6. Sebesystém, vztah k vlastnímu já Sociální psychologie Mgr. Katarína Millová jaro 2007 Sebesystém: základní vymezení n zájem o zkoumání vědomí sebe sama a zážitek vlastního já vzrostl v 2.polovině 80. let 20. století n pojem „já“ je důležitý článek mezi sociální psychologii a psychologií osobnosti n sebepojetí: vztahuje se zejm. ke kognitivnímu obsahu a struktuře, někdy se používá místo pojmu sebesystém n sebehodnocení: znalostní a emocionální stránka sebereflexe n globální sebehodnocení: celkový vztah k sobě, hodnota sebe sama Jáská zkušenost n zážitek sebe sama: pohled do zrcadla, zážitek studu, viny, atd. n subjektivnost a jedinečnost jáské zkušenosti n dvojakost jáství (W.James): n já jako podmět (činitel, subjekt, I): uvědomuje si sebe n já jako předmět (objekt, Me) vlastního poznávání Já jako subjekt činnosti n je úzce spjatý s kognitivními procesy: n selektivní vědomí a pozornost: koktejl-párty efekt (Cherry) n paměť: při ztrátě paměti dochází ke ztrátě integrity 1. sebeprodukční efekt: člověk si lépe zapamatuje to, co sám vytvořil 2. sebereferenční efekt: člověk si lépe pamatuje to, co vztahuje k sobě 3. sebezapojující efekt: člověk si lépe pamatuje to, co je spojeno s ještě trvajícím výkonem 4. egocentrický efekt: člověk si lépe pamatuje ty situace, kdy byl v centru dění Já jako objekt sebepozorování n schopnost sebereflexe a sebehodnocení je centrální psychickou charakteristikou jedince n obsah sebereflexe je determinovaný dispozičně, interpersonálně, kulturně a historicky Utváření vztahu k sobě 4 procesy (Gergen, Gergenová): n fenomén zrcadlového já: člověk si tvoří v vztah k sobě tak, že pozoruje důležité osoby a snaží se postřehnout, co si o něm myslí. Pak přejímá zrcadlový obraz (poprvé Ch.H.Cooley) n sociální srovnávání: člověk pozoruje, jak se chovají lidé v jeho okolí, pozoruje rozdíly mezi vlastním a jejich chováním n přijímání sociálních rolí: o sociální roli máme předem vlastní představu, pak si roli naplníme i vlastními obsahy n percepce sociální odlišnosti: když se jedinec ocitne ve skupině cizích lidí, snaží se zdůraznit odlišnosti (např. Čech ve skupině Američanů) Reprezentace jáské zkušenosti jáské reprezentace jsou vzájemně provázány: n liší se subjektivní důležitostí n jsou lokalizovány v čase: minulé, budoucí já n jsou produktem zobecnělé minulé zkušenosti a aktuální sebepercepce (nahlížení na sebe v sociálních situacích, veřejné sebeuvědomění) a introspekce (ponoření se do sebe sama,soukromé uvědomění) Druhy já n možné já: možnosti jaké může člověk dosáhnout n ideální já: představa člověka, jaký by chtěl být x n aktuální / reálné já: současný skutečný stav n požadované já: obsahuje požadavky a normy společnosti n nechtěné já: není negací sebe, je to tabu, hranice, kterou by člověk nepřekročil Sebepojetí: kognitivní složka sebesystému n Já jako sebeschéma n Já jako prototyp n obsahové charakteristiky sebepojetí Já jako sebeschéma n H.Markusová (1977) n sebeschéma: kritérium, na základě kterého bude určitá informace považována za (ne)důležitou (jiný vztah ke vzhledu má modelka a jiný instalatér) n instalatér je vůči vzhledu aschematický n sebeschémata jsou filtr informací n plní funkci stabilizátoru sebepojetí n nepřijímáme informace, pro které nemáme vytvořené schéma Já jako prototyp n J.F.Kihlstrom, N.Cantorová (1984) n já: není jedna celistvá kategorie, ale je hierarchicky uspořádána: já → sám/s lidmi → známí lidé/neznámí lidé, atd. n já nemá hranice, je to hierarchie mnoha já → naše sebepojetí je mnohostranné Obsahové charakteristiky sebepojetí n Ch.Gordon (1969) obsahové charakteristiky sebepojetí: n sebekoncepce: 1. sociální identita: nejkonkrétnější obsah (role, status, věk) 2. osobnostní atributy: zájmy, aktivity 3. systemické mínění o sobě: vědomí vlastní kompetence 4. pocit osobní autonomie 5. globální sebehodnocení: nejobecnější rovina úvah o sobě n sebekoncepce je spojena s emoční nasyceností obsahů n čím důležitější a obecnější obsahy, tím víc jsou spojeny s emočními prožitky Sebehodnocení: emocionální složka sebesystému n Sebediskrepanční teorie n Interpersonální kontext sebehodnocení n Teorie benefektance n Globální sebehodnocení n Vědomí vlastní hodnoty Sebediskrepanční teorie n E.T.Higgins (1989) n dává do souvislosti prožívané stavy a vlastní sebereflexe n ke svému aktuálnímu já máme vztah, který vede k prožívání libosti/nelibosti n diskrepance aktuální já x ideální já: čím větší rozdíl, tím větší strach ze ztráty náklonnosti lidí n diskrepance aktuální já x požadované já: čím větší, tím větší provinilost z nedodržení závazků Interpersonální kontext sebehodnocení n sebehodnocení do jisté míry závisí na hodnocení jiných lidí ↔představa o tom, jak mě druzí hodnotí, očekávání od druhých ↔ sebehodnocení a očekávání od sebe ↔ moje chování ve smyslu předchozích očekávání ↔ vnímání druhými, interpretace mého chování ↔ hodnocení mé osoby druhými lidmi ↔ chování druhých ve smyslu předchozího hodnocení ↔ vnímání a interpretace chování druhých vůči mě ↔ Teorie benefektance n Greenwald (1981) n sebehodnocení je ovlivněno nejenom hodnocením druhými lidmi, ale i tím, jak interpretujeme vlastní chování a chování druhých lidí n potřeba udržet si kladné sebehodnocení a kladný vztah k sobě se projevuje sklonem k benefektanci n benefektance: vidění sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele n když je vlastní sebehodnocení ohroženo, jedinec se srovnává s lidmi, kteří jsou na tom hůř, než on sám n u situace, která je vnímaná jako velmi obtížná, má jedinec tendenci sebe předem omlouvat a handicapovat, aby se omluvil možný neúspěch Sebehodnocení Globální sebehodnocení: n globální sebehodnocení nezáleží jen na dílčích sebehodnoceních, ale i na celkovém emočním naladění n velký podíl má i vnímání dílčích charakteristik jako stabilních a důležitých Vědomí vlastní hodnoty: n pozitivní vztah k sobě je spojen s jasně vymezeným sebepojetím n sebepřijetí: pozitivní emoční ladění i přes vědomí dílčích nedostatků; zážitek vlastní hodnoty Sebeprezentace: konativní složka sebesystému n sebeprezentace mohou být uvědomované i neuvědomované n uvědomované sebeprezentace jako výsledek sebepoznání a sebehodnocení Taxonomie strategických sebeprezentací n E.E.Jones, T.S.Pittman (1982) n strategie zavděčení: potřeba, aby nás druzí měli rádi, snaha zalíbit se n strategie zastrašení: jedinec předvádí moc a sílu nepřátelským způsobem n strategie sebepovýšení: snaha přesvědčit o své kompetenci a výkonnosti n strategie příkladnosti: předvádění morálních kvalit (rodiče a dítě) n strategie pokorného chování: vyvolávání odpovědnosti v druhých prezentací závislosti Sebeprezentace Sebepotvrzující strategie: n cílem je, aby nás druzí vnímali a hodnotili tak, jak se vnímáme a hodnotíme sami Sebemonitorování: n tendence „vylaďovat“ vlastní chování ve smyslu předpokládaného očekávání druhých nebo požadavků situace Integrativní přístup k sebesystému n H.Markusová, E. Wurfová (1987) n model dynamického sebesystému začleňuje v podstatě všechny jáské zkušenosti: já jako subjekt sebereflexe, konkrétní obsahy jáské zkušenosti, kognitivní a emocionální dimenzi, vazbu na interpersonální chování a sociální prostředí