Blog REVUE PRO MÉDIA - pravidla pro publikování článků Vzhledem k tomu, že dosavadní proces vkládání a publikování článků bohužel vedl ke značné anarchii, budeme se ode dneška držet následujících pravidel. Měli bychom tak docílit lepší vzájemné komunikace a kvalitnějších výstupů. 1. Autoři příspěvků a editor V současnosti (JS 2008) se na tvorbě blogu podílejí dva týmy: FSS MU (ZUR268, ZUR278, ZUR534, ZUR537) a FF MU (IM038). Jeden ze studentů funguje jako editor – momentálně je to Petr Broža z FSS týmu. Úkolem autorů je především tvořit texty a dávat zpětnou vazbu na texty ostatních, úkolem editora je navíc kontrolovat a vylepšovat formální a obsahovou podobu vkládaných textů a následně je publikovat. 2. Vzájemná komunikace Podmínkou pro udělení zápočtu je pravidelná účast na setkáních, na těch by se proto měly řešit také všechny nejasnosti dotazy apod. Na setkáních také autoři získávají zpětnou vazbu na své texty. Pokud se autor nedostaví, mohou mu kolegové poslat zpětnou vazbu e-mailem. Zpětná vazba e-mailem od vedoucího kurzu pouze ve zvláštních případech. Zkuste prosím opravdu řešit všechno přímo na setkáních. 3. Témata příspěvků Příspěvky by měly souviset s masovými médii. Pokud si nejste jisti, konzultujte. Pokud se text nebude nějakým způsobem týkat médií, nemůžeme ho publikovat. 4. Proces publikování příspěvku (a) vyberete si vhodné téma; pokud si nejste jisti, konzultujte během setkání (b) napište první verzi a umístěte ji do odevzdávárny na ISu alespoň den před následujícím setkáním (c) před setkáním si přečtěte příspěvky ostatních (d) na setkání všichni poskytnou ostatním zpětnou vazbu na jejich texty (e) na základě této zpětné vazby autor připraví druhou verzi, uploaduje ji jako koncept do blogu RPM a pošle o tom e-mail editorovi; tento e-mail by měl obsahovat informace o tom, k jakým změnám došlo oproti první verzi (f) editor článek formálně upraví, publikuje ho a informuje o tom autora článku a vedoucího kurzu; pokud si není jistý kvalitou článku, prozatím text nepublikuje a konzultuje s vedoucím kurzu; pokud text stále není perfektní, není zatím publikován a na dalším setkání proběhne další kolo zpětné vazby To znamená, že nyní všichni vkládají do blogu teprve verzi, která už prošla první zpětnou vazbou! Dále to znamená, že všichni ukládají své texty pouze jako koncept, publikují se až po kontrole editora (nebo vedoucího kurzu). Zpětná vazba - medailon - pro zopakování: na co se zaměřit při zpětné vazbě medailonů: 1) formální kritéria - jsou v pořádku citace? - je v pořádku seznam literatury a internetové odkazy? - má medailon patřičnou strukturu? - nechybí tam něco důležitého? (např. seznam literatury) 2) obsahová kritéria - překlepy, gramatické chyby, špatná stylistika - v medailonu jsou věci, které do něj nepatří (obvykle dojemné příhody ze soukromého života) - chybí tam něco, co by tam mělo být (obvykle teoretický přínos autora) - nejasná struktura, náhodná posloupnost témat (např. o jedné věci se píše na dvou místech) - proporce nejsou vyvážené (po dlouhém nástinu teoretikova života jedna krátká zmínka o jeho teoretickém přínosu) - zbytečně mnohomluvné nebo kostrbaté formulace (šlo by totéž vyjádřit elegantněji?) - celkový dojem - jak asi důkladně by měla být udělaná zpětná vazba na medailon? FOUCAULT, Michel (1926 – 1984) “Neptejte se, kdo jsem, a nechtějte po mně, abych zůstával stejný” L'archéologie du savoir (1969) FOUCAULT, Michel. Ethics (1954-1984) Francouzský filozof, psycholog, historik a teoretik kultury, představitel filozofického poststruktrualismu[s1] a postmoderní filozofie, svými nástupci označován také jako „archeolog naší doby“ nebo „ontolog současnosti“. Narodil se roku 1926 ve městě Poitiers, kde jako Paul-Michel Foucault. Ve svém rodném městě studoval College Saint Stanislaus, po maturitě a konci válkyroku XXXX odešel do Paříže, kde nastoupil na École Normale Supérieure, obor filozofie. V průběhu léčby depresí, které ho provázeli provázely studiem, zcela propadl tajům psychologie[s2] , kterou se následně rozhodl studovat. Po ukončení studií v Paříži (filozofie r. 1948, psychologie r. 1949) působil na univerzitě v Lille jako asistent psychologie. Od Rroku 1955 opustil Francii, žil střídavě ve Finsku, Německu a Polsku. Pět let potéPo pěti letech se vrátil, aby dokončil doktorské studium, a následně nastoupil na univerzitě Clermont-Ferrand, kde opět vyučoval obor psychologie. Roku 1968 se stal ředitelem Centre Universitaire Expériemental. Dva roky nato přestoupil na College de France, nejprestižnější francouzský vědecký institut. Zbytek života zasvětil politickým aktivitám a cestování[s3] (přednáškám na univerzitách v USA, Japonsku, Brazílii a Kanadě, reportérské činnosti o íránské revoluci pro italský list Corriere della sera, spoluzakládání skupiny Groupe d’information sur les prisons ). [s4] „Patřím do té studentské generace, která měla před očima horizonty a limity marxismu (odvrhuje na základě vlastní zkušenosti)[s5] , fenomenologie, existencialismu a strukturalismu (kritizuje především hypotézu univerzality a nadčasovosti dějin, zdůrazňuje jejich diskontinuitu)[s6] “ (Polemics, Politics and Problematizations, 1984[s7] ). Nectí však základní pravidla[s8] (jedinec je určen invariantní strukturou vztahů v kultuře), proto je přiřazován[s9] k poststrukturalismu, jež vychází z předpokladu, že vývoj ve struktuře způsobuje změna paradigmat a epistém (s označením poststrukturalista se sám neztotožňuje, pokládá se za pokračovatele Friedricha Nietzscheho). Společně s dalšími přívrženci poststrukturalismu (R. Barthes a J. Baudrillard) vymezuje pojem diskurs[s10] . Největší přínos[s11] jeho díla spočívá v analýze moci a mocenských systémů moderní společnosti. [s12] „Studoval jsem tři oblasti - šílenství (Šílenství a civilizace, 1961), delikvenci (Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, 1975) a sexualitu (Historie sexuality, 1976-84) - a v nich jsem se pokoušel analyzovat pole zkušenosti, konstruované na základě tří prvků: her pravdy, vztahů k moci a forem vztahů k sobě samému.“ (Polemics, Politics and Problematizations, 1984). Foucaultovo dílo se vyznačuje studiem „epistémé[s13] “. Ty chápe jako myšlenkové struktury různých období, ne chronologicky se odehrávající události bez vzájemné souvislosti. Diskurs[s14] vymezuje jako prostředek k prosazení moci. Ta formuje vědění, společenský řád i individuální pochopení. Pro definici jeho hlavního konceptu[s15] můžeme opět použít jeho vlastní slova: „Selekce, které bychom mohli provést, jsou nepřípustné a neměly by existovat. Měli bychom číst a studovat vše. Jinými slovy: musíme mít v daný moment k dispozici celkový archiv jistého období. A archeologie je, v striktním významu, vědou o tomto archivu.“(L'archéologie du savoir, 1969). Což znamená, že pokud chceme porozumět událostem určité doby, musíme pochopit souvislosti.[s16] Jeho dílo vyvolalo kritiku mezi filosofy dalších generací (Noam Chomsky, Camille Paglia, Jürgen Habermas a Nancy Fraserová[s17] ): je mu vytýkána nestálost názorů, které se časem nejen mění, ale protiřečí si. Jacques Derrida dále kritizuje Foucaultovo chybné vyložení Rozjímání na první filozofii (René Descartese), kde údajně dochází ke zkreslování historických událostí.[s18] Dílo [s19] FOUCAULT, Michel. Folie et déraison: Histoire de la folie `a l'âge classique(1961) - česky: Šílenství v době osvícenství. Praha: NLN, 1994. 209 s. ISBN 80-7106-085-2 FOUCAULT, Michel. L'archéologie du savoir (1969) - česky: Archeologie vědění. Praha : Herrmann & synové, 2002. 318 s. ISBN 80-239-0124-9 FOUCAULT, Michel. Diskurz, autor, genealogie. Praha : Svoboda, 1994. 115 s. ISBN 80-205-0406-0 FOUCAULT, Michel. Surveiller et punir (1975) - česky: Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha : Dauphin, 2000. 427 s. ISBN 80-86019-96-9 FOUCAULT, Michel. Histoire de la sexualité - česky: Dějiny sexuality -Vol I: La Volonté de savoir (1976) - česky: Vůle k vědění.Praha : Herrmann & synové, 1999. 189 s. ISBN 80-238-5090-3 -Vol II: L'Usage des plaisirs (1984) - česky: Užívání slastí. Praha : Herrmann & synové, 2003. 338 s. ISBN 80-239-1187-2 -Vol III: Le Souci de soi (1984) - česky: Péče o sebe. Praha : Herrmann & synové, 2003. 326 s. ISBN 80-239-1186-4 Biografie ERIBON, Didier. Nemusím vědět, kdo jsem (2002). Praha : Academia, 2002. 425 s., ISBN 80-247-1240-7 DELEUZE, Gilles. Foucault. Praha: Herrmann & synové, 1996 ERIBON, Didier: Michel Foucault 1926-1984. Praha: Academia, 2002 MARCELLI, Miroslav: Michel Foucault, alebo, Stať sa iným. Bratislava: Archa, 1995 SPARGO, Tamsin: Foucault a teorie podivného. Praha: Triton, 2001 Užitečné zdroje RAINBOW, Paul. 1997. Polemics, Politics and Problematizations. In foucault.info. http://foucault.info/foucault/interview.html (přístup: 15. 10. 2007) HRUBEC, Marek. 2007. Kritická teorie a étos interpretace. Na vulgo.net. http://www.vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=771&Itemid=1 (přístup: 7. 10. 2007) WIKIPEDIE (2007). Michel Foucault. Na cs.wikipedia.org. http://cs.wikipedia.org/wiki/Michel_Foucault (přístup: 7. 10. 2007) DVOŘÁKOVÁ, Věra (2002). Nemusím vědět, kdo jsem. Na aluze.cz. http://aluze.cz/2002_03/eribon.php (přístup: 7. 10. 2007) Moje návrhy, jak to vylepšit: 1) zestručnit úvodní životopisný odstavec 2) při výkladu jeho díla postupovat buď chronologicky (jak se to proměňovalo), anebo podle konceptů (nejlépe na základě jejich vzájemné souvislosti). 3) formulovat jeho hlavní myšlenky srozumitelněji 4) odstavec o kritice Foucaulta založit na tom, že si někde nějakou skutečnou kritiku Foucaulta přečtu, tohle působí značně převzatě - začít lze např. na anglické Wikipedii, pasáž "criticism of Foucault" ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- - jak správně citovat? (zdroj: Manuál časopisu Mediální studia) Seznam literatury a citace I. Abecední seznam použité literatury Struktura záznamu knižních monografií/ sborníků/ výborů 1. Monografie s jedním autorem Bauman, Zygmunt. 1995. Úvahy o postmoderní době. Praha: SLON. 2. Dvoudílná monografie s jedním autorem Habermas, Jürgen. 1981a. Theorie des kommunikativen Handelns. Bd. I. Handlungsrationalität und gesellschaftliche Rationalisierung. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag. Habermas, Jürgen. 1981b. Theorie des kommunikativen Handelns. Bd. II. Zur Kritik der funktionalistischen Vernunft. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag. 3. Monografie se dvěma autory DeFleur, Melvin L. – Ballová-Rokeachová, Sandra. 1996. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 4. Monografie se čtyřmi autory Eco, Umberto – Rorty, Richard – Culler, Jonathan – Brook-Roseová, Christine. 1995. Interpretácia a nadinterpretácia. Bratislava: Archa. 5. Monografie s dvěma a více místy vydání McNair, Brian. 1999. News and Journalism in the UK. London, New York: Routledge. McQuail, Denis. 1994. Mass Communication Theory: An Introduction. London – Thousand Oaks – New Delphi: SAGE Publications. Hausman, Carl R. 1989. Metaphor and Art: Interactionism and Reference in the Verbal and Nonverbal Arts. Cambridge – New York – New Rochelle: Cambridge University Press. 6. Monografie s dvěma autory, vydaná dvěma nakladatelstvími Gabrielová, Bronislava – Marčák, Bohumil. 1999. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Georgetown. 7. Publikace, u níž není uveden autor Epos o Gilgamešovi 1976. Praha: Československý spisovatel. 8. Sborník s podtitulem editovaný dvěma editory Brockman, John – Matsonová, Katinka (eds.). 1996. Jak se věci mají: Průvodce myšlenkami moderní vědy. Bratislava: Archa. Struktura záznamu příspěvku/článku/studie Článek/studie ve sborníku, u něhož není uveden editor Gadamer, Hans-Georg. 1992. „Občané dvou světů.“ Pp. 143–153 in Člověk v moderních vědách. Praha: Filozofický ústav ČSAV. Článek/studie ve sborníku, u něhož jsou uvedeni dva editoři Rorty, Richard. 1991. „Veda ako solidarita.“ Pp.193–208 in Za zrkadlom moderny: Filozofia posledného dvadsaťročia, ed. by Egon Gál, Miroslav Marcelli. Bratislava: Archa. Článek/studie v časopise Hoffmannová, Jana. 1994. „Projevy taktu (a beztaktnosti) v televizních rozhovorech.“ Pp 194–201 in Slovo a slovesnost 1994, R. 55, č. 3. Příspěvek/článek v denním tisku Bělohradský, Václav. 1994. „Fakta jsou malé teorie, teorie jsou velká fakta.“ Pp. 8 in Lidové noviny 1994, r. 7, č. 242. II. Citace Struktura záznamu bibliografických odkazů na citace v textu, popř. v poznámkách pod čarou za předpokladu, že bibliografický údaj je součástí věty (Bauman 1995: 62) (Habermas 1981a: 45) (Gabrielová 1999: 103) (Brockman, ed. 1996: 50) (Rorty 1991: 33) (Bělohradský 1994: 8) (srov. Bauman 1995: 62) (viz Bauman 1995: 62) Varianta struktury záznamu citací v poznámkách pod čarou za předpokladu, že bibliografický údaj představuje samostatnou větu Bauman 1995: 62. Habermas 1981a: 45. Gabrielová, Marčák 1999: 103. Brockman (ed.) 1996: 50. Rorty 1991: 33. Bělohradský 1994: 8. Srov. Bauman 1995: 62. Viz Bauman 1995: 62. Citace on-line zdrojů Datum uvedené v závorce za odkazem je datem poslední konzultace zdroje. Klasické formáty (knihy, časopisy), obdařené i internetovou verzí, z níž čerpáte, nechť jsou citovány výše uvedeným způsobem, a to s doplněním internetového odkazu a data jeho konzultace. Novák, J. 2003. Kniha. Město: Nakladatelství. http://www.odkaz.cz/odkaz.html (1. 1. 2004). Čistě internetové zdroje Barlow, John P. 1990. Crime and Puzzlement. http://www.eff.org/~barlow/ (1. 1. 2004). Hawk, Andy. 1993. „Future Culture Manifesto.“ In The Cyberpunk Project. http://project.cyberpunk.ru/idb/future_culture_manifesto.html (1. 1. 2004). Název stránek – serveru - portálu. 2003. http://www.nazevserveru.cz/xyz.htm (1.1. 2004). Nedatované internetové zdroje Vše je shodné, jako výše uvedených příkladech, jen místo roku publikace vložte závorku: (Nedatováno.) ------------------------------- [s1]momentálně nefungující odkazy bude pak ještě třeba překontrolovat... [s2]přeformulovat [s3]že by už žádná další akademická činnost? to asi ne, vždyť pořád publikovat! [s4]CELÝ ODSTAVEC ZESTRUČNIT, vyházet nadbytečné věci [s5]??????? [s6]- // - (t.j.: ???????) [s7]toto je text jiného autora, ne Foucaulta, a přesto je to Foucaultova citace. Tedy: citace z druhé ruky. Místo titulu knihy se v takovýhle citacích uvádí jméno autora. Správně by to mělo vypadat nějak takhle: Foucault (XXXX), cit. in: Rainbow 1997, s. XX). Totéž platí pro následující citaci. [s8]čeho? [s9]kdo? asi Foucault, ale není to z textu úplně jasné [s10]pokud se diskurzu týká následující odstavec, bylo by dobré diskurzem tento odstavec ukončit, ať to navazuje [s11]asi bych to formuloval spíš "Klíčovými tématy jeho díla...", o tom, co je Foucaultův největší přínos, se diskutuje. [s12]ODSTAVEC JE NEJASNÝ - působí to dost matoucím dojmem, chtělo by to víc transparentnosti. [s13]Takže další koncept! Proč nebyl zmíněn už v předchozím odstavci, když ostatní Foucaultovy koncepty jsou zmíněné už tam? [s14]diskurz je tu už podruhé. Chtělo by, aby tu byl jenom jednou. [s15]který z těch konceptů to je??? [s16]To je pravda, ale je to dost banální. [s17]Dalo by se napsat, KDO mu vytýká CO? [s18]to by chtělo doložit citací [s19]proč je letopočet originálu v závorce, a letopočet českého překladu ne?