378                                     PROMĚNY
podle Einarimy a Prochyty, Pithékús pluli, ležících na holém kopci a nazvaných po jméně opic. Kerkópů proradné plémě kdys  Iuppiter v nenávist
pojal za jejich podvod a klam, a za vše, co provedli; za to v pitvorná zvířata muže ty proměnil, aby se zdáli lidem sic podobnými a také zas nepodobnými: zkrátil jim údy a nos jim rozmáčkl, takže se zdvíhal pod čelem, obličej jim jak stařenám vráskami zbrázdil, tělo pak plavou srstí jim zahalil celé a tak je poslal do těchto míst. Však předtím už odňal jim schopnost mluvit a jazykem vládnout — to za jejich přísahu křivou; jenom jim ponechal možnost zle skuhrat a sípavě vrčet.
Aeneas u Sibylly
Ostrůvky tyto když minul a Neapol napravo nechal, k mysu se dostal, kde pochoval Míséna, trubače svého, po němž pak mys onen sluje. Dál na sever do vod vplul
klidných, u Kúm pak na břehu přistál. Tam k Sibylle sedmistoleté do sluje vešel a prosil, by v podsvětí se Stíny předků setkat se mohl. Ta pohled pak na chvíli upírá k zemi, konečně nadšena bohem, jenž vstoupil jí do hrudi, zdvihla oči a praví: „Chceš velikou věc, ó přeslavný reku, jenž jsi statný byl v boji a z požáru vynesl otce. Přece však, hrdino trójský, se neboj! Tvé přání se splní: do sídla blažených v podsvětní říši tě dovedu sama, milého otce Anchísa Stín tam spatříš a poznáš; zdatnosti každá cesta je schůdná!" To řekla a v háji avernské Iunony ctné mu ukáže větévku zlatou, třpytnou, a vyzve ho, aby tu větévku ze stromu utrh • Aeneas poslechl rád a uviděl strašlivou říši
KNIHA ČTRNÁCTÁ
379
podsvětní, Stíny svých předků a spatřil stařecký přízrak chrabrého Anchísa, otce, a seznal i zřízení krajin, poznal i útrapy bojů, jež ve dnech příštích mu hrozí. Potom když po příkré cestě zpět vycházel, umdlený poutí, hovorem s  věštkyní kúmskou si krátil svízelnou cestu. Temným a děsným místem když kráčeli, takto k ní pravil:
„Budto jsi bohyní vskutku, bud bohům jsi obzvláště
milá, pro mne však bohyní budeš ty vždycky. Já zůstanu vděčen vždycky za život tobě, jež dalas mi v podsvětí vstoupit, dalas mi spatřit kraj smrti a z něho mě vyvádíš zpátky. Za tvé zásluhy o mne, až na zem a na světlo vyjdu, chrám ti vystavím krásný a kadidlem budu tě ctíti."
Věštka se ohlédne naň a s povzdechem takto mu praví: „Nejsem bohyně, nejsem, a proto se nehodí pro mne pocta, jež sluší jen bohům. Však poslyš, ať poznáš můj
osud! Věčný život i já, jenž nekončí, mohla jsem dostat, kdybych panenství své kdys bývala Foibovi dala. Dokud ještě v to doufal a dary se snažil mě získat, říkal mi: ,Kúmská panno, jen pověz, co ode mne žádáš. Každé přání ti splním.'  Já rukou jsem nabrala prachu, ukáži bohu tu hrst a žádám ho, bláhově ovšem, aby mi v životě tolik dal roků, co v prachu je zrnek; "já totiž pozapomněla též o léta mladosti žádat. Ač mně i věčné mládí sám od sebe nabízel potom, snesu-li objetí jeho, já pohrdla Foibovým darem, proto jsem zůstala pannou. Však šťastnější léta již prchla, 8taroba přišla svým třesavým krokem a těžce mě souží; staří dlouho mám snášet. Již sedm století dlouhých za sebou mám a ještě mi zbývá tři století prožít, abych dosáhla počtu všech zrnek, co bylo jich v hrsti. ■Nastane čas, kdy předlouhý věk z tak velkého těla
380                                     PROMĚNY
učiní nevelkou bytost a údy strávené stářím v lehký se věchýtek seschnou. Kdo pomyslí, že jsem se
bohu Ubila, láskou že planul? Ba patrně ani sám Foibos nepozná mne a popře, že kdysi mě miloval. Tak mám, změněna, v pověsti žít, však nikdo mě uvidět nesmí; hlas můj  bude  však slyšet, vždyť  hlas  mi ponechá
osud."
Achaimenidés u Polyféma
Zatímco po příkré cestě mu líčila kněžka svůj osud, Aeneas z podsvětí vyjde a do Kúm opět se vrátí. Děkovnou oběť tam vykoná bohům dle zvyku a potom pluje, až přistane k břehu, jejž Kaiétou později nazve. Tady Makareus sídlil, druh Ulixův, opustiv Řeky, když ho už omrzela pouť dlouhá a plná všech strastí. V průvodě Aeneově hned pozná on Achaimenida, kterého pod sopkou Etnou kdys Ulixes nechal. Když
ted ho uviděl, v údivu zvolal: „Ty žiješ? To, Achaimenide, osud tě zachránil, či bůh? Když jeden jsi z Reků, proč koráb trójský tě veze? A do které země ted míříte s lodí?
Achaimenidés v svém bývalém vzhledu, ne jak ho kdys
našli zarostlého a v rozbitém šatě, jímž kryl se, jen trním sepnutém, odpoví takto: „Ať podruhé Kyklópa spatřím 8 jeho strašlivým jícnem, jenž lidskou přetékal krví, je-li mi nad tuto dražší lod ithacká s Ulixem celým, méně-li Aeneu ctím než otce; vždyť nikdy mu dosti vděčen nemohu být, byť všechno k mým službám by
stálo, za to, že mluvím a dýchám a světlo sluneční vidím.