*

ROBERT OWEN
VYBRANÉ SPISY
■
^>
filosofická knihovna
STÁTNÍ   NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ   LITERATURY
1960
*
:r~">-
I
4

POZNÁMKY O VLIVU PRŮMYSLOVÉHO
SYSTÉMU* S NÁVRHY, JAK ZLEPŠITI
TY  JEHO   SLOŽKY,  JEŽ  NEJVÍCE   ŠKODÍ
ZDRAV í A MRAVNOSTI
Věnováno s nejhlubší úctou britskému zákonodárnému sboru.
Od Roberta Owena z Nového Lanarku, 181.5
Lidé, kteří byli před třiceti nebo čtyřiceti lety zaměstnáni v řemeslech, v tovární výrobě a obchodu naší vlasti, představovali jen velmi nepatrnou složku v obyvatelstvu, vědění, bohatství a vlivu britské
r i se.
Předtím byla Velká Británie státem v podstatě zemědělským. Ale od té doby do dneška vzrostla domácí i zahraniční směna statků lak neobyčejně a prudce, že pozvedla obchod k významu, jakého v žádné politicky mocné a vlivné zemi ještě nikdy nedosáhl.
(Ze statistických dat, jež vynesl zákon o sčítání lidu z roku 1811, v y plývá, že v Anglii, Skotsku a Walesu jest 895 998 rodin zaměstnáno především v zemědělství, 1 129 049 rodin po výtce v řemeslné vý-iol>ě a manufakturách, 640 500 lidí ve vojsku a loďstvu a 519 168 rodin nelze přiřaditi k žádné z uvedených skupin. Z toho je vidět, • ve výrobních odvětvích je zaměstnáno téměř o polovinu více osob ni /li v zemědělství a že zemědělci jsou k celku obyvatelstva v po-nn in   I : 3.)
ľyto /měny byly způsobeny hlavně mechanickými vynálezy, jež n v i -illy do naší vlasti zpracovávání bavlny, a byly podpořeny rozma-■ In m pěstování bavlny v Americe. To pak vyvolalo potřebu rozmarni n < li materiálů, bez nichž se tyto složité operace nemohly rozvíjeti, i h iih y {tajnou poptávku po téměř všech dotud běžných výrobcích \\\\ " ni« li a ovšem též po lidské práci. Rozmanité pěkné a užitečné
mlíky / bavlny se brzy staly v Evropě a v Americe žádaným 1     mi   rozmach britského zahraničního obchodu, jenž následoval,
• i
* Z l'.mily The Life of Robert Owen, written by himself, London 1857/1858,
i *   »ti   33    45,
39
v-

■

■■■HB
Í

byl tak veliký, že uvedl v úžas a zmatek nejosvícenější státníky doma i v cizině.
*
Bezprostředním následkem tohoto průmyslového vývoj e byl prudký růst bohatství, podnikavosti, poctu obyvatelstva a politického vlivu britské říše; s touto pomocí byla schopna potýkati se po dvacet pět let s nejhroznější a nejnemravnější velmocí, jakou snad svět kdy viděl.
Avšak těchto výsledků, jakkoliv jsou důležité a veliké, se nedosáhlo bez doprovodu zlých věcí, a ty nabyly takového rozsahu, že vnukají pochybnost, zdali nemají převahu.
Až dosud se zákonodárci dívali na tovární výrobu, jak se zdá, pouze s jednoho hlediska, totiž jako na zdroj národního bohatství. Jiné mohutné důsledky, jež vyplývají z rozmachu továren, jsou-li ponechány svému přirozenému vývoji, nikdy neupoutaly pozornost žádného zákonodárného sboru. A přece politické a mravní následky, jichž se dotýkáme, rozhodně zasluhují, aby jim největší a nejmoudřejší státníci věnovali své nejlepší schopnosti.
Pronikání továren do všech částí země dodává obyvatelstvu nového rázu; a poněvadž se tento charakter vytváří za předpokladů zcela nepříznivých pro osobní i obecné štěstí, bude to míti následky zlé, velmi politováníhodné a trvalé, pakliže se této tendenci nepostaví v cestu prostředky a směrnice zákonodárné.
Tovární systém nabyl již v britské říši tak rozsáhlého vlivu, že vyvolal podstatnou změnu v obecném charakteru mas. Tato přeměna prudce pokračuje; zanedlouho mezi námi úplně vymizí poměrně šťastná prostota selského venkovana. Již nyní ji sotva kde najdeme bez příměsi způsobů, jež se rodí z řemesel, továren a obchodu.
Bohatnutí a touha po stálém růstu bohatství, která z něho přirozeně roste, zavedla zálibu v přepychu, v podstatě škodlivém, do početné třídy lidí, kteří naň dříve ani nemyslili, a vytvořila náladu, která ty, jichž se zmocní, mocně pohání, aby lásce k hromadění majetku obětovali nejlepší lidské city. Aby si zajistili úspěch na této dráze, hnali noví konkurenti, kteří zápasí s dříve etablovanými, pracovní výkony nižších tříd, z jejichž práce se toto bohatství ěerpá, až ke skutečnému útisku. Krok za krokem, tou měrou, jak rostla soutěž a ubývalo pohodlí, s nímž se dříve bohatlo, přiváděli tyto třídy do stavu bídnějšího, než si dovedou představiti lidé, kteří tyto postupně vyvstávající změny pozorně nesledovali. Tyto třídy

jsou v důsledku toho všeho ve slávu nekonečně více poníženém
40

.   ubohém   než   před   zavedením továren, na jejichž úspěchu nyní
■
ivifiS jejich pouhá existence.
Aby bylo možno uživit „přebyteěné obyvatelstvo", které zvýšená poptávka  po práci vyvolala, stává se nyní nutností udržovati náš ihraniění obchod v přítomném rozsahu, sice se to stane, za nynějších okolností, vážným, alarmujícím zlem.
Je však vysoce pravděpodobné, že exportní obchod naší vlasti j. dosáhl nepřekrocitelné výše a že se nyní, v důsledku konkurence jiných státu, bude znenáhla zmenšovat.
Přímým důsledkem nedávno odhlasovaného obilního zákona bude,
•   urychlí úpadek tohoto obchodu a předčasně jej zniěí. S tohoto
hlndíuka dlužno hluboce litovati, že se ten návrh stal zákonem; jsem nřnivědčen, že sami jeho zastánci zanedlouho přijdou na to, že musí
býti zrušen, aby se předešlo bídě, která z něho pro velké masy lidu nm i následovat«
< lbyvatelé každé země jsou vychováváni a formováni jejími hlav-
tliltii životními podmínkami; charakter nižších tříd ve Velké Británii
nyní vytváří na základě podmínek vyrostlých z obchodu a tovární
v,i..liy.  Vůdčím principem řemeslné a tovární výroby, jakož i ob-
ImmI.i   je však bezprostřední peněžitý zisk, jemuž musí v širokých
in  ,,,. i. < I» všechno ustoupiti. Všichni j sou bez ustání nabádáni k tomu,
«lis   lacino kupovali a draho prodávali. Všechny zúčastněné strany
g| miiil, innjí-li míti úspěch v tomto umění, znamenitě osvojit schop-
llti i   klamati druhé, a tak plodí každé obchodní odvětví smýšlení
i.....Imh    pro  onu   otevřenou,  počestnou upřímnost, bez níž člověk
..: ...,.<   i m |iné učiniti šťastnými, ani sám se těšiti ze štěstí.
Mynlini«   h však přesně, neměli bychom tuto vadu povahy připi-.1. j« dnotlivcům, u nichž se vyskytují, nýbrž odvozovati ji z ne-,     i iMiuh Iného vlivu systému, v němž byli odchováni.
\ ,1 ttáilcdky tohoto principu zisku, není-li bržděn, jsou ještě s i j | m (»i h ujících tříd, u těch, kteří jsou zaměstnáni v továrním j.         .,    \ . i  m.i   provozních odvětví je více nebo méně škodlivá
i          U tu .   i mravní stav dospělých. Ale rodiče neváhají obětovati
!                  i«   -I« 11,  dfivajíce je do zaměstnání takového druhu, že
i   i    h  .i         n)  i  i r Irs n á soustava je stlačena hluboko pod úroveň,
!m  ...-i.li m n h- I ;i býti v systému prozíravém a lidském. mí hnitu  \ i< <   m /, třicet let, co nejchudší rodiče považovali věk «.li      »   dnnti   raný, aby jejich děti začínaly s pravidelnou i       i    11 niMoviill   dobře, neboť do té periody života nabyly hrou

41

I
a cvičením na zdravém vzduchu základů zdravé a silné tělesné konstituce, a i když nebyly všechny zasvěceny do knižního učení, dostalo se jim mnohem užitečnější znalosti domácího života, jenž jim m ušil býti dobře znám ve věku čtrnácti let a jenž měl pro ně, když odrostly a staly se hlavami rodin, větší cenu (poněvadž je učil šetrnosti při vydávání výdělku) nežli polovina jejich mezd za nynějších okolností.
Mělo by se také pamatovati, že dvanáct hodin denně, počítaje v to čas pro pravidelný odpočinek a jídla, se tehdy pokládalo za dostatečné, aby se i z nejsilnějšího dospělého vyčerpala všechna pracovní síla; k tomu se může poznamenat, že místní svátky byly mnohem častější, nežli jsou ve větší části království v přítomné době.
V  oné dobe bývali také obyčejně vychováváni příkladem nějakého statkáře ve zvycích, jež vytvářely mezi stranami společný zájem, následkem čehož se i poslední sedlák zpravidla považoval za příslušníka a trochu i jaksi za člena vážené rodiny. Za takových podmínek měly nižší stavy netoliko značnou míru pohodlí, nýbrž i častou příležitost k tomu, aby se potěšily rozumným sportem a zábavou. V důsledku toho byli silně oddáni těm, na nichž záviseli; práce se konaly ochotně a vzájemné dobré služby svazovaly strany velmi silnými pouty, takže se často navzájem považovali za přátele žijící v poněkud rozdílných životních poměrech. Sluha měl často opravdu více pohodlí a méně starostí než jeho pán.
Postavme tento stav věcí do ostré protivy k tomu, v němž se nalézají nižší vrstvy dnes — když jejich lidská povaha je vychovávána tak, jak tomu nyní jest, v novém průmyslovém řádu!
V  průmyslových oblastech jest u rodičů obecným zvykem, že posílají své děti obojího pohlaví ve věku sedmi nebo osmi let, v zimě v létě v šest hodin ráno, zhusta ovšem za úplné tmy a někdy za mrazu a ve sněhu do továren, které jsou často přetopeny a obsahují vzduch, jenž je daleko toho, aby prospíval lidskému životu. V tomto prostředí všichni zaměstnanci velmi často pracují nepřetržité až do poledne, kdy se jim popřeje hodina k obědu, a pak se vrátí, aby tam zůstali ve většině případů až do osmi hodin v noci.
Děti nyní shledají, že musí pracovati pro udržení holého života; nezvykly nevinným, zdravým a rozumným zábavám; nebylo jim popřáno času těšiti se z nich, pakliže si předtím na ně zvykly. Nevědí, co jest oddech, ncní-li to právě konce práce. Jsou obklopeny druhy v podobných okolnostech, v jakých jsou samy. A jak takto přecházejí
42
i       ŕ

/ dětství do mládí, jsou znenáhla zasvěceni, zvláště mladí muži, «Ir ěasto i mladé ženy, do svůdných požitků krčmy a opilosti; jejich «Imní  tvrdá práce, nedostatek lepších zvyků a obecná prázdnota
mysli je k tomu přípravou.
Od takového výchovného systému nelze očekávati nic jiného, nežli /< vytvoří obyvatelstvo chabých schopností tělesných i duševních, h< /,vyky, jež zpravidla ničivě působí na jejich vlastní radost ze života i na blaho jejich okolí a má silnou tendenci podvrátit všechny sociální oity. Člověk v takových poměrech vidí, jak se všichni kolem řítí vpřed rychlostí poštovních diligencí, aby nahrabali osobního bohatství neohlížejíce se na něj samého, na jeho potěšení, potřeby i na jeho utrpení, leda ve formě ponižující církevní dobročinnosti, která se hodí jen k tomu, aby zatvrzovala srdce člověka vůči jeho bližním nebo vytvářela pány a otroky. Pracuje dnes pro jednoho pána, zítra pro druhého, pak pro třetího a další, až se všechny svazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci rozemelou na odhad, jaký bezprostřední zisk
mohou jeden z druhého míti.
Zaměstnavatel se dívá na zaměstnance jako na pouhé nástroje /.isku, zatím co v nich se vytvářejí povahy hrubě divoké, které, nebudou-li zákonná ustanovení tak moudře sestavena, aby předešla jejich růstu, dříve nebo později uvrhnou zemi do stavu hrozného nebezpečí, z něhož snad nebude vyváznutí.
Vlastním účelem těchto poznámek jest, aby vedly k nápravě a odvrátily nebezpečí. Jediný způsob, jímž je možno dosíci tohoto cíle, je prosazení parlamentního usnesení, jež by
1.  omezilo pravidelnou pracovní dobu v továrnách se strojním /uřízením na dvanáct hodin denně, počítaje v to půl druhé hodiny
na jídla;
2.   zakázalo zaměstnávání dětí v továrnách se strojním zařízením,
dokud nedosáhnou desátého roku, a ustanovilo, že do svého dvanáctého roku nesmějí býti zaměstnávány déle nežli šest hodin denně;
3.  nepřipustilo děti, chlapce ani děvčata, do žádné továrny po < I osazení uvedeného věku, dokud se nenaučí čísti a psáti tak, aby / toho měly užitek, dokud si dále neosvojí Čtyři první úkony aritme-tiky a dokud se dívky řádně nenaučí ušíti si obyčejný oděv.
Tato ustanovení, nebudou-li pod žádným stranickým vlivem nebo pod vládou úzce pojatých falešných představ o bezprostředním osobním zájmu, se osvědčí blahodárnými pro děti, rodiče, zaměstnavatele i pro vlast.
43

Bohužel jsme nyní vychováváni tak, že mnozí jednotlivci nedovedou odděliti otázky obecného rázu od motivů stranických a jiní se na ně dovedou dívat jen pod zorným úhlem okamžitého peněžitého zisku. Z toho lze vyvoditi závěr, že jednotlivci rozmanitých kategorií budou proti některým z těchto ustanovení nebo i proti všem. Pokusím se proto anticipovati jejich námitky a odpověděti
na ne.
Od dítěte nelze očekávat, že by něco namítalo proti navrhovaným plánům; můžeme je snadno naučiti, aby o nich přemýšlelo, neboť zkušenost ukáže, jakou podstatnou službu mu prokážou v jeho dětství, mládí, dospělém věku i stáří.
Rodiče, kteří vyrostli v nevědomosti a špatných obyčejích a tonou proto v chudobe, mohou říci: „Nemůžeme si dovolit vydržovati děti až do dvanáctého roku, když je nepošleme do práce, aby si přivydělaly, a proto vznášíme námitky proti té části plánu, která nám zakazuje poslati je do továren před dosažením tohoto věku."
Jestliže i nejchudší a nejubožejší lidé dříve vydržovali své děti až do čtrnáctého roku, aniž j c zaměstnávali, proč by je dnes nemohli uživit do dvanácti let? Kdyby rodiče, kteří odmítají tuto povinnost, nebyli nevědomí a nevštěpovaly se jim špatné zvyky, jež snižují jejich schopnost myslit pod úroveň pudu mnohých zvířat, pochopili by, že donucováním svých dětí k práci za takových podmínek a v příliš útlém věku uvádějí své potomky do okolností, jež jsou jako vypočítány k tomu, aby zarážely jejich růst, činily je velmi přístupnými tělesným nemocem a duševní úhoně; olupují je o příležitost nabýti zdravé, silné tělesné soustavy, kterou by jinak měli, bez níž nemohou ani pocítiti mnoho štěstí a musí se státi břemenem sobě samým, svým přátelům a své zemi. Rodiče takto jednající zbavují své děti též příležitosti osvojiti si zvyky domácího života, bez nichž i vysoké nominální mzdy jim mohou opatřiti jen malou útěchu a bez nichž se pracující třídy mohou jen velmi málo těšiti z domácího štěstí.
Dětem takto předčasně zaměstnaným se znemožňuje osvojiti si jakékoliv obecné základy knižních vědomostí; místo tohoto užitečného a cenného vědění si pravděpodobně osvojí nejškodlivější návyky, neboť budou stále sdruženy s lidmi stejně nevědomými a špatně vedenými, jako jsou samy. Může se tedy po pravdě říci, že za každý penny, který rodiče získají z předčasné práce svých potomků, obětují nejen budoucí libry, nýbrž i budoucí zdraví, pohodlí a dobré chování svých  detí;  nebudc-li tento  zhoubný  systém zastaven  zavedením
44
lepšího, je pravděpodobné, že se zlo rozšíří a bude zhoršovati v každé
následující generaci.
Nepředpokládám, že zaměstnavatelé vznesou námitky proti uvedené věkové hranici pro připuštění dětí do jejich továren nebo proti tomu, aby děti byly nejdříve vychovány k dobrým zvykům a vyučeny základům obecného vzdělání. Opíraje se o zkušenost více než dostatečnou ke zjištění faktů, shledal jsem všude, že je výnosnější připustiti děti ke stálé denní práci v deseti letech nežli v nižším věku, že z dětí nebo dospělých, jimž se dostalo nejlepšího vyučování, byli nejlepší pomocníci a že bylo nesrovnatelně snazší ukázati jim cestu k tomu, co je správné a co je pro ně vhodným výkonem. Majitelé nákladných podniků snad budou namítati něco proti snížení pracovní doby nyní platné. Jejich argumentace však nejde dále než ke tvrzení, že renta nebo úroky z kapitálu vynaloženého na vybudování podniku se musí umořovati množstvím jejich výrobků; jestliže místo  dovolení zaměstnávati dělnictvo ve svých továrnách tak dlouho, jak mu příroda dovolí námahu vydržet, budou nuceni nepřekračovat dvanáct hodin denně, že výrobní cena zboží jimi vyráběného vzroste o přírůstek renty nebo úroků, jež budou zatěžovati menší množství vyrobeného /.boží. Jestliže však bude tento zákon, jak se navrhuje, míti obecnou platnost po celé Anglii, Skotsku a Irsku, bude každý rozdíl, jenž nakonec vznikne ve výrobní ceně zboží, nesen spotřebiteli, nikoliv majiteli dotyčných závodů. A se stanoviska národního bude práce trvající dvanáct hodin denně úspornější než výkony roztažené na
dobu delší.
Táži se však, zdali továrna zařízená na dvanáctihodinovou pra-
covní  dobu   nebude   vyráběti bezmála, ne-li zcela tak levně jako
ty, v nichž se zaměstnanci moří čtrnáct nebo patnáct hodin denně.
I ,cě i tehdy, kdyby se ukázalo, že tomu tak není v tom rozsahu,
jak   pravím, bude přece zlepšené zdraví spolu s radostí ze života,
h 11/i léčnými zisky obyvatelstva a se zmenšením chudinských podpor,
i« /. musí po takové změně v způsobech a obyčejích lidu přirozeně
i m m ledovat, pro zemi více než dostatečným odškodněním za nějaký
přírůstek výrobní ceny jakéhokoliv zboží.
Mame se domnívati, že britská vláda dá přednost naději na mrzký peněžní   zisk   úzké vrstvy, když to jde  na účet blahobytu tolika
milionů Lidských bytostí?
Zaměstnavatel nemůže býti uražen, když se mu uloží povinnost plnaii h dělníky tak, jak vyžaduje zájem jeho vlasti. Od té doby,
45

co byly zavedeny nákladné stroje, byla lidská přirozenost donucována k výkonům, jež daleko přesahují průměrné síly. Následky pak představují mnoho, velmi mnoho soukromé bídy a veřejných škod.
Jde opravdu o právní stav, jenž s hlediska národního zasluhuje více politování nežli snad cokoliv jiného, co se vyskytlo za řadu staletí. Rozrušil domácí zvyky velké masy lidu. Připravil je o čas, v němž mohli nabýti vzdělání a těšiti se z rozumných zábav. Oloupil je o podstatné výhody a tím, že je svedl do krěcm a opilství, otrávil všechno jejich spoleěenské blaho.
Máme tedy dělati zákony na věznění a deportaci, máme odsuzovat na smrt lidi, kteří nám ukradli pár šilinků a způsobili škodu na domácích zvířatech nebo třeba jen na větvi stromu? Nemáme dělat zákony schopné zabránit lidem, jejichž touhu po zisku jinak nic nezadrží, aby v honbě za ním olupovali miliony lidských bytostí, svých bližních, o zdraví, o ěas k získání vědomostí, o pokrok, o sociální vymoženosti, o jakékoliv rozumné potěšení? Dlouho pokračovat taková soustava už nemůže; hledá si léčbu, ale hledá ji ve zlech, která vytvoří, a to je cesta pro veřejné blaho velmi nebezpečná, pakliže vláda neurčí správnější směr.
Veřejnost se snad nejvíce zajímá o onu část plánu, v níž se doporučuje školení a výchova nižších stavů pod státním dozorem a na státní útraty. Je velmi žádoucí, aby široká veřejnost uvážila a pochopila rozsáhlé hmotné výhody, jež vyplynou z takového kroku, aby bylo možno zcela odkliditi zvrácené ideje, které nyní v tom směru vládnou u krajních představitelů tábora opačného.
Jistá zkušenost s lidskou povahou, jak se jeví v malých sektách a stranických útvarech, stačí, a není třeba velikého přehledu po minulých světových událostech, aby se všem, jimž nebyly od dětství vtloukány hluboké omyly, stalo jasným, že dětem lze vštípiti jakékoli zvyky a city, jež pak spolu s tělesnými a duševními sklony a schopnostmi, danými v každém jednotlivci již od jeho zrodu, a ve spojení s vládnoucími poměry, do nichž je zasazen, vytvářejí celý charakter člověka.
Jest tedy zřejmé, že lidská povaha může býti zlepšována a formována v charakter, jaký by člověk mel míti v zájmu a pro štěstí všech. Je pouze nutno obrátit pozornost lidstva k přijímání zákonných zásad rozvážne odhadnutých k tomu cíli, aby propůjčily dorůstající generaci nejlepší obyčeje, co nejspravedlivější a nejužitečnější city. Obzvláště se to dotýká lidí v takovém postavení, že jsou bez takových
46
\
zákonných kroků vydáni nebezpečí zvyků nejhorších a citů nejzhoub-nejsicn.
Táži se těch, kdo studovali vědu o vládnutí na základe těch osví-< mých principů, jež by měly míti na státníka především vliv: Z čeho plyne, hledíme-li na to s celonárodního stanoviska, rozdíl mezi jedincem vychovaným ve zvycích propůjčujících zdraví, střídmost, píli, soudnost, prozíravost a dobré chování vůbec, a jiným, jenž byl vy-chován v nevědomosti, lenosti, nestřídmosti, špatném souzení a ne-řestných zvycích? Zdaliž nepředstavuje jeden člověk prvního druhu vyšší hodnotu a větší politickou sílu než hromada protichůdných vlastností lidí ze skupiny druhé?
Což pak není v britských državách mnoho milionů lidí, kteří jsou schopni přivoditi tuto změnu? A jestliže může býti způsobena změna, která tak pronikavě zasáhne do blaha těchto jedinců a skrze ně do blaha každého poddaného říše, není-liž první povinností vlády, nby ihned zavedla prostředky, jež mohou k tomu cíli vésti?
Mají se opatření tak důležitá zamítnout a vyšší zájmy země ohrozil proto, že si jedna politická strana přeje vnutit myslím mládeže své zvláštní zásady? Nebo snad proto, že se jiná strana bojí, aby \ v hody plynoucí z tak opraveného zákonného řádu nebyly tak veliké, jiis by propůjčily ministrům, kteří jej zavedou, příliš mnoho popularity
n vlivu?
Skoncování s omyly v hospodářské praxi jest, jak doufám, v brzké době možné. Vláda pak již nebude nucena obětovati dobro a blaho velké masy lidu a celé říše předsudkům poměrně nepatrného počtu p-dnotlivců vychovaných tak, že nerozumějí ani své vlastní bezpečnosti a svým vlastním zájmům.
Kroky zřejmě tak vypočítané, že milionům bytostí nám podobných přinesou dobrodiní vetší než kterékoliv jiné dosud podniknuté, nemohou již býti o mnoho déle odkládány proto, že se jedna strana \ Ví státě mylně domnívá, že by to oslabilo její vliv na veřejné mínění. I< na bíle dni, že rozumný soud doby nesvěří toto vedení výhradně i* dné politické straně. Či si snad jiní, vychovaní v zásadách právě npuiných, představují, že celonárodní výchovný systém pro chudé i nízké třídy, zavedený z moci státu, ale v podrobnostech postavený i m m I dozor a správu zemských krajů, by vložil nebezpečnou moc do • u Ion ministrů Koruny?
City takového druhu nemají místa v mysli lidí od stranických motivu   oproštěných,  kteří  upřímně  touží  prospěti  svým bližním,
47
nepodléhají zřetelům osobním a přejí si podporovati i posilovati vládu tak, aby byla lépe schopna zavésti rozhodující, účinné zákony k všeobecnému povznesení lidu.
Proto volám, jménem milionů chudých a nevědomých, jejichž okolnosti se dosud tak utvářely, že z nich dělaly ubožáky, britskou vládu a britský národ ke spojení sil: Spojme své síly k vytvoření systému výchovy a školství pro ty, kteří jsou nyní bez jakéhokoli dobrého nebo užitečného cíle ponecháni bez výchovy a bez školení. Učiňme pomocí jasné, snadné, praktické preventivní soustavy přítrž ignoranci a z ní plynoucí chudobě, neřesti a bídě, jež v celé říši prudce rostou! Neboť pravdou jsou slova „Navykej dítě jíti správnou cestou až zestárne, neuchýlí se od ní."*1
* Poznámky a vysvetlivky k textu sc naleznou vzadu. Jsou číslovány. Poznám ka č. 1 jest úvodní a vztahuje se k celému obsahu.
48
ZPRÁVA   VÝBORU    SDRUŽENI    PRO    POMOC PRŮMYSLOVÉ   A   ZEMĚDĚLSKÉ   CHUDINĚ
odevzdaná  výboru Poslanecké sněmovny pro chudinské zákony.
Březen 1817*
Předsedovi Výboru pro chudinské zákony.
ľane,
poslušen příkazu Výboru sdružení pro pomoc průmyslové a jiné pracující chudině, předkládám Výboru pro chudinské zákony přiloženou zprávu.
Mám čest býti, Pane,
Váš nejposlušnější služebník
Robert Owen
/
I (Ordi a Pánové,
Hyv požádán, abych napsal podrobnou zprávu o plánu na všeobecnou pomoc průmyslové a jinak pracující chudině, mám cest předložiti Vám memorandum, které následuje.
Mámc-li vyhověti požadavkům, jež klade tento zajímavý předmět, lilusíme sledovat působení hlavních příčin, jimž nutno připsati bídu - i.-dující v tak nebývalém rozsahu u nás a nemalou měrou i v zemích jiných. Shledá se, že zlo vyplývá ze stavu věcí, který společnost Biim.i zrodila; vývoj ten naznačí tudíž i prostředky, jak se mu má
Mit.
Bezprostřední příčinou nynější nouze je znehodnocení lidské práce.
I ty lei způsobeno zavedením mechanických zařízení do tovární výroby
l \ ropě a Americe, především však ve Velké Británii, kde převrat
i,l velmi urychlen vynálezy Arkwrightovými a Wattovými.2
•The Life of Robert Owen, written by himself, London 1857-58, sv. IA, str.
i.l.
!   |  ítfil   ||)| | y
49

navždy znehodnocování a zneužívání lidských schopností při výcviku na prodavače, kupce, bankéře, profesionální pány — a na lenochy, kteří se vždy snaží levně dostat a draze prodat.
Distribuce se tedy stane pouhým vydáváním věcí k užívání a s lni vení denně nutných. Bude to v racionálnem stavu společnosti zaměstnání zdravé, příjemné, snadné všem členům k tomu určeným; může jim býti dvacet pět až třicet let a musí předtím projíti výrobou stalk u. V tomto věku, po absolvování výcviku a získání výrobních zki ností, budou znát vlastnosti i hodnotu zboží, které jim bude svěřenu do ochrany a k rozdílení; budou tak schopni zhostit se obojího úkolu úsporně a co nejlépe, v zájmu všech členů své užší společnosti a i svém vlastním.
IHC-
#

BLÍŽI SE CAS na zavedení racionálneho
SYST É MU

na předělání lidské povahy a vlády nad obyvatelstvem sveta v jednote, míru, pokrokovém
zlepšování a štěstí; žádná lidská moc nemaže vzdorovat té změně*
•i <*..
Jaká jsou znamení, jež zvěstují příchod doby vhodné pro zavedení racionální společnosti na celém světě?
Jest jich mnoho. Nejvýznačnější a nejvlivnější z nich, jež činí přechod bezprostředně nutným, je nynější stav Britské říše, nejpokročilejší ve vědách, bohatství a moci ze všech říší dosud známých; přes to nevykazuje nic více než pouhé zárodky bohatství, moci a vědomostí nezměrně rozsáhlejších, k nimž má již prostředky a jimiž může při rozumné organisaci zajistit světu trvalou prosperitu. A zatím co takto oplývá prvky bohatství a prostředky k jeho nesmírnému vzrůstu, miliony nejpřičinlivějších obyvatel na světě trpí skutečnou chudobou a strachem z ní více než kterýkoliv jiný stát nebo národ.
Právě výstřednost rozdílů mezi vědomostmi a ignorancí, bohatstvím a bídou, šílenou nádherou a nejhlubším stupněm ponížení a opuštěnosti je jistým znamením doby. Praví nám, že tento pra-mizerný společenský stav nesmí být déle trpěn v době, kdy opuštěnost, ponížení a nevzdělanost mohou býti, s prospěchem pro všechny, navždy odstraněny.
Mechanické vynálezy, chemické objevy spolu s nesčetnými pokroky v jiných uměních a vědách činí lidskou dřinu méně nutnou k výrobě statků a stále snižují jejich komerční cenu. Fakt, že není možno unésti vzrůst populace za současného poklesu prodejní hodnoty práce, je bezpečnou předzvěstí dob, kdy se velká organická změna nedá již dlouho odkládati. Nespravedlnost, útisk a krutost, jež povstávají z tohoto pokroku, již příliš bijí do očí veřejnosti, než aby jí dovolily
*  Kniha o novém mravním světě VII, kap. 1.


279
smířit se s pokračováním bídy takto hodinu za hodinou vzrůstajíc! a s dalším vzrůstem tísně. Agitace, kterou jsme pozorovali v Anglii, Irsku, Skotsku a Walesu, je jiným takovým znamením doby, la velká proměna ve stavu lidstva je blízko.
Svými vynálezy, objevy a metodami dodává věda výrobní mol' nosti obyvatelstvu, jež pomalu vzrostlo během století z patnáotl milionů na dvacet osm, takovým tempem, že z množství představu« jícího práci asi dvanácti milionů dospělých mužů se stalo množství, \vf, by bez moderní pomoci vědeckých poznatků vyžadovalo práce a při činění více než osmi set milionů dobře školených dospělých lidí, kdyby měli vykonati stejnou práci v téže době; jest to takový rozmach produktivních sil, že by bylo bez této pomoci třeba ětyřikrát většího poctu manuálních pracovníků, nežli lze dnes obdržet  na celém světí
Jaká pošetilost to jest, že se tato nesmírná síla řídí špatně v rámcil
iracionálne soustavy, takže vyrábí chudobu a zloěinnost místo bohať ství a ctnosti!
Avšak tato výrobní síla, jakkoli vypadá nesmírná ve srovnáni s tím, co bylo před stoletím, je pouhým zárodkem možností, jejich!
v
růstu člověk nemůže položiti žádné meze, neboť se zdá býti nevy patelný a síla růstu se zvětšuje souěasně s množstvím.
Tato zázraěná síla byla objevena a do pohybu uvedena cinnoNil populace čítající méně než třicet milionů, kdežto nyní po těch oble věch mohou vědomosti o tom, jak vyvolati podobnou produktivní sílu a její růst, býti dány každému obyvatelstvu stejného počin n< l><» ve stejném poměru k početnějšímu či méně poěetnému obyvalelm vil kterékoli země. Tím se zajišťuje nevyčerpatelná a stále nabýviijli I moc učinit bohatství tak snadno dosažitelným, jako je voda, a v tuku vém přebytku pro všechny rozumné potřeby lidstva, jako je v z« I m li To je další z neobyčejných znamení doby, jež naznačují neodkladnou nutnost společenské reorganisace.
Jenže — této nesmírné a nevyčerpatelné možnosti vytvářel si nikl odstranit chudobu a obavy z ní navždy se užilo a dosud uživ Ti |>i « k omezení přístupu k nim pro miliony lidí, k výrobě nouze pni iti a téměř všeobecného strachu z bídy.
Ze  síly vypočtené  k tomu,  aby  pod moudrým řízením   tvořil blahobyt více než dostatečný pro nasycení obyvatelstva cele-Im %\ rMn byly tak špatně pochopeny a promrhány, že se staly přímo přli lititM nejhorší chudoby a strachu z ní pro miliony v néjpokrocilejMi li    » * těch světa, je pro každého nepochybným znamením, že je v  Ininhi
280
dějinném údobí třeba velké změny v záležitostech lidských. Když se může dokázat, že existuje nadbytek prostředků na vzdělání a zkrás-nění zeměkoule, na její proměnu v rozkošný obraz světa nasyceného nadmíru užitečnými, cennými, žádoucími statky, a když se týchž prostředků užívá k tomu, aby miliony v nejmohutnějších státech nové doby byly zasaženy bědami všeho druhu, pak je možno prohlásit, že existující soustava se vyžila a že velké změny v lidských záležitostech je třeba nevyhnutelně.
Marnost všech snah v nejbohatších a nejmocnějších říších, aby se něco rozumného podniklo pro jejich chudinu, aby se zabránilo chudobě a strachu z ní v budoucnosti, je dalším příznakem, že dnešní soustava vůbec nestačí pro dobu, k níž jsme dospěli na základě fakt
zkušeností ověřených.
A zase: co ta úžasná odhalení bídy a ponížení, jež denně přináší tisk a ověřuje Lidumilné sdružení pro nebydlící chudinu? Vidíme, že uprostřed nejpokročilejšího národa světa, v samém hlavním městě Britské říše i v provinciích, se vyskytují ve vší hrůze případy pomalé smrti z hladu. Není všechno to důkazem, je-li důkazu dalšího vůbec zapotřebí, že nynější systém společenský vůbec nestačí na to, aby společnost ovládal za mimořádných proměn, jež se udaly během minulého století. Chudoba, bída a ponížení mas roste, kdežto národní bohatství a moc státu vzrůstá, a to je jistým znamením, že nadešla doba, kdy reorganisace společnosti se stala úkolem z nutnosti, jemuž se zanedlouho nikdo neubrání, neboť rozumným účelem společnosti je štěstí každého individua.
Když společnost dosáhla znalosti prostředků, s jejichž pomocí je za vědeckého řízení práce možno výrobu statků vyšší kvality v množství více než dostatečném pro potřeby a tužby všech učiniti radostí a kratochvílí, rozkošnou rekreací pro lidi mladého a středního věku, a když současně za existujícího systému byla z tvorby statků učiněna otročina pro mnohé a předmět všeobecného zápasení, když se z ní udělala příčina uskoků všeho druhu, násilí, nespravedlností a útisku, jež rozděluje lidi v nepřátelské třídy, atak činí jejich chování nejvýše nerozumným, pak mohou si ti, jejichž mysl byla obohacena množstvím rozmanitého vědění, uvědomit, že velká organická změna je nutně blízko a že bude dobrodiním lidstva.
Když se ze světa stalo veliké zápasiště o statky, území a moc, zatím co prostými a krásnými zákroky, pro všechny blahodárnými, lze zajistit více statků i moci, než si kdo přeje míti, jest to dalším
281

nevývratným důkazem nebo znamením, že revoluce nebo veliká přestavba lidských věcí se neodvratně blíží.
A když velkým posláním všech je získání a trvalá akumulace bohatství, zatím co praxe ve světě směřuje k tomu, aby ho zneužívala, rozhazovala a ničila jej v omylech nejgrandiosnejších rozměrů při všem, co člověk na celé zemi tváři podniká, jest to zase jiným znamením doby, že se naplnil ěas, kdy nový stav společenský je žádoucí pro blaho a Štěstí všech a racionálny systém musí býti zaveden n n správu věcí lidských, aby ukončil dnešní nerozum.
Nevědomost, v níž bylo lidstvo tak dlouho udržováno, se stává většině kritických pozorovatelů tak zřejmou, a tak bije do očí, že musí uvažovat o zlořádech, jež z ní vyplývají, a i to je znamením, že zásadní přebudování všech odvětví společenských je příkazem diu-. Nynější soustava se z nevědomosti zrodila a jí se až dosud výhradná udržuje; kdyby tato nevzdělanost ustoupila pravému vědění, jevil by se celý existující systém jako nestvůrnost, protismyslnost a absurdnost, takže by po krátké době nikdo nemohl jinak než velmi se stydět při myšlence, že by mohl zůstat advokátem dalšího trvání tak různorodé masy hříchu a bídy, hrubého nerozumu a překážek pro lidské štěstí.
Jest evidentní, že nadešla doba, kdy se tento stav nedá již déle protahovat. Sekera byla zaseknuta do stromu zla a on musí pryč, kořeny, peň, větve i plody. Je dosti podemlet, jeho kořeny jsou obnaženy a žádná moc světa ho už dlouho neudrží. Nejnižší třídil společnosti dospívá k lepší informovanosti o některých nadmíru důl< žitých předmětech, než jakou se mohli honosit ještě před nedávném příslušníci třídy nejvyšší, a mnozí z nich dodnes. Prudký vzrůll vědění u příslušníků nízké třídy společenské jev porovnání s tím, 00 věděli kdykoli předtím, zase dalším znamením, že změna v orgaiiisíH i a třídění společnosti je nutná a nedá se provésti bez úplného přebudování.
V tomto pokroku od nevzdělanosti ke skutečnému vědění objevily miliony lidí vratkost základů, na nichž stály mnohotvárné povny od počátku světa. Mnozí již nyní vědí, že všechny vytryskly z nczlm šené, často chorobné obrazivosti lidí, kteří ovlivnili nejprve n Skolili málo, později mnoho skupin, z nichž se skládají státy na velké . »nt« zeměkoule.
Pověry mají především ten vliv, že u těch, kdo se jimi liaiytl, chorobně roznítí fantasii, čímž rychle rozloží a zničí jejich s< linpnonl
282

pravdivě a přesně usuzovat o otázkách, jež lidé poverčiví obyčejně zvou náboženstvím.  Následky,   jež s  sebou rozmanité,  často silně nepřátelské  pověry  nesou, jsou  celkem   tytéž  u všech jejich přívrženců, ať je najdeme kdekoliv na světě. Kdyby jim nějaký cizinec kladl otázky o pověrách, dostal by jednu odpověď ode všech: „Naše víra" — tu zvou náboženstvím — „je pravda, je božská, jest od Boha samého, a proto víme, že je to pravda; ale všechny ostatní pověry, kterým jejich přívrženci říkají náboženství, jsou tak plny rozporů a tak absurdní, že věřící, kdyby je nebyli zbavili rozumu a učinili neschopnými ocenit naše náboženství, nikdy by se nebyli dopustili tak závažných omylů". Tím však jen potvrzují, že všechny pověry ničí rozumové schopnosti u všech, kteří jsou vychováni ve víře v jejich
vzájemně si odporující nesmysly.
Ale i důvěřivého přijímání a uctívání těchto soustav, schopných ničit duševní mohutnosti a vyvolávat nejzlobnější a nejnásilnější lidské vášně, na celém světe prudce ubývá. Úbytek ten je mocně zrychlován zřízením a rozšířením Britské a zahraniční biblické společnosti.
Těm, kteří vyvázli z pověrečné pomatenosti, bylo hned jasno, že
nejjistější cestou k rozrušení a pak zničení těchto pověr by byl návod na srovnávání jejich vzájemných rozporů a protismyslností. Bohatství a horlivá činnost Britské a zahraniční biblické společnosti umožnila misionářům na celém světě, aby splnili tento úkol způsobem chytrým a rozsáhlým v poměrně krátkém Čase.
Těm, kdo zvláštní milostí osudu unikli pochroumání svých rozumových schopností do té míry, že odmítli věřiti v některou z těchto divokých pověr, bylo zřejmé, že není naděje na vysvobození lidstva z ponižujícího oslabení inteligence a jeho strašných následků, dokud budou děti každé generace ve věku, kdy nemají ještě schopnost souditi o sporech nepříčetných představ, nuceny přijímat blouznění lidí s nepříčetnou fantasií jako věčné božské pravdy, ač to nemá k faktům nebo k božským pravdám žádného vztahu, neboť tyto jsou
vždy soustavné a nezměnitelné.
Rychle vzrůstající nedůvěra k poverám a téměř podivuhodné snížení veřejné úcty pro ně jsou bezpečnými náznaky, že se blíží jejich úplný pád a že společnost musí nyní býti zakotvena znovu, v zásadách zdravého rozumu, ve shodě se skutečnostmi, aby nastoupily na místo absurdností, na nichž byly všechny ty pověry založeny
1
a vybudovány.
283

*
Odhalení falešné základny, na níž spočívají všechny lidské zákony, bylo již provedeno; je známo, v jak přímém protikladu jsou k zákonům přirozeným, jak hrubá je nespravedlnost a útisk slabých, když silní jdou proti nim. Ví se o zlořádech, jež jejich nesprávné závěry nepřetržitě vyvolávají v život ve všech směrech a u všech společenských tříd. Veřejnosti se nyní stává zřejmou pošetilost toho, že ni chováme a výtečně platíme třídu lidí, jejichž zájmem jest, aby rozdělovali a citově odcizovali Člověka člověku, udržovali společnost ve stavu neustálého nepřátelství a varu, když je přece pravým zájmem každého a všech, aby lidé byli srdečně a trvale jednotní a prudký svár byl  neznámý mezi nimi.   Množství  zla, jež  působí  profesoři a advokáti těchto nesmyslných zákonů, už příliš křičí, než aby  h» mohlo dlouho tak jíti dále. Jeví se to v denně rostoucí touze srovnati všechny spory spravedlivým a přátelským prostředkováním. A to ji zase další znamení, že velká organická změna společenských řádů přichází na svět, aby ukončila bědy, které ty staré bludy zvyšovaly, až nejsou již dále snesitelné.
Vzrůst zločinnosti, jenž je důsledkem chudoby, pověr a lidských, přírodě odporujících zákonů, byl takový, že to začíná v mnoha hiuč-rech alarmovati společnost; volá to k pozornosti mnohé, aby pátrali po příčinách bídy a kriticky probádali spravedlivost lidských třel t Ů uvalovaných na osoby zločiny páchající...
Ale nejzřejmějším ze všech příznaků věstících revoluci  v znloáM tostech lidských a nutnost úplné společenské  reorganisace jeli   io, že veřejné mínění dnes již obecně přeje myšlence výchovy milionu, aby se jim dostalo nové povahy místo staré nevzdělanosti \\ llftlllá vulgárnosti. Všichni nyní připouštějí, že lid muil hýl   vycihováválli Spor mezi oběma mocnými politickými Stranami   \<   Hhii<     <   nyuj vede jen o to, kdo je má vychovávat a na jakých prim l|M I'll hi mí spočívat. Krátkozrací nemoudří smrtelníci! .!<  možno khaIim «i |irm * • veřejným míněním o této věci nesený? Pmvá olnzlui    •»•    Mu j I Itll liony lidí,  vlastní masa lidského   rodu   žíti   dala   \<    im.    InuAl   m< egyptské, pokud jde o jejich přirozenou podfittUu n Npolpft nik« j»" ' «
vení? Mají býti dále cpáni strašnými, divcwti fitntafitirkj ml při ilil^ vami, některou /- těch iracionálnych pověr,  jež po^ínijl ■imhImmiI
oddělují lidi i národy? Nemají býti clovcilťtil k roisumnj.....           -**
o svých citech, myílcnkáoh o zincích?  \m»  omyl lnuli  n y til iipnll  m
a pravda přijata; světlo věděni vyli«! puvtVťivuiH liHlfllH   •     hl    *** nesčíslné bědy, k lne gsrotlilu   » K i« m  oby válel»! vo «vňíw (Iniiul iiiál! 284
»
Jest nyní známo, že povaha každého individua se tvoří za ně a že to dělá hlavně společnost. Je pravda, že příroda připravuje materiál již před narozením; ale je nyní známo, že i v tomto směru příroda může býti podstatně podpořena pomocí poznatků nedávno získaných. Je dále známo, že společnost, a ne jednotlivec má plnou moc, aby dělala, přímo vyráběla z lidského materiálu velmi nízký nebo znamenitý typ dospělého muže nebo ženy. Nízký tvoří tím, že je zcela zanedbá a naplní jim od dětství mysl některou z pověr, jimiž se hemží svět. Znamenitý typ tvoří tak, že položí základ pravdy a na něm vybuduje mysl zásobenou vědomostmi o nejužitečnějších skutečnostech, jež bude v souhlasu se základem.
Jak je člověk pošetilý a bez rozumu! Předpokládat, že znalost lidské přirozenosti, jak jsme jí již nabyli, spolu s metodami pro výcvik a výchovu všech buď k nízkosti, nebo znamenitosti, může dlouho existovat, aniž zničí nevědomost, jež dosud nechávala rod lidský v temnotách se zřetelem k vlastní povaze, a tak dělala z lidí násilníky, vášnivce, mstivé, nízké tvory, u kterých nic nenasvědčuje tomu, že by se v některé vlastnosti blížili rozumnosti!
Ne! Člověk nyní musí být vychováván. Ale jak? Již ne jako otrok duševně i tělesně připoutaný ke smýšleným obavám. Dny duchů a strašidel jsou spočteny i s pověrami, které je zrodily. Člověk musí příště opřít svůj charakter o dokazatelnou pravdu a býti proměněn v inteligentní, rozumnou bytost vyššího řádu, jež je schopna tvořit poměry, zajišťovat blaho svého potomstva a žít dlouho ve stavu zdravé radosti.
Kdo a co bude nyní formovat povahu poddaných Britské říše? Sektářství hinduistické, křesťanské, mohamedánske? Musíme přece uvésti budoucí poddané této rozsáhlé vlivné říše do takových okolností, a tak je vésti přímo od narození, aby se z nich stali muži a ženy, jejichž vrozené vlastnosti budou plně vypěstěny a cvičeny po celý život. Jinými slovy, co z nich bude? Tvorové znepřátelení, rvaví, hloupí a nerozumní, či poučení, důslední racionální muži a ženy s plnou vládou nad všemi silami tělesnými, duševními i praktickými, lidé od dětství po celý život vedení ke střídmosti?
Přirozenost lidská byla dlouho mučena a srážena dolů. Je štěstím, že nyní opravdu prolomí skořápku nevědomosti, v níž byly rozumné schopnosti dosud uzavřeny a uvězněny tak, že ani paprsek zvenčí nemohl vstoupit. Trhlina byla nakonec přece učiněna, světlo vniklo do temných koutů, každou hodinu roste a zanedlouho vyjde člověk
285
"í
do  nového  žití jako  nová  bytost,  8  novým   irtlcem,   110 VO U   inynlí,
novým duchem a novým věděním, jež ho připraví Da úkol rosedávul štěstí a přijímat je ode všech kolem. Jenže k uskutečnění Léto volík« a pro lidstvo slavné proměny je nutno, aby mí člověk nedával elinnik ter formovat  od sektářů  žádné  klamné   víry.   Jeku  obrttäsivoHl   ji nesmí déle být jeho vládnoucí mohutností,   ničíc)   vylil schopnosti rozumové. Jeho myšlení nesmí spočívat no imu^iiiúi'nlttli předwtuváeh faktům se příčících, nýbrž na skutečnostech, o  niuhl ie  \ í,  h   m nikdy nemění, na věčných pravdách vždy schopných ovAfonf, proti nimž sofistické síly ničeho nesvedou a nemohou s nimi Hflpolil m ni jakou nadějí na úspěch.
Ano, znamení doby činí nyní  zřejmou  věcí, že či o ví'h   mu«  byl vychováván a že po mnoha marných sporech pověr, při nichž iuimiiim nité strany usilovaly, aby z něho udělaly slabocha  nebo higotfitlii sektáře té oné protismyslné víry, všichni se nakonec npnjí K     .   Irii že člověk má býti rozumně vychováván, že hc /, nAho  llfMllá tldlitl místně omezený nesnášelivý tvor bojující  pmii   jmíhmIí    i.........n  $
zdravému smyslu, nýbrž bytost s plně rozvitými no1iii|>ihmiI mií  ltd skými, která uvážlivě cvičí své fysické, myíUonko\.    m. .   mí   = Mtnk tické schopnosti, aby si zajistila své vlaitni ftttall ukriMt   \ v    I hlihw a štěstí všech lidí v okolí.
'   Tento veliký přechod v povaze člověka je zřcjnii   \ •   mim   <• .   . hl přípravy; ale změna nemůže nastat pod vládou i&ynôJM litiltM   m   -nisace společenské. Žádné velké a trvalé požehnáni neuiuli   ptM (lni dokud bude  společnost  organisována  n;i   falešných   prhlcl|M Mít,   it %
jakých dosud výhradně stála. Z nich člověk   nikdy  nozinouilM    !•
střídění společenské',  má li « I*m
dorůst do rozumnosti.  „Znamení  času"     nn/im« ují,   /,e  hv   \\i   lvu) v hlavních rysech společenské  poměry,  klen   to  Ilttjoii   iiiiini,iii
nutná nová organisace a nové  roz
mi
vn, lidem všec
li   IhmIiiomIÍ.   ve    Vnrcll   tlklllltfl
též to učiní celému lid si
těch a všech zemích velicí- žádouoli
Jiným velikým, veškeru pochybnosl vylučujícím symptomem iliili^
který dokazuje, že se musí h.iIummii k pur orguni*aoi spoh < noali, |< li obecná nespokojenoel ovládaných ic všemi minulými i pnloiiinyíMi
vládami světa,  ka/.dá  vládní ľomm byhi  ji/. ZtlOVU a /novu >"   \ Řt nil
myslitelnými obměnami vyzkoušena n  všechny hýly íIiIimIAim   mi
schopnými vyčaroval lopŠl pOVflhy -i Stě»li, pik l@ to od vláfl OČI I   *    ä
Ano, čeká se to, ale jeStí i<> nedokázMly; jednu jako * I»*• i* « «»«  « >
na požadovaný úkol.  Prož jcsl  lomu luk? Zřejmě proto, li   iivur|fli
286

společenské zřízení nedovoluje  do síci   toho,  dokud lidé budou tak bez rozumu,  aby si přáli,  aby se jim   v   duchu starých falešných
zásad vládlo.
Kde, ve kterém koutu světa se kdy podařilo despotismu, ústavní
monarchii, oligarchii, aristokracii, republikanismu nebo demokracii
vytvořit vyšší charakter nebo vyšší druh štěstí pro lid, kterému tak
či onak vládly?                                    i
Celá společenská soustava jest, za kterékoliv z těchto vládních forem, sloučeninou ignorance, nespravedlnosti a hrubých nesmyslů. Proto kdykoliv byl učiněn pokus ze strany kterékoliv z nich, poddaní brzy shledali, že jejich postup je neschopen přinésti mezi lid moudrost
a blaženost.
Obyvatelstvo světa jest nyní již unaveno těmito marnými náběhy k moudré vládě a již nečeká trvalého blahobytu od kterékoliv z těchto forem a způsobů vládních. Zvýšení mravní úrovně v obecném rozsahu se nedostavilo, nadbytek statků nebyl vyroben, nedostal se do oběhu — a tyto výsledky jsou jediným kritériem dobré vlády. Hlasitě se vykřikují důvody pro tyto vládní formy i proti nim, protože za všemi se skrývá nespokojenost a ovládaní si opět a opět přejí zkusit to s nějakou jinou. Mají za to, že každá změna může být nápravou. Ale žádný zkušený člověk se zdravou soudností se nyní nebude zasazovat o žádnou z těchto vládních forem.
Všeobecná nespokojenost s vládami tedy přirozeně existuje a bude se udržovat: a) dokud nebude zcela nové společenské organisace postavené na principech pravdy o lidské přirozenosti a o společnosti, v níž klasifikace lidí bude provedena pouze na základě věku; b) dokud se neuvidí, že pomocí prostých, krásných, vědeckých zařízení, dávajících zdraví a potěšení všem na jejich chodu zúčastněných, lze produkovat více  a lepších  statků, než obyvatelstvo  světa potřebuje; c) dokud se neuvidí, že se z každého zrozeného lidského organismu dá udělat (při respektování rozdílů pohlaví) užitečný, dobrý, hodnotný muž nebo žena a že tedy nebude, nynější generací počínaje, zapotřebí nerovnosti ve výchově a společenském postavení, ježto se otroky lidstva ve vyšším slova smyslu stávají nyní vědy a vynálezy. Společenská správa na celé zemi bude v souhlasu s tímto novým stavem lidského bytí a budou míti správnou úlohu i rozsah v novém řádu,  jak   to doba  nebo   spíše změny, jež vyvolala, nyní tak neúprosně žádají.
Dosud byly všechny vlády panstvím násilí a úskočnosti. Ale po-
287
něvadž se od vlád, jež mají říditi tvorbu bohal.si.vi a formování charakteru, žádá, aby byly plny dobročinnosti, rozumu, spravedlnosti a laskavosti bez osobních odměn a trestů, neodkladná nutnost nové organisace se stává denně naléhavější a je v zájmu této generace i všech budoucích.
Obyvatelstvo světa bylo tak roztříděno a rozděleno, že bylo stále potřebí mocenských a úskočných prostředků, mělo-li se udržeti ve slučitelných životních poměrech a bylo tak rozčileno a rozeštváno, že
všeobecná válka se zdála důsledkem skoro neodvratným. Že války jsou hrubá nejapnost a šílení, je dnes naprosto jasné iniliomnu lérh, kteří byli dříve slepí k jejich zločinnosti a nezměrnému utrpení. Jimi se lidstvo trvale udržuje ve stavu nejnižší nemravnosti, nemluví o řeznictví a loupeži ve velkém. Jiná organisace společenská na úkon
cení válek, jejich nemravností, běd a nepríčetnosti le stala myšlenkou
nutnou a neodolatelnou. Skuiréné  potřeby  společnosti  znh/. ,..   pik
jsme vyložili, ve vscohrcném lepiilB pěními i-luimk l. i u, V blukobytU pro všechny a v jednotě, dobroli\ oni i n l,mkii\ onu |ii...i.!ui,i.i i|u x ,,i , I. národu a států. Naopak  válčmit  jfl Iinjitiulltltlinj^lm *i»>>i.....ii(    ,,,-
možnéní lepších rosumnýob povah, na iftifoml Íilt«li«iliy i u  , .......ni
výrobno s ti; není iu mísia pro dtihmiivoMi, I < i hviiíI   « pi   m     hmäIi
žitosti, když jsou lulé koinaiul<»\ mih k Im   «In. I.« ümi       i vlkii lifti     ilbl
a k tomu, aby je platili. Tato mocná zim nn \<   \ < i« jn^m ittiiif til. j
se obrací proti válkám, zejména v oivililOVatiftJlfHi • »i« • h i     i N   h
rovněž příznakem, že je zapotřebí nové spolrôtmiki onun  ...   i, .
je přirozená nutnost, a tudíž nemůže hýli daleko,
Dalším takovým příznakem je rozvrácen} stav mftri} \< x i, státech, jež právě nejvíce pokročily  na oestě výrobno«ti  h  |pJIIhi
neustálého zvyšování.
Božstvem světa je bohatství, osnlmí bohatství; velkou pohlrikcni
k činnosti je snaha nabýti ho a všechny vyšší, štěstí působící vhiMinnnil naší přirozenosti se drží opatrně slinnou, aby brabivosl měla n «»lnou dráhu. A přece jest to vše pošetilost, ha přímá mánie.
Peněžní systém je pro společnost značnou měrou odpovědni mm tento druh pošetilosti a šílenství. Zaslepuje soudnost lidskou, protni«
lidem sugeruje, že peníze jsou hodnotou; nikdo jich tudíž nfliiiftfti nikdy dost nahromadit. Zatím jest tento monetární omyl \ ■< r m    .«»
jiného překážkou tvorby bohatství a jeho spravedlivé, ohrnu   přtl
spěšné distribuce. Lidé si pak nedovedou představit, že kdyby nrhyly peníze nahromaděny a schovány  u jednotlivců, jak tomu  v  Inillvl
288


duální soustavě společenské bývá, spol řehní statky by se brzy staly ke všem rozumným účelům tak dostupnými, jako je nyní voda v krajích, kde je jí nadbytek.
Dokud bylo málo spotřebních s laiku a prostředky k jejich každoroční obnově nepostačovaly, byly umělé peníze užitečné. Avšak při nynější nadvýrobě či přebytku, jehož se dá Lak snadno dosíci, peníze nemohou již prospívati rozumným lidem  uvedeným do rozumného
společenského stavu a moudře spravovaným, leda na dobu přechodu.
Svět se všude pachtí, aby získal zlato a stříbro bez ohledu na bídu, kterou vyvolává honba sama i její následky, zatím co jediným rozumným smyslem lidských tužeb je osobní a skupinové štěstí. Všechna ta horečná činnost na získání umělého bohatství či spíše stínu pokládaného za štěstí je mařením sil. Jsou nyní možný metody všemi snadno kontrolovatelné, jimiž se vyrobí zboží lepších kvalit v množství technicky neomezeném a daleko převyšujícím možné potřeby světového obyvatelstva a může ročně růsti desetkrát, a kdyby to k něčemu vedlo, dvacetkrát rychleji, než může za jakýchkoliv okolností přibývat obyvatelstva.
Nespořádanost a zmatek v monetárním systému společenském jest tedy zase symptomem, že nynější stav je zhola neschopen udržet krok se zrychlujícím se pokrokem věd, jenž umožňuje člověku tvořiti statky bez pracných, nezdravých a nepříjemných ručních úkonů, a rozdělit takto vyrobené bohatství dobře a moudře bez pomoci zlata, stříbra a umělých peněz.
Pohleďme dále na špatnou pověst, do níž postupně upadly všechny vlády spoléhající se na mnohomluvné zákonodárné sbory; miliony lidí je dnes mají téměř v opovržení — zase mocný pokyn, že nynější sociální organisace se rychle blíží své přirozené smrti. K tomu, aby se světu dobře vládlo, je třeba činů, ne řečí, činů na zvýšení povahové úrovně, výrobu statků, spojování všech lidí v dobrých skutcích, laskavosti a společných zájmech. Není k tomu třeba mnoha dalších řečí a akce může býti prostá i přímá. Za jeden rok se dá udělati ve prospěch světové správy více a moudřeji, když se to založí na správných principech a všechny kroky se uvedou s nimi v souhlas, než dokázaly legislativní sbory světa za pět set let.
Hromady smetených nedůsledností, které se denně sypou z řečí členů tří velikých zákonodárných sborů světa, se právě hodí k tomu, aby zesilovaly neúctu, do níž tak obecně upadly. Ty řeči se podobají
19 Vybrané spisy
289

8
nčno
psaní a kázání theologů, které zanechalo na konci tisíciletí problém ještě zmatenější a temnější, než byl, když začala působit nevzdělanost. Náboženství i politika jsou nyní tam, kde byly na začátku, kromě toho, že oběma předmětům se rozumí ještě méně, protože jsou mnohem víc zamotány. Moderní proslovy ve třech velkých legislativních sborech civilisováného světa překypují slovy, jejichž užitek pro blahodárnou praxi se rovná nule. Jejich členové jsou od narození tak bídně připravováni, že mohou jen ilustrovat mrzačení lidské povahy. Místo co by přinášely lidem osvícení plynoucí ze zdravých zásad a vhodné k tomu, aby vedlo k cenné praxi, vysílají do všech zemí, kam mají tištěné zprávy o jejich jednání přístup, marné předsudky osobní a místní, dobré právě k tomu, aby zmátly a vyřadily mysli v ŕ schopnosti čtenářů. Všechno životní podnikání, jež může být uči něčím tak jasným a prostým, že kdekdo porozumí zásadě a naučí ie
podle ní prakticky jednat, se dělá něčím tak zapleteným, že zásadám a jejich obecně prospěšné praktické aplikací nerozum! nikdo. Tento zakletý kruh se denně stává milionům Udí vČIhí wiimozřejmoBlí; četbu těch řečí, jež jsou horší naž /,hyi< < ni-, u i»rli. tJo/ touši po trvalé nápravě životních podmínek vAcwh tříd, pnniupiH u|mmI<i /*» < tttft mení doby: je třeba změny v únikové nr^niil»«*4!    i*«,!.. • t. i <
pravda musí nah radit klamy ji «hi i \ ly. /\ I«  im ||'í< m i <i. h ř|  Im      ■ -j-i «■
mem té nutnosti je právě í patný výsledek iMdiilhu    >i < »ituitAi i| ví MM
osudy milionů.
V době, kdy jsou již po ruce přehojné proitředk)   )t)k uvái n nhy
vatelstvo všech zemí do stavu bystré chápavosti, nnlnčiifMin ti.....ill
mění, překypujícího nadbytku, do blízkosti vyftMho kypu, blidiuvol ného, laskavého, opravdu dobrého a stále spokojeného, hlimnjl lylci třídní zákonodárné sbory o zákonech a administrativních opiiií» m« h jež udržují miliony v nevzdělá nos i i, rozeítvávaji všechny mj>oI« ti n I >«-třídy, stlačují masy do nejhorších poměrů a  vytvářejí všude (luellM
nevlídného, neláskavého a nespravedlivého, Tím se jen na trvalo zajišťuje bída, místo co by se přemýšlelo o jasných prakticky« h «»jmi
třeních na odklizení příčin všeho I oho /.la a zabezpečil vysní stav lni ské existence na zeměkouli. Masy mají dolné právo, plynoucí •/. |i*JI< !* krutého Utrpení, aby volaly  po skončení třídního zákonodární \ i,  nil dosud příliš málo vědí, co má   nastoupit   na jeho místo.  Kdyby  liylti
v Anglii a Francii zvolena lidová zastupitelstva, jak jest lomu \« ' ipo jených státech severoamerických» a nynější sociální organtsiHie «• stala nedotčena, nemohla by ta  zastupitelstva přinesli  o   til«   VÍCH
290

moudrosti a dobrodiní, než se dosud podařilo členům Kongresu Spojených států.                        ť
Nemravnosti, chudoba a utrpení, jež takto vznikají a úměrně s rozsahem konkurence nyní v celém civilis ováném světě rozpoutané denně rostou, a ještě větší bědy, které to může lidstvu ještě přinésti, zase patří k nesčetným příznakům doby, jež poukazují na nutnost úplné výměny společenské soustavy.
Vše, čeho mohla individuální a mezistátní konkurence dosáhnout, aby připravila základ pro budoucí prosperitu a štěstí společnosti, bylo již dosaženo. Abychom učinili tuto prosperitu a štěstí plnou skutečností a člověka inteligentním, rozumným a šťastným, k tomu je nyní třeba srdečného dorozumění osob i států. Blížíme se tomu krok za krokem, ale způsobem nejvýše nedokonalým a zlomkovitým, jak ukazují dráhy, paroplavba, společnosti plynárenské, vodárenské, bankovní a jiné, jež nyní působí a šíří se po celé Evropě a Americe. Svrchovaná pošetilost štvanic a svárů a vedle nich nezměřitelné výhody nejrozsáhlejších odborových organisací se brzy stanou něčím
tak oslnivě jasným, že tyto budou zavedeny obecně a dřívější metody zcela opuštěny.
Opravdu, „znamení doby", zvěstující nutnost přeměny sociální organisace, se množí tak rychle, jakmile se předmět podrobí úvaze, že tato část může býti zakončena již jen jedním dalším důkazem na potvrzení naléhavosti změny vyložené v této kapitole. Bude odvozen z degenerativního vlivu, jímž na lidstvo působí nemorální důsledky osobních praktik užívaných lidmi, kteří byli od dětství přímo nebo nepřímo vedeni k úsilí lacino koupit a co nej dráže prodat.
Jest to zásada pro všechnu zdravou a čistou morálku ničivá. Jest to zásada odporující pěstování lepších vlastností lidských. Uvádí lidi do stavu zahaleného nepřátelství k jejich bližním. Dělá to z člověka nevzdělance a sobce a narušuje mysl i chování všech. Jest to protiklad upřímnosti, dobročinnosti a laskavosti. Plodí to smýšlení, jež se vždy kloní k tomu přelstíti druhé. Dokud budou vládnouti tyto způsoby, bude marné doufání, že se lidé zasadí o to, aby pomohli v rozsahu svých sil blahobytu a štěstí každého Človeka, muže, ženy a dítěte, bez postranní myšlenky na třídu, sektu, stranu, stát a barvu.
Jelikož se nyní kdekdo, od nejvyššího až k nejnižšímu, snaží koupiti služby druhých co nejladněji a svými vlastními disponovati za nejvyšší výhody, jichž může dosáhnouti, musí se přelstívání svým rozsahem krýti s praxí vůbec — a skutečně se s ní kryje. Pravda a kla-
291


■
■■■■■i"
HBP
maní se nemohou dělit o vládu; jedno nebo druhé musí nabýti irroh« Podvádění nese utrpení, pravda přivolá Štěstí; psychologická výohovi k pokusům levně kupovat a draho prodávat musí tudíž býti zastavena, nežli bude možno zavésti Racionálny systém společenský v praxi.
VŠEOBECNÁ USTANOVENI PRO
OBÝVATE L S T VO*
Jakmile bude společnost reorganisována na třech základních principech pravdy, jakmile budou ve shodě s vědou o společnosti učiněna opatření na výrobu, zachovávání a distribuci bohatství, vedení charakteru a nejlepší způsob správy, shledá se, že se bohatství bude vytvářet ve velkém nadbytku a uchovávat i rozdílet způsobem pro všechny blahodárným, přímo jako kratochvíle a příjemný cvik. Nebude nutnosti ani podnětu na žádné straně zatěžovat se starostmi a strachováním o soukromý majetek, zrovna tak jako lidé žijící blízko stále tekoucího proudu nemají touhy ani pohnutky, aby se trápili tím, že by tu vodu dávali do lahví nebo sudů ze strachu před budoucím nedostatkem; věděli by, že by to bylo bláznivé plýtvání lahvemi, sudy, časem i místem, jen aby se udržovala zásoba přebytečná.
Společnost se může nyní pomocí jednoduchých a krásných zařízení upravit tak, aby disponovala nadbytkem, kdykoliv to bude nutné neb žádoucí. S pomocí vynálezů a objevů posledního století může společnost, vědecky řízená a spravovaná podle prostých, zdravým rozumem daných zásad rovnosti a spravedlnosti, býti nasycena blahobytem a prolnuta vlastnostmi vyššího řádu, aniž bude vyžadovat více než čtyři hodiny příjemné práce. Zápasy a soutěž nejsou již rozumně nutné. Nadešla doba, kdy podle řádného běhu přírody musí skončit. A až toto období nastane — může přijíti do Evropy a Ameriky ve velmi krátké dobe, jestliže se vlády upřímně a srdečně dohodnou, jak jest to nyní v jejich nejvyšším zájmu, na díle reorganisace spo-
* Kniha o novém mravním světě VI, kap. 4.

293