1. Lužické hory a Litoměřicko Do 13. století bylo území osídleno jen k linii Děčín-Mladá Boleslav-Český Dub (např. Litoměřicko má velmi staré osídlení, o čemž svědčí např. zakládací listina litoměřické kapituly k r. 1057), zbytek byl osídlen ve 13. století během velké německé kolonizace. 17. - 19. století přispělo už jen k zahuštění stávající sítě osad. Pouze šluknovský výběžek byl osídlen ve větší míře už dříve. Působili zde majitelé velkých panství, jejichž jména se často objevovala jako pojmenovací motiv nově založených osad: např. Salmov, Marketa (hr. Markéta Salmová), Karolinsthal - Karlín (hr. Karolína, roz. Sternbergová). 2. Jizerské hory a Krkonoše Zde je kolonizace velmi pestrá: v některých částech proniklo starší osidlení dost daleko, někde bylo zastaveno horami. Např. fary pražského arcibiskupství zasahovaly v pol. 14. století až k Chrastavě, Liberci, Jablonci n. Nisou a Vysokému n. Jizerou. Stávající starší síť doplnila kolonizace v 17. století. Opět se o ni zasloužili majitelé velkých panství (knížata Rohan-Rochefortové, hrabata Clam-Gallasové, hrabata des Fours-Walderodové). 3. Broumovské mezihoří Toto území bylo osídleno už ve starších dobách zásluhou kolonizační činnosti břevnovského kláštera, takže v 17. - 19. byla síť opět pouze zhušťována. 4. Orlické hory, Bystřické hory a Králický Sněžník Celkově je toto území kolonizačně složité, protože tu existovala stará soustava předsunutých sídlišť a jejich okolí bylo dosídlováno mnohem později. Mezi nejstarší osady patří např. Opočno (doloženo už u Kosmy). 5. ČM vrchovina a přilehlá území Osídlování ČM vrchoviny začlo v polovině 12. století a pokračovalo plynule v dalších obdobích, ve 14. století se setkala kolonizace z české strany s moravskou stranou. Charakteristiké je ostrůvkovité osídlení a teprve jejich následné spojení v 17. - 19. století. Hlavním nositelem nové kolonizace byla velká panství. 6. Šumava Na Šumavě měli velké majetky krumlovští Schwarzenbergové. V 17. - 19. století byly zakládány jednak jednotlivé osady v okolí starých sídlišť (Českých Budějovic, Českého Krumlova, Vyššího Brodu, Vodňan, Netolic), jednak skupiny osad, které tvořily uzavřené celky na horském území nebo v okolí větších měst (Vimperk, Sušice, Klatovy). Některá území zůstala neosídlena poměrně dlouho a např. pohraniční oblast na jih od Vltavy byla osídlována až v 18. století. 7. Český les Území bylo dlouho neosídlené, kolonizace probíhala od 17. století, hlavně však v 18. století. Místy v okolí toků vznikají drobné sklářské osady. 8. Severozápadní pohraničí Patří sem Chebská pánev, Krušné hory, Děčínské stěny. Z těchto oblastí má nejstarší osídlení krušnohorská oblast, kde už ve 13. a 14. století probíhala klášterní kolonizace. Byla přerušena husitskými válkami. V 16. století na ni navazuje hornická kolonizace, takže vznikají i ostrůvky vysoko v horách (někdy byly založeny i ze saské strany). 9. Některá východočeská území Jde na rozdíl od předchozích území o vnitrozemskou kolonizaci, která se dála ze zvláštních příčin: v oblasti Královédvorska se osazoval les zvaný Království, rozsáhlý lesní komplex, kde od konce 17. století vzniklo asi 30 osad. Byl to starý královský les, který byl na Labi ponecháván z obranných důvodů. Později se z něj stal výhodný zdroj dřeva a dřevěného uhlí pro kutnohorské doly. Vznikly zde např. obce Souvrať, Komárov, Dvořáčky, Fedinandov. Druhou oblastí bylo okolí Hradce Králové. Zde byla v letech 1766 - 1789 vybudována pevnost, pro niž bylo vytvořeno ochranné pásmo. Tehdejší hradecká předměstí byla z toho důvodu zbourána, obyvatelstvo bylo přesunuto do nově vzniklých obcí v nedalekém okolí (např. Temešvár, Pouchov, Slezské Předměstí). Dnes je řada z nich součástí Hradce. Třetí oblastí je Pardubicko a Holicko. Stala se cílovou oblastí tzv. raabizace, tj. parcelace panských dvorů. Tu nařídila Marie Terezie pardubickému písaři, dvornímu radovi Františku šl. Raabovi. Nové osady vznikaly i na půdě vysušených rybníků. Řada osad přejala staré názvy rybníků: např. osada Staročernsko na místě rybníka Staročernského, osada Dědek (rybník Dědek). 10. Dobříšsko a Příbramsko K osídlení této oblasti docházelo po třicetileté válce, centrem je Dobříš. 1. Přejetí vlastního jména staršího sídliště a) obnovení jména osady ležící na témže místě: Otradovice (u Brandýsa n. Labem) zanikly 1580, obnoveny 1777 b) s doplněním o rozlišující přívlastek: u Záboří u Dvora Králové n. L., dol. 1417, vzniká 1836 Nové Záboří c) jméno staršího sídliště je východiskem dalšího tvoření: u Opolan (Poděbrady), dol. 1227, vzniká koncem 18. stol. ves Opolánky (není to tedy starý typ -any); ze Smrčné (Ledeč n. S.), dol. 1638, je 1713/48 odvozena osada Smrčensko; u Spálova (Semily), dol. 1538, je skupina domů Podspálov (1834) 2. Pojmenování obecným jménem sídliště - většinou s rozlišujícím přívlastkem: Rakovické Chalupy, Slezské Předměstí, Dlouhá Ves 3. Pojmenování vlastním nebo obecným jménem stavby - popř. jiného lidského díla, u něhož sídliště vzniklo: Rabštejn (podle hradu R.), Seníky (zem. stavba), Nový Mlýn, Hamry (výrobny), Svatá Anna (círk. stavba), Krčmy, Bílý Kůň (hostinec) 4. Pojmenování podle VJ nebo obecného jména přírodního objektu - který byl v blízkosti sídliště, např. Horka, Javorník, Závrchy (podle vyvýšenin), Mokřiny, Kopaniny (podle charakteru půdy), Panské role (podle majetkových vztahů), Trotina (podle potoka), Čepinec (podle rybníku), Hájek (podle porostu) 5. Pojmenování z osobních jmen - nový motiv – oslava jména. Feudál dává novým sídlištím své jméno (křestní i rodové), popř. jméno původního sídla svého rodu (Nový Haimhausen). Pojmenováním chce prokázat poctu své manželce (Lenora - kněžna Eleonora Schwarzenbergová), příbuzné (Pavlina), novorozenému dítěti (Oldřichov), eventuálně i osobám jiným (Laudon – na počest generála Laudona). Podobně vrchnostenští úředníci dávali svá jména novým sídlištím (ovšem v menší míře). Křestní jména se jako základ MJ uplatňují především u šlechty; v jiných případech se MJ tvoří spíše z příjmení. Mimo uvedené motivace trvá dále zvyklost pojmenovávat sídliště podle jejich významného obyvatele (týká se zejména menších sídlišť) - pdle křestních jmen: Arnoštov (podle ředitele Arnošta Mayera…), Bořitov (podle hraběnky Bredové, roz. Bořitové), Bartákov (podle neznámého nositele) - postupy odvozování MJ z OJ jsou v tomto období trochu odlišné od staršího období: Odvozování MJ z OJ (platí i pro MJ vzniklá ve 20. stol.): a) pouhé přejetí OJ (Jaroslav, Kateřina, Náhlík, Gajer…), plurál na -y, -e (Františky, Gabrhele); b) posesivní adjektivum na -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino + substantivum (Františkova Ves, Julinčino Údolí); c) adjektivum s příponou -ský, -ovský + substantivum (Anenská Ves, Vilémovské Chaloupky); d) odvozování následujícími příponami: -ov (Antonínov, Haškov), plurál -ovy (Klouzovy) - nejužívanější přípona v období 17.-19. stol.; -ín (Terezín, Plachtín), -ka, -ovka (Bertoldka, Michnovka), plurál -ky (Václavky), -ovice (Jindřichovice, Pavlovice); ostatní přípony jsou ojedinělé: -ina (Franclina), plurál -iny (Karvašiny), -ovna (Maxovna), -ice (Albrechtice), -ičky (Maxičky), -sko (Pavlovsko) atd.; e) složená MJ jsou zcela ojedinělá (Marieves). Tvoření MJ německých a) OJ je přejato do funkce MJ (ojedinělé): Leopold, Gayer; b) častější jsou složeniny, zadní člen tvoří nejčastěji -dorf (Wenzelsdorf), -thal (v této grafické podobě, ve skutečnosti Tal; Theresienthal), -berg (Philipsberg), -hof (Friedrichshof). 6. Pojmenování podle osobních jmen obecných nebo. národních - Opatov (1786 podle opata broumovského kláštera), Česká Cikánka (u Hlinska), Uhry (k r. 1843) 7. Hodnotící jména - mají starou tradici: snaží s pomocí krásného jména udělat osadu atraktivní, přitažlivou, zdůraznit přednosti. V období 17. - 19. století se osídlovaly oblasti nejchudší, nejméně úrodné, o to více se vrchnost snažila dodat osadám kouzlo alespoň příjemným jménem: Veselí, Rozkoš, Pohodlí, Naděje, Ráj X Vystrkov, Zakopanka, Zákoutí, Peklo, Nouzov, Bída, Nemanice