Opakuji pro čtenáře, který trpělivě došel až sem, že rozhodný IH. PROČ SE DAVY PLETOU DO VŠEHO nerozumí všem těmto výrokům, přikládá-li jim okamžitě srny politický. Politická činnost, nejpůsobivější a nejviditelnější 2 A PROČ VŽDY NÁSILNÉ? všeho veřejného života, je v něm zato ta poslední, jsouc výsle kern činností jiných, důvěrnějších a nehmatatelných. A protJ Do^li Jsme k tomu> že se přihodilo něco svrchovaně paradox- neposlušnost politická by nebyla nebezpečím kdvby nepocházeli11*110' c0^ ve skutečnosti však bylo zcela přirozené: svět a život z hlubší a rozhodne 1 rozebereme tuto 1 a \ - G 1 * 60 ' 1 emnění prostředních duší; a z té vzpurnosti plyne ohromný pro- ' tlém, kladoucí se dnes lidstvu. . Vím, že mnoho mých čtenářů není mého názoru. I to je na- % prosto pochopitelné a potvrzuje to mou teorii. I kdyby konec konců můj názor byl vskutku mylný, pravdou stále zůstává, že mnozí z těch nesouhlasících čtenářů se nezamyslili dosud nad touto složitou látkou ani na pět minut. Jakpak by potom ovšem mohli sdílet má tvrzení? Ale už tím, že mají za své právo míti svůj názor o věci, aniž věnovali předchozí práci jeho utvoření, projevují vzorným způsobem svou příslušnost k omezenému druhu lidskému, který jsem nazval „vzpurným davem". Neboť dávají příklad onoho zatemnění a uzavření ducha. V jejich případě běží o zabedněnost intelektuální: lidská bytost obsahuje určitý počet představ; rozhoduje se spokojit se jimi a mít se za rozumově úplnou; nepostrádajíc nic ztoho, co nemá, hoví si definitivně v onom DQCt ._^ Da r«yy £Toť zde je právě průběh zatemňovaní. ^Člověk vybraný, má-li se cítit dokonalým, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost není s ním sloučena podstatně, není v něm původní, ale pochází z jeho j ješitnosti a i pro něho samého má ráz umělý, obrazný, problematický. Proto ješitný potřebuje ostatních lidí: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád měl o sobě samém. A tak ani v tomto případě nenormálním, ani když je ješitností „zaslepen", člověk ušlechtilý není schopen cítit se opravdu úplným. Zato se nepřihodí, aby pochyboval o vlastní dokonalosti nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama J e jako Adamova: rajská. Vrozená zavřenost jeho duše mu znemožňuje, co je předběžnou podmínkou k odkrytí vlastní nedo- . 61 i L . I statečnosti: srovnání sebe s druhými. Srovnat se znamenalo] vyjít na okamžik ze sebe a přenést se v jiného. Jenomže dua chatrná je neschopna tohoto cestování, sportu nejvyššího. I Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi poš^ tilcem a člověkem bystrým. Tento často překvapí sama sebe, je na prst od pošetilosti; ale nelituje námahy, aby unikl hrozí hlouposti a v tomto úsilí leží inteligence.. Hlupák se naopak sáni nepodezírá: má se za bystrého, odtud i záviděníhodná klidnost; s mz se uvelebuje a si hoví ve vlastni lenosti. Podoben onomu hmyzu, který nelze dostat z děr, kde žije, hlupák nemůže být vylákán ze své hlouposti, nemůže být vyveden na chvilku ze své slepoty a přinucen srovnat svůj mdlý obvyklý pohled s jemněj-L šími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Protq říkal Anatol France, že hlupák je mnohem větším neštěstím než zlý. Neboť člověk zlý si občas odpočívá; hlupáci nikdy.23)j Neběží o to, že by davový člověk byl hloupý. Naopak, ten dnešní je chytrák a má větší schopnost rozumět než kterýkoliv jiný dob minulých. Ale tato schopnost mu není k ničemu; nejasný pocit, že ji má, ho nanejvýš vede k tomu, že se ještě více uzavře v sebe a nepoužívá jí. Jednou pro vždy prohlásí za svatou pravdu výběr otřepaností, předsudků, zlomků myšlenek nebo prostě prázdných slov, jež náhoda nahromadila v jeho hlavě, a vnucuje jej potom všude s odvahou, vysvětlitelnou jen omeze-1 'ností. Zde je to, co jsem v první kapitole uváděl jako rys vyznačující naši dobu: ne že by se prosťák cítil vynikajícím a ne pro-sťákem; ale prosťák prohlašuje a vnucuje právo na prosťáctví nebo prosťáctví jako právo. ^ í Vláda prosťáctví, je možná v přítomné situaci faktorem nejnovějším a nejhůře převoditelným na něco minulého. Alespoň v evropské historii až do této doby si dav nikdy nemyslil, že má „ná- M) Často jsem si položil tuto otázku: je nepochybno, že pro jisté lidi náleželo vždy mezi nejkrutší útrapy životní musit se stýkat a jednat s hloupými bližními. Jak je nicméně možné, že nikdo nikdy nepomyslil, pokud vím, napsat úvahu o hlouposti? '. V f., ■ stránky nevyhovují tomuto námětu. Neboť Erasmovy ■ L 62 I I •i í * zory" o věcech. Měl domněnky, tradice, zkušenosti, přísloví, du- i sevni návyky, ale nepokladal se za vlastníka teoretických mmeni o tom, cim veci jsou a cim máji byt, na príklad v politice a v literatuře. Co politik chystal a dělal, se mu zdálo dobrým nebo špatným, dával nebo odpíral svůj souhlas, ale jeho činnost byla \ jen kladnou nebo zápornou reakcí na tvůrčí činnost okolo něho. Nikdy ho nenapadlo postavit proti ,,názorům" politikovým své ! vlastní; také ne soudit politikovy „názory" na základě jiných, které se sám domníval mít. Podobně i v umění a ostatních řádech veřejného života. Vrozené vědomí omezenosti, nekvalifiko-vanosti pro teoretisování24) mu to naprosto zakazovalo. Automatický následek toho byl, že dav ani zdaleka nemyslil na rozhodování v nějaké z veřejných činností, které jsou většinou povahy teoretické. ú Zato dnes má průměrný člověk ty nejrozhodnější názory po všem, co se děje a má dít na světě. Proto také ztratil schop-—^4. -ii-.^v.^mii>|]Síač potřebuje slyšet, má-li v sobě samém vše potřebné? Už není na něm, aby poslouchal, ale naopak aby soudil, vynášel názory a rozhodoval. Není ani jedné veřejné otázky, do níž by při své slepotě a hluchotě nezasahoval vnucuje své „myšlenky". Ale není to vlastně výhoda? Není ohromným pokrokem, že davy mají „myšlenky", to jest že jsou vzdělané? Naprosto ne. y „Myšlení" tohoto průměrného člověka není pravým myšlením \i a vzdělání není jeho dědictvím, i Myšlení je boj o pravdu. Kdo \y chce mít myšlenky, musí se především rozhodnout usilovat o pravdu a přijmout pravidla, jež boj předpokládá. Není řeči o myšlenkách a názorech tam, kde se nepřipouští žádná řídící nost sluchovou./Nač potřebuje slyšet, má-li v sobě samétn vše instance, kde není jistý souhrn pravidel, jichž sev d^msi dovoláváme. Tato pravila jsou základy kultury. Nebe« mi o to, která to jsou. Pravím jen, že není kultury, kde není •í jichž se naši bližní mohou dovolat. Není kultury kde= není principů občanské zákonnosti, k nimž se možno utéci. Není kultury ») Ať nikohoí^Äpr^aš^^ lota v 63 « J* kde není úcty k určitým posledním posicím rozumovým, o něž se spor může opřít25) Není kultury, neřídí-li vztahy hospodářské bezpečný režim obchodní, pod nímž lze hledat ochranu. Není kultury, kde estetické polemiky neuznávají nutnost vzdávat umě-j leckému dílu, což jeho jest. Kde toto všechno chybí, není kultury; tam je ve vlastním slova smyslu barbarství. A nečiňme si ilusí: barbarství počíná se zmocňovat Evropy souběžně se vzbouřením davů. Cestovate. který přichází do barbarské země, ví, že na jejím území nevládnou zásady, jichž by bylo lze se dovolat. Neboť něco jako ,bar barské zásady4 vůbec není. Barbarství záleží v neexistenci zása a v nemožnosti o Kultura je vyšší nebo nižší podle toho, jsou-li normy přes-* nejsi nebo méně přesné. Kde je jí málo, normy řídí život pouze zhruba; kde je jí hodně, proniká normativnost v průběhu všech ' M'-1 činností až do podrobností.26) i Kdokoliv může být svědkem, že se v Evropě už po mnoho let počínají dít „věci nevídané". Za názorný příklad těch nevída-ností budu jmenovat jistá politická hnutí, třeba Syndikalismus a'■*'? fašismus. Ať nikdo neříká, že se zdají nevídané jen proto, že jsou nové. Nadšení pro novoty je Evropanu tak vlastní, že ho přimělo vytvořit nejpohnutější historii ze všech, které známe. A to, co oba nové jevy mají nevídaného, nebudiž tedy přičítáno jejich novosti, nýbrž neobyčejnému uzpůsobení obou novinek. Ve formě syndikalismu a fašismu objevuje se v Evropě po prvé typ lidí, který nechce ani přesvědčovat, ani mít pravdu, ale pro- * j-wjBBÄ" "«* Jain i M UM li * - ■i,, n mulu — m-i *#**»** ' i ) Jestliže někdo v diskusi s námi nedbá o to, držet se věci, nemá dobrou vůli být pravdivý, je duševně barbar. A vskutku takové je stanovisko davového člověka, když mluví, přednáší nebo spisuje. M) Skrovnost naší španělské kultury zračí se ne v tom, máme-li více či méně vědomostí, ale v tom, že ti, kdo u nás mluví a píší, jeví obvykle pramálo péče a snahy být věrni pravdě. Neběží o to nalézt či nenalézt pravdu — pravda neleží jen tak na dlaní — ale běží o nedbalost, s níž jsou opomíjeny nejzákladnější požadavky hledání. Podobáme se| věčnému vesnickému faráři, který vítězně vyvrací kacířství, aniž se dříve poučil o tom, co kacíř vlastně říká. 64 > 3 stě jeví rozhodnutí vnutit své představy, f V tom je to nové: právo na to.nemít pravdu^ oprávněnost neoprávnění.' Vidím zde nejhmatatelnější projev nové životní metody davů, které se rozhodiv řídit společnost a nemají k tomu schopnosti^ V jejich cho-vání politickém se obráží struktura nove duse nejsyrovějším a nejpádnějším způsobem; ale klíč k tomu je v rozumovém her-metismu.; Průměrný člověk hledá „myšlenky" v sobě samém, ale * postrádá schopnosti tvořit je. Ani netuší, v jakém to přejem-ném živlu se myšlení daří Chce vynášet názory, ale odpírá přijmout podmínky a předpoklady názorové výměny. Proto jeho ^ „myšlenky" jsou ve skutečnosti jen pudy přikryté slovy, jako ,r hudební romance. Kdo má určitý názor, věří, že má i důvody k němu, čili věří, | ze zdůvodňovaní, rise srozumitelných pravd, existuje. JLvorit v v ■ myšlenky, vynášet názory je totéž co věřit v takovou instanci, podřizovat se jí, přijímat její zákoník a výrok, tudíž mít za to, že vyšší formou soužití je diskuse, v níž by se projednávaly dů- - vody našich názorů. Ale davový člověk by se cítil ztracen, kdyby přijal diskusi, i odmítá pudově povinnost přijmout tuto nejvyšší instanci, která je mimo něj. Proto je v Evropě poslední „novinkou" sklon „nechat všech diskusí" a jsou v nenávisti všechny ■ formy soužití, které samy sebou předpokládají přijetí objektivních pravidel, od rozhovoru až po parlament, vědu v to čítaje. To znamená, že se opouští soužití kulturní, které je soužitím za platnosti pravidel, a že se klesá k soužití barbarskému. Schází se s cest normálních, a jde se přímo k vnucení toho, po čem se touží. Hermetismus duševní, jenž, jak jsme už viděli, pudí dav zasahovat v celém veřejném životě do všeho, vede jej rovněž neúprosně k jedinému způsobu zasahování: k přímé činnosti. Až bude psána historie zrození naší doby, bude shledáno, že první tóny její zvláštní melodie zazněly u oněch syndikalistu a realistů francouzských kol r^igoo, kteří vynalezli pojem a slovo „přímé činnosti". Člověk se odevždy utíkal k násilí; někdy toto . . .,_r násilí bylo zřejmým zločinem a v tom případě nás nezajímá; ale v jindy bylo násilí prostředkem, jehož užil ten, kdo předtím vyčerpal všechny prostředky ostatní, aby obhájil rozum a to, co 3 65 ■ i i I - měl za své spravedlivé stanovisko. Je velmi trapné, že lidská povaha vede občas k takovémuto násilí, ale je nepopiratelné, že toto násilí znamená nejvyšší čest vzdanou rozumu a spravedlivosti. Neboť takovéto násilí není nic jiného než rozum dohnaný k zoufalství. Užití síly je tu vskutku jen poslední důvody ultima ratio. Tohoto výrazu bylo užíváno s ironií, což je po-| někud hloupé, vždyť vyjadřuje velmi dobře, že se násilí od po-! čátku podřizuje pravidlům rozumovým. Civilisace je konec konc pokus převésti veškeru sílu na ultima ratio. Nyní nám to začíná být dostatečně jasné, poněvadž „přímá činnost" záleží v převracení pořádku a v prohlašování násilí za prima ratio, za prvn^ důvod, a vlastně za jediný důvod. Je normou, navrhující škrtnuti všech norem a odstraňující vše, co je mezi naším úmyslem a jeho vnucením. Je to pravá Magna Charta barbarství. I Je dlužno připomenout, že když dav z toho či onoho důvodu zasáhl do veřejného života, učinil tak po každé ve formě „přímé akce". To byl vždycky přirozený způsob jednání davů. A thesi naší úvahy mocně potvrzuje zřejmý jev, že dnes, kdy se ředitelské zasahování davů do veřejného života z náhodného a řídkého stalo normálním, „přímé působení" se objevuje jako pravidlo uznané úředně. I 66 y Veškeré soužití lidské klesá pod tento nový režim, rušící instance prostředkující. V ohledu společenském se ruší „dobré vychování". Literatura, jakožto „přímá akce", se stává urážením. Vztahy sexuální jdou k svému cíli přímo bez okolků. j Okolky, pravidla, slušnost, metody prostředkovací, spravedl-nost, rozum! Odkud se vzalo tohle všechno, kdo to stvořil vše-I chnu tu složitost? Všechno to lze shrnout pod jménem civilisace $ a původ této je zjevný z představy civis = občan. Běží o to umožnit obec, společný život, soužití. Proto, pohlédneme-li dovnitř každé z právě vyjmenovaných složek civilisace, najdeme ve všech totéž nitro. Neboť všechny předpokládají podstatnou j a stále rostoucí touhu každé bytosti mít ohled k ostatním. Civili-sace je přede vším jiným vůle k soužití. Člověk je necivilní a barbarsky v te míre, v niz nedbá druhých. Barbarství je sklon k rozptýlení. Všechny doby barbarské byly dobami, lidské roz- drobenosti, hemžily se nepatrnými skupinami navzájem odloučenými a nepřátelskými. Forma, která v politice představovala nejvyšší vůli soužití, je 11' 1 1 • ?7 1 . vy -.»«»***------- pokroková demokracie. Zené az do neizazsi meze ** cr * ohled k druhému a je arcityp „činnosti nepřímé". Pokrokový liberalism je právně politický princip, podle něhož veřejná moc, ač všemohoucí, omezuje sebe samu a stará se třebas i na své útraty o to, aby v státě, který ovládá, bylo dostatečně místa též pro životy těch, kteří nemyslí a necítí jako on, čili jako silnější, jako většina.; Liberalism, a dnes je třeba to připomenout, je svrchovaně šlechetný: í e právem, které větši: díl? menšinám. a ie tudiz nejvznešenějším hlasem, jenž zazněl na zemi. a- telem suje nutnost soužití s nepřítelem^__ slabým. Bylo nepravděpodobno, že by lidské pokolení bylo došlo "vecitak pěkné, paradoxní, elegantní, akrobatické, nepřirozené. Proto nesmí nikoho překvapit, že toto pokolení onu věc tak rychle a ochotně odhodilo. Byl to pro ně úkol příliš nesnadný a příliš složitý, než aby se stal na zemi zvykem. Soužití s nepřítelem! Spoluvláda s oposicí! Nezdá se vám již taková něžnost nepochopitelná? Nic nevyjadřuje jasněji tvář prítomnosti než to, že je tak málo zemí, ve kterých existuje opo-sice. V téměř všech homogenní dav provozuje nátlak na veřejnou moc a drtí, ničí veškeré oposiční skupiny. Dav — kdo by to řekl při pohledu na jeho jednotný, ovčí zjev — nepřeje si soužití s tím, co k němu nenáleží. Nenávidí na smrt vše, co není davem. - 61 x. primitívnosť a dějiny Příroda je tu pořád. Udržuje samu sebe. Na jejích prsou, v lese, můžeme si vést beztrestně jako divoši. Můžeme se do-j konce rozhodnout zůstat jimi navždy, bez jiného nebezpečí, než je příchod lidí, kteří divochy nejsou. V zásadě národy navěky primitivní jsou možné. Vyskytují se takové. Breysig je nazval „národy věčného svítání": utkvěly na chvíli trvalého, mrazem i ztrnulého úsvitu, jenž nepokračuje k žádné hodině polední. Toto se děje ve světě výhradně přírodním. Ale ne ve svět« civilisovaném, jako je náš. Civilisace tu není pořád, neudržuj^ samu sebe. Je umělá a žádá si umělce nebo dělníka. Chcete-lj užívat výhod civilisace, ale nestaráte-li se o její udržení, ... jst na trapném omylu. Vsaďme se, že o civilisaci přijdete. Trochtj nedbalosti, a rozhlédněte se dokola: všechno zmizelo! Jako kdyby] sňali koberce, které zakrývaly holou přírodu, objevuje se znovul primitivní houští. Houští je vždycky primitivní. A naopak.] Všecko primitivní je houština. Romantiky všech dob dojímaly ony výjevy znásilňování, v nichž tvor přírodní a pod člověkem stojící nabýval znovd vrchu nad bledou lidskostí ženy, i malovali labuť vrhající se na| Ledu, býka s Pasifaou a Antiopu pod kozlem. Zevšeobecňujíce*] našli potom podívanou subtílnej i nestoudnou v pohledu na kra| s troskami, kde civilisovaný, geometrický kámen dusí se už v objetí lesní květeny. Když se dobrý romantik dívá na budovu, první, co jeho zrak hledá na štítu nebo na střeše, je žlutý květ. netřesku, jenž oznamuje, že konec konců vše je příroda a žd všude znovu vypučí houští. I Bylo by hloupé se romantikovi smát. Také romantik má pravdu. Pod oněmi obrazy nevinně perversními se kryje ne-í smírná a odvěká otázka: otázka vztahů mezi civilisaci a tím, co zůstalo za ní: přírodou, mezi rozumem a vesmírem. Požaduji pro sebe svobodu, abych se jí mohl zabývat, až bude příležitost, a abych mohl být ve vhodnou chvíli romantikem. Ale nyní mám před sebou jinou práci. | 76 i Běží o to zadržet vpád lesa. „Dobrý Evropan" se musí teď věnovat úkolu, jenž, jak známo, je vážnou starostí Států australských: zabránit kaktusům, aby dále nepostupovaly a nezahnaly člověka do moře. Kolem roku osmnáct set čtyřicet a něco neznámý vystěhovalec z jihu, jemuž se stýskalo po vlasti: Malaze, Sicílii?, přinesl si do Austrálie květináček s nepatrnou odnoží. Dnes jsou rozpočty Oceánie zatěžovány bolestnými náklady, určenými k boji proti kaktusu, který napadl pevninu a každého roku získává přes kilometr území. Davový člověk myslí, že civilisace, v níž se narodil a které , užívá, je tak spontánní a původní jako příroda a ipso facto se mění v primitiva. Civilisace je mu za les. Už jsem to řekl. Ale nyní nutno připojit několik poznámek přesnějších. Zásady, o něž se civilisovaný svět, který jest nám bránit, opírá, neexistují pro současného průměrného člověka. Nezajímají ho základní hodnoty kulturní, neprohlašuje se za solidárního s nimi a není ochoten se postavit do jejich služeb. Jak k tomu došlo? Z mnoha důvodů, z nichž nyní vytknu jediný. Cím více civilisace postupuje, tím se stává složitější a nesnadnější. Otázky, které nyní klade, jsou arcizapletené. Počet lidí, jejíchž mysl je na výši těchto otázek, se stále zmenšuje. Poválečná doba nám 77 ^ •:/ dává toho zcela jasný příklad. Nové vybudování Evropy je viditelně úkol příliš algebraický a běžný Evropan se ukazuje neschopen tak subtilního podniku. Ne, že by chyběly prostředky k rozluštění. Chybějí hlavy. Či přesněji: je tu pár hlav, ač málo; ale vulgární tělo střední Evropy nechce si jimi korunovat plece Nerovnováha mezi složitou jemností problémů a lidskými * myslemi poroste den se dne, nenajde-li se pomoc, a tvoří nejživelnější tragedii civilisace. Principy civilisace jsou prostě tak plodné a spolehlivé, že její žeň vzrůstá kvantitou i vtipností, až přesahuje vnímací schopnost normálního člověka. Nemyslím, že by se toto kdy bylo stalo v minulosti. Všechny civilisace skončily na nedostatečnost principů. Evropská hrozí pádem z důvodu qpačného. V Řecku a Římě neztroskotal člověk, ale jeho zásady. Římská říše zachází na nedostatek techniky. Když dosáhl velikého počtu obyvatel, kteréžto rozsáhlé soužití žádalo si k svému - • i J «■ řešení jistých hmotných nutností, jen technikou umožňovaných, starý svět počal couvat, klesat a stravovat se. Nyní však selhává *~ ^ člověk, poněvadž nemůže pokračovat týmž krokem, jímž se vy vijí civilisace. Vlasy vstávají, slyšíte-li mluvit o nejjednoduš-t sich otázkách dne lidi poměrně vzdělané. Podobají se hrubými sedlákům, kteří chtějí sebrat tlustými a neohebnými prsty jehlu! se stolu. Na příklad na náměty politické a společenské se užívá: tupého nářadí představ, které sloužilo před dvěma sty let na situace vskutku dvousetkrát jednodušší, _ Pokročilá civilisace, toť totéž co krušné problémy. Proto i čin! větší je pokrok, tím větší mu hrozí nebezpečí. Život se stále zlepšuje, ale i, ovšem, stále se stává složitějším a složitějším. Rozumí se, že zároveň s komplikací otázek se zdokonalují též prostředky k jejich rozřešení. Je však třeba, aby si každá nová generace tyto pokročilé prostředky osvojila. Mezi nimi, abychom mluvili konkrétněji, je jeden spojený s pokrokem civilisace přímo kocourkovsky: záleží v tom, nést na zádech hodně minulosti, hodně zkušenosti; zkrátka, záleží v dějinách. Historické věr dění je prvotřídní technikou, běží-li o zachování dané civilisace ■ - , a pokračování v ní. Ne, že by dávalo kladná řešení pro nový tvar životních konfliktů — život se vždy liší od své minulostil ale protože pomáhá vystříhat se naivních omylů jiných dob. Jestliže však, jsa stár a počínaje už proto mít život nesnadný, ztratíte i vzpomínku na minulost, nemůžete použít své zkušen nosti a tu se všechno stává holou nevýhodou. Nuže, myslím siJ že takové je postavení Evropy. „Nejvzdělanější" lidé dnešní trpí neuvěřitelnou neznalostí dějin. Tvrdím, že dnes vedouc^Evro-j pan zná mnohem méně dějiny než člověk století osmnáctého, ba i sedmnáctého. Ony historické vědomosti vládnoucích menšin vládnoucích sensu lato — umožnily zázračný pokrok devatenáct tého věku. Jeho politika je vymyšlena — osmnáctým stoletím právě tak, aby se vystříhala omylů všech politik starých, je stavěna vzhledem k těmto omylům a shrnuje ve své podstatě nejširší zkušenost. Ale už století devatenácté počalo zti^Jcí „historickou kulturu", ač v jeho průběhu ji odborníci rozvili ne- 78 \ obyčejně jako vědu.34) Tomuto poklesu nutno přičítat z valné části jeho zvláštní omyly, které se dnes nad námi vznášejí. V jeho poslední třetině započal, ač v neviditelném podzemí, úpadek, návrat k barbarství, to jest k naivnosti a primitívnosti toho, jenž nemá minulost nebo na ni zapomíná. * jí Proto jsou bolševism a f ašism, oba „nové" politické pokusy věma~jasnyrm príklady v Evropěaj£Jirrr_s podstatného ústupu. Ne tak kladným obsahem svých nauk, který • se o vyznání víry.. Nepochopitelné a anachronické i e pouze to, ze komunista z roku 1917 podniká revoluci, která je formou naprosto táž jako všechny minulé a že neumí předejít ani v nej-menším nedostatky a omyly revolucí bývalých. Proto, co se stalo v Rusku, není historicky zajímavé a je to pravý opak počátku **i ij^UiMi« 5 lidského života. Je to naopak jednotvárné opakování revolucí dřívějších, |g to revoluce naprosto Otrepaná. í A to do té míry, že není jediné všednosti z mnoha všedností, k nimž stará lidská zkušenost ve věci revolucí došla, aby se jí i v tomto případě nedostalo žalostného potvrzení: „Revoluce požírá své vlastní syny!", „Revoluce počíná umírněnými, přechází potom do rukou extrémistů a velmi záhy počíná couvat směrem k restauraci" atd. atd. Ke kterýmžto úctyhodným plytkostem lze připojit několik jiných pravd méně známých, ale ne méně pravděpodobných, třeba: revoluce netrvá déle než padnict let, dobu, jež odpovídá silné životnosti jedné generace.31 ) Už zde tušíme rozdíl mezi stavem civilisace určité doby a sta-em její kultury, jímž se záhy budeme zabývat. ") Generace působí asi třicet let. Ale toto působení se dělí na dvě období a bere na sebe dvojí tvar: během přibližně první polovice této :• sám pro sebe má ovšem svou část pravdy — kdopak na světě 1 -v.r...--, šffljg»«JU».m»Í . nemá svou část pravdy? — ale />roíidějinným, anachrqnickýrrj způsobem, jímž se svQÚ částí pravdy nakládá j íi Jsou to_typická hnutí lidí davových^ řízená jako všechna taková muži prostředními, mimočasovymi, bez valné paměti, bez „dějinného vědomí", i probíhají od počátku, jako by se už byla někdy udala, jako by náležela do minulosti, ač se dějí dnes. Neběží o to, je-li kdo či není komunistou a bolševikem. Nepřu í ■ J * 79 I I Kdo míní opravdu stvořit novou skutečnost společenskou ne-J bo politickou, musí se především snažit, aby ony skromňoučké! otřelé pravdy historické zkušenosti byly situací jím přivedenou! otřeseny. Pro svou osobu vyhrazuji název „geniální" politikovi,! jemuž stačí přiložit ruku k dílu, aby počali být odváženi do blá-I zinců profesoři dějin politických institucí, sílející, protože všechny „zákazy" jejich vědy pojednou zestárly, ztratily platnostj a jdou na hadry. I Převrátíme-li značku, již si bolševism připíná, mohli bychom podobně promluvit o fašismu. Ani prvý, ani druhý pokus nejsou ría „výši doby", neztrávily v sobě celou minulost, což je nevy-f . hnutelná podmínka jejího překonání. S minulostí se nebojuje pestním zápasem. Budoucnost ji přemáhá tím, že ji polkne Ne- /chá-h z ní něco, je ztracena. Oba, bolševism i fašism, jsou úsvi- / tem jen zdánlivým; nepřinášejí jitro dne zítřejšího, ale jitro l dne pradávneho, které už nastalo jednou či vícekrát; jsou pri- i ^^smera A tím jsou všechna hnutí, která se naivně pouštějí do zápoleni s tou neb onou částí minulosti, místo aby ji strávila. Není pochybnosti o tom, že je nutno překonat liberalism de- vatenáctého století. Ale to právě nedokáže ten, kdo se — jakc fasism — prohlašuje za protiliberálního. Neboť být protiliberál- ním čili neliberálním, toi toT," co dělal člověk předliberální. A poněvadž už jednou liberalism zvítězil nad neliberalismem, budej se jeho vítězství opakovat tisíckrát, leč by všechno, liberalism jako protiliberalism, zahynulo v zániku Evropy. Existuje neúprosná životní chronologie. Liberalism v ní následuje po proti-liberalismu, cíli, coz i e totez, le vyssím životem nez tento, i ako 1 v« • v v f « f v« r dělo je vyšší zbraní než kopí. doby nová generace propaguje své myšlení, oblibjr a vkus, jež nakonec dosahují platnosti a převládají v druhé polovině jejího trvání. Ale generace vychovaná pod její vládou přináší nové myšlenky, obliby a vkus, jímž počíná napájet obecné ovzduší. Když myšlení, záliby a vkus generace vládnoucí jsou extrémní a proto revoluční, nová generace je protiextrémní a protirevoluční, to jest povahy v podstatě restauračníľ Restaurací nesmí se ovšem rozumět prostý „návrat k bývalému": tím nebyly restaurace nikdy. 80 Na první pohled postoj zaujatý proti něčemu se zdá pozdější než toto něco, neboť znamená reakci proti němu a předpokládá jeho předchozí existenci. Avšak novota, kterou ono ,,proti —" představuje, se rozplývá v prázdný negativní posunek* a místo kladného obsahu odkrývá v sobě zastaralost. Ten, kdo se prohlašuje proti Petrovi, přeložíme-li jeho chování do řeči kladné, vyslovuje se vlastně jen pro takový svět, v němž by Petra nebylo. Avšak takový byl právě svět, dokud se Petr ještě nebyl narodil. Protipetrovec, místo aby zaujal místo po Petrovi, staví se časově před Petra a vrací se do minulé situace, po jejímž ukončení se neúprosně Petr objeví znovu. Se všemi těmi proti-je to jako s Konfuciem podle legendy. Ten se narodil přirozeně po svém otci; ale narodil se, hrome, už osmdesátiletý, kdežto jeho otci bylo jen třicet. Každé proti je pouze prosté a prázdné ne. Všechno by bylo velmi snadné, kdyby takové činané ne mohlo obrátit minulost vniveč. Jenomže minulost je té podstaty jako duch: vrací se strašit. Vyženeme-li ji, objeví se znovu, objeví se neúprosně. Proto jediná pravá možnost zbavit se jí je nevyhá- X nět ji. Mít k ní ohledy. Chovat se k ní tak, abychom ji obehráli a vyhnuli se jejímu návratu. Zkrátka, žít „na výši doby", s velmi citlivým smyslem pro dějinnou spojitost. "Minulost má pravdu, tu svou. Nepřiznáte-li jí pravdu, kterou má, přijde ji na vás vyžadovat a při tom vám vnutí i tu, kterou nemá. Liberalism měl svou pravdu a tu mu dlužno vzdat na věky věkův. Ale neměl pravdu ve všem a třeba mu ji odpírat jen tam, kde jí neměl. Evropa potřebuje podržet svůj základní liberalism. Toť prostředek, jímž bude lze jej překonat. Mluvil jsem zde.oJ^ísi^ ale pouze nepřímo, starajTsTvyHradně o jejich anachronický ráz. Ten je po mem soudu nerozlučitelně spiat se vším, co se zdá dnes triumfovat. Neboť dnes triumfuje člověk davový a proto jen jim ^ pojaté, jeho primitivním stylem proniknuté záměry-mohou slavit zdánlivé vítězství. Avšak kromě toho nediskutuji nyní obsah ani prvního ani druhého, a nemíním řešit rozpor mezi revolucí a evoluci. Tato úvaha si nanejvýš troufá požadovat, aby 6 81 revoluce nebo evoluce byly historické a ne anachronické. Námět který vyvera z krajiny mnohem hlubší než politika a její sváry. Kon-servativec není o nic více ani o nic měně davem než radikál a rozdíl mezi nimi, který odjakživa byl zcela povrchní, nebrání není pomoci, nebude-li ieií osud vW?™ do vem. Evro opravdu „současných"', kten jinněho podzemí, lidský ru mmf ě sebou záchvěvy celého de- eří znají dnešní výši života a odmítají cho^ vani archaické a venkovské. Potřebujeme dějin celých máme-ll nich zpět. uniknout, nebo klesneme 82 XL DOBA ti PANÁČKA \ y novy to: evropské dějiny se zdají po prvé záviset na rozhodnutí pro-sťáčkově. Či řečeno v rodu činném :• prosťáček, dříve vedený, se rozhodl vzít sám do rukou otěže světa. 1 Toto rozhodnutí po-stoupit do první společenské roviny v něm vzniklo automaticky, jakmile dozrál nový typ lidský, jejž představu j e.l Zkoumáme-li psychologické složení tohoto nového typu davového člověka vzhledem k účinkům na život veřejný, nalézáme toto: i. vrozený a základní dojem, že život je snadný, oplývající, bez tragických omezení; každý průměrný jednotlivec chová v sobě tudíž pocit vlády a triumfu, který: 2. jej popouzí, aby se utvrzoval v tom, cím jest a pokládal své mravní a rozumové jměníčko za dobré íplné, -----^-~-~-~*v~4. n^K/%44 comvm 1P1 nutká Hlavni Se * všemu zásahu z vnějšku, neposlouchat a nemyslit na cizí mínění a nedbat ostatních. Jeho niterný pocit vlády jej neustále vybízí vládu provozovat. Bude tudíž rozvíjet činnost tak, jako by pouze on a jemu podobní existovali na světě; 3. to jest, bude zasahovat do všeho a vnucovat své prostinké názory bez ohledů, rozmyslu, vyjednávání a zdrženlivosti^čili podle zásad ..ořímé akce". Tento repertoár rysů nám připomněl jisté nedokonalé formy lidství, jako „rozmazlené dítě" a vzpurného primitiva čili bar-bara. (Normální primitiv je naopak tvorem nejposlušnějším vyšších instancí, jaký jen kdy žil, podléhá náboženství, tabu, společenské tradici, zvykům.) Není třeba se divit, hromadím-li o tomto lidském druhu výroky na výroky. Tato úvaha je pouze prvním pokusem o útok proti onomu vítězícímu člověku a předzvěstí, že někteří Evropané se brzo energicky ohradí proti jeho nárokům na tyranii. Nyní běží pouze o pokus o útok; hlavní nápor přijde později, možná velmi brzo, ale ve formě velmi se různící od této úvahy. Hlavní nápor musí přijít v takové formě, aby se jí davový člověk nemohl ubránit, viděl ji před sebou a netušil ani, že to, a právě to, je hlavním náporem. Bytost, která se teď vyskytuje všude a všude vnucuje své » - 1 e 83 1 * 1 1 vnitřní barbarství, je vskutku rozmazleným děckem lidskýd dějin. Rozmazlené děcko, toť dědic, jenž si vede výhradně jak dědic. Dnes je tím dědictvím civilisace, výhody, bezpečnos zkratka vymoženosti civilisační. Jak jsme viděli, lidská byto skládající se z oněch rysu, inspirovaná onou povahou, muže s zrodit pouze z životního pohodlí, které civilisace uvedla do svět_ Je jednou z četných změn, jež nadbytek vytváří v lidské hmotě Mýlili bychom se předpokládajíce, že život vzešedší na svět vším oplývajícím by byl lepší, hutnější a vyšší jakosti než živo jenž záleží právě v boji s nedostatkem. Tomu tak není, a z dů vodu velmi přesných a svrchovaně podstatných, pro něž zde nen vnitřním beut ocAiiij v* j~~ ■------ tragickém mechanismu mechanismu, který vede každou dě- dičnou aristokracii nevyhnutelně k degeneraci. —___^_ *" Toto jediné stačiž k vyvrácení našeho naivního sklonu věřit, že přebytek prostředků podporuje život. Právě naopak. Svět, oplývající30) možnostmi rodí automaticky vážná znetvoření a úchylné typy lidské existence, jež lze shrnout pod obecným názvem „člověk-dědic"; „aristokrat" je pouze zvláštním jeho případem, jako jiným příkladem je rozmazlené dítě a ještě jiným, daleko obecnějším a podstatnějším, davový člověk naší doby. teď místa. Zde, nehledě k těm důvodům, stačiž připomenout jev L zmínkv o aristokratovi" a ukázat, jak mnoho z rysu ve jádře v davovém člověku. Na příklad: sklon debt ústředním zájmem svého života hru a sport; kult těla, režim hygienicky a stále se opakující a skládající tragedii všech dědičných aristo! kracií. Aristokrat dědí, což znamená, že jeho osobě jsou uděloj vány jisté životní podmínky, jež nestvořil sám, jež nejsou tudí. organicky sloučeny s jeho vlastním, osobním životem. Přichá zeje na svět, ocitá se náhle a nevěda ani jak uprostřed svéhol bohatství a svých výsad. Nemá s nimi vnitřně nic společnéhoi a ,-asiu luuulí .^(lJ.......— r„,—. . -..„■. protože není jejich tvůrcem. Jsou obřím krunýřem jiné osoby, přednost dávaná životu pod absolutní autoritou pred řadem, za- řásu oděvu; nedostatek romantismu ve styku s zenou; jiného člověka, jeho předka. Musí však žít jako dědic, to jest musí užívat krunýře kryvšího cizí život. K čemu se dospěje? Čí život bude žít dědičný „aristokrat", svůj nebo život předka-zakladatele? Ani první, ani druhý. Je odsouzen k tomu předšla-v ovát druhého, tudíž nebýt ani oním druhým, ani sebou samým. Jeho život ztrácí neúprosně autentičnost a mění se v pouhé představování či předstírání života jiného. Nadbytek prostředků, jimiž je nucen vládnout, mu nedovoluje prožívat jeho vlastní, osobní osud, mrzačí mu život. Kazdy život je boj a úsilí o to být samým sebou. Nesnáze, o něž ___. _____-•- života, jsou právě tím, co probouzí a mobilisuje mou činnost a mé schopnosti. Kdyby pro mne mé tělo nebylo břemenem, nemohl bych chodit. Kdyby na mne atmosféra nepůsobila tlakem, cítil bych své tělo jako něco matného, neurčitého, prízračného. Tak celá osoba dědičného „aristokrata" ztrácí svou určitost z nedostatku zaměstnání a životního úsilí. Výsledkem je ona specifická duševní mdlost starých šlecht, jež nepřipomíná nic kromě 84 pece o Krasu uucvu, nv,uuoimvi. «v______ styk s intelektuálem pro zábavu, ale v podstatě neúcta k němu a často rozkaz lokajům nebo podomkům, aby mu napráskali; přednost dávaná životu pod abso1'^~r ■*«*-*■»**#**• *wH řárl^m. založeným na diskusi,37) atd. atd.) u) Ať nikdo nezaměňuje vzrůst a dostatek prostředků s jejich nadbytkem. V devatenáctém století vzrůstají životní výhody a to má za následek zázračné, kvantitativní i kvalitativní zmnožení života, které jsem určil výše. Ale nastal okamžik, kdy civilisovaný svět, srovnán se schopností průměrného člověka, nabyl vzhledu oplývajícího, příliš bohatého, přeplněného. Jediný příklad: pokrok (= nikdy neustávající růst životních výhod) zdál se tak zajištěn, že to demoralisovalo průměrného člověka, vnukajíc mu to pocit bezpečnosti, jenž je už falešný; přílišný, zvrácený. OT) V tomto jako v jiných věcech šlechta anglická se zdá být výjimkou. Ale, ač její případ je hoden všeho obdivu, stačilo by nastínit obecné rysy britských dějin, aby bylo patrno, že tato výjimka — a je to výjimka — potvrzuje pravidlo. Přes to, co se říkává, anglicka šlechta těšila se nejmenšímu přepychu v Evropě a žila v stálejším nebezpečí než kterákoliv j má. A poněvadž žila v stálém nebezpečí, uměla a dokázala vynutit k sobě úctu, což předpokládá nepopřát si v boji chvilku oddechu. Zapomíná se na základní věc, že Anglie byla dlouho do století osmnáctého nejchudší zemí západní. To právě zachránilo - 85 » Zdůrazňuji tedy s oprávněnou důrazností, že tento člověk n plněný necivilními sklony, že tento nejnovější barbar je au matickým výrobkem moderní civilisace, zvláště v podobě, j na sebe vzala v 19. století, nepřišel do civilisovaného svět z vnějšku jako „velicí, bílí barbaři" věku pátého; rovněž se n narodil v jeho lůně spontánním a tajemným plozením, jako pu| lec v rybníce podle Aristotela, ale je jeho přirozeným plodení Je třeba vyslovit tento zákon, potvrzovaný paleontologií a bioJ logickým zeměpisem: život lidský se objevuje a činí pokrok» ♦ pouze tenkrát, když prostředky, jimiž pracuje, jsou v rovnováze! s problémy, jez cíti. lo je pravda stejné v ohledu ducho vnímej jako hmotném. Tak, abych mluvil o velmi konkrétním rozměru tělesného života, připomenu, že lidské pokolení vypučelo v těch krajích planety, kde horké období je vyrovnáváno obdobím silné zimy. V krajinách tropických bytost lidská degeneruje a naopak: nižší rasy, na příklad trpaslíci, byly vytlačeny až do tropů rasami ikiými později, ale výše stojícími na žebříku vývojovém.39) Nuže, Qivilisace 19. století je povahy takové, že dovoluje pru- J* ■ ěrnému člověku uvelebit se v světě oplývajícím, jehož nadbytek prostředku přijímá, nikoliv však jeho úzkosti. Je obklopen zázračnými nástroji, účinnými léky, předvídavými státy, pohodlnými právy. Zato nemá ani tušení, jak je nesnadno tyto léky a nástroje vynalézt a zajistit pro budoucnost jejich výrobu; nepozoruje, jak je státní organisace něco nejistého, a je div, po-cítí-li v sobě kus povinnosti. Tato nerovnováha falšuje jeho^ bytost, vede jej k ztrátě styku se samou podstatou života, který je naprostým nebezpečím, radikálním problematismem. Nejproti-mluvnějším tvarem lidského života, jenž se může během něho objevit, je „spokojený panáček". Proto, když počíná být pře-vládajícím zjevem, nutno volat na poplach a oznámit, že lidský v« • « «jw-rm i ******** ojmM v život je ohrožen degenerací, to jest částečnou smrtí. Podle toho* L ■ ■ šlechtu. Poněvadž neoplývala prostředky, byla nucena od té doby věnovat se zaměstnání obchodnímu a průmyslovému, pokládanému za sprosté na pevnině; nak řečeno, velmi záhy se rozLdla "ono* micky způsobem tvůrčím a nespoléhat na své výsady. ) Viz: Olbncht „Klima und Entwicklung", 1923. 86 životní úroveň, již představuje dnešní Evropa, je vyšší než všechna lidská minulost; ale dbáme-li budoucnosti, je nebezpečí, že neudrží ani svou výši, ani nevytvoří úroveň ještě vyšší, ale naopak, že upadne a klesne do poloh nižších. Toto, doufám, ukazuje dostatečně jasně svrchovanou abnormalitu, jíž je „spokojený panáček". Neboť ten přišel na svět, aby dělal to, co ho napadne. Opravdu, s tímto omylem je to jako s „domácím synáčkem". Víme už proč: v rodinném prostředí může zůstat vše, i největší přečiny, konec konců bez trestu. Rodinný kruh je poměrně umělý a dovoluje v svém středu mnoho věcí, jež by v společnosti, ve světle ulice, přinesly automaticky a nevyhnutelně neblahé následky pro svého původce. Ale „panáček", toť ten, kdo si myslí, že se může chovat mimo| dům jako doma a že nic nem osudne, neodcinitelne a neodvolá-telne. Proto ma za to, ze smi dělat, co ho napadne. ") Hruby omyl! „Vaše milost půjde tam, kam ji ponesou", jak se říká papouškovi v portugalské pohádce. Ne proto, že bychom neměli dělat to, co nás napadne; ale proto, že nemůžeme dělat leč to, co musíme dělat a čím musíme být. Můžeme leda odmítnouti dělat to, co má být uděláno; ale to nám ještě neumožňuje dělat to druhé, co nás napadne. Po té stránce máme jen negativní svobodu vůle. Můžeme zcela dobře sběhnout od svého nejautentičtějšího osudu; ale výsledkem bude, že klesneme do zajetí v tomto svém osudu o několik pater níže. Nemohu to učinit zřejmým každému ze svých čtenářů na jeho osudu nejvlastnějším, protože neznám všechny své čtenáře; ale mohu mu to ukázat na oněch částech nebo stránkách jeho osudu, v nichž se shoduje s ostatními. Na příklad, každý dnešní Evropan ví s jistotou mnohem silnější, než je jistota všech jeho výslovných „ideí" a *) V stejném poměru jako dům k společnosti stojí ve větším národ k celku národů. Jedním z nejjasnějších a nejrozsáhlejších projevů vládnoucího „panáčkovství" je, jak vidíme, pevný úmysl některých národů „dělat si, co je napadne", v mezinárodním soužití. Říkají tomu naivně „nacionalismus". Ač odmítám otrocké zbožňování internacionálnosti, shledávám nicméně groteskním toto pomíjivé „panáčkovství" národů nikoliv ne j výtečně j sich. 87 * * „názorů", že dnešní evropský člověk musí být svobodomyslný Nehádejme se o to, má-li mít tento či onen druh svobody. Mluvím o tom, že i ten nejzpátečničtější Evropan ví v hloubi svého svědomí, že to, co Evropa podnikla v posledním století pod jménem liberalismu, je konec konců něco nevyhnutelného, neupros-ného, něco, čím dnešní západní člověk jest, ať chce čili nic, 1 I když se dokáže úplně a nezvratně, že jsou falešné a neblahé všechny konkrétní způsoby, jimiž měl dosud být uskutečněn onen neprominutelný imperativ politické svobody, vepsaný do evropského osudu, zůstává pevnou naprostá zřejmost, že v posledním století byl ve své podstatě oprávněn. Tato naprostá zřejmost působí stejně v evropském komunistovi jako ve fašistovi, ať si jakkoliv počínají, á b y nás i sebe přesvědčili o opaku, M a působí i v katolíkovi, ať si toho přeje či ne, ať tomu věří či ne, a byť byl sebe věrnějším straníkem Sylabu.40) Všichni „vědí", m\ jimiž _r_- ,T„ ,;, ,. ■ ~~J, "»""uwuiu, juiuí jbuu potíraný projevy liberalismu, zůstává nedotčena neodvolatelná oprávněnost tohoto, oprávněnost, jež není teoretická, vědecká, rozumová nybrz je povahy podstatně, odlišné a rozhodnější než to vse, totiž: oprávněnost osudová. Teoretické pravdy lze nejen 40) Ten, kdo věří s Koperníkem, že slunce nepadá za obzor, vidí je tam nicméně dále klesat, a poněvadž vidění obsahuje původní jistotu, dále v to i věří. Jenomže jeho víra vědecká zastavuje neustále účinky ^ jeho víry původní či spontánní. Tak i náš katolík popírá svou vírou dogmatickou svou vlastní, autentickou víru liberální. Tato narážka na případ katolíkův je tu pouze příkladem k objasnění myšlenky právě vykládané; ale netýká se ho radikální censura, jíž mířím proti davovému člověku naší doby, proti „spokojenému panáčkovi". S tím se shoduje jen v jednom bodě. „Spokojenému panáčkovi" vytýkám nedostatek autentičnosti v celé téměř jeho bytosti. Katolík není svůj pouze y několika rysech své bytosti. Ale i tato částečná shoda je vlastně jen zdánlivá. Katolík není svůj v jedné části svého bytí: ve všem tom, co na něm je, ať chce či nechce, moderního, — je to však proto, ze chce zůstat věren jiné skutečné části své bytosti, totiž své náboženské víře. To znamená, že osud tohoto katolíka je sám v sobě tragický. A přijímaje tuto dávku neautentičnosti, doplňuje svou bytost posledním rysem. „Spokojený panáček" naopak desertuje od svého bytí z čiré frivolnosti a úplně — a právě proto, aby se vyhnul vší tragedii. 88 ■ diskutovat, ale dokonce všechen jejich smysl a šila je v diskusi o nich; rodí se z diskuse, žijí, pokud jsou diskutovaný a jsou stvořeny výhradně ■ pro diskusi. Ale osud musí být nebo nemůže být to, čím život náš -*■ - se nediskutuje, nýbrž buď přijímá, buď odmítá. Přijmeme-li jej, jsme autentičtí; nepřijmeme-li, popíráme, falšujeme sami sebe.") Osud nezáleží v tom, co se nám chce dělat; spíše se dává poznal a ukazuje svůj ostrý, přísný profil ve vědomí, že dlužno dělat i to, do čeho se nám nechce. Nuže tedy, „spokojený panáček" se vyznačuje tím, že „ví", kterak jisté věci nemohou být a přes to, ba práve proto předstírá skutky i slovy vě proto, že ví, že když na to konečne a vázne prijae, svobody se nikdy nebude nedostávati, ze jest zde, neodvratně, "v samé podstatě evropského života a že se k ní vždycky vrátíme, až bude scházet, v hodinu vážnou. Neboť taková je základní tónina živobytí davového člověka: nevážnost, leerace". Co dělají, dělají bez pečeti neodvolateľnosti, jako páše řy.Uť ...I^AfM£ L^w^ťm \/oD^hon iPiirh cnprh «; IttfTlZ - * „domácí synáček" svévolné kousky. Všechen jejich spěch, s nímž na sebe berou ve všech směrech vzezření zjevně tragické, nezvratné, bolestné, je pouhým zdáním. Hrají si na tragedii, protože mají za to, že na civilisovaném světě skutečná tragedie neni pravděpodobná. To by bylo pěkné, abychom byli nuceni přijímat za bytí určité osoby to, co si nám tato usmyslí za ně vydávat Počne-li nám někdo tvrdohlavě vykládat, že podle něho dvě a dvě je pět, a není-li důvodů pokládat ho za blázna, musíme prohlásit, že tomu sám nevěří, ať jakkoliv křičí a třebas se dal pro své tvrzení zabít. Vichr všeobecné a mnohotvaré frašky vane přes evropskou zemi. Téměř všechny postoje, jež lidé zaujímají a ukazují, jsou **) Hanebný a zesurovělý je způsob života, který čeká toho, jenž odmítl být tím, čím měl být. Jeho pravá bytost proto ještě nezemřela, ale obrací se v žalující stín, v přízrak, který mu stále dává pociťovat nízkost života, který vede, proti tomu, který měl vést. Člověk zpodlelý je sebevrahem, jenž sebe sama přežil. 89 > J_ \ <- vnitrné iaiesně. JUdé vyvíjejí jediné úsilí, totiž aby unikli vlastnímu osudu, zavírali oči před jeho zřejmostí a hlubokým voláním, aby se obecně vyhýbali námaze s tím, čím máme být. Zijp se humoristicky a to je pravda tím více, čím zvolená maskä je \ tragičtější. Humornost je všude tam, kde se žije z nezávazných postojů,, do nichž se osoba nevkládá celá a bez výhrad. Davový ""člověk nestoupá pevnou nohou na neotřesitelnou základnu svého osudu; spíše živoří uměle vise ve vzduchu. Proto dnes více než kdy jindy tyto životy bez váhy a kořenů — déracinés, vyvrácené ze svého osudu — se nechávají strhnout nejlehčím proudem. Dnes je doba „proudů" a „strhujících" hnutí. Skoro nikdo neklade odpor povrchním vírům, tvo- _____^.x^^v. v^upui jjuvicíinim virům, tvo- ricím se v umem a myšleni nebo v politice a v společenských zvycích. Z téhož důvodu triumfuje více než kdy rétorství. Surrealista myslí, že překonal celé literární dějiny, když napsal: (zde si myslete slovo, jež nepotřebuji vypisovat) tam, kde druzí psali dříve: „jasmíny, labuti a víly". Je však zřejmo, že tím vyrukoval pouze s jistým rétorstvím, které doposud odpočívalo v latrínách. Dnešní situaci objasní, rozpoznáme-li přes osobitost jejího zjevu část, již sdílí se situacemi minulosti. Tak se stalo, že sotva stredomorská civilisace dosáhla své nejvyšší účinnosti, kol třetího století před Kristem, objevuje se škola cynikô: Diogenes pošlapává svými zablácenými sandály koberce Aristipovy. Cy-nikové se tenkrát rozmohli, bylo je lze nalézt za každým rohem a na všech stupních. Nuže, cynik nedělal nic jiného, než že sabotoval tehdejší civilisaci. Byl helénskym nihilistou. Nic nestvořil a nic nedělal. Jeho zaměstnání bylo ničit, lépe řečeno chtít ničit, protože jeho úmysl se nezdařil. Cynik, cizopasník civilisace, žije z toho, že ji popírá, jsa při tom přesvědčen, že bude zachována. Co by si počal cynik v divoké zemi, kde by všichni dělali přirozeně a vážně to, co on pokládá ze žertu za svou osobní povinnost? Co pak je to za fašistu, nespílá-li svobodě, a jakýpak surrealista, nenásilní-li umění ? Nemohl si jinak vést onen druh lidí, jenž se narodil na světě příliš dobře organisovaném, z něhož poznal pouze výhody a ni- 90 i %ü koliv nebezpečí. Okolí jej rozmazluje, vždyť tím okolím je „civilisace" — čili „domov", a „domácí synek" necítí nic, co by jej rušilo v jeho vrtošivém chování, co by jej nutkalo, aby byl po-slušen vyšších vnějších instancí, a ještě méně, co by jej nutilo vejít v styk s neúprosnou podstatou jeho vlastního osudu. 91 /