Afiliace: základní vymezení n potřeba člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi, které mohou mít podobu spolupráce, přátelství či lásky n ověření jedincova chápání sociální reality n zvýšení pocitu štěstí, zmenšení bolesti n dává podněty pro srovnání (úspěch, výkon) n poskytuje odměnu za úsilí n spolupráce přináší uspokojení n sdílení názorů, postojů, přesvědčení n poskytuje pocit bezpečí Afiliace n sociální srovnávaní n samota a osamění n fyzická blízkost Teorie soc. srovnávaní n L. Festinger (1954) n k afiliaci vede možnost ocenění vlastní síly, předností nebo nedostatků n objevuje se, když neexistuje objektivní měřítko n člověk se srovnává s jinými lidmi (zejm. s lidmi ve stejném postavení) Samota a osamění n samota: člověk si „izolaci“ od ostatních lidí vybírá sám, dobrovolně n obvykle ji prožívá pozitivně n osamění: 2 typy n sociální izolace: opuštění známého prostředí, přátel (např. nová práce, nová škola) n emocionální izolace: člověk je obklopen známými lidmi, postrádá však důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinesl emocionální uspokojení Fyzická blízkost Funkční vzdálenost: n L. Festinger, S. Schachter, K. Back (1950) n Podmiňuje blízkost vznik soc. vztahů? n experiment: náhodně rozmístněné manželské páry na kolejích n nejtěsnější vztahy se vytvořili s nejbližšími sousedy n funkční vzdálenost: prostorové rozmístnění, které vyjádřuje pravděpodobnost vzájemného setkávání Fyzická blízkost Efekt pouhého vystavení: n R.B. Zajonc (1968) n pozitivně přijímané jsou ty podněty, které v experimentu byli častěji reprezentovány n uplatnění u předvolebních kampaní x při častém opakovaní vznik neutrální až záporné reakce, zejm. když původní rekce byla negativní (např. písnička) Atraktivita: základní vymezení n interpersonální atraktivita n podílí se na utváření, kvalitě a trvání vztahů n fyzická atraktivita n osobní atraktivita Proč vede fyzická atraktivita k tendenci navazovat známost? n estetické uspokojení u atraktivního partnera n uznání a obdiv společnosti, když jsme v přítomnosti atraktivního partnera n „co je hezké, to je dobré“ Atraktivita n ovlivňuje formování osobnosti už od raného dětství n hezké děti jsou častěji vyhledávány, mají vyšší sebedůvěru Podobnost a komplementarita: n těsné přátelské vztahy se vyznačují podobností morálních, etnických, politických a náboženských názorů a postojů, ale i podobných zájmů x i protikladnost může pozitivně působit na utváření vztahů Teorie atraktivity n Teorie rovnováhy n Teorie odměny (Model emocionálního posílení) Teorie rovnováhy n F. Heider (1958) n základ tvoří kognitivní struktura, která se skládá ze tří subjektů a vztahů mezi nimi Teorie odměny n D. Byrne (1971) n atraktivitu posilují ti, kteří nás odměňují emocionálne pozitivními reakcemi n uznání, pochvala, atd. zvyšuje pro nás atraktivitu druhého n opírá se o koncepci procesů sociálního srovnávání (Festinger) n teorie byla rozpracována do dvou principů: n princip minimaxu: minimalizace nákladů, vkládaných do vztahu a maximalizace odměn n princip rovnosti: rovnocenný vztah = zisky obou partnerů jsou úměrné vkladům (nespokojenost, když dostává více, než si zaslouží) Láska: základní vymezení n E. Fromm (1996): n láska bratrská n láska mateřská n láska erotická n láska k sobě n láska k Bohu n mít rád x milovat Trojúhelníková teorie lásky n R.J. Sternberg (1986) n láska má 3 dimenze: trojúhelníkový model n intimita: pocit blízkosti n vášeň: motivační složka n závazek: spojení a závislost n jednotlivé složky mají různý podíl na lásce v průběhu vývoje vztahu Trojúhelníková teorie lásky n všechny dimenze jsou stejně důležité n jedna dimenze je důležitější n dimenze intimity a vášně po určitém čase klesají n závazek v úspěšných vztazích vzrůstá (několik vrcholů a poklesů) Druhy lásky n J.A. Lee (1977) n erotická láska (eros) n hravá láska (ludus) n kamarádská láska (storge) n pragmatická láska (pragma) n volná láska (mania) n altruistická láska (agape) Agrese: základní vymezení n ubližování a poškozování n ve smyslu asertivity (v běžné řeči: agresivní sportovec, podnikatel) n agrese: n fyzické poškození jiné osoby n poškození majetku jiné osoby n psychologické zranění jiné osoby Agrese: definice n agrese: chování zaměřené na poškození, ublížení jiné osoby n poškozuje jinou osobu n je záměrné n porušuje situačně relevantní normy n není motivované prosociálními úmysly Agrese x agresivita x hostilita n agrese se vztahuje na chování, ale i na čin nebo situaci n agresivita: relativně trvalá pohotovost / predispozice jednat agresivně v různých typech situací n hostilita: všeobecný negativní postoj vůči lidem x agrese i agresivita se vážou na konkrétní ubližování n hostilita se může vázat s agresí Typy agrese n afektivní agrese (hostilní, zlostná, impulzivní, emocionální, expresivní): souvisí s hostilitou a zlostí n má reaktivní chrakter (reakce na averzivní podnět) n obvykle není plánovaná n instrumentální agrese n chladná agrese, není výsledkem emocí n např. sport n tyranizování (šikana) n opakované ubližování v průběhu urč. časového období n nerovnost v síle (moci) tyrana a oběti n nemá reaktivní charakter, je proaktivní n prostředek dominance a kontroly nad jinými Teorie agrese Etologické vysvětlení agrese (K. Lorenz) n agrese je odvozená od instinktu Frustrační teorie agrese (J. Dollard, N. Miller) n univerzální faktor, který vyvolává agresi, je frustrace Teorie sociálního učení (A. Bandura) n agrese je naučené sociální chování Integrativní teorie agrese (R.J. Green, C.A. Anderson) n k agresi dochází tehdy, když je provokujícím podnětům vystavený jedinec, který má predispozice k agresivnímu jednání Dispoziční pozadí agrese n biologické vlivy: např. dědičnost, biochemické podmínky n sociální učení: agrese jako naučené chování Agrese Co vyvolává agresi? n útok n frustrace n vysoká teplota Sprostředkující procesy (vyvolané stavy) n zlost n kognitivní mediátory n deindividuace n zvýšená aktivační úroveň (arousal)