Alois a Vilém Mrštíkové MARYŠA po pravdě však Mařka čili „To máš za to, bestio! Maryša (premiéra 9. 5. 1894 v Národním divadle) Alois Mrštík (14. 10. 1861 - 24. 2. 1925) Vilém Mrštík (14. 5. 1863 - 2. 3. 1912) Rekonstrukce a úprava textu: Vlasta Smoláková a Vladimír Moravek Divadlo Na zábradlí sezóna 1995/96 Osoby: Lízal, sedlák l.í/alka. jeho žena Mařka, jejich dcera Vávra, mlynář Francek, rekrut Horačka, jeho matka Strouhalka, Mařčina teta Strouhal, její muž Stařenka, Mařčina babička Ro/.ára Hrdlička, holič Hrdličková, jeho žena Vojtčna Krištof), rekrut Děti Muzikanti Přílohu ubtýdeniku T\ AR edic« ľVARy. řada H Řídi: Pavel Janoušek .i Luboi K.is.il Odpovůdný redaktor: Jakub Sofai I. jednání '' 11, alii Selskú si inú i Dubín \ 'iní. na »<™ petralejitvú lampa, dvě pastelu « i.'i *"'" narmmimýtm perinami, veliká sumiiitná skříň, veliká kachlová kamna, nude dveřmi ierná mtuloiia. vedie dveří vixai t. praohvčehté tiadinv U kamen Lízal. Lizalka. Vávra a Mařka P'azdt večer, zíváni, vylipsa. vzdtiienýhulákajícígrfv rekrutů. I scéna I .i/alku: To je tyhle dn> 11/ nějakého hulákánf! Clovék cclc noci spal nemaže. I i/al Je 10 pravda. Už teho mám laky dost. Tak jsem rád. ře UŽ zéira li rekruti odtáhne... Mařka ISude po nich smutno. Li/alka: No, nám né. Leda lobě po Franckovi l.i/.il Že lemu vašemu sh/.ini 11/ jedno aspoň bude konec. To aby vás človek ich pořad jako policajt varloval... Sak kdyby 10 lak mělo ešče dal trvat a já vás pohromadě /a humny zaslal, nohy bych mu /přerážel.. Marka odejde. Li/al: (Vávrovi) Co je pravda, loje pravda. Filipe: Statku máš dosl - máš půllán. hromadu roli. nářadí, dobytek, pěkné krávy, bozi ourodu eSée 1 polovice na sypce a seno. koně a hříbala - jen co je pravda - Lizalka - statku máš dost. no ale. Filipe, žena ti umřil neměla. Vávra: (živě 1 To. 10. loje to! Neměla umřil! Pánbůh ji dé věčno slávu - byla dobra hos-podyňa. Na Všecko dohlidia a led člověk ani na sklínku pna si zajit nemôže . is povzdechem) Bůh vi. esli takovo ženu zas nandu - Meslím. že né Li/alka: No pročpak hv né? Sak'sešče nehledal Vávra: Nehledal a hledal. Li/alka No a našěls'' Vávra: Našel Li/al: No lak (roztáhne ruce) a keráje to ' \ ávra Nem daleko.. Vaše Mařka je to. Li/al (překvapen drbe se /a uchem) Ale ne' \ ,ľ. 1.1 No to. sircčku a tetičko, nedali by sic mně ju /a ženu'.1 Lízal: ipoMiie beranici do týlu) Inu COŽ a proi ne' (několik okamžiku pomlčí a pak lhostejné) copak - |a bych prou lemu nebyl - - (vytáhne / levě kapsy u vestj /hyiek viržinka. / pravé sirku. Škrtne o stehno a zapaluje si) ... Domluv se s ňo Stará prou temu snad nebude . Vávra Noa [založí nice dozadu) K0I1 byste ji tak dali? I 1/..1 1 h copak je o 10 šak se domluvíme, is ůsmévem) MosíS to 11/ ied věder' \ ,i>. 1.1 Rad bych I o v ne. že - I i/ai. (mávne rukou) Eh - šak copak dyi se (o ůo\ 8 Sak 10. Bfc nespěchá Vávra No přece jábydi přeee rád bych védél (kope do zemé) víte rád bych věděl pícce, jak jsem na tom. zkrátka (rozhodí ruce) 3 Lízal: (hadi rukou) Eh. šak sc /name A/ jak V á\ m lá mih. all- piece Lízal i po krátkém rozmýšleni) No viš, Filipe I azalka: jseš vdovec a máš ifi dčti I i/.il luk ms. i,i jen á- in ses mně lihil - tak ja dám pětadvacet sei - l.i/alka: B m červeno jalovicu Lízal .1 m červeno jalovicu, Franěk mní za ňu dával sedmdesát rýnskéch l.i/alka: \ len se nepředá! Vávra (vpadne) Ak vy byste mohli dát vie. I.i/al: Pfeci nedám dceři všecko a sani abych šel po žebrotě! Vávra: Sak byste nešel Lízal: To se ne\ i. 1.i/alka: I O se ne\ í. Lízal: Filipe, já mam zkušenosť. Josefovi jsem t.ik> dál, co Chcel .1 jak se mne vod- slo/il.' A to byl můj syn! Vá» ia No no. šak ternu jste dál půllan a mně eheete dat enem pětadvacet set. I i/alka \ leda lu jalov nu. Všit hni ihvilkit mlčí. Vávra: 1 pojednou 1 Rikele si lak nebo lak - 10 je přeci jen málo. Lízal: (rozčíleni) Malo. malo. porad malo a Name málo! Li/alka: (škubne sebou) Co málo? Tbbfi laky vieckO nepatří. Co je po ženě. lo patří dětem - a - a co je tvého, to ■ Lízal: - to ví nelepši záložňa -Vávra: Nechme to. neehme tehn (popojde najednou se obrali a rozhodne) No víte CO, stréčku a tetičko, déte iři tisíce a tu jalovicu si nechte. I.i/alka: (vyjevené se zahledí na Vávru 1 Cože? Blázníš, Filipe? Copak tě lo napadá? Tři tisíce.' Maš rozum? Vávra: (uraženě 1 No. co bych bláznil? Lízal: 1 klidněli 1 Ale co lě lo jen napadá.' - Hin - svobodnému snad bych — Zpěv 11 výskílfli rťkrulti. Vávra: I rychle í No tak vidíte Lízal: (vpadne) Co vidíte, vidíte? - Lfzalka: Copak i> jseš svobodné? Dyt ty jseš vdovec' Jinde bys ani toll nedoslal Lízal CO já dávám... A k ternu takové děvče! loje ženská, loje ženská' lakové lak lionem nenandeš — Lízalka: Silná Lízal: do práce jako vzteklá, I i/aika zdravá, -Lízal: krásna jako princezna Vstoupí Mařka. I izal Mařko, zalez' — To ju. meslini. neznáš, že lak mluvíš a snilovaš1 Vá\ 1 a: No 10 - ale nešť - Lízalka: 1 uraženě 1 To chceš jako říct. že přeháníme.' Tak nech lak. Lízal lak nech lak. VSichtu chvilku mtfi, Vávra: (s povzdechem) Tak víte co. Stréčku. lak déte osmadvacet sel a leda tu jalovicu. 4 Lízni: (chladné.) Ně. 10 ncndc. - - Nedám, (sáhne do kapsy u vest) .1 podruhé zapaluje sirkou, několikrát bafne) Nedám \ zdáíenú píseň. Vávra lak poslóchéte. siréčku .1 leiiCko, |á vám néco ptvvfra Vy něco leda přidáte 1 já něco spustím Lízátka (chvatně) A co teda spustíš? Vávra: Jalovicu, l.i/al: 1 po rozmyšleni 1 No s j v. Filipe, že té znám jako dobrého hospodára, že nepiješ, nekarbaníä, tak dam Šestadvacet set, be/jalovice. V dálce nový hluk a hudba. Vávra: 1 natahuje ruku) Déle osmadvacet. I 1/.1I Né né né - nedám, (přechází rozčilené) Hluk v hudbou se bliii Lizalka: Psi! Klid! Lidi chco spal! Je noc! Lizalka: Klid. nebo pustím Tigra! Ticho. Lizalka: To jisté /as ten Francek. Abv ho ďas spral. Stěké, Tígr, Stěké, lak. Vávra 1 pro sehe 1 led je nelepši čas (přistoupí k l.i/ulnvi. důvěrně) No tak, Stréčku, dohodnime se. Dale leeh osmadvacet I napřahuje ruku] l.i/al: ipohledne mu do oěi) No vem to dabei ■ sedmadvacet - plácni I podává rukul Vávra Nepřidáte'' I feal Né Lizalka: Né. Vávra. No. když teda jinač ne - (podají si ruce) Lizalka: Pánbiček zaplať Koli je hodin ' Lízal: Ale - domluv se s Vl.iŕkó. Vávra Tož: přičiním se. ate bez vás nepovolí, Má ráda leho Francka I i/alka Eh, Francek sem. Francek lam! (rozkřikne sel Mosi povoliť Lízal Má žena taky nechcela, a co? zvyklasi... Lizalka: /vykla si. Vávra (zamyšlené s blaženým úsměvem) Zvykne si. (podává ruku) T.ik s pánembo hem, 1 izalka: S pánbičkem. synu' (podává mu rukui Lízal: A dé pozor na psa. Je cele rozdivočelé. ľigr. lehni! Stará. |di radši s nim. Vávra s Uzalkou vyjdou. 2 scéna Lízal (sám, zamysli sei Hehehe! Sedmadvacet set! Dostaneš je. dostaneš, ale hned né (opak jsem se 10I1 nadřel, abych k starosti u deer) o chlib žebral? Hni. a Mařka se mu líbí. \t si ju veme. když chce mél ženu, ai -i ju má ale peníze! Né. peníze si nechám pro sebe. šak má sám dosi Peníze so peníze a kdo ma peníze, je pan. Bezteho jsem se už se synem ožebračil. A ten ted jen okolo mné 111 m - ani si taty nevšimne... (opak jsem hlôpé? /Jnlk\ zpěv rekrutů. Lízal Aha. pojedo. Jen abv 11/ jeli' Ten kluk žebrácká by mně k smrti, meslim. utrápil - Stará! Stará! Kde /as tréíí ' Pod spat! Stará! Kdes byla? \ rátt se Uzitlku. ř- I.i/.ilk.i Psa odvázal pro v&ček případ l.i/.il: Jen ab\ n/ leli! J.i li Jám naäii Marku! ľo luk ešče! Aha! I i/.ilk.i. A nehude-li Mařkachcei' I i/.il: Sak vona povolí, iruisi povolit. Tys lák) povolila, lak co'.' Bože můj, I akově sia lek, lakové bohatstv i I i/.ilk.i Nó.bůhdé (zhasne lampu| '/.dálky '"■•' '"' '* /'-i l.i/alka: A nebude-li přešlo ehcei? i Jzul Matko! I lihl. v scéna Mařka > pmleli - :' Mařka: (uhne schon, vyjevené) Vdovca?! Vdovca si mam vzít? Hihihi! lo bych tak) měla rozum! \ Vávru ešče k tému! Li/alka: Eh co! I ,izal: Vdovec nevdovec! M ni. 1 zaražené hledá rukou zástěrku) Snad to nemeslíie. tatínku, doopravd) " Lízal: No. co bych nemesdel'.' Mne se libi Mařka 1 vpadne) Ale latinku ." \ ávru'.' Dyi se mu ruce Ifesú jako panovi falafovi! I i/.ilka No co Nepiie. nekaihaiii .. chlapík jako duh. 6 Lízal:... každá žena s nim muže bél ščasna ešče. Marka: Ale pro Boha všemohóciho. copak vis iq. jen napadá? (křeče \ obličeji se stahuji k plaču Vdovca jsem m od vás zaslúžila? Sc ifema dětima? (pláče) V&iélem' zpiv. I i/al (rozzloben) A Francka. Francka, leho žebráka, kerě nemá ani svó postel, leho pacholka, teho bys chcela? Li/alka: Teho h\ chcela, hleďme na nu. Mařka: š.ik [sem neřekla. že ho eheu I Izal Me slízáä se s nim. vid? N". Sak už ternu je konec a pfinde li eščejednrt, noh) mu /přerážím! (dupne nohou) Vávru si vemeš a žádného jiného! Rozumíš! Lizalka: To je statek! To je bohatství! A t> nechceš' Huso hlópá Maika: Ue prosím Vás.je l" äkrta grňavč! Copak li" ino/ii mži rada? Lízal: (utrhne se n.i m i Zvykneš' si. Lizalka Zvykneä si. Mařka: Prosím vás, latinku a maminko, nenuťte mé (vzdorovité) Já radii du služby pudu. než bych se /a teho třesavce .1 škuu ulála' I i/al (zakřikne Mařku, rozežene se rukama] Mlč! I \ si ho vemeš a dusí. Mařka: A nevemu - .1 ne .1 nč - siokrál ne Radši se utopím neb., uteču, Dubí" noc' 4. scéna Šiřin: psa. bušeni na d\ eře. Lízal Kehotočeni? ľigr! Lehni! Kdo je tam? Vejde Hre, Hrdlička Pochválen Pan ležiS kn-ius' I i/alka: Lehni, potvoro, lehni! V na vfikj' Li/a I: luirtiue se) Copak chcete. Hrdlička? fakt« po/do' Hrdlička: ľane radní, prosím jich. mají pfiju lined k hospodč. Rekruti >e tam bjjô, pan starostu neJMí duma .1 tak moji tam jíl udělal pořádek ■ i/lHWM I i/alka iv-ic pokoj, Hrdlička! led Lízal Zatraceni leknín' Nu. si.ii.i. kiiw im.K nem pude mně kožich Li/alka: Nechod lani .11 li lam nčkcíc ve tm -uvi Lízal Nit plátno! Ouřad j.c ouřud Dě sein kožich , i:i, Inku : knulil li'iiľll u pudli ho Lkalmi, I i/.ii toblékne Mutj kozích, zastrč! pud pás pytlík s (abakem, te/.mc heranici .1 zapá h si \ dýmce) Dohře za mnó zavřete n iJeie spal Možná, že tam chvíli zvo- sianu I i/alka Josefe jseS napilá I i/al: Sak' Hrdlička Piinhu jimdčdobro noc Odl hu:, n I i/.ilk.i IJobn Mařka I lohn) not Lindkti 1 vjdi 7 5, scéna Mai k.i (sama. sedne ke stolu, opiv hlavu o loket v stůl a hlavu o ruku) Je li pak František takv u té pračky nehoně ' Vle sotva, slíbil, že bude Cekal pod hruš ku a dosud tam dyckv hv 1.1 Svčsi hlavni Mam hu lak rada! Je tu hodně chas nik Nikd) m.- neopije, nepere a spořádaně. A mna má laky rád. Jen kdyby mne ii.i té vojně /vnsial věrné! Což, |.i počkám ,i nevdaní se. Ale ten táti nek. a ta maminka' 1'roé ho lak nenávidijo ' Vtom nikam nu okno Marku: Proboha, kdo to je'? Move luhmi Mařka ustnišeita jde k «fot« Hlas: {/venku, slabě) Marko, otevři1 Marka: Bože. to je I rantišek! Copak mesli!!",' Jéžišmarjá! ././. utevřii Vejde Francek. I raneek: Stál hem támhle u kaple .i videi jsem latinka - Hrdličků in do hospody... Venku je tak měsíěno .. V hrušky jsem byl už přes hodinu... Mařka Ale jakpak kdyby naši přišli? Víš. jak to neradi vidi jo. že s tebó néeo mam. Francek; Eh, kdyby, tak uteču dvorem. Sak Tigr mně zná. ľigr! Mařka: MěK počkat u hrušky, byla bych přišla, Francek; Když mně to bj lo už dlóho, Nebůj ve! Obejmi i i Mařka položí hlavu nu jeho prso Cln Hi vojt beze dovit objati, puk xe poli- bi, Mařka; l ak už zétra pojedete do Brna.' Francek: Pojedem! Bude to krušná cesta COŽ o mne nem. aleje mne o maminku. Co m chudák počne! Bratrju nemá rad a lak nevím, jak se vyčini. Mařka: No nějak přece. • Hůř bude se nimi. len tatínek je tak divné... ľebe ani vidět nemo/e... A maminka... Jak odjeděš. hudo eheet, abych se vdala Lizalkti vrazi dovnitř. I.i/.ilka: l:h. to jsem m mohla meslet! Co tu chceš'.' Francek; Přišel jsem se. tetičko, roztočit. Li/alka: Leh. jaképak lóčeni! Jen jdi s Pánembohcm a radši tam zvostaň. (ek.it ona nemo/e a ani pro tebe není lak jen jdi. nebo zavolám Iiim.i. Tígr! Tigr! Kde se tóláš. bestio? I raneek No! Sak se ešče rozlóčfme. Francek vrazi čepici do ivla a odchází. I ízalka ľigr! Mařka plňte. Mařka Františku! Li/alka: Ja nevím, co. děvče, ineslíš ' < 'Opak je IQ ženich pro tebe? lenio' ' \em.i nic než len barák a ešče na tom je dluhu až se pod nima boří \ jeho tata je to pořadně člověk' Ožralec. všecko prochlastál \ jeho brati je to člověk ' Je to syn'.' Když si matka pro vy měnu přinde, vyhodí ju u ešče n namlátí. A do lakové rodiny bys chtěla jit? Ja nevím, holka, CO lo máš lak) /.i lo/iun Mařka; (s placenu Zato je František lim hodňéši a spořádanéši i.i/alka: A snad hvs necekala ni lela. až donde / vojnv doni Kdov i, jaké polem bude Janko od stromu daleko nepadne II až přinde / vojny, lo koi - Co kokaš ' Je noc. Dávno máš už spal Dohro noc! Uzalkti i v/i/i Mařka usedavé placii f.edi n okna. jimi jirtnuli zuře mexia X 36 63 183� d scéna Nth \i I oučetn rekruní Kóliami zakakrháiiĹ Vesničane i krtijit'h I'mm rk <: KiištoJ] w vitújt \ Vávrou Zťii\ tl.t:,ilkti. Hrdličková u Voju'nalti děti n kúpi kolem n'kruiii, Krištofl (láhe\ s víneni * ruce podáva Vávrovi) No tak si zavdeie. strécu. vode mě ešče naposled. Vávra Na vaše zdraví ipijvj .1 uhysíc se [am dobfe méval \.i vojnč néni jako duma Francek: Eh. šak lani / nás ku/u nestrhnú K1 i-.ii'ti Noha Copak scalestarat Bude tum dobře, enem e» se naučíme nŕnteckj lá budu uniSi /.i t í 1 mísíce ,1 budete vidSt že /.i půl roku u? dostanu šarš Hrdličková: (ruce založeny, drbne sousedku) Podivtí m-. Madlo, i.ik / kysela se 1 i/al na Francka divá v. ojtčnu Na mó dušu ,i Vá\ ra lak) Hrdličková Povidajo. že Vávra má "ku na Mařku V ojtena len esli Mařka bude vdovca chcel, Hrdličková: Ba. nepřála bych u in líi decku .1 pak if n Vávm I" b) byla hlazen \ má ráda Horaččína I rancka \ ojtena Psi! Stará Horačka sc de rozlôčil 7 scéna Vstoupí Horačka . Horačka [přibelhá se k Franckovi 11 depakjseS. chlapce ' Pomalu bych té .mi nenašla. Francek: Copak chcete, maminko ' Horačka: (strká Franckovi uzilek. zdvihá zástěru .1 utírá -i »či') lady. na cestu Francek t vezme uzilek .1 J.i ho blízkému klukiA 11 Na, dé rntií i" na mi/, i k Horačce - úsmčvem) Copak pláčete ' Nebujte se. . Tři léta něm tak dlúho Horačka: (délá Franckovi na čelo. ústa .1 prsa kfi/k> 1 Pán Hulí li opatruj .1 dé n. chlapce 5č&.ti A dé pozor, ai uzilek neztratíš. Máš tam (šeptá mu do ucha) No. (ohání se hůlčičkou) •• Pánbičkem (libaji se) \ modli se. uby ses mně na vojné nezkazil! Francek: No. mnete se tad) dobře a neplačte. Dělal tam noho lad} to je iciln,. Lizcd a Vávra nendpudm ie oMiit jt po Franekovi, I nm, ek w 1 vtrhni Horači < ii bť-:i i Lizalavilm Hrdličková: Aha! Francek Je rovno k Lizalovém Lízal; ik Franckovi, surověj Holá! Kam? Francek Rozlúčil se lehce do domu I l.i/.il (zastoupí mu cestu] Nikjm nepudeš! Pro tebe Mařku nemám Francek (urputnči Co? Lízalk.i: Že tam tj nemáš co deku (ukáže stranou) ľahni! Krištof! A nech um ju \i m ju nechajú na kyselo! Francek t" ' Ja že m."" táhnôi \.i ssakra! (»báli ruce \ pčsié> A kdo rnnfi má .." poročet! Kmicilürken! Hrdlička Nepté -e .1 jdi Krištofl \eeh je, ~.ik hvs ie niosil /.ihn Hrdlička Di! Výra* dvéří! Di! 'i 04 Francek: i vzpurnž) Aha, já začínám rozumel, (hrozí pesu' Vávrovi) Sak ju eäce nemá! Chytl ho vztek rozběhne se o kopni do dveři, keře se otevřou. Vstříc mu vylinu- Marku u vrhne se um vášnivě do náručí. Mařka: Frantiäku! I.i/alka: Tj mrcho! Horačka: Francku' VSichni hledí zdřSeně mi Francka u Mařku. ieSfí jednou fr políbí, podají w ruce a Francek ještě ieilnouji v náruči sevře, pustia vyskočí na vůz. Mařku pláče. Francek: Stréčku Lízale nechť! Pořád jste zbraňovali a nechtěli jste nás nechal se roz- lučit. Ncšť - 5ak! (zahroz! pěsti] Kil> / mě vzali na vojnu, vzali ■ aťjsem tam. Ale za in lela mě puslijó - a polem budete litoval Horačka: Francku! Francku! Francek: lakuje Biih nade mno! Vy se budete měl po pěli! Lízal. Ty mé vyhrožoval - iy --krčku! Hrdlička Odjezd! (zvonil Krišlofl: Francku, nech teho 11/ .1 ptxT, Pojedeni, Francek No. sak. Lízal: (ze sírany na ně zamračení hledí) Saks j u měl. kluku naposled Muzikami spusti Hádeckého pm lnul. Odiižilčji. Opona padá II. jednání ľ Lízala. Selská svimieť. Svatební den Hrdlička dělá Mařce hlavu. Hrdličková a Vojtěna asistuji, Stwuhalka a Strouhal šedi u stolu Stařenka v posteli. I.izalka střídavě vchází a vychází. I scéna Strouhalovi: Správně děláš, Mařko, správní led so už ty časy jinačí než bývaly, led. kdy/ se dé\ce do dvaciti nevdá - lak 11/ 10 de ztěžka. Polem 11/ je jako pře-zrála hruSka. Zmóčnati.. Sto vojno je to taky zlé. Kdyby byl nevím jaké -zkazí se. A čekal cekal1 No. jak povídám děvče pic/iajc. a když milé / vojny přinde, kdoví, juk se rozniesli. I>>i se íčch \dávek lak nebůj. Každé mužské má nějako chybu, 10 vím, oji len nelepši ,1a kdybych by la svobod 11.:. laky hned bych si V.iwu vzala lepšího Ins ani uenašl.i lim - skr/ 10. /e ni.1 líi děli - sak je budeš uměl udržel \ aspoň hudeš mel všeho dost, o nu se nebudeš staral a hudeš mlynářko! .. Bože, co bj kerá /.a 10 dala. kdyby ho mohla doslal.|ako i\ ho doslaneS, neha |e vdovce s dětinia! Sak každá si udělá / mu/a. co sama chce.. Mařka: 111/ lo nemůže poslouchat, je nervózní, nakonec sepne ruce .1 napolo ve obrátí k tetičce! Proboha vás prosím, slréčku a tetičko, aspoň VJ unič dele pokoj lil Dvť am nevite, co yysiojila jsem už v oil mamink) Pořád teho Vávru do mně cpe a pořád ho vychvaluje, od rána do večera a večír, kd\z líhá ešče dyck) s nem do mně répne a já chviJku pokoja nemám. Bože. kdyby lo byl ženich jako ženich ale Vávra! Vdovec s déiima - a třesavé Strouhalovi: Ale Bože, děvčico, dyl já ho do tebe necpu Já jen tak povídám, co si vo lom meslim. a cheu ti poradit, Jseš svobodná a nemaž toli rozumu jako já, zkušená renská Mařka: Aspoň kdybyste mě času dali. Strouhalovi: A když ty máS hlavu jako z kameňa. Mařka. Sak jen považte, jak je mně len Vávra piotmie B n ' Celá se Otřesu, jak si na to pomeslim — Ani nevíte, co se po sírane napláču, .11 kravám stelu nebo na poli kopu... Chlěla jsem tuhle do služb) ulsct ale do sklepa mě zavřeli a kdejaké háb poskov avah. jen abych neměla co voblicl a nemohla / domu kroka udělal — A maminka (pláče) tuhle ají kusem dřeva po mně hodila... Strouhalo vi: Ale děvče, kdy/ l\ si to bereš lak moc k srdci, a lo je chyba Mařka: I >> l tu rtende o rok nebo dva - jde lu o cele život. Kdo za mně bude polem plakal'' Kdo za mně ponese můj kříž? Strouhalovi: Ale člověk si zvykne na všecko Ja jsem si takj zvykla, tvou mámu taky nutili a tak) si zvykla, ly si zvykneš takj Mařka: (zamyšlení kroutí hlavom Ne/\ vknu |,i ne Já mam rada druhého — a lemu chču běl věrná— Bože. a< len hv lemu řekl' Tuk mě má řád a lak mně věří' A já zatmi. 2. scéna \ iil.-.u M r.,a a I-rum vA ia.\ ■ imlcrn. , via.A / '. ,./:•.•: i HIÁrU& FWK&SVŠ ti jti/HI svou cestou dal a vedou ji iij milostný rozhovt» Mařka: \ Františku, pamatuješ, jaks ve škole Dostáiovému Luiskovi kamenem hlavu rozrazil za to, že se mně vysmíval' (Francek pokrčí ramenám.i a vášnivě Mařku líbe a tvář ji hladí) A s nikým jsem nesměla tancovat, kemus' i\ nedovolil Tys b) I, Františku, zlé. Ale teď ul neseš, vid \ tenkrát, víš. jak mně tatínek zakázal jit k muzice a já jsem nešla a přece jsme spolu mluvili •. zahradě, poj hruško uš. jak nás ten kocór poplašil - pamatuješ se? i/novu se vášnivě líbají) \ IJ pěkné večer) \ zahrádce pod lipkama Mčsk pěkně svítíval ;i lip) voněl) a tak b>lo teplónko. tak - .1 ti.ehôčko zpívá i. 1I1 jsme pisničk) jednu /a druho a us. tu cos ju tak rad poslochával b) la in 1.1 1,1 počká, u/ ju mám! /piva um 1 náruči fichyot. iaknhy zdaleka přichfhjrjícím Masem Kau. lunu 1 k .mi: 1 '• scéna Mark.1 Co se smějete, stréčku tetičko ' Strouhalovi: Eh - lak Žes tak stará tak hlôpá! Kdopal na mužského co dá! Rozumně n k Banda, jeden jako druhé - všeci «i stejni I o se před svatbo kniiijö, při li měsíčku .i|i do pláče se dajú. jen tu h> děvéicu napichli, (obrali se k babičce i Nu W in lak. hábu, nebu aé ' Stařenka: I li i.i v as neposluchám Mařka: František takové néni Strouhalovi: Nu. nech lvi. »ak je lo pekne fták! Mařka: ivrii hlavou) Ne ne. *\ nevíte, i.ik moc mi in.i rad \v ho neznale, jaké je . Bože. Bože. jak je mne ho líto! Strouhalovi: Mně je /as víc líto tebe než jeho... Mařka: .lak |o meslíte ' Strouhalovi: A lak T) lad) své scestí pro nčho zahrabuje.5 a von kdoví, co lam dělá. Mařka: Oh ne... Já ho znám... Včmé je mne ■ já lo vím. a kdyby se dověděl, co so tady kuje. já nevím, co b) udolal. Von je moc lítostivé.., Strouhalovi: I neoůj se. děvčico, /o m lo hudo lak k srdoi brat. Seiiepe to -o sebe jako seifepal jiné a budeš vidci nando m jínó. Ostatné (chytře) šak - náä Jose! psal, 2e so i,nu nemodlí onom /a lebe, Mařka (vzepře soi lu noni pravda! Slrouhalovi Možná. My jen povídáme, co Jusol psal... Dyl s lebó beztak na jiného ncmeslf, než ab) hodné vyženil Dyl ho /nam. A celá lamího je laková. Mařka No teličko, no 4 soon.i Lizalka: (předstoupí, spurní) Eh, nechte in hoi. hlôpo dmu. Verne si ho a je. Ku/um noma ani /a luhlo (uka/o Aliheci a hudo so lad) s nama zkušenému Ženskému pfii" Dyek) si veme dcera teho, kého rodiči eheň. Vdával) jsme so m> i.ik. a budú so vdával jiné a vona so ternu hudo z.pózei - hlúpo děvče " Vávra m hudo on net idél Slrouhalovi: Už pojedeni' Lizalka: Na ňu čekal nebudem! Ohlásky u/ -u. katechismus, lak jaképak copak! Mařka: Ja nikam nepojedu! Lizalka: Mlčíš' lak so ke mni mluví' Před lidima! ! Strouhalovi: Kdyb) Vávra byl všelijaké člověk • nu. nic hvch so nedivila. Ale lakové statečné muž je lo. a mlén nu a puh ma a bude lam jako néjaká -iaik.uk.i 1.i/alka: Alo iu |i pořad ion sakrameiiské Francek \ lo hlavé esce vizi, Ale lo -o meh' To radši bych jedu vzala, než bych iu lemu kdejakému pacholkovi dala. Mařka: (vzepře se celou svou vůlí) František noni ledajaké! Je jisté lepši než ion třesa vec, keře /onu uicial i kilyh> mel dvaccl mlóiin a pól lanu! — Lizalka: (dupne a rozkřikne se) Mlčíš' Na to jsme toli lei pro ič škrnh. ab) sos pachtila po lakovém žebráckém klukov i?! Cen ho b) I na světe dlužen Kdopak io jakživ slyšel, ahv ledajaké - lakové nejaké kole nemá než iSch pár schni -léch došku na střeSc - ab) lakové dostal ženu / půllánu!' Na lo jsme škrii-li! 'Co? iiv' lu b) byla pěkná paráda Mařka: Sak já Vod v.i- nic ueehou — Lizalka: Nu ha. Tcdké mluvíš, kdy? maš všeho dusí a polem (opovržlivé a výsměšní) potem pole/o-, laku la Vlhčena' Mařka: Sak \\ jste lakv neměli moc I ízalka Neuičh ale m\ isme poslúchali rodičů a lu nose požehnáni. 12 Slrouhalovi: No. ditč. tvá mama mluví jako zkušená ženská. Dyt vona to s icbó dobře me.sli IV si pfeec Ho Mařka isl/i .1 pomalu s pohnul im se ohniti, sepne ruce k mateei Maminko, maminec- ko drahá, pro Bohu milosrdného \as prosím, dyl mí nenuťte. Ja budu nes řásná. 1.1 \ ávru am videi nernožu 5 scéna \ Ulénť. Miniu \ l «i mu Vávra: Kampak fstc dali slámu na povřisla'? Vávrova Nohům \ ječná je nad chlfvuma Vávra: (po chvilce) A jak je té taveni jalovici? . Ešee kašle .1 déchá ' . Mčlih) ste jí hodné navil.11 Vávrová: l1/ má nasi lané ľo máme kříž s 10 krávo Předevčirem / ničeho nic začla kašlal a Irasi se .1 deih.il ).tk ityři . \ a\ ra: /ach ladila se. Ko/ai.i nechala, meslim, d\ iře ote\ řenj .1 kráva se nastudila Koni 1 1 idčni t a\ ru zmizí ii scéna Marka: Dyl se nade mno přeci trocha smilnili.- Já ^.mi slibuju, že s Františkem nit už mol nebudu a .1/ přinde, že se mu budu vyhýbat já vás ve všeckem budu poslóchat - iľii do té Vá\T) mí nenuťte. Dyl mnfi neotravujte život! 1.i/alk.i: Upadne) Eh pořád mně tu skuhře l.mi' [ukáže k druhé světnici) Jdi a chysté se' Zeních za chvilku přinde .1 pojedete / iziilkti vxjde Lízal Lízal: t vesele 1 No. Mařko, copak ' ženich přinde co nevidět, kone 11/ so zapražené, .1 t\ neseš ešée nie Ustrojená ' Mařka: I pláce) Polínku! Lízal: No. copak /as brečíš ' Sak 11.1 laiku nepudeš. \ \ ženské jste piece hlope. Místil co máte véskat .1 smát se před svatbo pláčete Mařka, ipa.lne mu k nohoml Tatinku /Lne. nenuťte mé lá budu neščasná, já Vávru nemám rada. otrávite ume život - - bože, kd\b\ch mohla led umřít. iak bj se mne ulevilo! Lízal (zvedá ju) Ale dévčico.dftó dyť tonérii takové, jak ty silo deláS Dyl ho 1 ranekov 1 té přece nedám já Stařenka 1 stane 1: tiít n odšourá ven Lízal \ie - ale dví-copak - k oltářů každá mosí jedno jit Nojdi.jdi.-Sak! Jdi dcero poslechni rodiče M> to - tebo meslime co nelepil jdi. udčlé mní přeee radost a své niame to VÍŠ Marka Bože. kdybych snad do kameňa mluvila, spis h\ se ustrnul Morkaodchází rra nravt dodnihi wétnice 1 1/.1I 1 přejde jizbu) ľo 10 - je kakruholtské dívce - Co jsem si nemeslél. že dá toli práce r\ yndá dV niku 1 Ja bych iu přece — 13 7 scéna \ 'ejtle Lizalka. Lizalka: Snad by sos nespáčil? Snad bys nebyl tak hlópe? V ohlížíš se na Mařku'.' Sak VOna si zvykne. A Vávra laky mosí dobrom dělal. Lízal: Když mně se 10 /.mna všecko jaksi * hlaví teprv rozkládal — Že von nechce tu červeno jalovicu — a potem - ta Marka ho taky nechce — začíná mnč ji bet trochu a ji lito - I i/alka: Eh CO, líto, nelito. To jen ten Francek ji v hlave slraši a ně že by Vávru vystál nemohla. Lilo - lilo - hm! A co. když si neveme Vávru, přinde Francek z vojny a bude za tíó lézt dál a stane se neščesli. To li ji polem nebude lito ' A té hanby — tu bys chcel mal? Co? Lízal: Je to pravda. Zatracené kluk! E.šče ke všemu z takové famílie! Je všeho schopné a vona - přece jen nerozumné děvče — s scéna Zaklepe a vejde Vávro. Vávra: (ve svátečních šatech I Dobré vodpolednč. Tak už jsem tu. Lízalka: Vítám vás - tč. Lízal: Vítám tě. Lizalka: (utírá židli) Posaď se teda. Mařka bude hned přichystaná A ty (k Lizalovi) dones sklínku, nalé hostovi. Lízal odejde.. Vávra: No. už je čas. abvMTie byli na cestě Lizalka: Sak do Móinic néni lak daleko. Za Čtvrt hodiny jsme lam. Ve vedlejší světnici hádka. Lizalka: (s hákem od pece žene před sebou polousirojenou Mařku) Zatracené děvéis- ko. budeš-1 i pak poslóchal! Marka jde ke kamnům, zástěrou zakrývá oči. pláče a usedne na lavici. Vávra: (vstříc) Ale nechte ju běl. šak vona půjde. Li/alka: (celá zlosti se třesouc) Ustrojíš se a pojedeš Já ternu chetľ (obráti se k Vávrovi, kteiv je v rozpacích) Nic si z teho, Vávro, neděle. Vona se jen lak vzpozí. aby se neřeklo. Každá ženská lak dělá. No... já mosím ten koš panu talároví přichystal Lízalka odejde do kuchyně 9. scéna I'm i» a Mařku Mařka: Nestydíte se? Vávra Noco. dyl nic zlého nedělám Mařka: Za ženu mé chcete. V.u i j Chcu. Mařka Me já nechcú \ ávra Protože nemáš rozum 14 Mařka: Víc než vy. Vidíte, že se rukama nohama hraním, srdcem proti vám stojím. a vj přece dolizátc. A eäée m přijedete s plno parádo, fuj! Vávra: Protože tě mum rád. Mařka: vlejavásnc Ani viděl vis nemôžu. \.m.i Až budeš má vSeeko se poddá. Mařka: (výsměSně) No ba! (rychle se "hran k němu) Jak se môžete na mě vodvážit. když mih. cojsie /a živobytí nebožk) tropil' Když vím. jak jste na lom?!... Vávra Fo só enem hlópé řeči. (sáhne po ni a obejme ji) Ostatní i> mě mosiS chcel (chce |u políbit) Mařka: (se bráni, najednou ho odra/i a s nejvěiSi oíklivosti k nemu) Kozle (řesavé! I im' Inj' Inj! Mařka uteče (/<■ veiltejSt u člnli e. Kí scéna /:. ii/ v* i'to/< i lahvi i /íM u nalila dt i \Uenice, Lízal: (zavdává) No. pi. Vávra Eh. -ak já pijú Ve vi tlk'ßi ivéinki hádku I izal: Mosím so jn podíval, esli už ma Josel koně zapraženy, (ohlédne se starostlivé ke dveřim světnice) Vávra: Jděte, šak — l.tnil odchází. Vejde Lituíku. Vávra: (mrzuté)Tak co, už bude '(ukáže k vedlejší světnici) Lízalka: Stróhalko.jdi lam a pomúžji voblici se: Dveře jsou zamčeny, Strouhalka ukonči před nimi. Vejde U:til. Lízal: No uik. kuně só zapraženy, moieme s Piinembohem jel ik Lízalce) Delete. delete! Siriuihaika: Shirc se. nevěsto. 11/ je čas Marka: Jděte pryč, já se voblikám! \ ávra No - a je vyhrané. Lízalka Mařenko! Opravdu nechceš pomoci.1 Marka: Jděte pr\č' Ja sc vobteču sama! Lízalka; I já tam na ni půjdu a já ii tak pomôžu -Vávra Ne. nechte ju bét, Půjde-li po dobrem, půjde, Po zlém nesvedete nic ani vy, ani já. nechte ju béi Lízalka: Bože můj! I aková hanba! Strouhalka: Nevzpířé se. dceruško Dyť my to s tebó vSichni dohře meslime l ízaika: Ze se pod no zem neslehne! I ! scéna Lízalka; ik stařence) Co v) lady sedíte jako špalek a nk nemluvíte? Promluvte k ní přece lak) nějaké slovíčko I)\ck\ jste ji loli prala a led mlčíte 15 Stařenka: (vstane, popojdc ke dveřím] Inu nuk' díti Co u/ Poslušnost je poslušnosť 3 I,.Kins nevím jak Seasna byla a rodiíc ti nepřáli — požehnáni nemáš — i>/ teda pojil (nemůže dál. zdvihá záštím .1 dá se do pláce) —- Pojď! Vejdi uslzená a oblečená Mařka Ticho Mařka (vyíitavé) 1 \\. stařenko? (rozhodné) Tak teda já vás leda - poslechnu, Svolini. ab\sie mni1 aspoň proklínal nemoseli Já m ho teda vemu .1 teda k něnni půjdu. Budu mu teda dívko ženo ne jen dívko mu budu (vzlyká) J.i teda poslechnu ale bude 10 život k utopeni.. I i/al: ZvykneS si. Mařko. zvykneS... Vávra: Me Mařenko, načpak te slze? Dyť dybys včdčla, jak ié mam rád, Marka: (Škrábne jej do obličeje) Nechte má! Opona padá III. jednání U Vávrů. Večer. Se stropu visi zčernalá bidla, přes fednnz bidel dlouhý popruh. Vy soka peřinami narovnaná pastel, Starý prádelník, na nčm lesklé, sklenfné svit ny \ hromničkami okrášlenými pestrými umrlými kvetinami, rňzne' i/nih\ sklenic, kancionály ti ttprostřed km, ŕ/ô pokryty skleneným poklopem Itzv. Sturc), Po sténái li /nosiť obrazy, mezi nimi černá madona. Druhá postel, odesílaná, Hodiny hwcvaldky Hořici petrolejová matli lumpa. I. scéna Vá\ '"i» sama. Šedi u Mulu. zafívá dětské ko\ilky.Chvilku míči. rachotínůikami. Pak se podívá na hodiny, které ukazuji na devátou - ' Je na dvoře všecko v pořádku ' Rozára: Je. Červené jalovici jsem hodně nastlala. \ ávrová: A zavfelas dobře mlat? Rozára: Zavřela, \ ávrová: A neeftilas esee hospodáři!' Rozára: Ne. ale 1 váhavě) Horaccui Francek Sel /as okolo a ptal se mě. je li hospodáf duma a CO děláte a - Vávrová; (při stovfi „Horačfiin*' vj jede. mluví rychle a /desené' Pro Boha iě prosím honěni jdi a zastrč" a nepoSěej ho sem' Cos mu řekla.' Rozára: No nii Povídala jsem. že neviní., Šukal mne jakési psaní — Vávrová: (odmítavé rukou) Nic! nie! nic «d něj neber Neopováž se1 (chytí se za hlavu) A hospodářovi tak) nic neíike' A honem jdi .1 pozavíré vSecko já \ a\ m\ 1 otevřu sama Rozára (váhavě odchází, prosebei Bože. eo mám dělal' Mne je ho tak líto Rozára odejde. Vávrová sama. Přistoupí k oknu. ndkis je poněkud /aelomi a vyhlíží ven IX Vávrová: Je cam jak vedne - mohl b> ho při měsíčku někdo vidSt — Bože. bdie, co to jen ten František sméSIí - Dví jsem vdaná a - za nějaké čas nás aji pfiby-de • a on tak - Svatá Panno, slüj při mní. 5, scéna Někdo tluče nu dveře. Vávrová s sebou trhne. Vávrová; loje nějakéch návštěv. Kdo je to proboha zas?! Starý hlas: Já. Vávrová: Kdo já? Hlas: Inu já! • Horačka! Vávrová: (otevře) Bože, loje vzácné host! Vejde Honička. Horačka: Pánbu dé dobré večír! Vávrová: Dobré večír, maličko. Co vy tady. proboha? Horačka: Ale! (mávne rukou) Syn mě poslal. Maminko, povídá, mosite tam jit. Řekněte ji. jak se trápím. - Vávrová: Ale já... Horačka: Maminko, povídá, vona přede mnó utíká, dveří zavírá a zdaleka se mně vyhýbá. Vy tam mosite jit a pověděl ji. že já už to déle nevydržím. A ruce sepjal a plakal a prosil - lak prosil, až mě do noci vyhnal. Vávrová: Ale já... Horačka: Maminko, povídá, povězte ji. že si zófám. A tady máte ceduličku. tuji déle. ipo celou další rozmluvu chuniá se na prsou ve vlfláku a hledá v záňadři psa-nicko) a prosil tak prosil Jděte, maminko, jděte - prosím vás -jděte lam. A ruce sepjal a div mu do pláče nebylo. A lu ceduličku do ruky mně vmáčk a pak se mnó šel a? sem. Sak tam stoji pod hruško - Vávrová: drhne sebou v zamyšleni! Je tu'.' Horačka: Sloji venku - čeká na mě. jak pořídím - - - Kristumarija. děvčico. smiluj se nad nim. prosím li tisíckrát! (klekne) Vávrová: Ne. ne. maličko, neprosíc - Horačka: Smiluj se! Panenko milosrdná, velkomožná, smilni se - šak von se mné uira-pí! Vávrová: Ne Horačka: Hnem na minulu kdyhv mohl von přijít sem! V ávrová: Ježišikriste, jen to ně! Vávra h> ho zabil. I [oračka: lednu minulu! Vávrová: Ne. néni to možně. Horačka: Ne'.' Tak ne I'.iniibohu poručino. Jdu leda. Dobro noc. drahá duša. pánbu li dé dobro noc! Horárka odejde b seen.i Vúvrm-á «tma. Rozčilena ide k oknu. poodkryje ztíi hnu .' hledt ven. 19 Vávrová: Je lam jako ve dne Pro Kristovy muky. co rojen len František obniésli!' (prosebné k uchu Svatá Panno, oroduj za mé a stůj při mně! Ro-iira vejde nesmčle. Vávrová: (ohlídne se) ľojseä ty. Rozáro? Rozára: Já, Vávrova lak je ve chlíve ! Rozára: Pele leží a červené jalo\ iei jsem hodné nastlala, Už se lak netíese. Vávrová: l.ik esie Tigra odvaž a možešjil. Rozára: Bude se /.is eelú noc tólat. Rozára tuti hází, Vávrová: A neehl se tólá.. ■ scéna Vloni zvenku zuiluŕi kdo.\ nu okno Mařka zdčSeni uskočí a zhasne honem vvěifo, leviín i mčsičnim svitu Venku cosi -apraSli, Vejdi Francek. Mařku ztrnule sloji a při kaiděm pohybu I rtmckovuustraieně uhýbá, jakoby ■,<■ níny bula Oba \i"ii chv/li prali tobě mlčky ti hled: na lebe Francek Dobré veéřir. - lilu súm — Vávrová: (zdéäené) ľy! (malomocné slabým hlasem! kmlys přišel' Francek mlčí. Vávrová: (dutí) Kilo u otevřel? / ram ek míči. Vá\una j.ikn ten zlodeji i raneek: J.iko ion zloděj, (mlčí, přistoupí k m blfž. Mařka uhne] I rancek: Co se bojiš ' Mé oho mlčí Francek: A proč ič muž nehlidá? Kde je ' (postoupí Mařka zděšené uhýbá) I rancek: Bojiš se ' \ keho ' (přistoupí k m .1 chytá ji /.\ mkui Co ' Muža se bojlS' Vávrová: (zajiká se) Františku proboha ič prosím, nech umě. mlč ■ jdi. Fřantiaku. jdi s pokojem (vyhrkne ze sebe) .1.1 se nebojím Boha se bojím a jiného žádné ho .i já - vidiS už jsem udaná - a Fram ek se dú do mticfiu. Vávrová (prosebně, sepne ruce) Františku pro Boha 10 prosím proklé si mi-, řekni m mm-, eo na srdci máS. enem - máš li mí ehem trochu eSíe rád enem na pokoju mě nech Francek: Pořád enem na pokoju muč- neeh Proí tě nenechal na pokoju \ ávra ' -\ proi i\s 51a /.i něho'.' ( o? I'\ chceš měl pokoj a já ho nemam mři' Kdybys \ cilč-1.1. jak mně to lad) (chytne se rukou za prs,u rdósi a jak mně 10 n hl.o c pah. když si vzpomenu, žes ženci tcho chlapa! VidíS. Mařko, tak je si- mno. že meslim někdy, že si- zblázním Kolikrát jdu kolem, dycky jako bych okolo žhavého železa 5él (měkce) Vidíš. Mařko kiKlns / domu byla utekla, kiKins někam zatim do služb) byla -Li třeba na kraj svčla byl bych si u-u.iši-i a nebyl bych tě ztratil .1 nebyla bys ij ztratila tvoju lásku .1 spokoje nosí \ kiMns \ cihelnách si- mnó žila .1 cihly dělala nebo po Hnu- si- mnó chodila dřivi ätipat. lepSi in n bylo než je ted 20 06 Vávrová: (bolestně) Proboha, chlapče, co lo meslíš? Po Brně h lebó. dřiví Štípat?! — (tiše pláče .1 klesne na lavici) Francek (sedne k ni a vezme ji za ruku, mluví měkce dál) Tenkrát, když jsem na m m nu odcházel, měl jsem té plno hlavu a ilcn ke Um. hodinu k hodině jsem počítal. kil> se mně l;i vojna skonči. A 111 najedno došlo psáni - tenkrát jsem se lemu smál a meslel jsem No. len ju nedoslané! A dostál té - a já jsem se 11/ nesmál plakal jsem jako děcko jsem plakal. A kd) / mne řekli, že pudu na urláh. že môžu m dom .1111 jsem se na to netěšil a chcel jsem jíl někam pryč - daleko - kde nikdo mé nezná a já lak) nikelio Ale /as mně psali -jak se li zle vede a Vávra že ié trýzni a jak ié nutili a vidíš. Mařko - nic jsem nedbal! Chvil mfi vztek ,1 jél jsem dom a přisahal jsem lemu chlapovi pomstu — a ty - ly — (lítostivě) Mařko. Mařko, přece ses míla bránit! Aspoň In ses (ironicky) Boha nemosela bát, jako (pusti její ruku) jako se bojíš led. — - t herc ji okolo krkul Vávrová: (poslouchá se sklopenou hlavou, napolo se vzdává) Ale chlapče, proboha! Dyi s^ netrápíš enem ty, trápím se já lak) - .1 víc než ty. Dyť já na ié meslim, kad) chodím, a nikdo nevi, co noci pro tebe jsem nespala, prosl/elu dni — Francek: To jsem 11 chcel Het a povím ti esce víc - proto (vstává) Přindu. Mařko /.is Zas pfindu, a kdyby ni třeba celé regiment na stráži stál • přindu — Nebojím se Vávry a bude-1 i duma - vyhodím ho nebo ho uškrtím. Vávrová: (zděšené) Pro Boha té prosím, Františku, nechoď sem1 Stane se neSčestí. Ja vim. že me in.iš rád a jak já lehe š.ik vii - - Ja to všecko nahlížím, ale -vidíš s.iui už je pozdí (prosebně) Františku, polituj mé a nech mé tak. (resignovaně) Já už ten křiž nějak sama unesu. Francek: 1 /purně > Ty chceš, abych tě politoval? Ne. nelituj u lé. Suma sebe pohlui1 Jak sis nechal.1 ustlat, tak lež Mčlas se bránit, dokud byl č.is Tak) vyčítal ti nic nebudu — ale (pohrozí pěsti) len len nemá odpušččni! Je baba. Ví líh Rozára. Vávrová: l'\ už ises m zpátk) ' RlKliru dál '•loji iv díra, li. Va\ rovu; < o ešče chceš ' Rozára Pantáta vzkazuje, že abyste mu přichystala večeru Ze přinde už brzo \ ávrová: -Sak. A'...,//, 1 odejdi Francek Fak teda ode dneška: když n vzkážu, abys přišla ke splavu, tak přindeš. - - v Mařko, - nepřindeš-li. přindu si /a tcbö /a bílého dňa až sem. Vávrová: 1 prosí sepjatýma rukama) Františku - nechoď Neděle mně život léžši než. je mám! Nechtěj ICho po mně — mašli mě ešče jen trošku rad. Francek: Rád? T> mesifš, že té mam rád? (směje sei Ne já už lě nemaní rad - -Za 10. los mně udělala ■ nemam le lad — Nemám! Jak bych tě mohl měl rad " Vávrova (jeví pohnuti, překvapení, když vidi. žejcu Francka ztracená, vstane) l> mí nemáš -— Francek Ne. nemám tě už rád -—ale - Mařko slyšíš? (vezme ji za ruku a trhne jí) t) mě (důrazné) mosíš mět ráda (důrazně) já ternu cheu! Rozumíš? Važ li VZkáŽU, abys přišla, lak přindi1 — A led S panemhohem Dobro noc Rozáro, otevři! Dvorem chodil nebudu! Francek odejdi. 21 21 h. scéna Vávrová: (sama) Bože. co se to se mnó déjc!? (liskne hlavu rukama a vrávorá ke stolu) lak je mni'. jakoby mně někdo nohy podlomil, (klesne na lavici u stolu, polo/i lokte na stůl. skryje obličej v loktech a da sc do tichého stkáni, po chvíli) Ro/áro! Vejde Kozám. Rozára: (/opak chccic. paňmámo'1 Vávrová: Tys je pustila'! Rozára provinile míří. Vávrová: Tos mně spalno udělala službu. Víš to? Víš to' - U mléna nikdo nebyl? Rozára: Nikdo Vávrová: Mož.eš si teda zas jit a všecko po/av fré! Rozára odejde:. /uláli se criť muziku. Vávrova: Tak jsem ráda. že jsem sama /as 9 scéna Činili ticho. Objeví se postel s dětmi. Venku kroky. Mařko ve \tchapi, šalme />a sirkách a lionem rozžehne lampu a chytne košili. Vávrová: Kdo je? Vávra: Já. Vávra vejde podnapily, rozhlédne te a hodí Čepici na prádelník Horlili:: Se a pak Utkvi delším pohledem na Mařce. Vávra: ("o nendeš spal' Co nendea spat, ptám se tě'.' Vávrová: Dvl vidíš, že vyäivám. Vávra: VysiváS? Vyšívaš.'lak tedavyšíváš? No. |cn v všivé! (hrubým tónem) A kehos tu měla. lo nepovídáš'.' Kdo tad) byl? Marka mlčí. Vávra: Plam se lé. kehos tu mela ' \;ivr..\,i (vzdorovité) A kehobych tu měla' Nikeho! Vávra: \ tj nepoWS? Meslís. žejsem slepé ' Někdo m byl! \ já eneu védét. kdo.' Marka míči. Vávra: (jde ke dveřím, pootevfea volal Rozáro! Pod sem! Rozára váhavé vejde, pna přehozená vlňdkem. Rozára: Co chcete' Vávra: Rozáro. niv. se nehty, pojd -.0111. .1 mluv pravdu! Kdo io tady hyl' Rozára: 1 podiva se na Mařku) Nikdo Wařka ZftSivú v skláněnou lihnou. V.ivra: /e nikdo " To jsIC. meslim. domluveny (sáhne m dveře pokarabiici) Rozára učiní pohyb ke dvt řim k meku. Vávra po ní shaft a přh leče u doprm nice Vávra: Tož iv teda nechceš povédři ' Rozára: Pni Boha vás prosím. stréCku. nechte mě. fá-já ta padne před V ..vrou na kolena 1 vy Vána: (zahřmí) Kdo lo tu byl*} Vávrová: (poděšeno ze sebe vyhrkne) František! \ Svta \ eo mluvili? (zvedne karabáč na Rozáru) Rozira: (se svřne v klubko) Stréčku. já nic nevfm, jen to. že Francek chcel, aby tetka přišla /a Immun Vávra: (vftezflö) Aha' (podiva se nerozhodné na Matku) Rosám se po kulenou roupe od Vávry: Vávra najednou rozhodnul lnuli karabáč po Mařce, strhne flintu z hřebíku. Vávra: Budem vidět! (bere ze sioiku patron) a pak ehee odejit) Vávrová (se ohlidne na děti a vyděšené sleduje Vávrov) pohyby. vyskočí a zděšeně vykřikne) Proboha všemohócfho. Vávro! Spinké! Co obméšliš? - Hajé! Kam chceš jít? Vávra: I posměšné I Psa zabil! • - Co jiného je ten tvůj galán?! Vávrová: (skoěi po něm a dere Vávrovi flintu z niky Zápasí s nim o mi Rcvaio - honem (udýchaně a zuřivě) běž — k němu a— Vávra: Idr/i pevně flintu a napolo se k Rozáře obráti, zařve) Ani krok! Nehýbe Ne! i v ulív Mařce flintu a daleko ji od sebe odstrři I Vávrová: (padne) Rózám pro Knsia Ježíše - uteC a Rozdra strachem se iřese. Mařka se chce vrhnout Mimu ke dveřím, Vávra: i/achyluc Mařku a sra/i k zemi) lak Iv nepřestaneš, mícho ' (postaví flintu. strhne popruh na bulle visiei a skoei k Mařce a zápasí s m. pevně |i přiváže k posiehľľak' -Tedse nehneš— Haha! Franckaehcešbránit? Braň' Mimo lebe dočká se umě. a kdybych ho mel v samém pekle hledal! Vávrová: (sebou lomcuje a trhá provaz a škube) Tyrane — surové, bidne zabijáku! Rozáro - běž - prosím iě - běž — Vávra: (divokým pohledem rozhlédne se po jizbě) A i> (přistoupl k Rozáře. chytne ji /a ruku. šmykne s ni do komor) a zastrč! na závoru) Ksli se mně tam hneš. lak li krkem /akrotim! Vávrová: Vávro. Vávruško1 Jseš napilé! Františku. Františku, pozor! Klid. VávruškO. klid! Vzpamatuj se. máš ženu. rodinu. Poslechni přeci. Filipe, v sečke u udělám, na všecko zapomenu. Filipe, měj rozum, ehraň se nešřestl pro vele dom! Vávra sebere flintu, ieště se ohlédne po Mařce. Vávra: Sak! Vdi m i \, hl,- odejde. Ozve se i v ví/W. Vávrová Pomoc, pomoc! Františku, proboha' (sebou škube a sténá, kdy/ Vávra odchází, malomocně klesne, vydechne ze sebei Bůh ho opatruj! — lo scéna /•nu, tem 'dvůr, mírně se sklaní do pozadí, kde kolem teče řeka U chlévu psi bouda, u m volm n :• r Je eečei Mírně sn/Si. Voda hn,i Vávra vystoupí : domu, i levé ruce puiku. sestoupl na dvůr. Sedne m. poloiťpušku přičh na klín, opře lokt) •■ kolena, hlavu dá do dlani, Vávra (pro sebe) lak je mně. jako bych se pelyňku napil — lak jsem si nemcslil. když jsem si ju bral 23 Jakýsi zvuk. Vávra sehnu trhne, naslouchá a pátrá \ nikou na zámkut pusky. Kdy- se m, nehýbá, zas poloii hlavu do dlani a přemítá dál. Vávra: Fuk jsem se na to těšil, jak v řenó večír dumu sedával budu. jak ju budu rarl rad, jak s ni budu hovořívat .1 jak se o ni budu starat. A ona takhle mní dělá. Ráda mě nemá ,1 ted ešče - eh! (mávne rukou) Bože. což to nemôže bei jinač " Kdybj mě aspoň trochu ráda míla. kdybj ke mní jen irochu jinačí byla! Copak by ji ubylo, kdybj se ke huk- chovala, jako se chovajó jiné ženy ke svojim mužům třeba si je / lásky nevzaly? Všecko bych 11 odpustil, na ruko bych ju nosil We tonic Celé čas se nu ine nepodívá, in Ihm čněni, co mosi. a kdy? ju obejmu, celá se otřese, jakoby po m mráz pocházel, A ted eSče len Francek k lemu přišel. Pes! (odplivne si) Kdybych ho tak uškrtil a Jo vod) --iiickii.il moli' Konec \ šému by by I konev' Kdo In si 10 by I pomeslel. že se tak brzo vrátí Už se zdálo, /e aspoň trochu přivykla, odčti a o hospodářství se starala. Už byla aji veselcSi .1 čiperňéši a trošku vlidfté-ši \ jak len přišel, byla lined /.is celá vyměněná A tuk se na mne divá jako cizi žena, \ slízajó se' Přece měli lidi pravdu, I /10 jinači nem Jc/is Mai ja! Vávra ví chytne za hlavu u pak najednou se\ ře zámek pušky, li, si tevou nikou delo a roztdi'ii se. Nttjednou se vzchopí, vytřesu oči u 1 ztivoji padajú di,< mohu pozoruje následují, 1. napřed nejasně viděni. 11. scéna Viděni, které velnu zvolna v přestávkách se hhři : pravě struny: Postavy Francka ,1 Marks, drti se ,n rair ,1 1 milostném skláněni hhi\ k sobě vedou se pu břehu řeky Vávra: (nevifí tvým nimi. nahýbá .ve dopředu) Pro Boha věčného, co ve 10 >< nimi tli;. " Dyť je uvázaná! ľo pivu- není 1110:11,1' Moři.,,' Vidění si nevšímá jeho volám. Pusu se: náruči, ovinou paie kol pasu a procházejí dál Vávra (sahá si na hlavu, /as vytřešti oči a křikne intensivněji, když se /as objímají) Mařko, himmel krucifix! Místo odpovědi obráti s, milénii prsoma proti němu. dril se kolem krku a prstem ukazuji na něho \ Mařka te směje v náručí Franckově ,1 jdou s\im cestou dál ,1 vedou s\iil miloslm rozhovor. Mařku \ Františku, pamatuješ, jaks ve škole Dostálověmu Luiskot i kamenem hlavu rozrazil za to, že se mnč vysmíval? (Francek pokrčí ramenama .1 vášnivé Marku líbe a n.ii jj hladí i \ ty pěkné večery v zahrádce pod lipkama Měsíc pěkné sv111v.1l a lipv voněl) a lak bylo leplonko. lak - a liehoěko - - ■ Zpívávali jsme písničky jednu /.i druhô. \ v is. m e.is ju lak rad poslochaval- h\la 10 la - la - poéké. 11/ ju 111.1111' Zpívá nm v náručí tichým, jakoby zdaleka přicházejícím hlasem. Vá\ ra mezi písni přisedíte nu prali neodvratné, st boulen jako kočko hledí na ně Mařka: ikdv/ dozpívá) Ale já 11/ mosim dom. Vávra by mě hledal Francek ji minu, k\ prosí. ab\ ještě nechodila, objímá n. feptá ,lo mha. oba tě směji a Iran, ,k ukazuje na Vávru 1'uk se :as objímají a louči. Mařka Jen tebe mám ráda .1 zůstanu li věrno \i se treba svô vlasmi žlučí otráví \le led u/ sbohem, můj milé. rozmilé. sbohem, (padnou si úo náruči 1 Vávra vstává, mi čelo si sahá. spanks w lie u konečně > viniči 1 idem n i, iti jasnější \ ávra namíří a ras pušku strhne dolu 24 44 78 Vávra: Všemohúci Bo/e. en se lo se nimi děje'.' \lil< iHi rumu vi padnou do náruči, pate jejich ie skřliuji. Vávra natáhne kohoutky, které po sobi cvaknou. Vávra: (skřckavym hlasem zaječí, vykročí a přirazí pušku k líci) I ve jménu Krista, ať se ••lane ĽO Stane: (obé rán) rychle po sobe vypáli) I 2. seeua Po rané vidím se rozplyne. Z vnitřku domu se ozve srdceryvný i ýkřik Vá\ ta po ráně rukou rozltáni kouř, potái i ve, nahnut kupředu Medi amin m i fxtřetii, S hrůzou pozoruje prázdno před uhnu, Vávra: (zděSené. stísněným hlasem volá) Spravedlivý Bože! Co se 10 stalo? /Jamu je si)iet Vávrovou. Vávrová: Pomoc! Tii ho. Vávrová: Co je, co se 10 stálo'?! Filipe. Filipe, co se stalo'? Co se stalo'? Vávra: Já nevím, Vá\ ro\ .1 ('o se stalo? Vejde Francek. Francek (klidné) Na kehos to střelil, Vávro? \ ávrová Františku! Vávra: (vzpamatuje se ze svého duševního \/rušenu Co, is pse. (zdvihne pušku ;i /lomu tady ehceš ' Vávrová: Františku! Vávra: (vytrhne chvatné starj patrony, sáhne do kapsy a nabiji nový) ľys eSče na živu'? Vávrová: Františku! Francek přiskočí k němu a zlomenou pušku mu i vrazi z rukou. "< runu se v křiiku Francek i> dodéju ty po mé střílel'?! Vávra: (chrochtá) Pustíš! (bije ho přes ruku) Kruci! Vávra bliži ><■ zápasíce ke břehu. Najethwu Francek nu břehu podrazí l ávrovy nol>\ u minou se mi zemi i klubku. Zápasí nu zemi \ mru doslaní \ n li. ale hnal nato padají s břehu i/u vody. Vávra je mul vodou, Vávra: (bije Francka pěsti do hlavy) Kruci, kruci pustiS? israzi Francka pod vodu .i drži jej i.nu iak dlouho, a/ myslí, že se Francek nevzpamatuje, vystupuje / vod) i I ak. led maš dosi! I V sečna Mařka i v stoupí pimtovlasd nu pruh. když lunu : vod) vy siupuje, se svázanýma luku-iiiii u zděšeně rozhli'j se po dvoře u puk k ři i < i «i r u3 připraveni do šknK i No. jděte radši! A kile inaS knížky'.' I chlapec: ľaďká! (ukáže na lavici, kile leži slaměná kabela! Vávrová i ř máte čas' (podú mu kabelu i Běžíc! - chlapec Maminko, eSCc i hleha Vávrová; No no! Abyste hlad) neumřeli (vezme *c skříní chleba .1 kraji po krajíčku) Tu mái! \.i \ u/ .u vás ne* idím! Chlapci: (odchází, zpívavým hlasem) S panem bol Chlapec: A esli se mě lineš. lak il krkem zakrótim. béstio! Vávrová: Jedeš1 26 06 ... scéna Vti\ nnä nakoukne čočkou, vysype na tabuli postele u ľa, t< přebíral. Vähee jedná chladni n počiná si jaká In w v noci ničeho nebyli) sníh. Ratám vejde nesmite hned po odejiti chlapců Rozáru: Mam. panímámo, hrál tepu / té prví hromady nebo / té druhé hromady? (podiva se bojácné na Vávru i Vávrová řeď teho nech a pomůž mnfi přebiřai čoCku. Na tö je dosl času. Vávra; Krkv už jste zkrmil).' Ro/ára: Už. Bylo jich moc nahniléch Vávra- Jak mlatci? Rozára: Já nevím, (podívá se na Vávrovou) Vávra: Přinde Krištofl? Vávrová: (okamžik míči. pak králce) Pfinde. (z přebíráni se nevyruSuje) Vávra: (povzbuzen odpovědí Vávrové) A CO Vojtčiia'.' Vávrová: Taky přinde. Vávru: A Hrdličkové? Vávrová: Už je tu. Vávra: A jak Zofka'.' Vávrová: Slíbila - esli pré bude moct. Vávra: A co Rozsivalka.' Je posud dlužná za mleli. Co ta? — Vávrová: (neodpovídá a dělá své. puk najednou) Eh, nesune se všickni přindó! Jde ke sporáku, nahlédne k ohni, přiloiS, odkryje pokličku ; hrnce, podiva se do hřme. sáhne do solničky, posoll obsah hrnee. přikryje a ubírá se k ilřivějši práci. v scéna Vejde Hrdličková, Hrdličkova: Pochválen Pan Ježia Kristus! Dohře den' (otřese se zimou I Bože. loje lani /as zima! A osiaini ui esce nejsó? Vávrová: Vdám vás. Přindó hned. Tady už jde Krištofl s Vojtínó. Vejde KriSiofl \ Vojiěnou. Voiiéna 1'anbu de dobre deň! Pochválen ľan Ježiš Kristus u Pannu Maria, jeho matka. Kristou Zdravíme wis velice v tomto svatém éase adventu a vani oznamujeme iu velko nov um. že Josef aji s Márijo -Vollen.i: aji soslálkeni Krištof): - už na dvíře do Betléma klepajó. bušijô, narozeni Pána Krista už enem na dni Vojténa: aji na hodin) -KriStofl: počftaji) Vávrová No. vítám v as Sedněte si zatím a ohřéte se I Irdličkova i dyi beztak eeló noc leželi Neboli je nohs Krišioii: (sedne na lavici, vytáhne misek s tabákem a fajfku a počne cpát) To je tarn Ailrolena /iin.i Jako v Siherii. \ ávrová: Kdepak [ste byla. Hrdličková? Ve mlčnici ' I 7 jsem vás před ehviln viděla na dvore. 27 Hrdličková: Eh, byla jsem ve mJéní a kókalajsem se na mládka, jak nařikal \\> jsem ve nasmála. Vojléna: A copak je nur.' Hrdličková: Fh. byl pré včera opilé a dnes ho bolí hlava a břueli Založil pro se. že vypije liti slivky a led / lehu ma — Krištofl: (Škrtá sirkou o stehno) lnu eele vůl do polívky je přeci moc. (přimáčkne palcem tabák) Vávra: Sak v oedělu može ji) Beztak je co chvíla ožralo. Takovö chasu bych mohl potřebovat! To ho bévalé siaiek tak pokazil, (odplivne mi Vávrová: (k Rozáře) Rozáro, jdi na mlat a ukliil tam. A tu slamu možeš zatím odnést pod kůlnu. Rozdra odejde. Vávra Kampak jste dalj slámu na povřísla? Vávrová: Nahůru... A ječná je nad chlivama... Vávra (po chvilce) A jak je té červenéjaloviď' ..Kšče kašle a décha' . Meh byste |i hodné nastlat.. Vávrová: I ž má nastlane... To máme křiž s to krávo. Předevčírem / ničeho nic zacla kašlat a trast se a deehal jak štyři. Vávra: Zachladila se. Rozára nechala, meslim. dviřé otevřeny a krava se nastudila... Vojléna: I to je hned. Chliv je teple, krava se zapaří a teďka v té /iiné ■ hned je to. Knšiofl Tuhle n Kozsivahi se laky krava tak rozstonala. Dostala pre sucho nemoc - Hrdličkova: - eh ha - sucho nemoc' Dobytek jim lun zdechá n.i sucho nemoc. Aťdajó dobytku lepši opatrnosť Ale ta Rozsivalka pořád jen po besedách trajda a Rozsíval jen pije a doby lek má se sám ktirýrovat'.' To dá rozum Vávra: No. koli je hodin ' i podiva se oknem) A. Zofka už jde. Tak byste mohli jit. (obrán se k Marcel Koti mandelů je ešče na patrách? Vávrová: No všecky 5 tam odsud se ešče nic nemlátilo. Vávra: A pytle só zpraveny ! Vá\ rova S,i. Včera jsem je s Rozaro všecky zašila. To je hrůza. CO se s téma pytlema děje. Ale tak je to s torna půjčivkama Vávra: Tak jdřle. Zofka už je n.i mlate a Rozára vain može pomoct obracet. Beztak nemá co dělat. Krištoll; i vy liva močku) Tak teda poďme! Už je čas. Pánbu záplat, paňmámo. (odchází) Vojléna Pánbu zaplať, paňmámo. (odchází i Vávra: Déle' A slámu mně moc necucháte — Mlatci odejdou. 4. scéna Vávra oknem jakoby se díval na dvůr, ale pošilhává po Mafee. Vávra ipro sehe I Mně se /x\.\. že je jaksi jiná. vhdňéši Mařku odejde za několik okamiiků do svitnu e. ale hned se vrátí a dáva níco v papíru wobaleného du kapsy sukni. Pak nahlédne ke sporáku a dá u da dalSiha přebíráni čočky, Vávra: (najednou se rozhodne a přistoupl zezadu k Mařce, chvějícím se hlasem) Mařko. Mařenko (sepne ruce I pro Boha lé prosím — 2 S Mařka wir. mlčí Vávra: Markt) ženo, měj slitováni se mim1 J.i ■ já já vim moc jsem ti ublížil prosím tě — Vávrová; (učiní odmítavý pohyb .1 obrati se na opačnou síranu 1 Nepros ni scéna Vávra vejde << viH pilku na hřebík. Mařka rozčileně se ohlíží po \ 'ávrovi, nalévá polévku nu talíř o pak jej postaví na snil, Na c< stě rozleje. Vávra 1 sedne a dá se do jídla) Je malo slaná. Pode soli. Mařka podává bojácně sál. ./o Hustopeč. Mosimselam podíval po nějakém ovsu Nevystačíme (ji dál) Oba mlčí. Vávra: (se občas ohlidne stranou po Mařce) Nepotřebuješ nic? Vávrová: Leda cibulu u medio. Už nemám. Vávra: (stále ochotněji i Jak moc ' Vávrová: No jak dycky. (měkce) \ přijedeš brzo ' Vávra: (klade lžíci a hledi na Mařku a pak do země. Pojednou Vstane a jde k Mařce) Budu spěchat, ipřivětivě) No a Maryškc jakpak odpustíš mně'.' Zapomeneš na všecko? (Mařka krotce.jen iváf odvrací, ale mlei) Prosím tc. Maryško - slib mně - (Vávra ovíjí paži kolem jejího pasu a hliži se svou l\ a/i k její, skloní hlavu a políbí ji na skráň) slib mně. ŽC — Vávrová: (se vzpamatuje, odstrčí ho a krotce) Ted mě nech — a jez! Copaks nedojed? Nemáš hlad? Vávra chuti zas sedne a jí. Vávrová: A kdyby přišel řezník? Vávra: ijí) Prodé. ale pod dvanáct nedáve. Nekópi jeden, kopí druhé, (dojedl, odejde do světnice a /a několik okamžiků se vráti se žlutým kožichem) Ale — (chytne se za žaludek a skřivi tvář) To mně jaksi svírá — pode mně honem trochu vody! Vávrová: Néni lady žádná. Mosim donesl. Mařku odejde a :u chvilku se vráti s putynkou ľa it-Is tento dialog ozývá se bušení cepů. Vávra: (mezitím co Mařka je pro vodu. odhodí kožich na lavici, křiví obličej a rukama mačká břicho) Pro Boha věč-ně-ho - co - to - jen je? (klesá na lavici u stolu a sviji se) To je bo-lesť! Co se to sta— áh' (smekne se s lavice na zem a skrouti tělo. holest polevuje. Vávra vstaval Mařka vrátí se s putynkou u Midi mi niho. Vávra: (chytne se zas za žaludek a zaryje prsty do něho)/.as1 Ježiš Marjá Josefe! (sviji se) Vody! Vody! — Oči - se mně — (upře oři na Mařku, která nehybně stoji a škodolibě přihlíží. Vávra Jakob) četl v Mariině očich. najednou zařve i Ženo. tvs mě - (svalí se na zem. -.s 111 se bolesti, kouli očima a skuěí. najednou zas zarve) Tys mě — Mařku skáči k němu a zacpe mu lista svou zdstirou a klekni mu přitom na prsa, Vávrova: Neřvi! Něm ti to nic plame - Otrávila jsem tě. Všecken uncích sežrals. I o máš /.t to, bestio, /es mně živol zkazil Cepy umlknou. Vávra: (šermuje rukama a chrochtal Pusť! Vávrova. Pustím, až natáhneš hnát) Zdechni, chlape tyranské! Vávra: (mocněji odhodí a zařvei Poinooc! Marka upadne. Vávra: (řve a sviji se, chytne se za trnož lavice a házi ji) Pomoc žena mě — Pomoc! — Mj 7 scéna Mařka te thirá čhvtiini Si zemi n ustrašeni te ohlldne po vstupujirich. Vrazí do kuchyni Kriítofl a za nim hned Rózám a ostatní mlatci. Hrdlička. Vávra: Honem - vod> - Ipostavi se s namáháním, ale nová bolest jej srazí k zemi i Hrdlička přiskoč! poděšeně k nčmit u. aby obecenstva nevidělo, km mu zabarvi itv/o a hrotlu a zvedá mu hlavu, VSichni: Vody' Vod)' Rozára: Polívka, otče Hrdličková: Pro Boha živého, co se stalo? Krištof! a Vojiěna: ik Vávrové) Co je mu'.' Všichni poděSeni, Mařka nepohnuti vlaji o pak zavrávorá a podepři se o postel Hrdlička: Honem pro doktora! Vávra: (chrochtá. s\í|i se. krouli se a prosadí křečovité pohyby, pferývavč) Žena- mě — otrú-vila — (ukáže směrem k talířů, klesne a zase se skrouti) Všichni: (najednou) Otrávila? (ohlidnou se po Mařce) Mařka klesá a omdlívá. Vávra se napne a otřesi tebou. Vzdechni Hrdlička: (slabě i Dokonavá — Vávra: Tak se mně to piete nezdálo? ()pona padá 51 Když jsem svého času zkoušel Maryšu v Divadle Na provázku, neobešlo se to i/.as) bez konfliktů. Proti mé tezi, že Maryša není ani lak tragédie jako spise groteska, tehdy nejzásadněji vystoupil Petr Oslzlý. tamní ředitel. Maryša je chrání - opakoval porad dokola - a pak dokonce jednoho dne přišel s videokazetou. Na ni byl záznam Grossmanovy (skvostné) Maryši v Hradci Králové. Požádal mé tehdy - s pohledem upřeným spíše do země - ředitel -abych šiji promítnul a pokud možno zohlednil ve své inscenaci. Posléze to upřesnil v lom smyslu, že ideální by bylo. kdybych tu Grossmanovu režii zopakoval sakumprásk. K tomu přidal pár osobních impresí na léma antická tragédie. Nu. kazetu jsem si tehdv mcc promítnul, na mém výkladu hrv to však mnoho nezměnilo. Petr Oslzlý přestal docházet na zkoušky a posléze napsal do programu poněkud nejasný článek o nezadatelném právu divadla na experiment. Pro jistotu jej však o celé dva měsíce antidatoyal - snad abj alibi bylo dokonalé... Nemluvil bych o tom. kdvhv text. který tato glosa uvádí (totiž objevenou a pracné zrekonstruovanou urverzi řečeného dramatu), tak zřejmě ucpou rzo-val mé tehdejší - byť notné vyjukané čteni národní truchlohry (signifikantní, myslím, je. že původní jméno té naši slavné Maryši je Mařkai. Tj.. že navzdor) staletém tišili českých, ba i zahraničních heroin neni (a zejména neb) laj tato hra o tragických monstrech, jež spolehlivé mašíruji k strašnému konci, ale o smutnosméšných. malicherných, vzteklých, rozmařilých, divokých - a konečně zabav ných občáncích, kteří sice v šechno mysli dobře, nemají však dost sily tyto sve pomvslv rcalizovi. Jejich bystrozrak totiž pohříchu sahá jen k nejbližšímu meandru výhodnosti, někdv i prašivé. Pak ovšem největší tragédie těchto postav bude tragédie jejich koniforiiiismu. kterým jsou prosáknuti dokonale. VLADIMÍR MORAVEK, režiséi 32