Multimédia
Na rozhraní kategorií
5
HZKM II. 22. 4. 2008
Jean-Yves Bosseur: Le sonore et le visuel
multimedia - respektují autonomii principu konfrontovaných elementů (zvuku, kulis, prostředí, scénického pohybu, obrazu, gestiky, vůně atd.)
mixed-media - tendují k vyvážení (zrovnoprávnění) elementů bez ohledu na jejich hierarchizaci
intermedia - následují ideál přísné závislosti různorodých komponent (aktivity skupiny Fluxus můžeme často chápat jako interference mezi uměleckými praktikami)
Stanley Gibb 1973
Aristoteles: Perí psýché (O duši, Kn. II, kap. 6, 418): Skupiny předmětů, které vnímáme, se dělí na:
a) předměty, které jsou každému smyslu vlastní
= nelze je postřehnout jiným smyslem, než tím, kterému jsou vlastní (zrak - barva / sluch - zvuk / chuť - to co chutná)
b) předměty, společné všem smyslům:
pohyb - velikost - počet / číslo
Aristoteles: O vnímání a vnímatelném, 439b:
Analogie mezi vizuálními a auditivními vjemy:
„... barvy se pak mají k sobě stejným způsobem jako souzvuky tónů; ty barvy totiž, které spočívají ve správném číselném poměru, zdají se - právě tak jako souzvuky-ze všech nejpříjemnější: např. purupurova, žlutozelená a několik málo jiných takových barev; jejich počet však není velký, a to ze stejné příčiny jako u souzvuků."
Athanasius Kircher
- komplexní systém analogií a asociací mezi hudbou, barvami, světelnými odstíny a stupni jasu (Ars magna lucis et umbrae, 1646, p.67).
Později vytvořil systém asociací barev a intervalů (Musurgia universalis, 1650, i, 568).
- patří k předchůdcům vlnové teorie světla; pokus podat výklad uceleného obrazu světa ve všech jeho aspektech. Spojuje hudební intervaly s barvami:
Celý tón = černá Malá tercie = žlutá Kvarta = růžová Tritonus = modrá Oktáva = bílá
A. Kircher - nauka o působení barev
Charakterizoval barvy pomocí afektivních poloh lidského hlasu; přímá souvislost s vizuálními vjemy:
Nejnapjatější = šarlatově červená
Směrem odspoda nahoru = vzestupné odstíny modré
Hluboký a jasný = ohnivě červená
Jemný a klidný = bledě žlutý
Vysoký a jemně přerývaný (weich gebrochen) = bílá
Silný a hluboký = černá
Prolínání kategorií času a prostoru
- přelom 19. a 20. stol., ukazuje se, že nejsou vzájemně oddělitelné: Důvody:
1.  rozvoj techniky - překonávání prostoru (pohyb - spojuje kategorii času a
prostoru)
2.  rozvoj nových médií - nová média: film (médium spojující prostor a čas),
rozhlas (vytváří virtuální prostor, heterotopie - M. Foucault)
3. rozvoj vědy - vývoj neeuklidovské geometrie na konci 19. stol., Einsteinova teorie relativity a její důsledky: dosud oddělené kategorie času a prostoru se spojují do jednoho čtyřrozměrného kontinua
Důsledky pro umění:
-snaha obohatit stávající druhy umění o další rozměr:
a) výtvarné umění (umění primárně prostorové) - 2 nebo 3 rozměry (malířství, sochařství) - snaha zachytit čas (čtvrtý rozměr)
b) časové umění - hudba - snaha ovládnout prostor (E. Varěse, K. Stockhausen, I. Xenakis, P. Boulez a další)
Umberto Eco: Čas umění (In: O zrcadlech a jiné eseje, s. 148)
Eco rozlišuje několik „časů":
1. čas vyjádření:  a) vyjádření se odehrává v čase (hudba, film, mobil)
b) vyjádření vyžaduje čas k obzírání (socha, architektura)
c) čas na znovusložení díla (partitura)
2. čas obsahu      a) čas sdělení (informel, action painting)
b) čas sdělování (rytmus vyprávění, čas četby)