Mořská panna ve sklenici

   

   Mám mořskou pannu zavřenou ve sklenici, kterou mi koupil Quilty v garážovém prodeji za
   pětadvacet centů. Je jen samé „Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě,“ ale je zavřená v té
   sklenici, takže dokud neuvolním víko, nemůže se dostat ven a zabít mě.

   

   Mám tu sklenici postavenou na okenním parapetu, přímo za postelí, těsně nad hlavou, takže když
   se na ni uprostřed noci zadívám, tam a zpět, vidím ji plavat v tom tmavém malém bazénu jejích
   vlastních výkalů a zvratků a směju se.

   

   „Ahoj, mořská panno! Jak si užíváš tento nádherný večer?“ Můžu klidně říct a někdy to i
   dělávám: „To je fakt smůla - tak krásná a tak mladá a dosmrti zavřená v této zasrané sklince.
   Nikdy se z ní nedostaneš. Ha ha!“

   

   Jednou jsem jela na školní výlet a vzala jsem svou mořskou pannu s sebou, jen tak z legrace.
   Jeli jsme k Niagarským vodopádům a mě tak napadlo, „Možná bych ji mohla držet přes zábradlí,
   trochu ji vyděsit, vytmavit jí to,“ nebo mě napadlo pustit ji dolů a dostat ji ze svého
   života. Jakmile jsme tam ale přijeli, zapomněla jsem ji ve své malé hnědé kabeli se svačinou,
   s teplým sýrovým sandwichem pod sedadlem žlutého školního autobusu. Ale házela sebou po cestě
   tam, i po cestě zpátky, a to mi stačilo.

   

   Jednou jsem měla večírek a pozvala jsem si všechny svoje kamarádky, sedm holek, že si
   pohrajeme a že u mě přespí. Vytáčely jsme každé číslo, které nás napadlo a potom, co jsme už
   dvakrát vytočily dovážku pizzy a došly nám nápady, řekla jsem si, “Co takhle zapojit mořskou
   pannu do naší show?” Mohly na ni dělat obličeje, mohly si z ní dělat legraci, mohly jsme si s
   ní kopat tam a zpátky jako se skutečným kopačákem.” Potom ale Emma usnula, pak i Wendy a Carla
   a ostatní a mořská panna zůstala zamčená ve skříni, kam jsem ji to odpoledne strčila.

   

   Jednou, když jsem si řekla, že by potřebovala trochu kázně, kutálela jsem ji v té mizerné
   sklenici dolů roklí Killer Hill. Jindy jsem ji hodila hluboko do bazénu své nejlepší
   kamarádky.

   

   Teď se zdá, že už stárne. V pátek jsem dokonce viděla první šediny a vrásky, které se objevily
   na její tváři a jak jsem ji měla ráda dříve, mám jí teď ráda ještě míň. Už jsem přemýšlela, co
   s ní, ale myslím, že ji tam ještě nechám o chvilku dýl. Aspoň dokud nebudu zase šťastná.