Comte de Lautréamont (vl. jm. Isidore Ducasse, 1846-1870)



   Zpěvy Maldororovy (1869, český překlad: 1993, zpěv šestý, I)

   

   „Nuže, jestli se na tomto místě, jemuž mé pero (ten pravý přítel, který mi slouží za
   spoluviníka) právě propůjčilo tajemnost, podíváte tím směrem, kde ulice Colbert ústí do ulice
   Vivienne, uvidíte na rohu, kde se obě ulice kříží, lidskou siluetu mířící lehkým krokem
   k bulvárům. Přistoupíte-li však blíž, aniž byste tohoto chodce na sebe upozornili, všimnete si
   s příjemným údivem, že je mlád! Z dálky by ho člověk skutečně považovat za zralého muže.
   Součet dnů již neplatí, jakmile jde o ocenění rozumové schopnosti vážného obličeje. Vyznám se
   ve čtení věku z fyziognomických čar čela: je mu šestnáct let a čtyři měsíce! Je krásný jako
   vtažitelnost drápů u dravých ptáků; nebo jako nejistota svalových pohybů v ranách na měkkých
   částech týlu; nebo spíš jako opakovací past na krysy, kterou každé chycené zvíře vždy zas
   zatáhne, takže může chytat do nekonečna a fungovat i schována pod slámou; a obzvláště jako
   náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole!“ (str. 185)

   

                                    Raymond Roussel (1877-1933)



   Locus Solus  (1914, český překlad: 2002)

   

   „Mistr dovedl až na samu mez možného umění předvídat počasí. S pomocí velkého souboru
   neuvěřitelně citlivých a přesných přístrojů dokázal s desetidenním předstihem předpovědět pro
   jakékoli místo směr a sílu závanu větru jakož i příchod, rozměry, opacitu i srážlivostní
   potenciál toho nejmenšího obláčku.

   Aby působivě zvýraznil krajní dokonalost svých předpovědí, vymyslil Cantarel zařízení, jež
   dokáže stvořit estetické dílo stojící pouze na spojeném úsilí slunce a větru.

   Sestrojil tlouk (demoiselle/hie), na nějž jsme hleděli, a vybavil jej pěti nad sebou
   umístěnými chronometry majícími řídit všechny pohyby – nejvýše situovaný otevíral a uzavíral
   ventil, zatímco ty ostatní uváděly do pohybu zrcadla a čočku, a s jejich pomocí tak naplňovaly
   slunečním žárem obal aerostatu prostřednictvím žlutavé substance, jež díky příslušné přípravě
   exhalovala pod jakýmkoli přírůstkem tepla jistou dávku vodíku. Byl to sám mistr, kdo vynalezl
   onu žlutavou kompozici, jejíž nadlehčující výpary vznikaly pouze tehdy, když na ni čočka
   soustředila sluneční paprsky.“ (str. 28)

   

   Comment j’ai écrit certains de mes livres (Jak jsem napsal některé své knihy, 1935)

   

   „Vybral jsem dvě téměř totožná slova, například billard (kulečník) a  pillard (loupežník).
   K těmto dvěma slovům jsem potom přidával slova podobná, avšak chápaná ve dvou rozdílných
   významech, a tímto způsobem jsem získal dvě takřka identické věty. 1. Les lettres du blanc sur
   les bandes du vieux billard (Písmena napsaná bílou křídou na okrajích starého kulečníku). 2.
   Les lettres du blanc sur les bandes du vieux pillard (Dopisy bělocha o tlupách starého
   loupežníka).

   /.../ V příběhu (Dojmy z Afriky) se vyskytoval běloch-cestovatel (blanc), který pod titulem
   Mezi černochy publikoval ve formě dopisů (lettres) knihu, v níž mluví o tlupách (bandes)
   loupežníka-černošského krále (pillard). Na začátku příběhu vidíme, jak někdo píše bílou křídou
   (blanc) písmena (lettres) na okraje (bandes) kulečníku (billard). Tato písmena
   v kryptografické podobě tvořila poslední větu – Les lettres du blanc sur les bandes du vieux
   billard – a celá kniha spočívala na hádankovitém příběhu, založeném na průzkumníkově vyprávění
   podaném formou dopisů.“ (str. 11-12)

   

   (ad Locus Solus)

   „1. Dívka (demoiselle) s nápadníkem (prétendant); 2. tlouk (demoiselle/hie) s žoldákem
   v zubech (reître en dents).

   Stál jsem před problémem, jak zachytit provedení mozaiky tloukem. Z tohoto důvodu jsem popsal
   komplikovaný mechanismus na straně 35 a dále.“ (str. 23)