■ • JEZDCI OSOBY LID ATHÉNSKÝ (Demos) PAFLAGON, vrchní sluna Lidu PRVNÍ SLUHA Lidu DRUHÝ SLUHA Lidu JELITÁŘ TRHOSLAV (Agorakrítos) SBOR JEZDCŮ athénských Několik dívek Koná se před obydlím Lidu. Arlstofjnei 2 .17 PRVNÍ SLUHA stoji před domem a naznačuje, že ho bolí záda Ouvé, ách, to je bída, ouvé, ách! Ať zničí bozi bídně Pafíagona i s jeho pletichami, bídáka, jejž Lid, náš pán, si koupil nedávno! Co ďas ho přinesl k nám do domu, jen samým bitím častuje náš hřbet. DRUHÝ SLUHA vybíhne z domu. Co nejhůř zhyň i s veškerou svou lží ten padouch! první sluha Ubožáku, jak se máš ? DRUHÝ SLUHA Tak bídně jako ty. PRVNÍ SLUHA Pojď ke mně blíž, a spusťme srdcervoucí žalozpěv! OBA drMce se spolu M-bú, m-bú, m-bú, m-bú, m-bú! 19 PRVNÍ SLUHA Nač marně kňourat? Nebylo by lip spíš hledat spásu nějakou než výt? DRUHÝ SLUHA A jakpak to? PRVNÍ SLUHA Nu pověz! DRUHÝ SLUHA Spíš ty mně! Já nemám chuť se bít. PRVNÍ SLUHA Chraň bůh, ni já! DRUHÝ SLUHA Což kdybys řek* ty mne, co j á mám říci? PRVNÍ SLUHA Jen promluv směle, pak chci mluvit já! DRUHÝ SLUHA Což o řečí Ale „hurá!" — to mi chybí! Jak jen to říci hezky mazaně? PRVNÍ SLUHA Jen aby „nenamazali" pak nám! Spíš hleď, jak zmizet s očí pánovi! DRUHÝ SLUHA Tak řekni: „ně" „me", a ty zvuky spoj! PRVNÍ SLUHA Nu dobrá: „ně — me". 20 DRUHÝ SLUHA K tomu dopředu pak přidej „u" „prch"! PRVNÍ SLUHA „U - prch -" DRUHÝ SLUHA Výborně! Teď říkej zvolna „ně-me", k tomu pak zas připoj „u-prch", opakuj to rychle — PRVNÍ SLUHA Tak: „ně-me — u-prch-neme — uprchněme"! DRUHÝ SLUHA Nu, není-li to sladké? PRVNÍ SLUHA Hrome, je! Však já se přitom bojím o svůj hřbet! DRUHÝ SLUHA Pak bude nejlépe jít do chrámu a před některým z bohů pokleknout — PRVNÍ SLUHA A kterým? Věříš v bohy opravdu? DRUHÝ SLUHA Ó jak by ne! PRVNÍ SLUHA A z jakých důvodů? DRUHÝ SLUHA Mne bozi nenávidí! Nemám pravdu? 21 PRVNÍ SLUHA Ba máš! Tak jinou cestu hledejme! Zda chceš, bych divákům to vysvětlil? DRUHÝ SLUHA I třebas! Za jedno však poprosme: by dali na svých tvářích jasně znát, zda se jim líbí naše řeč a činy. PRVNÍ SLUHA k obecenstvu Nuž pozor! Máme pána, zlostného a hrubých mravů, jenž si cpe rád břich. Je to pan Lid. Je rodem ze Sněmová a nedoslýchá, dědek mrzutá. Ten o minulém trhu otroka si koupil, Panagona jircháře, a to je praničemný, podlý chlap. Jak poznal slabé stránky starcovy, ta paflagonská kůže, k pánovi se vetřel, měl se k němu, lísal se a pochleboval, řízky z koží svých ho podváděl a takto mluvil s ním: „Ach, pane Lide, dost už práce dnes, jdi do lázní, pak za stůl zasedni a papej, bumbej a ber diety! Chceš večeřičku?" Když pak někdo z nás co pro Lid zchystá, on to uchvátí a zavděčí se darem pánovi. Já sám to trpce zkusil. Nedávno jsem hnětl pro Lid chutný mazanec, když jsem se chystal v Pylu porazit sbor Lakedaimoňanů; ale on se praničema ke mně přikradl, ' 22 ten sprosťák paflagonský, mazanec mi uchvátil a Lidu předložil jej sám — a já jsem jej přec uhnětl! Nás odstrkuje, nikdo mimo něj už nesmí Lidu sloužit. Při jídle si stoupne vedle něho s plácačkou a odhání mu s čela — řečníky. A proroctví mu zpívá (starý pán je po proroctvích celý posedlý), a vida, zeje z toho zblblý už, hned pletichaří. Lživě pomlouvá nás v domě, my jsme za to biti pak. A Pafíagon pak běhá po sluzích a říká: „Viděli jste Hýlu, he, jak dostal pro mne výprask? Hleďte si mě získat, nebo dneska pojdete!" A my vždy dáme. Ne-li, pošlape nás děda tak, že třebas osmkrát se za den poděláme . . . K druhému sluhovi Nuze, pnteh, teď musíme si něco vymyslit, jak z toho vyváznout a kudy kam? DRUHÝ SLUHA To „němé" bude asi nejlepší. PRVNÍ SL.UHA Však před tím chlapem nelze ukrýt nic! On vidí všecko! Jednu nohu má až v Pylu, druhou tady ve sněmu, a tak jsa rozkročen, má zadnici kdes v Epiďouru, ruce v B e r s i i a celou myslí svou dlí v Lakómsku! 23 DRUHÝ SLUHA Pak nejlépe nám zemřít. PRVNÍ SLUHA a»** Nu, tak hleď, jak bychom nejslavněji zemřeli! DRUHÝ SLUHA Jak zemřít nejslavněji, ano, jak? — Snad nejlíp býčí krve napít se, jak Themistokles! Tu si zvolme smrt! PRVNÍ SLUHA Chraň bůh! To raděj vína čistého I Snad přijde kloudný nápad nějaký. DRUHÝ SLUHA Jak, Čisté víno? Ty chceš" tedy pít! Co kloudného lze čekat od opilce?! PRVNÍ SLUHA Hm, myslíš? Ty jsi vododžbánotlach! Ha, ty si troufáš tupit vína vtip? Je účinnějšího co nad víno? Když pijí lidé víno, bohatnou, jsou zdárně činni, v soudech vítězí, jsou šťastni, pomáhají přátelům. Jen přines rychle vína konvici, bych svlažil vtip a chytře promluvil! DRUHÝ SLUHA Ach, co nám to tvé pití přinese! PRVNÍ SLUHA Jen dobro! Běž jen, já si pohovím. Natáhne se na zem; druhý sluha odejde do domu 24 PRVNÍ SLUHA do JdedUtt Jak cítím trochu v hlavě, zasypu vám tady všechno svými píánečky a vtipy, nápadečky, kličkami. DRUHÝ SLUHA se vrací z domu s konvici vlna a číši Dík bohu, nechytli mne, když jsem tam to víno bral! PRVNÍ SLUHA Co dělá Paflagon? DRUHÝ SLUHA Dál z nahrabaných peněz koláčů si napéci, a když si pobendil, teď chrápe zpit a leží na kožich. PRVNÍ SLUHA Tak nalij mi už vínka čistého, a dobrou míru! DRUHÝ SLUHA mu podává nalitou číši Tu máš, napij se! Však dříve ulij bohu dobrému! Vyzunkni číši pramenského boha! PRVNÍ SLUHA uliv z žite dlouze pije; vtom se zarazí Ô bože dobrý, to je nápad tvůj, ne můj! DRUHÝ SLUHA Mluv, jaký nápad, prosím tě? 25 PRVNÍ SLUHA Jdi rychle dovnitř, než se probudí ten Paflagon, a věštby ukradni mu všecky! DRUHÝ SLUHA Dobrá! Mám vsak strach, by bůh ten dobrý se mi nestal zlobohem! Postaví konvici a odejde do domu PRVNÍ SLUHA pije z konvice A já si nyní přihnu z konve sám. Jak jen si mysl vínem zavlažím, hned případně a vtipně promluvím. DRUHÝ SLUHA se vraci s domu se svitkem papíru Ten Paflagon tam bzdí a chrápe tak, že jsem moh1 tajně svaté věštby vzít, co nejvíc hlídal. PRVNÍ SLUHA Hlavo důvtipná, sem s tím, ať zvím, co v nich! A nalij mi přec vína! Ukaž! Bere od prvního sluhy čilí a svitek Copak tam as je? Napije se a divá se do svitku Ó božské věštby! Číši, číši sem! DRUHÝ SLUHA znovu naliv Tuje! — Co praví věštba?,, PRVNÍ SLUHA vypiv nastavuje znovu Ještě ČÍŠ! 26 DRUHÝ SLUHA nalévá Hm, to tam stojí psáno: ještě číš? PRVNÍ SLUHA Ó proroku! Pije DRUHÝ SLUHA Co je? PRVNÍ SLUHA táž kra Sem novou číš! DRUHÝ SLUHA Ten prorok se často s číší obíral! PRVNÍ SLUHA Ha, bídný Paflagone, proto jsi tu věštbu hlídal, že ses o krk bál! DRUHÝ SLUHA Co je? PRVNÍ SLUHA Zde o něm čtu, jak zahyne. DRUHÝ SLUHA A jakpak? PRVNÍ SLUHA Jak? Ta věštba jasně dí, že se tu nejdřív zrodí koudelník, jenž bude prvý obec říditi. DRUHÝ SLUHA Toť jeden kramář. A co dále? Mluv! 27 PRVNÍ SLUHA A po něm následuje dobytkář. DRUHÝ SLUHA Dva kramáři! A čímpak ten má být! PRVNÍ SLUHA Má vládnout, než se zjeví větší lump, než byl on sám; pak ihned zahyne^ Neb na to přijde jirchář Paflagon, řvoun, dravec, s hlasem jako vodopád. DRUHÝ SLUHA Ten dobytkář měl tedy jirchářem být zničen? PRVNÍ SLUHA Ano. DRUHÝ SLUHA Běda, kde teď vzít jen jedinkého ještě kramáře, jenž by nás zbavil toho jircháře? PRVNÍ SLUHA Jest ještě jeden kramář, báječný! DRUHÝ SLUHA A který? PRVNÍ SLUHA Mám to říci? DRUHÝ SLUHA Probůh, mluv! 2S PRVNÍ SLUHA Nuž, jelitář ho odtud vyžene! DRUHÝ SLUHA Co, jelitář? Jak skvělé řemeslo! A kdepak toho muže najdeme? PRVNÍ SLUHA Nu, budem hledat. DRUHÝ SLUHA vyhliSeje Hle, tam na trh jde, jak bohem seslán! PRVNÍ SLUHA vyskočí Jelitáři, hej ty šťastný, drahý muži, holá, semj ó spáso města, spáso občanstva! JELITÁŘ přichází, nesa stolek se svými výrobky a ovííen střevy; za pasem má nuž Co je, co chcete? PRVNÍ SLUHA Sem pojd, nechať zvíš, jaks blažený a šťastný nä výsost! DRUHÝ SLUHA k prvnímu Ty, odejmi mu krám a vylož mu tu božskou věštbu! Já jdu do domu a Paflagona budu hlídati. Odejde s konvici a čili PRVNÍ SLUHA k jelitáři Nuž, napřed na zem slož své věcičky, a zemi úctu vzdej i bohům všem! 29 > : 1 Mi JELITÁŔ adloM stolek a klaní se Tak! Dále? PRVNÍ SLUHA Šťastný muži, boháči, jenžs dneska nic a zítra obrem budeš! Ó náčelníku Athén blažených! JELITÁR Hej, brachu, nač ten výsměch? Nech mě radš prát střeva, jitrnice prodávat! PRVNÍ SLUHA Ty blázne, jaká střeva? Ukazuje do ftlediítS Pohleď Settl, zde na ty rady lidstva! jelitár - , , ~ A co s tun r PRVNÍ SLUHA Těch pánem budeš všech, i tržiště a sněmu, přístavů, a zkopat smíš i radu, pozutínat hřebínky všem velitelům vojska našeho a zavřít je a na radnici zprznit! JELITÁR Co, já? PRVNÍ SLUHA Ty, ovšem! A to nevidíš tu ještě všecko! Vystup na svůj stůl — Jeliiáf ták učini a pohled od západu na východ a od severu k jihu kol a kol a viz těch ostrovů! 30 JELITÁR Už vidím vše. PRVNÍ SLUHA Což skladiště a lodi nákladní? JELITÁR I ty! PRVNÍ SLUHA Zdaž nejsi blažen na výsost? Ted ještě levým okem k Africe a druhým do Asie zašilhej — nu, vidíš? JELITÁR A když krk si vykroutím, jak budu blažen? PRVNÍ SLUHA Ne, ne, ne — to vše lze zakramařit! Slyš! Ukazuje svitek Zde yěgtba ^ že se máš pánem toho všeho stát! JELITÁR seskoSt se stolku E, nežvaň, prosím tebe! Jakpak mám se pánem stát, já sprostý jelitář!? PRVNÍ SLUHA Ba, právě proto se máš obrem stát, žes trhan z ulice a drzý chlap! JELITÁR Ne, já se k velkým věcem necítím. 31 PRVNÍ SLUHA polekaně ó běda! Pročpak by ses necítil? Toť skoro, jak by něco dobrého ti duši tížilo! Ty nejsi přec z tak zvané lepší třídy? jelitař n, , , „ Pambu chraň, jsem pouhý prosťák! PRVNÍ SLUHA Jaký šťastný los! . Jak skvělý talent pro politiku! JELITÁR Ba ne, můj brachu! Neznám zhola nic, leč psát a číst, a taky jen tak tak! PRVNÍ SLUHA Už to je škoda! Ani jen tak tak bys neměl něco umět! Vládnout lidu, to není přece pro vzdělance nic a muže ušlechtilé povahy, toť přece pro takové, jakos ty! Ať nepropaseš tedy hloupě to, co ti tu boží věštba nabízí! JELITÁR Co tedy praví věštba? PRVNÍ SLUHA _ ,. Báječné je zapletena v chytrou hádanku. Čte ze svitku „Až pak kožený sup, pták s křivými drápy, si chňapne do tlamy dlouhého draka a hloupého, pijáka krve, 32 nastane žal vší jirchářske omáčce u Paflagonů, avšak výrobcůmjelit bůh velikou uchystal slávu, aČIi snad nebudou chtít spíš jelita prodávat v trhu." JBLITÁ& A jak se mne to týká? Pouč mne! 'RVNÍ SLUHA Kožený SUp je tuhle - ukazuje tta dům - Paflagon. ELITÄR A co ty křivé drápy? PRVNÍ SLUHA Tím se míní, že loupí, krade, křivě ruce své. fELITÁR A nač ten drak? PRVNÍ SLUHA Toť zcela jasné přec! Je dlouhý drak —je dlouhé jelito; krev pije drak — krev pije jelito. A praví se, že drak si podrobit má koženého supa, nedá-li se arci řečmi dravce omámit. JELITAŘ VÍŠ, je to lichotivé! Jen se divím, jak to, že já bych lid moh* spravovat. PRVNÍ SLUHA Toť pouhá hračka: čiň, co činíš teď! &ež, rozsekávej, míchej vše a vším Aristofanes 3 33 jak dříve, když jsi jaternice cpal, a okořeň to žvástem kuchyňským! Máš jinak vše, co na lid působí, a trh byl tvoje škola. Zkrátka vše, co třeba k správě obce, všecko máš. Nuž, ověnči se, božstvu Hlouposti pak obětuj a pusť se do toho, bys Paflagona srazil do prachu! JELITÁR Nu dobrá, ale kdo mi pomůže v té mele? Bojí se ho boháči; a chudý lid —ten strachy před ním bzdí! PRVNÍ SLUHA Však je tu tisíc jezdců udatných! Těm leží v žaludku, a ochotně ti přispějí, a rovněž občané z tak zvané lepší třídy pomohou, a z obecenstva každý řádný muž, a s nimi já, a se mnou milý bůh! PAFLAGON vyběhne hlomozní z domu; jest ověnčen Ha, co tu provádíte? Běda vám! Že proti Lidu něco kujete, vy ničemové! Smrt vám, zkáza vám! Jelitůř utíká pryč PRVNÍ SLUHA za ním Hej, kampak běžíš? Počkej, šlechetný můj jelitáři, nezrazuj svou vlast! Volá za scénu Pomoc, pomoc, páni jezdci, urození rytíři, 34 kavalíři, vzácní páni! Rychle, rychle na pomoc! — Holá, jezdci se už blíží! Za scénou hluk; jelitář se vrací, jsa tlačen kupředu jezdci PRVNÍ SLUHA * jelitáři Brachu, skočme na něho! Vrhnou se spolu na paflagona a bijí ho. Jelitář k tomu užívá Í svých výrobku a střev. Na jeviítě vejde sbor jezdců SBOR jednotlivě Bij ho, bij ho, ničemníka, nenasytu, zloděje! Je to bídák, je to bídák, bídák, bídák tisíckrát! Jen mu nařež, prasť s ním o zem, zamíchej s ním, zatoč s ním, naplij na něj, zařvi na něj, roztrhej ho na cucky! Dotírají na Paflagona PAFLAGON uhýbaje ranám, do hlediště Dietáři, soudruhové, které živím křikem svým, pomoc, pomoc, přispějte mi proti rotě spiklenců! NÁČELNÍK SBORU hroze mu pěsti Zticha, zticha, sic ti vrazím do žaludku svoji pěst! PAFLAGON Obci! Lide! Moje břicho! Lítá zvěr mě rozsápe! 35 NÁČELNÍK SBORU Co, ty křičíš, jako vždycky křikem obec ovládáš? PAFLAGON Musím křičet, ničemové, bych vás zahnal na útěk! PRVNÍ SLUHA ukazuje na jelitáře Hola, chlape, tu je kdosi, kdo tě slavně překřičí, a co se tkne nestoudnosti, naráz tebe přetrumfne! náčelník sboru Dobrá, ať se spolu měří, kdo je větším sprosťákem! Bití ustane, jezdci zaujmou smlflivljH postaveni. Paflagon s jelitdfem ve středu proti sobě PAFLAGON ;' Ty jsi zloděj, kradeš střeva na svá bídná jelita! JELITÁŘ A tys ještě větší zloděj, cpeš si na radnici břich! PRVNÍ SLUHA Okrádá i svého pána, špižírnu mu vyžírá! PAFLAGON Pojděte, vy chlapi sprostí! 36 JELITÁŘ Pojdi ty, a třikrát pojdi! PAFLAGON Já tě překřičím svým křikem. JELITÁŘ Já tě zase přeřvu řevem. PAFLAGON Osočím tě z velezrady. JELITÁŘ Jako psu ti záda zmlátím. PAFLAGON Roztrhám tě, jak jen mukneš. JELITÁŘ Podělám tě, jak jen cekneš. SBOR zpívá Jsi hňup a hnusný drzý chlap a křikloun! Plníš celou zem svým řvaním, plníš celý sněm a všechny síně, každý kout. Ty šťourale, tys všechen kal a bahno v městě rozrýpal a uřvals celé Athény a poplatků jsi dravý žrout. PAFLAGON Já puknu zlostí! 37 PRVNÍ SLUHA Kéž by bůh ta slova tvoje slyšel! PAFLAGON ft jelitdři Já skočím na tebe jak drak a vyškrabu ti oči. JELITÁŘ A já ti nacpu zadnici, že bude z ní pak krvák. PAFLAGON Já za zadek tě popadnu a vyhodím tě z domu. PRVNÍ SLUHA I hrome, vyhoď taky mne, až s ním se budeš tahat! SBOR zpívá jako dříve Hned jaks tu začal v obci rýt, tys projevoval nestoudnost, štít řečníků, těch lumpů ctnost. V té byla moc a síla tvá! A o tu ty ses opíral, když cizince jsi vydíral! Však tenhle kramář, dá-li bůh, tě ničemností překoná. PAFLAGON k jelháři Ha, do kozelce svážu tě! 38 JELITÁŘ Já udám, že jsi zbabělec. PAFLAGON Já za uši tě přibiju. JELITÁŘ Já do jelit tě rozsekám. PAFLAGON Já celého tě oškubám. JELITÁŘ hrozí tnu nožem A já tě, chlape, vyřežu! PRVNÍ SLUHA A hrome, kolík do huby mu strčíme jak praseti a uříznem té potvoře ten jeho jazyk zlolajný! SBOR jednotlivě Hoj, bravo, bravo! Výborně! Ha, jaký zápal! Jaký vtip! A jaká drzost! Nestoudnost! Jen udeř naň a doraz ho! PAFLAGON ustupuje Dokud ještě žije rada, Lid pak celý zjančený tuhle v domě blbé sedí, pranic se vás neleknu! Hned na radnici běžím oznámit to vaše spiknutí a ty — - hrou! jelitdři - Se těš ! Odběhne 39 NÁČELNÍK SBORU k jelitáři Co teď, co počneš, jakýpak máš plán? Jdi za ním, rychle na radnici běž, ať nám tam neuškodí křikem svým! JELITÁR Hned půjdu, ale dřív tu odložím svůj nůž a střeva, co mám na sobě. Odkládá vle na stolek; ten pak dá stranou PRVNÍ SLUHA bere z jeho vlci laj Zde tímto lojem potři sobě šíj, bys mohl uklouznouti pomluvám! Natírá mu íljt JELITAŘ Máš pravdu — ty jsi dobrý cvičltel. PRVNÍ SLUHA A tuhle spolkni kousek Česneku! JELITÁŘ Nač to? PRVNÍ SLUHA Bys mohl lépe bojovat, jak kohout, když je krmen česnekem! — Jelitáf sni česnek A teď si pospěš už! A pamatuj: ať škubeš, kloveš, trháš hřebínky! A vrať se, až mu lalok ukousneš! Jelitáf oäbíhne sa Paflagonem . První sluha odejde do domu 40 NÁČELNÍK SBORU za jelitáfem Jdi sbohem, jdi sbohem, a plný ať zdar tvůj provází krok, a touhy mé splň! Pak vrať se zas k nám, jako vítěz se vrať a obsypán věnci a květy! Sbor, maje náčelníka ve svém středu, postoupl v polokruhu směrem k hledišti NÁČELNÍK SBORU do hlediM A vy teď obraťte pozornost k nám a na naše anapesty! Kdyby z dřívějších básníků veselých her byl některý nutil nás k tomu, bychom mimo svou úlohu předstoupli sem a mluvili do obecenstva, byl sotva by dosáhl od nás té cti; náš básník však hoden je toho. Máť v záští tytéž lidi co my, má odvahu mluviti pravdu a statečně potírá řvoucí tu saň, jež soptí síru a oheň. I praví, že leckdo se setkává s ním a vysloví nejednou podiv a pátrá, čím to, že pod jménem svým teď teprv sem na scénu přišel. Nuž, básník nám přikázal, abychom zde vše řekli. Vzkazuje tudíž, že ho k váhání nevedl nerozum snad, ó nikoli! Ale on myslil, že napsat a provésti veselou hru je nadevše pracné a těžké. Co lidí to zkusilo mistry se stát, však zdar byl nemnohým popřán! 41 Též povahu vaši už dávno prý zná: že se mění jak počasí v roce, že se zříkáte dřívějších básníků vždy, jak začne je opřádat stáří. Ví dobře, co Magneta postihlo zde, když hlava mu začala bělet, jenž nejvíce vítězství ze soků všech si vydobyl divadly svými. Ač všemožné zvuky vámpředváděl v nich, hru na loutnu, šumění křídel a lydské tance i žlabatek sbor, i zelení žabí se oděl, přec omrzel. Nakonec když už byl stár — oč jiný za mlada býval l — byl na stará kolena vypískán zde, byv překonán v komických žertech. Pak vzpomíná básníka Kratina též, jenž slynul kdys velikou slávou, když rovinou Širou se valil jak proud a strhoval základy její a platany, duby i soupeře své rval z kořen a odnášel dravě. Jen písněmi jeho kdys každý zněl kvas — té obliby dosáhl kdysi l Když teď ho však vidíte blábolit tak a žvástati, nemáte soucit: ba, z loutny mu kolíky vypadly již a v strunách zvuku už není, když nástroj popukal ve spárech všech. I vlekl se kolem ten stařec jak Konnos, s uvadlým vínkem svým a žízní napolo mrtev, ač pro svá dřívější vítězství měl být uctíván v radnici — pitím, 42 a nežvanit zde — spíš měl se tu skvít hned u kněze Dionysova! A Krates? Co rozmarů zakusil zde a potupných ústrků od vás! On sytil vás domáckou snídaní jen a tak vás posílal domů, když v čistých svých ústech rozžvýkal vám své rozmilé nápady vtipné. Ten jediný držel se na scéně zde, ať vítězil anebo padal. Nuž, z obavy před tím otálel vždy náš básník a mimoto říkal, že nejprve třeba se veslařem stát, než zkusíš kormidlo řídit; když odbyl sis veslařství, hlídej příď a zkoumej vanutí větrů a teprve pak řiď vlastní svou loď! A pro tyto důvody všechny, i proto, že skromně si vedl a sem se nevřítil s hloupými tlachy, mu spusťte pak ryčného potlesku bouř a slavnostní lenajský pokSik mu provoďte námořnímpozdravemsvým, by básník odcházel radosti pln, když sklidil tu zdar, a s jasnou, zářící tváří! SBOR se seskupí k tanci; zpívá a vážní tanči Ty vladaři moří a ctiteli koní, jichž bujným rzaním se těšíváš rád i tepotem podkov, jež o půdu zvoní, ó pohlédni v milosti na náš stát! 43 Ty miluješ úsilí jinochů hbitých, když na vozech provodí závodní rej; ty chráníš nám koráby na vlnách lítých: ó Poseidone, své lásky nám přej! Sbor zaujme ptlvodní postavení holém náčelníka smírem do klediM NÁČELNÍK SBORU k obecenstvu Chceme velebit své předky, muže, kteří byli vždy hodni vlasti své i roucha Palladina svatého! Vítězili v pěších bitvách, vítězili na vlnách řadami svých Četných lodí, a tak proslavili vlast. Neboť nikdo nepřátele, . jak je spatřil před sebou, nepočítal; jeho srdce stalo se mu Štítem hned! Upadl-Ii někdy někdo ha bok v zápase, hned vstal? střásl prach a zapíral pak, že to vůbec nebyl pád, a hned zápolil zas dále. Žádný velitel nebyl by žádal nějakého chlapa o výživu v radnici. Ale teď, když nedostanou výživy a čestných míst, nechtějí už bojovati. My však chceme statečně zdarma brániti své obce a svých bohů domácích. Za to nežádáme pranic, leda toto jediné: 44 až zas jednou bude pokoj, < až ty boje skončíme, popřejte nám delších vlasů a víc péče o krásu! SBOR jako dfive zpívá a tančí ó Pallado mocná, ó strážkyne vlasti, ty pečuješ o naši přesvatou zem, jež vyniká nad jiné země svou mocí i slávou pěvců: ó zavítej sem! Přijď s vítěznou Nikou, jež našemu voji vždy na čele kráčí a rozsévá děs! ó Pallado, slyš nás: jsme poddaní tvoji, a dříve-lis pomohla, pomoz i dnes! NÁČELNÍK SBORU v původním postaveni Ještě chceme s chválou říci to, co víme o koních. Zaslouží si této chvály, neboť s námi provedli velmi mnohá dobrodružství, útoky a zápasy. Nedivíme se však příliš jejich činům na souši, jako tomu, jak se hnali na prevozní lodice, nakoupivše polních misek, česneku a cibule. Pak se uchopili vesel jak my lidé, do vln je zabořili s bujným rzaním: „Hurá, hip! Tak zaber už! 45 Rychle k dílu! Go to děláš? Vesluj čile, vraníku!" Vyskočili do Korinta. NejmladSi si kopyty hrabali pak lože v zemi, stelivo si sháněli. Nemajíce sladký jetel, na břehu neb v hlubinách chytali si mořské raky, těmi pak se živili, takže z korintských těch raků jeden prý si posteskl: „To je hrůza, Poseidone! Nemohu ni v hlubinách ani na zemi ni v moři před jezdci se zachránit!" Navrací se jelitáff sbor se rozestoupí NÁČELNÍK SBORU kjelitáři ó nejdražší a nejnádhernější náš junáku, ach, jakou starost jsme tu měli, cos byl vzdálen, o tebe I A nyní, když jsi přišel šťastně zpět, nám vyjev, jak tvůj zápas dopadl! JELITÁR Jak jinak, nežli že jsem zvítězil? SBOR jednotlivci Juch hejsasa hej! juch hejsasa hej! Tak vyprávěj honem! Povídej! Mluv! 46 jJBLITÁR Ba, však to stojí za poslechnutí! Tak: hnal jsem se mu v patách napořád až do radnice. On tam hromoval íy: as soptil celé skály na jezdce a dokazoval, že jsou spiklenci. Tím lživým chrástem přecpal radu tak, í; že koukal každý jako kakabus a vraštil čelo. Já, když jsem to viděl, jak rada přijímá ty jeho lži a nechává se klamat šalbami, řku k sobě: „Ó vy Hlupství bůžkové, í ó Pitomosti, Lsti a Podvode, ó Nestoudnosti, podlá Drzosti, ó Trhu, který jsi mě vychoval, • když jsem byl klukem, přispějte mi teď a dejte smělost, jazyk obratný a drzou hubu!" Co tak mudrujú, kýs prasák trumfnul po mé pravici jak hrom. To bylo dobré znamení! Já skočím přes zábradlí mezi radu, chřtán otevřu a zařvu: „Rado, slyš, mám dobré zprávy, a tu blahou zvěst vám první oznamujú: sardele jsou lacinější! Jářku, od těch Čas, co zuří vojna, nikdy nebylo je možno mít tak levně jako dnes!" Tu ihned všichni rozjasnili tvář a rozhodli se za tu blahou zvěst mě ověnčit a všichni tleskali a huby měli celé dokořán. Tu chápal Paflagon, že prohrává, a běsnil vztekle, křičel sem a tam .'•■■'■• a žvanil, ale všichni vstávali 47 a rámusili k vůli sardelím, a strážníci ho vlekli z rady ven. On prosil, aby chvilku počkali a vyposlechli posla ze Sparty, že přišel ujednati příměří. Tu vzkřikli všichni jako jeden muž: „Co příměří, ty hňupe? Ejhle, teď, když vědí, že jsou u nás sardele tak levné! Nepotřebujeme mír, chcem válku! Ať se válka vleče dál!" A řvali, aby schůzi skončili, a utíkali, kudy to jen šlo. Tu jsem je všechny předběh* do trhu a skoupil jsem tam všechen koriandr; ten jsem pak dával zdarma každému, kdo nemoh* dostat nic k těm sardelím. I chválili mě za to náramně a hrozně žasli. Nu, a konec všeho: že jsem jim koupil za groš koření, mám celou radu v hrsti. Vyhráno! SBOR jednotlivci Sláva ti, hrdino! Hádněs to provedl! To byla krásná lest! Pěkněs ho oholil! NÁČELNÍK SBORU Ale teď pozor, bys obstál i dále! My budem při tobě, spoléhej na nás! JELITAŘ vyhlížeje I vida, tam se valí Pafiagon jak dravá vlna! Běsní, jak by mě chtěl spolknout! Zuří! To j e vztek, hu, hu! 48 PAFLAGON se pfiSene k jeíitáři Ty chlape, jestli já tě nezničím, ač zbyl-H ještě ve mně štipec lži a klamu, chci se raděj propadnout! JELITÁR Ty hrozby tvé mi radost působí a tvoje chvásty smích! Hoj, chce se mi tak zakokrhat, je mi do skoku! Poskakuje PAFLAGON Ha, nemysli si, žes mě u rady dnes přebil! Pojďme před Lid! JEL1TÁŘ Pročpak ne ? I vida, pojďme! Nic nás nedrží. Jdou ke dveflm domu a buSi na ně PAFLAGON Pojď sem, ó Lide! JELITÁR . , Holá, tatíčku, pojď sem! PAFLAGON Ó Lidečku můj rozmilý! LID vyhlédne ze dvefi Kdo to tu křičí? Marš mi od prahu! PAFLAGON Pojď ven, ať vidíš, jak mi ubližují! Aristofanei 4 49 LID vyjde v oiumélém Saté A kdo ti křivdí, Paflagone? PAFLAGON ukazuje Zde ten chlap a tihle výrostci! LID A proč? PAFLAGON Že tě mám rád! Že jsem tvým milencem! LID k jelitdři Kdo jsi? JELITÁŘ ukazuje na Pafiagona Jsem jeho sok. A mám tě rád, už dávno, dávno.ti chci prospívat, a se mnou — ukazuje na jezdce — mnoho dobrých chlapíků; a on nám brání, nezmůžeme nic! Tys jako jedna třída chtivých žen: těch, kdo jsou řádní, nechceš vyslyšet, a všelijakým ševcům, lampářům a jirchářům se s chutí poddáváš. PAFLAGON Vždyť činím Lidu dobře! JELITÁŘ Pověz, jak? PAFLAGON Když v Pylu mřeli strachy velitelé, já vyplul tam a zajal Sparťany. 50 JELITÁŘ Toť jako kdybych na procházku šel a ukrad* někde mísu s pečínkou! PAFLAGON Ó Lide, rychle svolej valný sněm, bys poznal, kdo z nás dvou ti přeje víc, a pak se usnes toho míti rád! JELITÁŘ Ba, to se usnes, jen ne ve sněmu! LID Mně nelze o tom jinde rozhodnout; jen přijďte na sněm, tam vás vyslechnu. Lid a Paflagon odejdou do domu JELITÁft Ouvé, jsem ztracen! Ach, já ubožák! Ten děda, dokud sedí za pecí, má ze všech lidí nejvíc rozumu; a sotva do sněmu si zasedne, tu čumí jako tele na vrata! SBOR jednotlivci Nic nezoufej! Napni jen plachty svých lží a kliček a pletich a výmyslů lstných, a zvítězíš! Pozor však! Je jako had a dovede vyklouznout nakonec vždy i z největších nesnází! Nedej se zmást, bud prudký a první dej ránu! Ruch ve sboru, sa nlho nikdo přinese z domu jeíitdři vích kterých potom potřebuje. Pak se sbor rozestoupí. Vpravo od domu se objeví Ltd: sedl na nízké skále, představující athénské snintoviStĚ Pnyx. Paflagon stojí u ného; na druhou stranu si stoupne jelitář, jemuž podává vlci jeden člen sboru 51 PAFLAGON BucT pozdraven, Lide, na stolci svém a poslyš mne: miluji tebe! A mám-li tě v zášti a nebráním-li já jediný prospěchu tvého, chci pojit, chci na cucky roztrhán být a v řemeny rozkrájen celý! JELITÁfi. A jestli, ó Lide, tě j á nemám rád, pak rozsekán na droboulinko a uvařen do jelit nacpat se dám. A nechceš-li tomu snad věřit, ať na tomhle stolku jsem rozetřen hned i s Česnekem, solí a pepřem! PAFLAGON ó Lide, zda může tě víc než já zde milovat některý občan? Hle, už jako radní míval jsem vždy v tvé pokladně nejvíce peněz, to tím, že jsem z každého ssál a tyl a každého kroutil a škrtil a na zájmy občanů nedal jsem nic, jen tobě se zavděčit chtěje! JELITA& Ó Lide, a tím se ti chlubí? Toť nic! To dovedu pro tebe taky! Ale mohu ti dokázat, jak tě má rád a jak je ti nakloněn. Pohled! Tys bojoval s Peršany za naši vlast svým mečem u Marathona 52 a slavným vítězstvím vymohls nám, že můžeme hubami mlátit; a ejhle, jemu to nevadí nic, že na tvrdé skále tu dřepíš! Ale já jsem ti polštářek ušil — tu je! Nuž povstaň a sedni si měkce! Podlost Lidu pod zadnici poJítdřek Tvůj zadek se naseděl na tvrdém dost, kdyžs bojoval u Salaminy! LID Kdo, člověče, jsi? Snad potomek těch, kdo skáceli tyrany s trůnu? Toť opravdu od tebe šlechetný čin, jenž svědčí, žes přítelem Lidu! PAFLAGON ó bozi, tak titěrná lichotka jen, a za to hned taková přízeň! JELITÁŘ Když tys naň Učíval, často jsi jej Í na menší vnadidlo lapil. Ty piješ mu krev a občany dřeš a loupíš a úplatky bereš a okrádáš Lid, sám žiješ jak král a nejlepší sousta mu zhltneš a mámíš ho, aby ses přítelem zdál, a zatím jsi horší než dravec! PAFLAGON Ha, není to hrozné, ó Lide, ta řeč, co musím tu od něho slyšet, jen proto, že miluji tebe? 53 a nech si své Štěkání sprosté! Jak dlouhý Čas jsi mě Šálil a dřel, a já o tom nevěděl pranic! 3ELITÁŘ Ten prohnaný ničema, Lidečku můj, se hanebných kousků natropil již! Tak kdykoli zíváš, vytrhne vždy z tvých účtů list a zhltne jej hned. A nabírá oběma rukama rád z tvých obecních peněz jak z mísy. PAFLAGON Jen příliš nejásej! Usvědčím tě, žes ukradl třicet tisíc — ty, ty! JELITÁŘ Nač třískáš naplocho do vody jen? Jak opatruješ athénský lid? Co nejbídněji! Já dokáží ti, sic nechci být živ — to Demeter věz! žes od Mytilenských čtyřicet min vzal darem, ne-H snad více í SBOR jednotlivci Ó výtečný muži, zjevil ses tu jak spása převelká pro celý svět! Jak obratný jazyk! Jen útoč tak dál: budeš největší z Řeků, té obce jsa pán i spojenců, budeš-li trojzubec mít. Jen třes jím, a vyděláš mnoho! 54 NÁČELNÍK SBORU ukazuje na Paflagona A toho chlapa nepouštěj, když se ti dal zač chytit! Vždyť ty ho snadno udoláš, když takové máš* plíce. PAFLAGON * Lidu Ty bloude, nedbej toho nic l Buď jist, že nenalezneš Tak oddaného přítele jak mne! Jen já jsem zkrotil zde v obci všechny spiklence, a sebemenší hnutí mé pozornosti neušlo; já ihned spustil pokřik. JELITÁfc Tos jednal jako rybáři: chtěls v kalných lovit vodách j Však odpověz mi najedno: Tys prodal tolik koží, a jestlipak jsi někdy dal kus kůže na podrážky zde Lidu, když ho máš tak rád? LID Chraň bůh, to nedal nikdy! JELITÁŘ podává Lidu střevíce Tak vidíš tedy, jaký je! A podívej se na mne: já jsem ti koupil střevíce a dávám ti je darem! S5 LID přijímá a dává si odjelitáře obouti střevíce na nohy Aj, ze všech tvorů, které znám, ty nejlíp s Lidem smýšlíš! Jsi přítel obce největší, jsi přítel i mých nohou. PAFLAGON * Lidu Oh, to je vskutku úžasné, co dokáže pár křápů! A na mne jsi už zapomněl, jak věrně jsem ti sloužil? JELITÁft I hleďme, to je služebník! Tys jistě dobře videi, že stařec nemá na sebe kus pořádného šatstva, ač byla zima hezky zlá; a tys mü nevěnoval ni kousek cáru. Ale já — — k Lidu* podávaje mu chiton — ti dávám tuhle kytli! LID si ji prohlíši Nu, to je přece skvělý dar! Hle, na takový nápad ni Themistokles nepřišel, a jaký to byl chlapík! PAFLAGON kjelitáři Ne, v lichocení předstihnout mne nesmíš, chlape bídný! Strhne se sebe pléíí a vhodí jej na Lid Zde tento plášť ti obléknu, a ty - * jeiitáH - si pukni vztekem l 56 L D odhazuje pláii Fuj, hrome! Táhneš k ďasu s tím! Vždyť smrdí hnusně koží! jelitAř On dal jej schválně na tebe, by zadusil tě smradem. PAFLAGON Ha, s takým tlachem špinavým jdeš na mne, ničemníku? JELITAŘ Mne věštba boží kázala, bych překonal tě žvástem! PAFLAGON To nesmíš! — Lide, slyš můj slib: ty nehneš ani prstem, a přece si máš vyzunknout svou denní sklínku — diet! JELITÁ& podává Lidu , Na, tu máš masti kelímek: je dobrá na puchýře. PAFLAGON ho odstrkuje Já šediny ti vytrhám a učiním tě mladým. JELITÁR ho odstrkuje Tu vezmi pírko zaječí, tím vytírej si oči! 57 PAFLAGON ho odstrkuje Rač, Lide, když se vysmrkáš, se o mou hlavu otřít! JELITÁŘ Ne, o mou spíš! PAFLAGON Ne, o mou račl odstrkuji« NÁČELNÍK SBORU ukazuje na Pafiagom Ha, v tom to vře! Už dost, už dost, sic překypíš, a bude zle! LID ukazuje najelitáře Jsem pevně přesvědčen, že tento muž je znamenitý občan, jakého tu dávno v naší obci nebylo. Tys, Paflagone říkal: „Mám tě rád" — a zatíms dráždil stále jen můj hněv. Teď navrať hezky prsten, nebudeš už u mne správcem! PAFLAGON mu podává prsten • Tu máš! Ale věz, když mne svým správcem býti nenecháš, pak přijde jiný, ještě větší lump. LID k jelitáfi, podávaje mu prsten , Zde vezmi a buóľ u mne správcem ty! Chci se ti zcela svěřit, a ty veď mne starce, dej mi novou výchovu! PAFLAGON Ach, sečkej ještě! Chci tě nakrmit, jak vždy jsem činil, zdarma ječmenem. 58 LID Dej s ječmenem mi pokoj! Kolikrát jsem byl už tebou bídně oklamán! PAFLAGON Máš dostat mouku jemně umletou! JELITÁŘ A já tě uctím pěknou pečínkou a koláčky. Jen jíst a jíst máš teď! LID Tak dobrá, počkám, pospěšte si s tím! Kdo z vás mě nyní lépe obslouží, ten bude řídit sněmu otěže. PAFLAGON miři do domu Já půjdu dovnitř první. JELITÁŘ ho odstrkuje Ne, já dřív! Vběhnou do domu NÁČELNÍK SBORU Ó Lide, máš krásnou moc! Všecko se před tebou klaní, všecko se před tebou třese v bázni jak před samovládcem. Ale jsi přístupen svodům, těšíš se z lichotek planých, snadno se necháváš klamat. Na ty, kdo sypou ti frází, s obdivem otvíráš hubu, a rozum tvůj v dáli kdes bloudí. 59 LID Jste zelená ještě mlád, jestliže myslíte o mne, že snad jsem na hlavu padlý. Dělám se schválně tak hloupým! Rád se nechávám krmit tak jako děťátko malé, za svého správce si vždycky jednoho zloděje živím; když pak se dosyta nacpe, já zdvihnu si jej a zmlátím. NÁČELNÍK SBORU A vedeš si správně, věř, jevíš-li takovou chytrost, báječnou, jak nám tu říkáš, v jednání s takovou cháskou, krmíŠ-li tuhlety lidi — — ukazuje na obecenstvo — tak jako obětní žertvy ve sněmu; máš-li pak někdy o dobrý zákusek nouzi, toho, kdo nejtlustší ze všech, si zabiješ pěkně a slupneš. LID A hleďte, zda neumím podvádět obratně lidi, kteří se za chytré mají, chytře se zdají mě klamat! Dívám se na všechny stále, vidím je všechny, jak kradou, tvářím se všakj že to nevím. Potom jim do jíchu vrazím 60 procesní sondu, a musí, co nakradli, vyvrhnout zase. Paflagon vychází z domu nesa židli a zakrytý plný koš; za nim jelitář s košem téměř prázdným. Předbíhají se PAFLAGON Jdeš ke všem ďasům! JELITÁŘ ho porazí Ničemo, spíš ty! PAFLAGON jako by si byl schválně sedl Ó Lide, sedím tady dávno už, jsa hotov posloužit ti ochotně. JELITÁŘ rychle usedne vedle něho A já už pradávno a prapradávno už a praprapradavno, přeprapradávno už! LID mrzutě A já tu čekám praprapradavno už a kinu vám tu přeprapradávno už! Sem s tím! Ať zkusím — Jelitář a Paflagon vyskočí a ve snaz$ předstihnouti se překáží jeden druhému JELITÁŘ "I } Nepředbíhej mne! PAFLAGON J LID Hm, bud se dneska od nich poměju jak bozi, nebo budu umačkán. PAFLAGON uniknuv jelitáři Hle, já ti nesu křeslo dřív než on! 61 JELITÁŘ mezitím rychle smete něco výrobků se svého stolku do koíe a na sem, popadne prázdný stolek a nese jej Lidu Vsak stolek ne — ten já zas nesu dřív! Vybírají oba věci ze svých koíů a předkládají je Lidu PAFLAGON Na, tu ti nesu chutný chlebíček, je z jemné pylské mouky uhněten! JELITÁŘ podávaje velkou dřevinou lžíci A já ti nesu lžičku pěknoučkou, tu vyřezala sama Athéna! PAFLAGON Já krásně žlutou kaši hrachovou a k tomu uzenáče s jikrami. JELITÁŘ Já uvařené maso s omáčkou a dršťky, droby s porcí tlačenky. PAFLAGON Já dále znamenitou topinku. JELITÁŘ A já zas doušek vínka starého. PAFLAGON Zde kousek máslového koláče. JELITÁŘ A já ti celý koláč předkládám! PAFLAGON Však zajíce mu nedáš, jako já! 62 i JELITÁŘ:* sobě Ouvé, kde sehnat honem zajíce? PAFLAGON Škodolibě . HeČ, vidíš, proklatče! \ JBLÍTÁŘ toho nedbá, vyklízí stranou Eh, málo dbám! Tam pro mne přicházejí — [ PAFLAGON chvatně £-•'_ Kdo sem jde? JELITÁŘ Houf poslů s vaky zlata! PAFLAGON položí zajíce do Me Kde jsou, kde? JELITÁŘ se chystá jíti domnělým poslům vstříc Co tobě po tom? Nech je pěkně mně! Paflagon ho předběhne. ZatimjeUtář rychle přiskoěí k jeho koSi, zmocní se zajíce a předkládá ka Lidu JELITÁŘ Ó Lidečku, hlě, tu máš zajíčBa! PAFLAGON se vrací Ouvé! já chudák! Tys mě okradl! A já ho chytil, já ho upekl! tib Jdi k ďasu! Kdo ho podal, tomu dík! PAFLAGON Ouvé, ouvé! Jsem přenestydatěn! 63 JELITAŘ A Z-iVřtí Tak rozhodni už Lide, kdo z nás víc má zásluh o tebe a o tvůj břich! LID Jak mohu o vás správně rozhodnout, bych se zdál dobrým soudcem divákům? JELITAŘ důvěrng Slyš, co ti povím! Vezmi ztichoučka koš můj a podívej se, co je v něm, i jeho; potom správně rozsoudíš. LID vstane a jde se podívat do kole jelitáfova Tak ukaž, co je v tvém? Je prázdný, hleď! Já předložil ti všecko, co jsem měl. LID Ba, ten koš smýšlí s lidem poctivě! JELITAŘ A jdi se kouknout k Paflagonovi! Lid nahliši do Paflagonova kote Nu, vidíš? LID Hrome! Co tu lahůdek! A jakou spoustu toho koláče si schoval sám — a mně dal ždibínek! jelitář A takhle ti to prováděl i dřív! Co dostal, z toho ti dal sousto jen a sobe větší díly předkládal. 64 LID k Paflagonovi, posadiv se zase Ty chlape, taks mě klamal, okrádal? A já ti dával dary, já tě věnčil! PAFLAGON Já kradl vždy jen v prospěch obecní. LID Hned dolů s věncem, af jím ozdobím zde toho! JELITÁŘ se na ního sápe Hned s ním dolů, padouchu! PAFLAGON Ne, posečkej! Znám jednu věštbu z Delf, ta praví, kým mám býti přemožen. JELITAŘ Ta věštba dozajista míní mne. PAFLAGON Však vyzkoumám dřív všechny příznaky, zda se ta věštba hodí na tebe. ^ A především se táži: do jaké jsi chodil školy ještě jako kluk? JELITAŘ Mně byly školou facky na jatkách. PAFLAGON Co? Pateticky paroduje Ach, ta věštba drásá srdce mé! — Nu budiž! A co ses v tělocviku naučil? Aristofanes S 65 JELITÁŘ Krást, drze hledět, křivě přísahat. PAFLAGON pateticky Ó Apollone, co mi učiníš! — Cos provozoval, když jsi dospěl v muže? JELITÁŘ Já jelitařil, dělal pasáka. PAFLAGON pateticky Já nešťastník! Jsem pouhopouhé nic! Mne drží už jen nitka naděje! — Jen to mi ještě řekni: Prodávals jelita na trhu či u brány? JELITÁŘ Vždy u brány, vždy na předměstí jen! PAFLAGON Ó běda! Boží hlas se vyplnil! Snímá s hlavý vSnec Můj vínku, sbohem! Nerad, nerad jen se s tebou loučím. Jiný má tě mít, ne větší zloděj, ale šťastnější. Lid bere od Paflagona vSnec a ověnči jelitáře JELITÁŘ vzhllži k nebi Ó řecký Die, tvé to vítězství! NÁČELNÍK SBORU A nezapomeň, kdo ti pomohl, že skrze nás ses dneska mužem stal! BůvlrtlS A mne svým tajemníkem udělej! 66 LID kjelitáři A mně rci, jak se zoveš? JELITÁŘ Trhoslav, že jsem se hubou v trhu slavným stal. LID Nuž, Trhoslavovi se svěřuji a Paflagona dávám v jeho moc! JELITÁŘ A já ti budu, Lide, krásně sloužit, že jistě řekneš: „To je přece muž! Tak řádného jsme dosud neměli zde za správce v těch našich Řvathénách!" Lid ajelitái odcházejí do domu; sluhové za nimi odklidí stolek. Paflagon stoji zdrcen stranou SBOR zpívá Radostný svite šťastného, šťastného dne, jenžs zaplanul slavně nad naší ztýranou zemí, probudils k životu Athény svobodné a srdcés nám naplnil blahými nadějemi! Dal jsi nám vítězství, dal jsi nám víru a klid, moc klamu jsi zvrátil, trůn lži jsi rozbořil kletý, poznání světlem jsi osvítil svedený Lid: zas rozkvetou Athény, věnčené fial květy! Vrací se, vrací se minulé slávy čas! Jak předkové naši, hodní té země krásné, chcemzvednoutsvékopí, před nímžse barbar třas*, a bojovat za vlast a za její bytí Šťastné^ za blaho občanů, za chrámy bohů svých. 67 Ó nejvyšší Die a Athéno, mocná paní, dejte nám sílu do paží mladistvých a po slavném vítězství mír a požehnání! Z domu vychází jelitéř JELITÁŘ Buď posvátné ticho, zamkněte již svá ústa! Nechť umlknou svědci a veškeré soudy nechť zavřeny jsou, v nichž občané zálibu mají, a nad novým štěstím jásavý zpěv nechť zapěje divadlo celé! NÁČELNÍK SBORU Ö světlo posvátných Athén, ó slyš, ty ostrovů ochránce spásný, nuž, pověz, jakou máš radostnou zvěst, bychom plnili ulice dýmem? JELITÁŘ Já v kouzelném kotlu jsem převařil Lid a z oškliyce učinil krásným. NÁČELNÍK SBORU A kdepak je nyní, smím-li se ptát, ó tvůrce myšlenek skvělých? JELITÁŘ On bydlí v bývalých Athénách zas, jež věnec z fialek zdobí. NÁČELNÍK SBORU A smíme ho uvidět? Jaký teď je a jaký má na sobě ústroj? 68 JELITÁŘ Je takový, jako když s Arísteidem a Miltiadem kdys jídal. Hned spatříte jej — už zaskřípal čep — a brána se otvírá, vizte! Nuž zavýskni, zajásej radostně vše! Hle, bývalé Athény slavné a obdivu hodné, jež velebí zpěv, se zjevují, Lidu to sídlo! NÁČELNÍK SBORU Ó Athény, fial jež zdobí květ, vy skvělé, závistí hodné, ó přijměte toho, jenž Řeků všech i této země je pánem! Z domu vychází Lid, omládlý, v slavnostním starodávném rouSe. Za nim jeden ze sluhů, jenš nese jiné roucho JELITÁŘ Zde vidíte jej jak za dávných dob! Má ve vlasech cikádu zpěynou a nepáchne špínou ulic: jen mír a myrhu je cítiti z něho. NÁČELNÍK SBORU Buď pozdraven, vladaři Řeků, buď zdráv! My všichni se radujem s tebou. Hle, takto jsi hoden otčiny své i vítězství u Marathonu! LID kjelitáfovi ó drahýTrhoslave, predstúp blíž! Jak jsem ti vděčen, žes mě, omladil! 69 JELITÁŘ Vždyť ani nevíš, jakýs býval dřív, jaks jednal, ubožáku! Kdyby sis byl toho vědom, zbožňoval bys mne! LID skrouiení A jak jsem jednal, jaký býval, mluv! JELITÁŘ Když někdo ve sněmu tě oslovil: „Ó Lide, miluji tě, mám tě rád, já jediný se starám o tebe a radím k tvému dobru —", stačila ta krátká řeč, a hneds byl celý pryč a vztyčils pyšně hlavu vzhůru. LID Já? lEUXktí přikyvuje A on tě oklamal a ztratil se! LID Co pravíš? Tak se mnou jednali, a já byl slep? JELITÁŘ přikyvuje Ba, uši tvé se roztahovaly a stahovaly jako slunečník. LID Tak stár jsem byl a tak jsem zpitoměl? JELITÁŘ přikyvuje A vždy když mluvili dva řečníci, z nichž jeden radil lodi stavěti 70 a druhý zase všechny peníze dát lidu na diety sněmovní a porotní, tu vždycky druhého jsi nechal zvítěziti nad prvním. Co skláníš hlavu? Jenom pěkně stůj! LID Ach, je mi stydno, jak jsem chyboval! JELITÁŘ Ty nejsi přec tím vinen, netrap se: jsou vinni ti, kdo tě tak šálili. LID Já bloudil dlouho, klamat jsem se dal a zestárl jsem v podvodu a lsti a prospěchářství. Tys mě omladil a krásným učinil, jak jsem byl dřív. Ó jak jsem šťasten, že se vracejí dni mého mládí, doba slávy mé! Jelitář mu podá židli, Lid usedne JELITÁŘ Co řekneš teprv, až ti-předvedu tvé Smlouvy míru! vou do domu Smlouvy, rychle sem! Z domu vystoupí níkolik dívek LID Óh, ty jsou krásné, Die přemocný! KjelitáH Rci, smím je ihned 1 e k t i fikovat? A jaks k nim přišel? JELITÁŘ - Bídný Parlagon je skrýval, aby ses k nim nedostal. 71 A já ti je ted dávám t vezmi je a jdi se s nimi kochat na venkov! LID A jak chceš Paflagona potrestat, že natropil mi tolik zlého? JELITÁŘ Jak? Nechť převezme teď moje řemeslo: ať jelitaří sám kdes v předměstí, psí maso míchá s masem osličím a zpit se handrkuje s běhnami a pije z lázní vodu špinavou! LID Toť dobrý nápad, to si zaslouží! A tebe za to na radnici zvu, bys převzal místo toho zlosyna. Bere od sluhy roucho a podává je jelitáH - Zde vezmi toto roucho slavnostní a pojď! Jelitář shodl tvůj pláíi a oblékne si darovaný LID smírem k Paflagonovi, ukazuje na jelitáfův stolek A jemu dejte tenhle krám a odveďte ho odtud tam, kam patří! Paflagon, pfes něhož pfehodl sluha Lidu pláSt jelitáfův, sbirá jelitáfovy věci a ujimá se jeho stolku, zatím co jelitář s Lidem odcházejí, jsouce provázeni dívkami a sborem. 72 ZABY ..—\\...-;í+A I OSOBY DIONYSOS-BAKCHOS, bůh vína a divadla XANTHIAS, jeho sluha HERAKLES, heros NEBOŽTÍK CHARON, převozník v podsvětí PODSVĚTNÍ STRÁŽNÍK SLUŽKA PERSEFONINA HOSPODSKÁ I. HOSPODSKÁ II. AIAKOS, podsvětní soudce PLUTON, bůh podsvětí AISGHYLOS, tragický básník EURIPIDES, tragický básník Sbor žab, sbor zasvěcenců. Lid, smuteční zpěváci, nosiči, pochopové. Musa Euripidova. Ľ dějství se koná před domem Heraklovym a u podsvetníko jezera II. dějství na podsvětní louce a u brány podsvštního města III. dějství před palácem Plutonovým. 75 PRVNÍ DĚJSTVÍ PRVNÍ OBRAZ Domek při cestě stranou vlevo, v pozadí je vidět náhrobky. Po cestě s pravé strany \ přichází Dionysos se slukou Xanthiou. Dionysos má dlouhý chiton Šafránové barvy, \ na nohou červené střevíce s vysokým Šněrováním, přes prsa a přes plece má přehozenu i lvi káži, tlamou dopředu, v pravé ruce nese na rameni mohutný kyj. Břich a zadek pnd vycpaný. Tváři se statečným, ve skutečnosti je zbabělý a přihlouplý. Obličej mladý, dlouhé vlasy naparáděné. Xanthias je mladý sluha, dělá víelijaké hlouposti, ■trochu nakyslý. Oděn je v prostý chiton Šedé nebo hnědé barvy se Šňůrou v pase, vykdsaný skoro po kolena; je-li třeba, spustí si chtton doleji. Na tyči přes rameno nese veliký ranec. XANTHIAS natřásaje ranec Mám říci, pane, něco vtipného, jak je to zvykem sluhů ve fraškách, co rozesměje vždycky diváky? DIONYSOS Go chceš, jen neřvi: „Jé, to mne to tlačí!" Toť trpčí nad žluč — toho se mi chraň! XANTHIAS A jiný žertík, pane, také nestrpíš? j: DIONYSOS I ano, jenom ne: „Ách, to to dře!" XANTHIAS Tak mám říc} něco hodně směšného? 77 DIONYSOS I směle —jen ten otřepaný vtip si nechej! XAŇTHIAS Který? DIONYSOS Ranec shazovat a říkat, že se musíš vyprášit. XAŇTHIAS Ni to, že nesa břímě takové si musím trumfnout zadkem, jestliže mi někdo se zad nesejme tu tíž? DIONYSOS Ne, prosím — leda kdybych zvracet chtěl! XAŇTHIAS Tak načpak musím tyhle krámy nést, když nesmím žádný vtip si dovolit, jež jiní komikové dělají? DIONYSOS Nic nedělej! Když sedím v divadle a vidím něco z těchhle oslovin, jsem víc než o rok starší, když jdu pryč. XAŇTHIAS Ó přenešťastný krku! Dře tě to, a ty si nesmíš žertem ulevit. Oh, běda mi! Já chudák! ó že jsem se nemoh' hlásit k službě na lodi a nebojoval za vlast u Arginus! 78 Byl bych si získal za to svobodu a tebe, který mi tak poroučíš, .-: bych nechal skuhrat, nejsa otrokem! DIONYSOS Pojď, ničemo, a nežvaň! Zde je dům, kde nejprve se musím zastavit. Zabuíl rázné na dveře domu Hej, hochu, jářku, hochu, otevři! HERAKLES vyhlédne z okna; zhurta Kdo to tu bouchá? Někdo do dveří mi vrazil jako divoch! Dionysos uskočí ustraíerté k sluhovi HERAKLES si ho víimnei udivené Rozesméje se a zmizi z okna DIONYSOS ke Xanthiovi Ty, hochu! XAŇTHIAS Co to je? DIONYSOS XAŇTHIAS Co je? Všiml sis? A čeho? DIONYSOS Jak se mne hrozně lekl! XAŇTHIAS ironicky Pámbuví, as proto, nejsi-U snad šílený. 79 HERAKLES vychází ze dveří; dá se do smíchu, hledí na Dionysa Ha, nemohu se smíchy udržet, ač v ret se kousám! Musím se však smát! DIONYSOS bázliví Pojď blíže, brachu, potřebuji tě. HERAKLES předstoupí a prohlíží si ho se smíchem Ach, nejsem s to, bych potlačil svůj smích, když vidím šafránovou suknici a přes ni kůží ze lva! Copak to? Jak se tu sešel s kyjem střevíček? Kde ses to toulal? DIONYSOS ostnéluje se Byl jsem pod Kleisthenem a bojoval jsem za vlast na moři. HERAKLES Aj aj! Tys u Arginus bojoval? DIONYSOS horlivé Tak jest, tak jest, a potopili jsme as tucet nepřátelských korábů. HERAKLES Vy dva? Ty sám a s tebou Kleisthenes? DIONYSOS Věz Apollon! XANTHIAS se díval udiveni na pána; vyjeveni zpola pro sebe A vtom jsem procitnul! 80 JYSOS A když jsem si tak četl na lodi kus Euripidův „Andromedu", věř, mým srdcem náhle touha otřásla, jak prudce, nemůžeš si představit! \KLES Co? touha? velká? Po kom? Po ženské? ■JYSOS To nikoli. WKLES Tak po chlapci? tfYSOS Ne, ne! AKLES Tak po muži? tfYSOS odmítavě Ha! AKLES ironicky Byls přec pod Kleisthenem! HYSOS Nech žertů, bratře! Vede se mi zle — — pateticky — když taká touha ničí bytost mou! AKLES A jaká, bratříčku? NYSOS To těžko říci, než přece ti to povím obrazně. Hleď, zatoužils kdy náhle po mase? tofanes 6 81 HERAKLES Juch, po mase? Co žiji, tisíckrát! DIONYSOS Je ti to jasné, Či mám spustit jinak? HERAKLES Ne, ne, to s masem chápu výborně! DIONYSOS Nuž, taková mě sžírá touha teď mít Euripida. HERAKLES Ále, koukněme! Tak mužského, a k tomu nebožtíka! DIONYSOS Tak jest, a nikdo z lidí nemůže mě přimět, bych si nešel pro něho. HERAKLES Go, dolů, do podsvětí? DIONYSOS Pámbuví, a třebas je-H něco ještě hloub! HERAKLES A k Čemu? DIONYSOS Obratného básníka mám zapotřebí pro své divadlo. Těch už tu není, a co tady jest, je pouhý brak. . 82 HERAKLES T . x „ „ v Jak to? Goz nežije syn Sofokleův, tragik Iofon? DIONYSOS Bať, to jest jediné, co kloudného mi ještě zbývá — nemýlím-Ii se; až dosud nevím jistě, co s ním je. HERAKLES Tak musíŠ-li už vodit někoho až z Hadu, proč ne Sofoklea? Ten je lepší přec než Euripides! DIONYSOS T- dřív zkusím Iofonta samého, co svede jako básník bez otce. A ostatně, ten taškář Euripides, ten by se beztak ihned pokusil s ním prchnout na svět, kdežto Sofokles byl dobrák tady a je dobrák tam. HERAKLES A kde je tragik Agathon? > DIONYSOS se tváří smutni ™ , Ten tam! Je pryč a nadobro mě opustil ten dobrý básník, drahý přátelům. HERAKLES soucitní A kam se chudák poděl? DIONYSOS t^ i t v K blažencům se odebral, živí. Je kdesi v cizině, 83 prý v Makedonií si lebedí a cpe si břich a básnit zapomíná. HERAKLES A cožpak Xenokles ? I vzal ho ďas! HERAKLES A Pythangelos? DIONYSOS mávne pohrdaví rukou XANTHIAS za jejich hovoru přešlapuje a natřásá svůj náklad, tváře se žalostní. Mluví do publika: Tak tu tlachají, a o mne ani za mák nedbají, že si své rámě celé zkrvavím! HERAKLES A což tu není jiných mládat dost, co na tisíce dramat narobí a žvanivostí předčí o míli i Euripida? DIONYSOS „, . 11/ To jsou mluvkové, jen plané snítky, cvrlikálkové a prznitelé umění! Ti hned se ztratí, sotva přejdou přes scénu, když se jim zdaří jednou pokaňhat ctnou Musu. Ale nelze básníka tu nalézt plodistvého, který by znal vyřknout slovo správné, chlapácké. HERAKLES Jak plodistvého? 84 DIONYSOS , Takového míním, jenž mluví směle, vzletně! Asi tak: Pateticky „Šla noha Času —" nebo „Blankyte, ó dóme Diův í" — nebo: „Prosto je mé srdce přísahy té posvátné; to jazyk přisáh' křivě bez srdce í" HERAKLES pohrdavě To se ti líbí? DIONYSOS Víc než k zbláznění! HERAKLES To jsou přec kejkle — nahlížíš to sám. DIONYSOS odmítaví Můj revír nechej, hoň si ve vlastním! HERAKLES Vždyť je to přece zcela mizerné! DIONYSOS Hleď, chceš-li ty mne učit něčemu, nuž, uč mě žrát! XANTHIAS je stále netrpílMjií A o mně ani muk! DIONYSOS Však proč jsem vlastně přišel za tebou v tvé podobě a takto ustrojen: hle, pověz mi své známé —kdybych jich snad potřeboval — u kterých jsi byl, 85 kdyžs do podsvětí pro Kerbera gel; a města, přístavy i zastávky a cesty, křižovatky, studánky, hampejzy, krčmy, noclehárny, kde je nejmíň štěnic. XANTHIAS vztekle O mně ani muk! HERAKLES Chuděro, ty se tam chceš odvážit? DIONYSOS Nic nenamítej! Jen mi pověz cestu, jak nejrychleji možno sestoupit až do podsvětí! Nesmí to vsak být ni horká ani příliš studená! HERAKLES pfemitavS Nuž, kterou ti mám říci nejdříve? Jest jedna přímá jako šňůra — chceš se oběsit? DIONYSOS odmítaví, ukazuje na hrálo Toť cesta příliš dusná! HERAKLES Tak druhá» ještě kratší, drobounká: ta vede moždířem. DIONYSOS Máš na mysli snad utlučený bolehlav? HERAKLES Tak jest. 86 DIONYSOS otřásaje se Br, taje plná zimy, studená; hned tuhnou nohy jako rampouchy. HERAKLES Nuž, mám ti říci jinou, pěkně s kopce? DIONYSOS Můj bože, ano, já jsem špatný chodec! HERAKLES Tak poslyš! Do Hrnčířské čtvrti běž — DIONYSOS dycfttiv A dále? HERAKLES -, , ' . Vystup na vysokou vez — DIONYSOS Co potom? ^ Seskoč s věže dolů! DIONYSOS ukazuje na lebku „., To bych přišel o dvě porce mozečku! Tou cestou nechci jíti! HERAKLES t. T „ . , - Nuze, jak? DIONYSOS Jak tys tam sešel! HERAKLES „, v t J i 1 ' To vsak daleka je plavba! Přijdeš totiž k jezeru, a to je tuze velké, bezedné. 87 DIONYSOS A jak se přes tu vodu přepravím? HERAKLES Má lodiČku tam - ukazuje prsty - takhle mrňavou pan Charon, děda, starý námořník, a ten tě na ní za groš převeze. DIONYSOS Uj! Jakou moc má groš i v podsvětí! HERAKLES Pak uzříš hady a sta netvoru, až hrůza děsných. DIONYSOS chvéstavS T i i ♦ Jen mne nelekej a nezastrašuj! NeodvrátíŠ mne! HERAKLES A potom přijdeš k velké bažině a proudům lejna věčně plynoucím. Tam válejí se ti, kdo hostovi kdy ublížili, nebo násilí se dopustili na mladičkých dívkách, Či zbili matku, nafackovali svým otcům, nebo křivě přisáhli. DIONYSOS I hrome! Tam by přece měli být i učitelé tancu necudných! HERAKLES Pak ovane tě libý fléten dech a uzříš krásné světlo, jako zde, 88 a háje myrt a sbory blaženců, jak žen, tak mužů, k tomu hlučný potlesk. DIONYSOS A kdopak jsou to? HERAKLES . Průvod těch, kdo byli zde zasvěceni do mystérií. XANTHIAS vztekle A já jsem oslem pří tom průvodě. Však už to déle držet nebudu! Shodí stranou svůj ranec a posadí se na zem HERAKLES Ti už ti řeknou, čeho bude třeba; ti bydlí totiž zrovna u cesty, jež vede přímo k bránám Hadovým. Jen jdi ted ještě kousek za hřbitov — — ukazuje na pomníky — ' tam najdeš rozsedlinu, do té vlez, tam cesta k podsvětí se začíná. A nyní, bratře, nazdar! DIONYSOS __v Vrelý dik a nazdar! Herakles zajde do domu DIONYSOS suie ke Xanthiovi Vem si zas ty věcičky! XANTHIAS Go, sotva jsem to složil? DIONYSOS ráznS Pospěš SI I XANTHIAS Ne, prosím, radš si najmi někoho! DIONYSOS A nenajdu-li? XANTHIAS Potom půjdu sám. DIONYSOS Nu dobrá. — Aj, tu nesou mrtvého! Dva muži nesou nebožtíka JeSíeiho na márách; pfed nimi a sa nimi nžkclik speváka, smuteční sbor SMUTEČNÍ SBOR zpívá V podsvětní nevlídnou říši tmy kráčíš, ó člověče smrtelný. Špatně ses míval, dokuds byl živ: budiž ti Hades milostiv! DIONYSOS Hej, poslyš! Mužové postaví máry, Průvod se zastaví} DIONYSOS Nebožtíku, člověče, chceš donést mi ty svršky do Hadu? NEBOŽTÍK se vzpřímí na márách Jak je to velké? DIONYSOS ukazuje Tenhle raneček. NEBOŽTÍK Dáš dvacet grošů, když to odnesu?" 90 DIONYSOS Chraň bůh, toť mnoho! NEBOŽTÍK pokládaje se na máry, kyne nosičům a průvodu Hola, kupředu! DIONYSOS Ty bloude, počkej, snad se smluvíme! NEBOŽTÍK Buď vyklop dvacet grošů nebo mlč! DIONYSOS Dám patnáct. NEBOŽTÍK To bych raděj vobživnul v ten bídnej ouděl tvorů smrtelných Položí se na máry, nosiči a průvod jdou dále SMUTEČNÍ SBOR zphd stejnž Naděje posiluj srdce tvé, odplata věčná tě nemine: , trápil ses bídou, zbožněs byl živ. Budiž ti Hades milostiv! XANTHIAS hrozí za neboStikem Proklatý fouňa! Ten by zasloužil! K Dionysovi Já S tebou půjdu. Chápe se rance DIONYSOS Jak jsi Šlechetný a hodný! Pojďme k tomu převozu! Xanthias si naloží vak a odcháztjl 91 DRUHÝ OBRAZ Pobřeží podsvétniho jezera, pološero s pableský na vode. Dionysos a Xantkias přicházejí se strany DIONYSOS Hie, copak je to? XANTHIAS „ ,,, . , Go? Nu, jezero! DIONYSOS vyhlíží Ach, ano, toť ta voda, o které nám říkal Herakles. A tam je loďka. XANTHIAS A tu je taky Charon, pámbuví! Charon připlouvá na loďce s lampiónem a zvoncem; kormidluje bidlem. Je to stařec divokého vzhledu s rozcuchanými vlasy a vousy. Odén je v krátký chiton tmavé barvy; pravá půlka hrudi je odkryta CHARON komanduje sám sebe Hej rup—hej r up! VÍC VpraVO ! Přirazit! Přirazí ke břehu a vystoupl DIONYSOS bázlivé, klané se Ó Gharone, buct zdráv! 92 XANTHIAS stejné Ó Gharone, buď zdráv! OBA stejné Ó Gharone, bučí zdráv! CHARON pohlédne na né pohrdavé, aniž je uzná za hodný odpovedi. Zazvoní a mrzuté vyvolává Kdo jede z Trampotova, Bědova v kraj Klidu, směrem do Kerberova a Psinska, do údolí Zapomnění a Bludu, ke Všem ďasům — nasedat! DIONYSOS Já jedu. CHARON Nastup rychle! DIONYSOS .. , . Ale kde chceš s lodí přistát? Vskutku u Všech ďasů? CHARON Nu ovšem, hrome! Jeiíom k vůli tobě!. Tak vejdi! » DIONYSOS vstupuje do loďky a sedá si na špici. Volá na Xanthiu, jenž zastal na břehu . Sluho, sem! CBac^ Co? Otroka já nepovezu — leda bil-li se snad za vlast u Arginus. XANTHIAS plačtivé _.. . , . Pambuvi, já jsem byl tenkrát churav na očí! 93 CHARON Tak běž tu pěkně kolem jezera! XANTHIAS A kde mám počkat? TJ Skal souchotin si sedni na lavici! DIONYSOS t> ví i Rozuměls ť XANTHIAS Až příliš dobře! odehdzi po mku Ach, já ubožák, co jsem dnes potkal, když jsem vycházel? CHARON k Dionysovi A ty se posad k veslům! Dionysos vstane» aby poslechl CHARON podezřM n „ . „.„., Počkej, stůj! Máš peníze? Dionysos mu ukazuje válek CHARON Tak dobrá. Zvoní Nasedat, kdo ještě pluješ s námi, pospěš si! Na břek se přiváli nebožtík, je velmi tlustý NEBOŽTÍK Hej, počkat! Vem mě s sebou, Gharone í DIONYSOS I vida, to je náš pan nebožtík! 94 CHARON ií ho kriticky prohlíží Kdo jsi? Máš peníze? NEBOŽTÍK vyplivne z ůst peníz Hle, jeden groš! CHA&ON A víc ti s sebou peněz nedali tví drazí pozůstalí? NEBOŽTÍK T , v Jeden gros mi stačí; to je podle tarifu. CHARON Ty budeš platit za dvě osoby. NEBOŽTÍK Já za dva? Copak za to můžu já, že jsem tak tuze v hrobě nakynul? CHARON Dva groše vyklop, a je po řečech. Dionysos meat vyjednáváním stoji na loďce a Sivé" gestikuluje na souhlas s Gharonem; strouhá nebožtíkovi mrkvičku a cinká okázale penčzi ve váčku * NEBOŽTÍK k Dhnysovi Ty, půjč mi grošík! DIONYSOS rt ** j ' i Co tě napadá! Jen zůstaň pěkně na břehu! Jsem rád, že se mnou nepluješ: ta kocábka by jistě padla ke dnu pod tebou. NEBOŽTÍK vztekle Tak co mám dělat? 95 DIONYSOS _,. Na rozcestí bez a nějakému nebožtíkovi hleď ukrást jeho groš! Nebožtík se s proklínáním vzdáli CHARON . Tak jedeme! Vida, Ěe se Dionysos usadil na lávce u vesel a klidní sedí, osopí se na niko Co děláš? DIONYSOS udiveni Cože dělám? U vesel tu sedím, jaks mi před tím poroučel. CHARON Ty břicháči, a to je všecko ? DIONYSOS nechápaví -, _ No? CHARON Hni rukama a napřáhni je! DIONYSOS předpolí ._r . No? CHARON Nech šašků, chop se vesel, nohama se opři a hned vesluj horlivě! DIONYSOS I stafra! Nejsem ze Salaminy a neznám ani moře ani vesel; jakpak to budu umět? CHARON „ . , Zcela snadno Jak jednou zabereš, hned uslyšíš tu zaznít píseň překrásnou. 96 DIONYSOS A Čí? CHARON Žab čarozpěvných. DIONYSOS se chopí vesel Dávej tedy takt! iCHARON vstoupiv s bidlem do loďky Hej — rup! Hej — rup! >Jiej" zvolá na posunutí vesel dopredu, „rup" na zabrání vesly, Do toho pak rytmicky shodní zpiv žab. V jejich skfehotánl odpovídá ,J>re-keke" slabice ,Jtej"t a ,jKks" slabice „rup"; Podobni první „(kva) kvak" = >ihej"i druhé „(kva) kvak" = „rup" — a tak i ve slovech písni. Tempo zprvu volné, postupní se zrychluje. Ve slabikách „koa-kvak" (prízvuk na „kvak") vyslov v mezi u a v (angl. to) nebo o, nikoli jako listé v, ■{SBOR ZAB se objeví ve vodí, některé poskakuji na břehu; olijim zeleně sviti Brekeke keks, kva kvak, kva kvak, brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Zpívají: Jezerní dítka zřídel a vod, zapějme souzvučný chorovod, krásný zpěv — kva kvak, kva kvak — — zrychluji — bakchickou píseň jásavou, znějící z bažin dálavou, Čarovný zpěv —kva kvak, kva kvak! DIONYSOS Mne začína už bolet zle můj zadek, kvačky kvákavé! SBOR ŽAB Brekeke keks, kva kvak, kva kvak DIONYSOS Vy Čerta toho dbáte as! fcrlstofanes 7 97 SBOR ŽAB Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! DIONYSOS I vzal vás, bídné kuňky, das! CHARON zvolňuje tempo Hej — rup! Hej — rup ! SBOR ŽAB zrychluje Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! DIONYSOS Mám puchýře už na prstech, řiť zpocená chce vyrazit vzdech — SBOR.ŽAB Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! DIONYSOS Vy dítka zpěvu milovná, ach, dost! SBOR ŽAB Sile Nyní ti zapějem pro radost písničku svižnou, veselou tak — DIONYSOS vpadá Masitě", přestávaje veslovat Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Přijímám od vás, kuňky, ten hlas! SBOR ŽAB žalostní Brekeke kváu, brekeke kváu! Jaký to hrozný, neladný zvuk! DIONYSOS Hroznější pro mne, kdybych tu puk'! 98 SBOR ŽAB kurážně Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! DIONYSOS se tváři lhostejní Jenom si skuhrejte, spral to das! SBOR ŽAB zpívá Pokud nám hrdlo postačí jen, budeme řváti po celý den — DIONYSOS vpadá, Mm Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Však já vám zaženu ke řvaní chuť í 3eM hlasitěji Brekeke keks, kva kvak, kva kvak! Žáby se přikrží ve vodé nebo padnou na zem, zacpávajíce si uíi DIONYSOS po pause vítězní Tak jsem vám přece ten kvákot zarazil! Vesluje dále CHARON zatím co se loďka vzdaluje, stále tiíeji Hej —rup! Hej —rup! Hej — rup! Hej — rup! Kdys vfe zanikne a lodka zmizí, žabí sbdř se nesměle zdvihá; všechny vystoupí na břek. Zprvu jen ta ona ssakváká, potom stále víiSi počet, až spustí nakonec víechny a z toho se dají do tance SBOR ŽAB zpívá Jezerní dítka zřídel a vod, zapějme souzvučný chorovod, krásný zpěv — kva kvak, kva kvak! — bakchickou píseň jásavou, znějící z bažin dálavou, Čarovný zpěv — kva kvak, kva kvak, brekeke keks, kva kvak, kva kvak! 99 DRUHÉ DĚJSTVÍ PRVNÍ OBRAZ Krajina u jezerniho břehu; jezero není viděti. Louha vlevo vpředu, křovi, v pozadí stromy. Pološero; chvílemi temněji, chvílemi jasněji. CHARON za scénou Hej, zadrž, zadrž! Vesluj ke břehu! Loďka neviděna přistane. Charon vyskoěl na břeh a drží provaz od loďky CHARON kDionysovi Tak vystupuj! A zaplať prevozné! . DIONYSOS vystoupí a dává mu peníz Na, jeden groš! CHARON si prohlíží peníz a divá se chtivě na Bionysův válek A žádné zpropitné? DIONYSOS Ty chlape sprostý, sám jsem vesloval, a mám ti dávat ještě zpropitné? Hleď zmizet! Charon se zaklenlm vstoupl na loďku a odpluje DIONYSOS Hej, Xanthío! Kde vězíš? Xanthio! 100 XANTHIAS ze my Juch hej! DIONYSOS Pôjd sem! XANTHIAS se vynoří ze tmy Buď vítán, pane můj! DIONYSOS tajemně Co je to tady? XANTHIAS Tma a bahnisko. DIONYSOS A viděl jsi tu někde otcovrahy a křivopřísežníky, o nichž mluvil můj bratříček? XANTHIAS A tyje nevidíš? DIONYSOS rozhlížeje se, ukáže do hlediStě Bať, u všech všudy, už je vidím taky! Nuž, co si počnem? XANTHIAS Bude nejlépe jít dále. To je onen kraj, kde jsou ty nestvůry, jak říkal. DIONYSOS vychloubaěně Já mu dám! On se jen chvástal, abych dostal strach! Ví, jak jsem udatný, a žárlí na mne. Vždyť není hrdopycha většího než Herakles. Já bych si zrovna přál se s něčím setkat, abych prodělal kus dobrodružství, k vůli kterému by stálo za to jít až do Hadu! 101 XANTHIAS předstíraje strach Ach, slyším zrovna šustot nějaký! DIONYSOS ulekanč Kde, kde? XANTHIAS íkodolM Tam vzadu! DIONYSOS ho strká za sebe Tak jdi dozadu! XANTHIAS Ne, je to vpředu! DIONYSOS se staví za ného Tak jdi přede mnou! XANTHIAS po nikolika krocích scénou vpravo Ach, bože, vidím šelmu obrovskou! DIONYSOS skrývaje se za něho Jak vypadá? XANTHIAS Je hrozná —její vzhled se stále mění. Byla jako vůl, a teď je oslem — ted se změnila zas v čarokrásnou ženu — DIONYSOS vyb&me z úkrytu Kde je, kde, ty jeden hňupe? Hned se do ní dám! XANTHIAS Už není ženou — už je z ní zas pes! 102 DIONYSOS schovávaje se za niko Můj bože, to je Upír! XANTHIAS Plamenem mu hoří celý obličej! DIONYSOS Ach, kam, ach, kam se mám ted schovat? XANTHIAS A kam já? ZdSíenS pobíhají po jeviíli. Dionysos se uteče do rohu jeviStl u ředitelské lóže Xanthias do druhého roku ke křoví DIONYSOS spínaje ruce k ředitelské lů&i Ach, řediteli, spas mě, zachraň mne, a budeš se mnou pít — ó zachraň mne, vždyť jsem tvůj bůh —jsem patron divadla! Ach, řediteli, slyš! XANTHIAS shazuje vak Jsme ztraceni, ó mocný Heraklee l DIONYSOS Bože můj, bud zticha, nevolej mne, prosím tě, a neříkej to jméno, Člověče! XANTHIAS Tak: Dionyse! DIONYSOS To je ještě horší í Zakrývá si hlavu. Xanthias podobni na svém mlstl. Po malé chvíti Se rosMi&U Scéna se rozjasňuje 103 XANTHIAS Tak pojďme dále, vseje v pořádku! DIONYSOS stále jsa zakryl Co je? XANTHIAS Jde doprostřed scény Buď klidný, pane můj, pojď sem! Je po vší hrůze —strašidlo je pryč! DIONYSOS stále v téže posici Přisahej! XANTHIAS Zeus buď svědkem! DIONYSOS Ještě! XANTHIAS Zeus buď svědkem! DIONYSOS Ještě! XANTHIAS Zeus mi svědkem bud! DIONYSOS se odhalí Ach, běda, jak jsem zbledl, uviděv tu příšeru! Jde bázlivě ke Xanthiovi, rozhlíží se XANTHIAS ukazuje do feditehké lóže A tamhle ředitel zas celý zrudl strachy o tebe. 104 DIONYSOS pateticky Ach, odkud na mne dopadla ta strast? Ký bůh mě ničí, koho vinit mám? XANTHIAS poměíně Dóm Diův blankyt nebo nohu času! Za scénou je slySet zvuk plífal. Opět se trochu zeíeří XANTHIAS Hej! DIONYSOS polekaně Co je zase? XANTHIAS Neslyšíš? DIONYSOS jeJté ulekanlji A CO? XANTHIAS Dech fléten. DIONYSOS naslouchá, radostně Vskutku! Také pochodní mě vánek ovál velmi tajemný. Nuž, skrčme se a tiše poslouchejme! Přikrčí se oba u křoví v kouti jeviStě, kde odhodil Xanlhias vak SBOR ZASVĚCENCŮ za scénou zpívá Bakchu, ó Bakchu, juch hej! Bakchu, ó Bakchu, juch hej! XANTHIAS tih k Dionysovi Aj, pane, to se zasvěcenců sbor tu veselí, jak říkal Herakles! Teď právě o Bakchovi zpívají. 105 DIONYSOS I mně se zdá. Nuž, bude nejlépe být zticha, abychom to zvěděli. Rád uslyším, co o mně zpívají! Scéna ckvili prázdná, za scénou hudba, potom vchází na scénu z pozadí zleva sbor zasvlcenců. Nejprve ženský polo-sbor. Každá žena má v pravé ruce pochodeň. Vede jé ovenčený knlz, t. zv. daduchos, také s pochodní. Za ženami mužský polosbor bez pochodni. Vede je náčelník sboru. Za pisné oba sbory zaujmou postaveni ve stfední části jeviStl, ženy vlevo ~ smetem ke křoví —, muši od nich vpravo. Náčelník sboru uprostřed před nimi spolu s daduchem ŽENSKÝ POLOSBOR zpívá do kroku Bakchu, ctěný v krajích ráje, ty jsi slavný, mocný bůh. Zavítej v nአluh a háje ve ctitelů zbožný kruh! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! ŽENSKÝ POLOSBOR Skráň si opřed z myrty věnci, bujně křepči, dováděj, se zbožnými zasvěcenci slav ten ladný svatý rej! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! Zaujmou postaveni XANTH1AS vitH smírem k nejblišfl zeni ze sboru Ó Persefono mocná, přeslavná, jak vábně voní mi ta Šunčíčka! DIONYSOS Buď zticha, chceš-Ii dostat aspoň kost! 106 Náčelník sboru ustoupí vpravo stranou; sleduje dalíí pohyby sboru gesty a potleskem. Daduchos se postaví se vztyčenou pochodni v Čelo obou sborů (zastupuje boka, o nimž se zpívá ) , a oba dva sbory za jeho vedeni tančí, proplétajíce se víéltjak a vymiňujice si pochodni. Pozadí se občas osvétlt MUŽSKÝ POLOSBOR zpívá Vzhůru! Jasná hvězda svítí, Bakchos, nočních oslav bůh, mává pochodní, pln kvítí, třpytnou září plane luh. CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! MUŽSKÝ POLOSBOR Starcům nohy dovádějí, střásli tíhu dlouhých let. Sviť nám, veď svou mládež k reji na luh, kde je samý květ! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! Melodie obou strof se zrychlené opakuje, přifcm sbor jen tanči; toliko hromadné vždy pronese refrén „Bakchu, Ó Bakchu, juch hej" DIONYSOS za křovím přemáhá chut k tanci I mně to škube v nohou — hned bych šel si zakřepcit v ten zasvěcenců rej! XANTHIAS ho zdržuje Ne, nejsi Bakchos — teď jsi Herakles! Dionysos hlasití zavzdychá Sbor zaujme tancem opit původní postaveni. Náčelník postoupl před nlj a mluví do hlediítl. Rozjasni se 107 NÁČELNÍK SBORU BucT posvátné ticho teď každý z vás a odstup od našich sborů, kdo z bájí svatých nepoznal nic a nemá čistého srdce, kdo neuzřel obřadů spanilých Mus a nikdy netančil při nich, kdo v žertech sprostých zálibu má a tropí je nevhod a nevčas, kdo netiší rozbroje, nesváry, hněv a není k občanům slušný, ba naopak, dráždí a burcuje svár, jen z touhy po vlastním zisku, kdo za zmatků občanských v úřadě svém se podplácet ochotně dává, kdo zrazuje pevnosti, vojsko i zem a tajné podává zprávy, kdo hanobí chrámy a oběti v nich, kdo básníku zkracuje platy, když z velkého pána ztropiti smích dle zvyku si na scéně troufal — nuž, takovým káži a káži to zas a po třetí slavně to káži, ať od svatých sborů se vzdálí, a hned! K Hemm sboru A vy teď začněte píseň a slavte pak celonoční rej, jak sluší dnešnímu svátku! Oba sbory za dallíck písni rytmicky přecházejí po jevišti POLOSBOR ZEN zpívá, jsa veden daduchem Persefono, čistá, jasná, tebe slavím s jásotem: slyš mne, bohyně ty spásná., ochraňuj nám rodnou zem! 109 CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! POLOSBOR ŽEN Přijď, ó Demetro, ty paní zasvěcenců, chraň svůj lid: sboru, jenž se tobě klaní, dopřej slavně zvítězit! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! POLOSBOR MUZU/ťfe za nim i a zpívá Vzácný Bakchu, ty jsi stvořil sladké písně, skočný rej : zůstaň u nás, jásej, zpívej, k bohyni nás provázej! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! Oba sbory se začnou proplétati tak, že vzniknoupáry z muže a ženy MUŽSKÝ POLOSBOR Dej mi ruku, družko milá, ukaž mi svých zraků třpyt! Přivinu se k tvému ňadru —* " pojď a dej se políbit! CELÝ SBOR Bakchu, ó Bakchu, juch hej! XANTHIAS A Dionysovi I hrome, pohleď, jak se spářili ti svatí! Hned bych si dal taky říc' a rejdil s nimi! DIONYSOS chce vyblbnouti A což teprv já! 109 XANTHIAS ho zadrží Ne, ne, můj pane, ty máš jiný cíl! Hleď raději se vyptat na cestu! Náčelník sboru zůstal pozadu, aby uzavíral průvod, jenž se ubírá v párech směrem k háji dozadu vpravo DIONYSOS hopkuje k náčelníkovi a zpívá tkeatrdlnS Ó rci, ó rci, ó rci a rač mi zprávu dát, kde Plutonův je hrad! My dva jsme cizinci. NÁČELNÍK SBORU zpívá stejní, ukazuje vpravo Ó slyš, ó slyš, ó slyš, jdi přímo za nosem, a brzy budeš v něm! Jste zcela blízko již. Vážni se vzdaluje za sborem, zatím co Dionysos a Xanthias za ním hloupl hledí SBOR odcházeje zpívá Nuž, pojďme na květnatý luh, jenž voní růžemi, kde září sluncem jasný vzduch a zvoní písněmi. Tam zasvěcenci blažení se baví tancem, hrou. Kdo zbožně žili na zemi, ti nikdy nezemřou. Zajdou DIONYSOS probrav se z údivu, ke Xanthiovi Tak nalož si zas ty své věcičky! 110 glpXANTHIAS kysele Nu ovsem, zas ta stará písnička! %-_ Mrzutí si přehodí tyl s rancem přes rámí. #'• Podsvitní strážník v krátkém ckitonu, s dlouhým kopím v ruce, j';, vyjde zprava. Napřáhne kopi proti Dionysovi, jenž právl %• vykročil 'STRÁŽNÍK |í;"' Ni krok! Kdo jsi? DIONYSOS sebevldoml %-y ■ Jsem silák Herakles. STRÁŽNÍK íermuje kopím před tilem Dionysovým a křičí Ty sprostý darebáku, nestydo !'■ ■,. a lotře, pralotrase zlotřilý — f- Dionysos leknutím upadne tos ty nám tady lapil nedávno a málem zardousil psa Kerbera, f\ a paks ho vyvlekl a zmizel s ním — - a já ho hlídal! Ale teď tě mám! | Teď skála styžská s lůnem jako noc |f tě bude střežit, acherontský tes, ji jenž roní krev, a Erinyje zlé, gfp ty feny, honící se řekou Nářku; | a Echidna, ta děsná, stohlavá H tě bude škubat, plíce drásati, | \ a obě ledviny i s vnitřnostmi |- ti vyrvou zkrvavené Gorgony. | Jen počkej, ihned běžím pro soudce! ?/\ Odkvapi vpravo pí;í . Dionysos pomalu vstává a ohmatává si zadnici jXANTHIAS Co se ti stalo? 111 DIONYSOS ~ . . Po-a-aljsem se. Ne, ne, mně spadlo srdce tuze dolů, když jsem ty nadávky a hrozby slyšel. XANTHIAS Ty tatrmane! Tys mi hrdina! DIONYSOS dychtivé A ty ses nepolekal? XANTHIAS pohrdaví ~, , Pambuvi, já jsem si toho ani nevšimnul. DIONYSOS Nuž, jsi-li ty tak velký hrdina, buď nyní mnou! Zde vezmi kůži Iva a tento kyj, když nevíš, co je strach, a já ti zase budu nosičem. XANTHIAS Sem rychle s tím — vždyť musím poslouchat. Odloží vak, spustí si trochu chiton, přehodí si lvi kuši a vezme kyj. Dionysos si chiton povytákne XANTHIAS honoúvS Teď pohleď na Xanthia-Herakla, zda bude baba, strašpytel jak ty! DIONYSOS si ho proUíM Ba, vypadáš teď jako Babinsky! A já si nyní ranec naložím. mini tak Ách, to to tlačí, achich, to to dře! XANTHIAS zhurta Nech blbých vtipů — za mnou hezky pojď! Zleva od vody zaznívá slabĚ píseň a kvákot žab, zatím co odcházejí 112 DRUHÝ OBRAZ Prostranství před branou do podsvčtnlho místa. Nalevo strom, pod nim sedátko. Dionysos přichází s Kanthiou zleva. Shodl ranec, klesne na sedátko a utírá st čelo DIONYSOS Uf! Počkej trochu! XANTHIAS Jenom chutě dál! Zde už je brána, budem u cíle. Z brány vyblhne půvabná dívka v prosté řtze. Má se důvérnĚ ke Kanthiovi, kterého pokládá za HeroMea. Dionysos vyskočí SLUŽKA PERSEFONINA , Ó Heraklee, drahý hrdino, tys vskutku opět přišel? Rychle pojď! Jak zaslechla má paní, Persefone, žes přišel, srdce jí hned zatlouklo, a pekla chleba, kaše hrachové pár hrnců vaří, vola zabila a chystá koláče a buchty. Pojď! Xanthias je pln chuti, ale Dionysos ho tahá zezadu za Jat a krotí ho XANTHIAS rozpačité Ó děkuji, jste příliš laskavé! Aristofanei 8 113 SLUŽKA horliví Můj bože, já tě přece nenechám jít jinam! Vždyť ti dala usmažit i kuřátka a plno pamlsků ti peče, chystá vínko nejsladší! Tak pojď už se mnou! Taž hra mezi Kanthiou a Dionysem XANTHIAS odmítá Vřelé díky! SLUŽKA Ach, tys blázínek, a já tě nepustím. Důvěrně mu Šeptá I pištkyni tam máme, hezounkou jak obrázek, a párek tanečnic je u nás — XANTHIAS lačně, Dionysos ho marně tahá Tanečnice, povídáš? SLUŽKA přitakává Ba, mlaďoulinké, pravá holátka! Tak pojď už dále, už se chystá stůl a kuchyně je vzhůru nohama! XANTHIAS překotně Tak běž a ohlas —• ohlas především těm tanečnicím, že jsem u nich hned! Služka odkvapl do brány XANTHIAS velkopansky k Dionysovi e Hej, hochu, za mnou, pones mi ten vak! [114 DIONYSOS Hej, počkej! Snads to nebral doopravdy, když jsem tě v žertu dělal Heraklem? Snad nebudeš přec tropit hlouposti? Jen vezmi zase ranec, Xanthio! XANTHIAS Co? Zamýšlíš mi zase odejmout, cos mi dal sám? DIONYSOS mu odnímá kyj Tak rychle, už to činím. Svlec kůži! XANTHIAS Bozi, svědky buďte mi. vám při svou zůstavuji! Svléká Ivt kůži DIONYSOS Prosím tě, nech bohy na pokoji. Smrtí syn a rab jsi —■ jakpak budeš Heraklem? XANTHIAS Nu dobrá, měj si to! Však dá-li Bůh, ty budeš mne zas jednou potřebovat. Oba si upraví ústroj. Dionysos vykroěl pyíni vpřed. Z brány vyběhnou dvě hospodské I. HOSPODSKÁ volá do brány Plathano! Plathano! Pojď rychle sem! To je ten darebák, co přišel do hostince nedávno a snědl šestnáct pecnů! 115 II. HOSPODSKÁ Pámbuví, toť on! XANTHIAS strouhá mrkvičku He, he! Někomu bude zle! I. HOSPODSKÁ se obraci ke Xanthiovi A dvacet porcí kýty pečené nám zhltal! XANTHIAS To si někdo odskáče! DIONYSOS Ty, ženo, blázníš! i. HOSPODSKÁ Snad si nemyslíš, že v těchhle střevíčkách tě nepoznám a v žluté suknici! — A co těch ryb mi zhltal nakládaných — to je nic? II. HOSPODSKÁ A hrome, toho sýra Čerstvého! I s lískami jej hltal, darebák! i; HOSPODSKÁ A když jsem potom chtěla peníze, on koukal na mne zuřivě a řval. XANTHIAS Tak on to umí, tak to dělá všude! i. HOSPODSKÁ A tasil meč, jak by se pominul! 116 II. HOSPODSKÁ Já uboháI I, HOSPODSKÁ A tak nás poděsil, že na půdu jsme obě utekly. II. HOSPODSKÁ A on pak uplách', sebrav ubrousky! XANTHIAS Tak on to umí! A co podniknete? II. HOSPODSKÁ * první Já půjdu pro stráž, ty jdi pro soudce I I. HOSPODSKÁ Hned běžím! — K Dionysovi Ó ty chřtáne ničemný, jak ráda kamenem bych vytloukla ti zuby, co ini vyžraly mé zboží! II. HOSPODSKÁ A já bych tě zas do propasti svrhla! i. HOSPODSKÁ A já bych vzala sekáček a chřtán ti rozsekala, který zpolykal mí tolik chlebů! Ale ty se těš! Obí odbíhttou do brány. Rozpažila pattsa, za niž stoji Xanthias povyíenS odvrácen od Ditmysa, a ten na niko obías zkroušené1 pohlédne DIONYSOS vřele Ať zhynu, Xanthío — ach, mám tě rád! 117 XANTHIAS Já vím, kam míříš, ale škoda slov! Už Heraklem ti nebudu. DIONYSOS _Y Ne, ne ach, neodmítej, drahý Xanthoušku! XANTHIAS výsmžSni A jakpak mohu býti Heraklem, já pouhý rab, a přitom smrti syn? DIONYSOS Vím, že se hněváš právem — kdybys mi teď natlouk-, věř mi, ani nehlesnu. Vsak —jestli ti to ještě odejmu — — pateticky — ať zahynu sám i s ženou, dítkami, ať bídně pojdu s celým rodem svým! XANTHIAS Nu dobrá, přijímám tu přísahu, s tou podmínkou se zase převléknu. Oba se znovu přestrojí. Hned poté se vyhrne z brány Aiakos, podsvStni strážnik, pochopové, obě hospodské a jiní AIAKOS chytne se strážníkem Xanthiu Hned spoutejte mi toho zloděje, jenž ukradl nám strážce Kerbera — OBÉ HOSPODSKÉ A bez groše nám vyžral hospodu! AIAKOS k pochopům Tak rychle! Strážník se snaží spoutati Xanthiu 118 DIONYSQS strouhá mrkvičku Heč, někomu bude,zle! XANTHIAS se bráni Jdi k dasu! Nechoďte mi k tělu! AIAKOS Co, ty vzdoruješ? Hej, na něj, biřici, a přemozte mi toho chlapíka! DIONYSOS ironicky Není to hrozné, bíti někoho, že trochu kradl? XANTHIAS zufivé To je příšerné! AIAKOS Ba, hrozné, strašné! Xanihias je biřici přemožen XANTHIAS vzdávaje se, klidné Ať mě vezme ďas, chci zemřít, jestli jsem kdy přišel sem a chloupek jediný tu ukradl! Hlasitý protest u hospodských A budu jednat jako gentleman: — ukazuje na Dionysa — zde vezmi mého otroka a dej ho zmuěit, chceš-li míti svědectví, a zab ho třebas — dám ho zadarmo! AIAKOS A jakpak ho mám mučit? 119 XANTHIAS Jak jen chceš! Buď na žebřík ho uvaž, nebo dři mu kůži s těla, dej ho na skřipec a bij ho ježkem, nebo do nosu mu nalij octa, žhavým železem ho pal — a zkrátka, dělej s ním, co chceš! AIAKOS Jsi slušný! Zmrzačím-li mučením to chlapisko, dám za něj náhradu. XANTHIAS nedbale I nechci! Odveď ho a muč ho jen! AIAKOS Ne, raděj tady, aby do očí ti svědčil! K Dtonysovi zhurta Ranec ihned slož a odpovídej — ale žádnou lež! DIONYSOS shodl ranec Já slavně zapovídám každému mě mučiti! Jsem bůh! Kdo neposlechne, ať na sebe pak naříká! AIAKOS užasle Co pravíš? DIONYSOS Jsem bůh —jsem Dionysos, Diův syn, a tO ----ukazuje na Xanthiu — můj sluha! AIAKOS ke Xanthiovi Slyšíš to? 120 XANTHIAS lhostejni Ibať! Tím spíše výprasku si zaslouží: nic neučiti, je-li vskutku bůh. DIONYSOS vztekle ke Xanthiovi I ty se za boha přec vydáváš, a musíš dostat stejně jako já! XANTHIAS Toť zcela správné! k Aiakovi Koho tedy z nás tu spatříš dříve naříkat a řvát, nuž, toho nepokládej za boha! AIAKOS Jsi, na mou duši, pravý gentleman! Tak připravte se! K jednomu z pochopů Dej mi karabáč — Kdruhím — a vy je oba držte! XANTHIAS Ale jak nás budeš oba spravedlivě bít? AIAKOS Toť snadné: dostanete oba dva vždy jednu ránu. XANTHIAS Dobře. Pochopovi drži Dtonysa a Xanthiu s tělem kupředu skloněným AIAKOS Hotovo! Udeří Xanthiu přes zadek 121 XANTHIAS jako by se nic nestalo Dej pozor, zdali sebou jenom hnu! AIAKOS Už dostals ránu. XANTHIAS Nevím o tom nic. AIAKOS ukazuje na Dionysa Ted toho udeřím. Udeří Dionysa; Sivá účast hospodských DIONYSOS jako by nic necítil A kdy to bude? AIAKOS Už padla! DIONYSOS Vždyéjsem ani nepšíknul! AIAKOS Toť divné! Zkusím zase druhého. XANTHIAS Tak dělej ! AUäm udeři silněji XANTHIAS se prohne Jé— je — AIAKOS vpadá Bolelo tě to? XANTHIAS se vzpamatuje — je —je dnes pátek nebo sobota? 122 AIAKOS Toť vskutku chlapík l Ted jdu k druhému. Udeří Dionysa; hospodské se raduji DIONYSOS se pokrčí Ách -r áchá — AIAKOS Co je? DIONYSOS skonči hlučným smíchem ■— cháchachachacha! Já jsem si vzpomněl na výtečný vtip. AIAKOS mu hledí do tváře Proč tedy pláčeš? DIONYSOS Cítím cibuli tu z těchhle libosmradných krčrnářek. HOSPODSKÉ Ty darebáku, a ty voníš, vid? Ukazují mu na zadek „ AIAKOS A bití nedbáš? DIONYSOS Co mi po ranách! AIAKOS Tak musím jíti zase k druhému. Udeři silni Xanthiu XANTHIAS zařve Au----! Zarazí se 123 AIAK05 Co je? XANTHIAS výrazni Autorita muší bejt! Ukazuje na Dionysa Teď zkus tu autoritu na něm zas! Atakos udeří Dionysa DIONYSOS vzkřikne Je ----je -----přejde náhle do zpěvu -li pak to pravda nebo ne, že plyne dudáček po vodě? XANTHIAS k Aiakovi To zabolelo, slyšels? DIONYSOS I kdepak! XANTHIAS k Aiakovi vztekle Tak nepořídíš! Tluč ho do břicha! AIAKOS I na mou duši! K Dionysovi Nastav rychle břich! Pochopové Dionysa vzpřímí a vystrZÍ mu břich. Aiakos udeří DIONYSOS rychle stáhne břich a vzkřikne Aj! — aj - ta, ajta, zřím tu poHcajta! Ukazuje na strážníka AIAKOS kroutí Hlavou Mně nelze, při Demetře, rozeznat, kdo z vás je bůh. Nuž, pojďte do hradu! Můj pán a Persefone, jeho choť, vás jistě pozná — vždyť jsou taky bozi. 124 DIONYSOS zkruíeně Máš pravdu, přál bych si však, abys byl ten nápad dostal, nežs mi nařezal! Dionysos i Xanthias se bolestné ohmatávají. Pak sebere Xanthias svůj ranec. Diváci se rozestoupí. Jejich středem odcházejí Aiakos, strážník, Xanthias, Dionysos a pochopové do brány. Hospodské si ulevuji hrozivými posunky LID k tomu zpívá do pochodu Jen kupředu, kupředu, napněte krok a vstupte do podsvětní brány! Ať pán jsi Či otrok, ať přítel Či sok, soud boží zkříží ti tvé plány! Jen dál, jen dál, jen dál! Za posledních slov se ozve zleva žab! kvákat. Dionysos se obrátí a zahrozí tím směrem 12S DĚJSTVÍ TRETÍ Před podsvltnlm palácem. Vlevo u vchodu křetlo, v popředí oltář, Strášnik vychází s Xanthiou v důvěrném rozhovoru z- paláce STRÁŽNÍK ke Xanthiovi Tvůj pán je přec jen gentleman, a Zeus tě spasil! XANTHIAS Jak by nebyl gentleman? Vždyť zná jen chlast a holčičky a slast! STRÁŽNÍK Že však tě nespráskal, když do očí ti dokázal, žes jeho otrokem a že ses dělal pánem! XANTHIAS Však by to byl pykal! STRÁŽNÍK To sis věru počínal jak otrok! To já dělám taky rád. XANTHIAS Že rád — ty, rád? U6; STRÁŽNÍK přitakává Jsem v nebi devátém, když mohu pány tajně proklínat. XANTHIAS Což bručet hněvivě, když ze dveří jdeš po výprasku? STRÁŽNÍK To mě taky těší. XANTHIAS A do všeho se plésti? STRÁŽNÍK Ach, jak rád! XANTHIAS Ó pobratime l A což naslouchat, co páni mluví? STRÁŽNÍK Po tom přímo blázním! «ANTHIAS A lidem venku všecko povídat? STRÁŽNÍK Ach, když to dělám, je mi, jako bych se mazlil s holkou! XANTHIAS Bože na nebi! Sem pravici a dej se políbit a sám mě polib !j Objímají se. Z paláce se ozývá hluk hádky XANTHIAS Ale u Dia, jenž chrání lotrů plémě, pověz mi, 127 STRÁŽNIK Nu, řádných lidí — ukazuje do Medätl - —je tu pořídku, a kritici — ne, o těch ani muk! XANTHIAS A co se chystá Pluton učinit? STRÁŽNÍK Hned závod ustanovil jim a soud a zkoušku jejich umění. XANTHIAS A proč se nedomáhal trůnu Sofokles? STRÁŽNÍK Kdež ten! Když přišel, zlíbal Aischyla a nabídl mu svoji pravici. On chtěl mu sice postoupiti trůn, však Sofokles chtěl zůstat v záloze. A zvítézí-li Aischylos, chce on se chovat klidně; ne-li, bude prý ■ se bíti o trůn s Euripidem sám. XANTHIAS A dojde tedy k boji? STRÁŽNÍK přikyvuje Za chvíli se budou tady velké věci dít. Zde budou vážit múzu na vahách — XANTHIAS Co, tragedii budou vážiti? 130 STRÁŽNÍK přisvědčuje —r a lokty, sáhy taky vynesou a krychle — XANTHIAS spráskne ruce Budou ji měřit na litry? STRÁŽNÍK přisvidíuje — a pravítka i krokve. Euripides prý bude tragedii zkoumati. XANTHIAS To ponese as těžko Aischylos! STRÁŽNÍK Ba, stál tam sehnut, hleděl jako býk. XANTHIAS Kdo soudcuje? STRÁŽNÍK To byla těžká věc, neb shledali, že dobrých kritiků už takřka není; Athéňané pak se nezdáli zas Aischylovi vhod. XANTHIAS Měl asi za taškáře mnohé z nich. STRÁŽNÍK Tak jest, a jiné zase za hloupé, by posoudili žílu básnickou. I svěřili to tvému pánovi; ten prý je znalcem v onom umění. 131 XANTHIAS spráskne ruce ó bozi, takovému hlupáku?! — Však nyní hleďme zmizet, příteli! Když mají páni něco vážného, buď jist, že zpravidla do odnese náš hřbet! Chystají se oba odejiti napravo STRÁŽNÍK Ha, tudy nelze! Kráčí sem dav zasvěcenců. XANTHIAS Aby je spral kat, ty svaté blázny! Rychle nalevo! Běží doleva. Ve vratech paláce se objeví Dionysos (beg kyje a lvi Mae) a Pluton i průvodci DIONYSOS ke Xanthiovi Hej, hola, stůj! Kam běžíš, Xanthio? Pojdsem! PLUTON k strážníkovi A ty se, strážce, postav sem! Xanthias a strážník jdou schlíple ke svým pánům. Pluton se usadí na křesle; po stranách nlkolikprůvodcá, z nichS jeden držiskřinkuse žhavým uhlim,druhý nádobku s kadidlem, jiný váhy, jiný míry. Strážník si stoupne opodál trůnu PLUTON k strážnikovi Dej pozor, aby žádný otrapa se nepřiblížil k trůnu našemu a zápas nerušil svým pokřikem! Z palácových vrat vyrazí nakvaíený Euripides, za nim Aischylos, hněviví bruíícl a gestikulující. Dionysos hned přistoupí k Euripidovi a konejH ho EURIPIDES Ne, já se nevzdám trůnu, nech mne být; jsem jistě lepší umělec než on. 132 DIONYSOS k Atschylovi Co mlčíš? Vždyť ho slyšíš, Aischyle! Aischylos pobouřeně potřásá hlavou EURIPIDES Ten bude nejdřív mlčet vznešeně; tím dělal právě divy v dramatech, a jinak nesvede nic kloudného. Aischylos se chystá vybuchnout DIONYSOS k Euripidovi, krotS gestem Aischyla Človíčku, nemluv tu tak zvysoka! EURIPIDES Vždyť já ho znám — už dávno prohlédl jsem naskrz toho tvůrce divochů a bezuzdného hromoslovce zbrklého! AISCHYLOS vybuchne Aj, synu zelinářské bohyně, ty sběrateli žvástů z ulice a tvůrce hrdin v cáry oděných a žebrajících, ty chceš s takovou jít na mne? Počkej, tahle slova tvá ti přijdou draho! -» DIONYSOS _„ v * • i , Prestaň, Aischyle, a nerozpaluj vztekem útroby! Stoupne si mezi oba protivníky Zatím přichází zprava sbor zasvěcenců se zhašenými pochodněmi SBOR zpívá, klaní se Plutonovi a rozestavuje se po stranách oltáře Z posvátných lesů a zelených niv nás volá zápasu chvíle. Mocnému vládci se pokloňme dřív, svá místa pak zaberme čile! 133 DIONYSOS ke Xanthiovi Hej, Xanthio, dej oheň na oltář \ Xamhias vezme od jednoho Plutonova průvodce skrinku se žhavým uhlím, poloSíji na oltář a fouká do uhli SBOR zpívá Oltář se rozzářil plamenem již, dvé soků ve střehu stojí. Zapalme pochodně, přistupme blíž a žehnejme svatému boji! Zapaluji si postupní pochodní, kývaji pak jimi smírem k Aischylovi q Euripidovi; potom se rozestaví DIONYSOS Xanthio, podej kadidlo — K Euripidovi a Aischylovi a VV se přichystejte oba k zápasu! Postoupí všichni tři kupředu k oltáři. Xanthias vezme od Plutonova průvodce nádobu s kadidlem a přistoupí k nim AISCHYLOS Mám vejít v zápas s tímto mrzákem, jenž múzu tragickou tak znesvětil? DIONYSOS Ó zadrž, velectěný Aischyle! K Euripidovi Hled, Euripide, vypadá to tak, jak by se měla bouřka strhnouti. Nuž, silným-li se dosti necítíš, rač zmizet zavčas, aby nerozbil svým pádným hromobitím hlavu tvou i se slavnými tragediemi! K Aischylovi Ty, Aischyle, však vzteku nech a dej se zkoušeti i zkousej zcela klidně! 134 Přec není slušno, aby básníci si nadávali jako hokyně! Ty praštíš hned jak zapálený dub! EURIPIDES Jsem připraven a nijak necouvám. chci trhat jeho mluvu, hudbu, zpěv, a chce-li tomu, dám si trhati své tragedie všechny od něho. DIONYSOS A copak ty chceš dělat, Aischyle? AISCHYLOS Zde v podsvětí bych neměl závodit j jeí nerovný tu mezi námi boj. DIONYSOS Jakto? AISCHYLOS Vždyť nezemřela s tělem mým má poesie, S ním VŠal^ — ukazuje na Euripida ~ umřela, i může jí -tu k boji užívat. Však chceš-li tomu, musím poslechnout. DIONYSOS ke Xanthiovi Nuž, kadidla mi podej, Xanthio, a my se před zápasem o věhlas teď pomodleme, abych rozsoudil ten slavný boj co nejznalečtěji. Ke sboru Vy píseň k Musám přitom zapějte! Zatím co sbor zpívá, hází Dionysos do ohni kadidla a potichu se modlí 135 SBOR zpivá Ó Musy, vy panny sváté, ó shlédněte na tento boj! Teď zaplanou jazyky vzňaté a vytryskne důvtipu zdroj. Dva mistři slov, dva mistři zpěvu svá ústa si brousí o ocel hněvu, a zasrší jiskry jak blesků žár. Ó shlédněte na ně a dejte jim zdar! DIONYSOS k oběma básníkům I vy se pomodlete před bojem! AISCHYLOS házeje do ohni kadidla Demetro, tys mé srdce kojila: dej, ať jsem hoden mystérií tvých! Odstoupí DIONYSOS * Euripidovi Vhoď kadidla i ty! EURIPIDES odmítaví Ó děkuji! Já vzývám jiné bohy. DIONYSOS Nějaké své soukromé a rázu nového? EURIPIDES Tak jest. DIONYSOS Nuž, modli se k těm .bohům svým! 136 ££p$»ÍMwť' EURIPIDES vztahuje ruce, Ó blankyte, má pastvo, jazyku jak káča mrštný, vtipe důvtipný a chřípě bystročiché, dopřejte mi řízně strhat verše sokovy! SBOR zpivá a tanči Kdo zvítězí as, kdo zvítězí as? To zvíme, to zvíme už za krátký čas! Teď v kolbiště vstupte a rvete se, tupte! Je rozlícen jazyk a nabroušen vtip. Čím víc, tím lip, čím víc, tím lip! Ukazují na Euripida Ten ostrý a hlaďoučký jazýček chová a druhého bodne jak had. Ukazují na Aischyla Ten vyvrátí z kořene olbřímí slova a do lebky bude mu prát. Kdo zvítězí as, kdo zvítězí as? To zvíme, to zvíme už zU krátký čas! DIONYSOS k oUma básníkům Nuž, mluvte rychle, ale vše, co řeknete, buď vtipné, jen žádné mlžiny ni to, co umí kdekdo říkat! EURIPIDES Sám o své vlastní osobě, co zmohu v poesii, chci promluvit až naposled, Dřív dokáži zde tomu, 137 že kejklíř byl a podvodník a šálil obecenstvo, jež předtím tragik Frynichos tak vychoval, že zblblo. On zakuklil a posadil vždy kohos na jeviště, bud Achilla či Niobu, jich tváře neukázal, a nechal je tam dřepěti bez jediného slůvka. DIONYSOS udiveni Máš pravdu, ani nehlesli! EURIPIDES A zatím proudem zpěvů kol dokola se valil sbor, a oni byli němí l DIONYSOS naivní Mne těšilo to mlčení a měl jsem z něho radost — Euripides se po ním ožene DIONYSOS se lekne, rychle — mám radost však i z plků tvých! EURIPIDES Nu, byl jsi notný hlupák! XANTHIAS jedovati Ba, tento výrok platí však i o přítomném ease! 138 DIONYSOS se obrati na niko Ty chlape, mlč! Ač — rozpam - možná — snad máš pravdu, Euripide, já nevím sám. Však povez mi, proč on to všecko dělal? . EURIPIDES Jen z kejklířství! Chtěl diváka tak napínat, by seděl a čekal, až ta osoba se ozve. Zatím drama mu ubíhalo. DIONYSOS To je kps! A tak mě tedy klamal? Aischylos jeví nevoli DIONYSOS k nitnu Co trháš sebou hněvivě? EURIPIDES Mé důkazy ho pálí! A když to takhle natropil, a drama k polovici už došlo, tucet buvolích dal slov svým rekům pronést, slov ohřívených, huňatých a hrůzostrašných potvor, jež neznal nikdo z diváků. AISCHYLOS přemáhá vztek Ouvé, ouvé! DIONYSOS k Aischylovi Buď zticha! 139 EURIPIDES Nic zřetelného nevyřkl — DIONYSOS k Aischylovi Tak přestaň skřípat zuby! EURIPIDES — měl v básních samé psohady a ptáky orlonohy a jakés kozlojeleny a slova krkolomná, jimž nikdo nemoh' rozumět. DIONYSOS Můj bože^ na mou duši, já sám jsem jednou probděl noc a nadarmo jsem badal, co to je asi za ptáka Aischylův komoňokohout 1 AISCHYLOS vztekle k Dionysovi Ty nedouku, to byl znak, jenž lodní, kormu zdobili EURIPIDES Cožs musel takou blbinou své tragedie plnit? AISCHYLOS Ty chlape bohům protivný, a čímpak tys je plnil? EURIPIDES Nu, ptáky orlonohy ne, ni komoňokohouty! 140 Když já jsem převzal od tebe náš obor, tragedii, tak nabubřelou bombastem a sádlem těžkých frází, hned jsem ji hezky odtučnil a váhy jsem jí ubral, tu procházkou a tanečkem, tu lehkým projímadlem, a také šťavou z tlachanin, již jsem si zcedil z knížek, a sólových též árií jsem dal jí často jísti. A nežvanil jsem nazdařbůh a páté přes deváté: kdo vystupoval, musel hned svůj rod a původ hlásit, čím měl být v kuse. AISCHYLOS _ , . Lepe tak, než kdyby tvůj byl hlásil! EURIPIDES A počnouc hlavní osobou mi nikdo nezahálel v mých kusech: žena mluvila a mluvil také otrok a mluvil pán a dívka též i stařena. AISCHYLOS . , A takto jsi setřel všechny rozdíly, jež mají dělit stavy! EURIPIDES Já jednal jako demokrat! 141 DIONYSOS Můj milý Euripide, tu svoji demokratičnost nech raděj na pokoji! Je plna králů, Šlechticů a zpupných oligarchu. EURIPIDES ukazuje do hledišti A diváky jsem naučil moderní pravé mluvě! AISCHYLOS horliví přisv&dčuje V tom souhlasím, a protos měl dřív puknout, nežs to proved'! EURIPIDES Já puknout? Teprv ode mne se naučili myslet a vidět, chápat, rozumět, vše bystře prohlédati — AISCHYLOS mu skoíi do mi — a kouti pikle, strojit lest a všelijaké léčky a podezírat každého, mít lásky, žárlit, vraždit: v tom také souhlasím! EURIPIDES A co jsem činil nesprávného? Já představoval Člověka, jak žije a jak tyje, já představoval rodinu a lidi z masa, krve, 142 ne z oněch světů mátohy jak ty, kdyžs omamoval své posluchače rachotem svých blesků, třesků, plesku. PLUTON Nuž, dosti^ Euripide, dost — ať promluví teď druhý! SBOR zpívá a tanči Hoj, hoj směle v boj, k zápasu se chutě stroj! Tys pravý náš rek! Však mírni svůj vztek a plachty sviň, jen zlehounka plyň, až zachytíš vítr, pak nésti se nech a vyraz mu z hrudi poslední dech! Hój,hój, směle v boj! NÁČELNÍK SBORU k Aischylovi Ty, který jsi vznešená slova jak věž nám první z Hellénů vztyčil a nádherně vyzdobil tragický tlach, teď spusť své prýštící zřídlo! AISCHYLOS Z té setkané s ním mě pojímá hněv a zlobou se útroby bouří, že s ním|se mám hádat; by neřekl však, že v úzkých jsem před ním, chci mluvit. 143 K Euripidovi Nuž, odpověz, pro jaké přednosti as je básník obdivu hoden? EURIPIDES Když obratný jest a poučit zná své diváky, lepšími činit když dovede občany ze vsí a měst. AISCHYLOS A ty-lis tak nečinil nikdy, však z Jidí řádných a počestných vždy . jsi činíval občany horší, co zasloužíš za to? DIONYSOS rychle T, , , Ja odpovím: smrt. A toho — ukazuje »a Buripida — se nemusíš tázat! AISCHYLOS k Dionysovi Jen považ, jaké jsem občany já mu odkázal, chlapíky řádné! Byl každý jak obr a skutečný rek, a žádný pan - občan - vykkmz, ni povaleč, chytrák, vymetač kors neb ničema, j akó jsou nyní: ne, sršeli kopím a oštěpem dřív a přílbami s chocholem bílým a mlatem a holení, jejich pak hruď kryl nezdolné odvahy pancíř! EURIPIDES spina ruce ó hrůza, toť přespříliš! DIONYSOS se chytá za hlavu n v „ t , Bože, ten chlap mě rozdrtí plozením přílbic! 144 XANTHIAS Hej, hrdino Herakle, zase máš strach a srdce ti do sukní spadlo? Nuž, kyje se chop, tím rozbij mu leb, a přestane plodit ty přílby! AISCHYLOS ke Xanthiovi Ty bídný cháme, ty odvahu máš tak mluviti? XANTHIAS Tomu nás učil zde Euripides! AISCHYLOS Ba, učil vás tak, i řádné otroky zkazil! DIONYSOS Vsak ty si dej pozor, sic bude tvůj hřbet hned pykat tu svobodu slova! EURIPIDES k Aischylovi Cos učinil ty, žes odchoval nám tak zdatné a počestné muže? Aischylos odmítavě mlčí DIONYSOS Nu, Aischyle, mluv a nebuď tak hrd a nejednej svévolně v zlosti! AISCHYLOS Já vytvořil kus, jenž bojů je pln: svých „Sedmero hrdinů u Théb"! A kdekterý muž tu truchlohru zřel, hned hrdinou zatoužil býti. Aristofanes 10 145 Pak dával jsem „Peršany", slavnou tu hru, a vštípil jsem občanům touhu vždy nad vojsky nepřátel zvítězit, tím, že vítězství Reků jsem slavil. Nuž, takové látky si básník má brát! Jen pohlédni do dávných časů: ti nejlepší pěvci se snažili vždy být k užitku výtvory svými. Však nepředváděl jsem nikdy, ví bůh, já nevěstky, jako je Faidra, a nikdo by neřekl, že bych kdy já byl ženu, jež miluje, zbásnil. EURIPIDES Ba, ze vděků lásky neznáš ni zbla! MSCHYLOS A také si nepřeji znáti! Však na tobě, jakož i na všem, co tvé, tak přemnoho Venuše lpělo, žes byl jí uvržen v záhubu sám! DIONYSOS ft Euripidovi I namoutě — checheche —jářku, cos básnil o jiných ženách, to sám jsi u svých ženušek poznal! EURIPIDES ft Aisckylovi Ty bídáku, jakpak má Faidra či kdo být na škodu občanstvu mohla? AISCHYLOS Ty manželky občanů, počestné dřív, jsi naučil milovat hříšně a unikat nevěry následkům zlým a hanbě smyčkou či jedem. 146 EURIPIDES Ta pověst o Faidře byla přec dřív. Gi já jsem ji teprve zbájil? AISCHYLOS Ba, byla, však takovou neřest a hřích má básník raději skrývat, ne na scénu nosit a v divadle hrát! Jeť básník učitel ctnosti! Než jakoupak neřest jsi nezbásnil ty? Tys uvedl na scénu kuplířek houf a macechy, vášní jež k pastorkům žhnou, a ženy, jež k porodu volí si chrám, a sestry, jež bratrům léhají v klín, a jiné zas ženy, jež říkají: „Ach, zda žíti anebo nežít?" XANTHIAS se chytá za liji Ne, ne, jen žádný nežit — ten moc bolí! Raději Žid, a hodně prachatý! PLUTON Nuž, dále — Euripide, zkoušej dál! NÁČELNÍK SBORU ft obíma básníkům Nebojte se, muži slavní, že by vzácné diváctvo zcela neporozumělo vašim jemným rozborům. Jsou to hlavy znamenité, praví znalci básnictví, na rvačky pak literární už si dávno uvykli. Proto buďte ujištění, že vás dobře pochopí 147 a z té vaší slavné vojny " budou míti radost jen! Dionysos dá pokyn Euripidovi EURIPIDES k Aischyiovi a Dionysovi Ted ke tvým prologům se obrátím, bych zkoušel tragedie první Část, jak skládal ji ten zvláštní výtečník. DIONYSOS A které budeš zkoušet? EURIPIDES Přečetné. A nejdřív říkej prolog z Oresteie! DIONYSOS Bud každý zticha! Mluv již, Aischyle! AISCHYLOS deklamuje „Ó podzemský ty Herme, pomocí a záštitou mi buď, když v tuto zem se navracím a do ní přicházím". Euripides ho gestem přeruH DIONYSOS Máš nějakou výtku? EURIPIDES Ovšem, přes tucet. DIONYSOS Vždyť to jsou toliko tři veršíky! EURIPIDES A v každém chybil aspoň dvacetkrát. Aischylos jeví nevoli 148 DIONYSOS Slyš, co ti radím, Aischyle, a mlč, sic přidělá ti ještě více chyb! AISCHYLOS Já jemu mlčet? Raděj poslechni! EURIPIDES Ten chybuje, jak ústa otevře! AISCHYLOS A v Čem jsem chybil? EURIPIDES ^ ,v , Pravíš „pomoci a záštitou mi buď". Hle, jednu věc tu řekl dvakrát mistr Aischylos. A dále pravíš, že se Orestes v zem navrací a do ní přichází. Ó toho tlachu! Opět jednu věc tu řekl dvakrát mistr Aischylos! Jeť pomoc totéž přec co záštita, a kdo se navrací, ten přichází. A mohl bych ti ještě vytknout chyb jak máku, raději však pomlčím. XAHTHI&S jedovaté Tak jest: když nevíme, tak mlčíme. Euripides se po něm rozežene, Dionysos ho zadrží DIONYSOS Nech být — on řekl, co mne napadlo a měl bys tedy pokárati mne. 149 AISCHYLOS k Euripidovi A jakpak skládáš ty své prology? EURIPIDES Jen zkoumej, jsem ti k službám. Reknu-li co dvakrát v nich, smiš naplít přede mnou AISCHYLOS Nač bych ti zkoumal každé slovíčko? Já ukáži, jak hloupě začínáš své prology, jak jednotvárný jsi a plytký. K tomu« boží pomocí mi stačí jeden jediný jen džbán. Tím džbánem zničím ti tvé prology. EURIPIDES Co, džbánem? AiscHYLos ^no, džbánem jediným. Ty tak je robíš, zeje složeno v nich všechno po pořádku: tuhle vak, tam kožich zas, a nakonec pak džbán. DIONYSOS k Euripidovi Tak deklamuj nám už své prology! EURIPIDES „Když Aigyptos, jak známá báje zní, se s padesáti syny připlavil a s lodí přistál v Argu —" AISCHYLOS vpadá Rozbil džbán. EURIPIDES překvapené Co je s tím džbánem? Aby jej spral kat! DIONYSOS Vem jiný prolog, já se podívám. 150 EURIPIDES deklamuje „Hle, Bakchos, který thyrsem ozdoben a srnčí koží, v záři pochodní se vznáší, sbor svůj veda —" AISCHYLOS vpadá , Rozbil dzban. Sbor se přidává k tomu refrénu DIONYSOS Ó běda, zas nás udeřil ten džbán! EURIPIDES Co na tom! K tomuto však prologu nebude moci džbán svůj přivěsit. Deklamuje „Ach, není muže ve všem šťastného! Ten, urozený, na statky je chůd, a jiný, rodem nízký —" Rozbil džbán. AISCHYLOS a sbor na jeho znamení DIONYSOS Ty, Euripide! EURIPIDES _, . _ .Co je? DIONYSOS iw t Plachty svm, než bude z toho džbánu fučet zle! EURIPIDES Ach, z toho já si pranie nedělám; ten džbán mu sám teď z ruky vyrazím! DIONYSOS Nuž, deklamuj — však pozor na ten džbán! 1S1 EURIPIDES deklamuje „Kdys dávno Kadmos, Agenorův syn, opustiv město Sidon —" AISCHYLOS táS hra _ , ., 1v1 , Rozbil dzban. DIONYSOS k Euripidovi Hej, milý brachu, odkup mu ten džbán, sic rozbije nám všechny prology! EURIPIDES Já — koupit od něho ten džbán? Ne, ne! Mám ještě mnoho jiných prologů, k nimž jistě nepřivěsí ten svůj džbán. Deklamuje „Král Oineus ve své zemi —" AISCHYLOS táž hra se sborem _ . ., 1vl , Rozbil dzban EURIPIDES vztekle Dřív nech mě odříkati celý verš! Atschylos mu milostivě pokyne EURIPIDES deklamuje „Král Oineus ve své zemi úrodu kdys přebohatou sebral, přinášel pak bohům oběti — paláci. AISCHYLOS % A nyní ho chci k váze dovésti: ta naši poesii posoudí a vyzkouší nám tíhu našich slov. DIONYSOS Tak pojďte, když už musím udělat i to, co dělá kramář se sýrem, a odvažovat básnický váš kumšt! Z průvodu Plutonova předstoupí muž se starými visacími kupeckými vahami, řádně velkými. Jsou upraveny tak, že je jazýček skryt v držadle a miska, na kterou mluví Aischylos, je zatčžkána, takže klesne, pusti-li se jazýček. Po zvážení muž vždycky misky otřepe 1S7 DIONYSOS k nemu Pojcf sem a nastav váhy oběma 1 K obéma básníkům Vy každý k jedné misce přistupte, a položíte na ni jeden verš. Já zakukám, ty — k musí - pustíš jazýček, a uvidíme, jak to dopadne. Aischyhs a Euripides přistoupl k váhám Nuž, říkejte své verše na váhu! EURIPIDES deklamuje do misky „Kéž neprolétla nikdy Argo úžinou!" AISCHYLOS podobné „Ó řeko Sperchejská, kde skot se prohání!" DIONYSOS Kuku! MuS pustl jazýček, sklesne miska Aischylova DIONYSOS ukazuje na Aischyla Hle, jeho miska hluboko se nachýlila! EURIPIDES x, .»„ Gim to asi je? DIONYSOS On užil k tomu řeky, namočil jí verš jak vlnu vodou, mimoto i stáda skotu přidal, kdežto ty jsi létavé jen slovo položil. EURIPIDES Říkejme ještě něco! AISCHYLOS T, , . ,, Velmi rad. 158 EURIPIDES deklamuje „Jeť láska smrtelníkům blahem největším." AISCHYLOS podobné „Smrt jediná je z bohů k darům lhostejná." Hra s vahami se opakuje DIONYSOS Kuku! — Zas váží více jeho verš! On položil tam smrt, zlo nejtěžší. EURIPIDES Já zase lásku, nejkrásnější věc! DIONYSOS Ach, láska — to je tuze lehké zboží. Ted snaž se najít něco těžkého, co táhne, velkého a mocného! EURIPIDES v rozpacích přemýSlt Kde jenom vzít co takového, kde? Rozpomene se a deklamuje pySné „Kyj, těžký kovem, chopil pádnou pravicí." AISCHYLOS deklamuje * „Vůz přes vůz, přes mrtvolu mrtvola." Hra s vahami DIONYSOS k Euripidovi Už zas tě dostal! EURIPIDES __ . - Kterak? DIONYSOS AT . t Na misku dva vozy vložil a dvě mrtvoly; sto nosičů tou tíhou nepohne! 159 AISCHYLOS Ať už mi nezávodí na váze verš proti verši, ať tam vleze sám i s manželkou a celou rodinou, ať si tam vezme celou knihovnu, a já pak řeknu jen dva verše své: hned uvidíme, kdo z nás váží víc! DIONYSOS bere oba pod paédí ó drazí muži, nechme hloupostí, těch vah i měr, a slyšte, co vám pravím! Pokynem odesílá muže s vahami pryč Ctím V tobě — ukazuje na Eurtpida — muže vskutku moudrého, však z tebe cítím radost, Aischyle; a nikoho si nechci pohněvat. XANTHIAS Ghecheche —■ ty jsi vskutku mazaný! PLUTON Tak nevykonáš, proč jsi přišel sem! DIONYSOS A rozhodnu-lí? PLUTON _ n , lono, kterému dáš cenu, vezmeš s sebou nahoru, sic byl bys sestoupil sem nadarmo. DIONYSOS naivní I zaplať Pámbu za tu radu tvou! K Euripidovi a Aischylovi Tak poslyšte! Já jsem si totiž přišel sem dolů pro básníka. EURIPIDES T_ v K čemu to? 160 DIONYSOS By naše obec byla spasena a mohla se zas těšit divadlem. XANTHIAS Tys přisáhl, že odtud nahoru si vezmeš Euripida! DIONYSOS ke Xanthiovi Hubu drž! "K básníkům Kdo z vás by tedy radu prospěšnou dal obci, toho si chci odvésti. Nuž, nejprve mi řekni každý z vás, co soudí o Alkibiadovi, jenž by se rád zas vrátil z vyhnanství a zmocnil u nás vlády. Neštěstí má obec s dětmi, které zrodila! EURIPIDES Co soudí o něm obec? DIONYSOS Touží po něm, a ač ho nemá v lásce, cntěla by ho míti. Nuže, co vy o tom soudíte? EURIPIDES pateticky Já nenávidím muže, který se chce ve své vlasti samovládcem stát; jeť samovláda pro Athény zkázou! DIONYSOS I bravo! K Aischylovi A co soudíš o něm ty? Aristofanes 11 161 AISCHYLOS deklamuje Lví štěně nikdy v obci nechovej; však vychoval-lis, hleď mu vyhovět! DIONYSOS rozpačití Ach, pomoz Pámbu, jak mám rozhodnout? Ten mluvil krásně, onen jasně zas. Však povězte mi ještě oba dva, zda víte, co by obec spasilo? EURIPIDES horlivě Já vím a chci to říci. DIONYSOS Nuže mluv! EURIPIDES pateticky Co nevěrno teď, mějme za věrné a věrné za nevěrné! DIONYSOS kroutí hlavou Nechápu, co míníš. Promluv méně učeně, však zato zřetelněji! EURIPIDES Nuže slyš! Těm občanům, jimž nyní věříme, už nevěřme, a kým. teď zhrdáme, ty berme k vládě — snad se spasíme. Neb byli-li jsme s těmi nešťastni, snad mužem k spáse jednat opačně. DIONYSOS Ty chytrá hlavo, v té je rozumu! K Aischylovi Co řekneš ty? 162 AISCHYLOS T-vv, v . , , , Dnv povez: jakých múzu teď obec užívá? Zdaž řádných? DIONYSOS T_ , v, Kdež! Ty nenávidí zle! AISCHYLOS . A z ničemných se tedy těší? DIONYSOS -, „, , JNe, ne, uziva jich proto, zeje k tomu nucena. AISCHYLOS Jak možno spasit obec takovou, jíž ani plášť ni bunda nesluší? Dionysos stojí, přemítá, kroutí hlavou PLUTON Již rozhodni! DIONYSOS AT v , ., Nuz, tak vas rozsoudím: já zvolím toho, komu srdce přeje. EURIPIDES , Buď bohů pamětliv! XANTHIAS ,-,-, v ,, , I ys pnsahl vzít Euripida! EURIPIDES „ , . v/, i , Zvol si přítele! DIONYSOS theatrálné Jen jazyk přisáh'! — Volím Aischyla! EURIPIDES Ty tvore bídný, cos to učinil? 163 DIONYSOS Zde Aischylovi přiřkl vítězství; proč ne — což nesmím? EURIPIDES vztekle Zločin spáchal jsi a troufáš se mi dívat do očí ? DIONYSOS Co, zločin? Diváctvo je spokojeno! EURIPIDES plaětivě Což mě tu necháš, chlape, mrtvého ? DIONYSOS ironicky paroduje Kdož ví, kdož ví, zda život není smrt a strasti slasti, spánek župánek? PLUTON Hej, stráži, odveď Euripida pryč, ať žije stranou dvora našeho! Strážník odvádí zdrceného Euripida A ty pojď, Dionyse, dovnitř! DIONYSOS Pojď! PLUTON Než odplujete, rád bych nabídl vám něco k snědku. XANTHIAS To je přece řeč! DIONYSOS A já se také hněvat nebudu. Odcházejí vSickni do paláce; na scéně zbude toliko sbor zasvěcenců. Pomalu se smráká 164 NÁČELNÍK SBORU Vítězství! Teď zakřepčeme ke cti bohů, ke cti Musy, zatančeme Aíschylovi krásný tanec oslavný! Sbor zasvěcenců tančí za zvuku hudby, provázeje svůj tanec dupáním a výskokem. Mezi tancem se objeví ve vratech paláce Xanthias, drže v jedné ruce pohár, druhou objímaje dívku. Chvíli se Pohybují rytmicky podle tance, pak zmizeji v paláci Potom, když tanec ustal, vychází z paláci Pluton s několika průvodci, Dionysos s koží a kyjem a Aischylos PLUTON Buď, Aischyle, šťasten a ve zdraví jdi a spravuj dobrými radami stát a kárej ty ztřeštěnce, kterých je dost tam nahoře! Pokyne muži z průvodu, jenž nese jmenované věcí Provazy, dýky a jed si vezmi s sebou a nabídni je všem ůplatkářům a ničemům zlým, ať zdárně jich užijí, opustí zem a pospíší sem, sic pošlu si k vám a všechny je zprovodím pod zem! AISCHYLOS Tak učiním. Ty však Sofoklu dej mé křeslo hlídati, aby mi trůn byl zachován, kdybych kdy opustil zem a vrátil se k vám! Vždyť věhlasem svým je druhý Sofokles po mně. DIONYSOS se rozkllĚt Xanthio! Xanťhio! Xanthias se objeví ve vratech paláce s plnými ústy a utírá šije; za nim se skrývá dívka 165 DIONYSOS ukazuje a vSci dané Plutonem Ty věci zde vem všecky do rance, a půjdem domů! Xanthias zoufale polyká DIONYSOS Rychle! Xanthias vytáhne z vrat ranec a jde pomalu kupředu XANTHIAS a i • i i t Achich, ach! Jak by tu bylo krásně v podsvětí! Ohliši se po dívce, pateticky Být či nebýt? — Ó zlatý Euripide, kde jsi, kde jsi? DIONYSOS -T , „ , 0 , v i Nech žvastu, ranec slož! Xanthias sloäi vak, projevuje nevoli nad jeho objemem, Dionysos 'a Aisckylos jsou přichystáni k oddwdu PLUTON ke sboru Vy povzneste svatých pochodní zář a posviťte básníku, provodte jej ... jeho vlastními zpěvy a tanci! •■•.,. Dionysos vykrožl k odchodu vpravo, za nim Aisckylos a Xanthias. Vtom se ozve s ti strany tlumeně žabí zpiv. Dionysos se narazí DIONYSOS chytá se za hlavu O Die, žáby, žáby! zprudka Aischyle, až poplujem, ty 'musíš veslovat! NÁČELNÍK SBORU pouStSje Dionysa a jeho prievod kupředu Bohové, žehnejte básníku svému, který jde z podsvětí na věky žít! Bohové, žehnejte národu mému, chraňte ho války a přejte mu klid! Od běd a útrap zprosti» náš stát, vítězství slavné račte nám,dát. . Kromě skupiny Plutonovy odcháztjí za zplvu ajdsotuvšichni vpravo 166