Nejstarší hydronyma

   Nejstarším národem, z jehož jazyka se nám zachovaly dodnes stopy, je předkeltské indoevropské
   obyvatelstvo (kolem r. 1500 př. Kr.):

   ·         Metuje (medh- „střed“, tj. střední řeka, patrně řeka mezi Úpou a Orlicí)

   ·         Úpa (*Opa ve významu „voda“, stejný základ má i Opava)

   ·         Jizera a další.

   Keltského původu (kolem r. 500 př. Kr.) je Dunaj (z ide. *danu- „řeka“).

   Mezi 3. stoletím př. Kr. a 6. stoletím po Kr. zde sídlili Germáni:

   ·       Labe (= slovanská podoba pův. germ. Albí „bílá“ - srov. lat. albis)

   ·       Vltava (z germ. With-ahwa „dravá voda“; to je výklad Dobrovského, který tím popřel
   Hájkův výklad jako „řeka hltavá“)

   Slovanské kmeny pak jména některých řek přejali, ale většina hydronym v ČR je slovanského
   původu:

   ·       Sázava (od „sázeti“, tj. „řeka plná nánosů“)

   ·       Litava (stč. ľútý „divoký“, tj. řeka divoká)

   ·       Vlkava (potok vlčí) s příponou -ava

   ·       Cidlina (sad „čistá řeka“ - sloveso „cediti“, pův. význam „čistit“)

   ·       Mrlina (řeka mrlá, tj. mdlá).

   

   Při tvoření jmen řek se užívají nejčastěji tři typy motivací:

   ·         pojmenování podle povahy vody (Bystřice, Bystrá X Tichá, Smutná, podle barev: Bílá,
   Bělá, Černá voda; Teplá, Teplice, Lednice, Kalná, Rybná, Pstružný);

   ·         podle povahy povodí (Lužná, Lužnice - přitéká z luhů, Doubrava, Olešnice, Rokytnice,
   Javornice);

   ·         podle osady (Želivka) - obecně je častější opačný postup, tj. primární hydronymum
   přejato na oikonymum.

   

   Nejstarší oronyma

   -      předkeltské: Karpaty (od Ptolemaia: Karpatés oros thráckého původu), Beskydy (asi také
   thrácké)

   -      Gabreta - Šumava: kelt. *gabros „kozel, kozorožec“, Sudeta - keltské *sud- „svině“

   -      Tatry jsou slovanského původu (Kosmas: Tritri)