Antequam, priusquam

   ·         může se vyskytovat i odděleně ante quam, prius quam (VV je uvozena quam!)

   ·         záporka non

   ·         vyjádření následnosti „dříve než“

Indikativ

   ·         podává děj jako skutečný

   o    perfektum: VH v minulém čase

   Legati non ante profecti (sunt) quam impositos in naues milites uiderunt; (Liv. 34, 12)

   Legáti neodešli dříve, než viděli, že vojáci jsou na lodích.

   o    prézens: VH ve futuru nebo v prézentu

   Antequam de accusatione dico, de accusatorum spe pauca dicam. (Cic. Deiot. 7)

   Dříve než budu mluvit o obžalobě, řeknu pár slov o naději žalobců.

   o    futurum II.: VH je ve futuru, ve VV je futurum II. pro zdůraznění logické předčasnosti,
   užívá se zvláště v případě negace ve VH

   De qua (sc. Carthagine) vereri non ante desinam quam illam excisam esse cognovero. (Cic. Cato
   Maior de sen. 18)

   Pokud jde o Kartágo, nepřestanu se bát, dokud se nedozvím, že bylo zničeno. (tj. nejprve se
   dozvím – fut. II ve VV a pa se přestanu bát – fut I. ve VH)

   ·         někdy může vyjadřovat iterativnost, pak má stejné časy jako cum iterativum

   Plus dolet, quam necesse est, qui ante dolet, quam necesse est. (Sen. ep. 98, 8)

   Kdo se trápí dopředu, trápí se víc, než je nutné.

Konjunktiv

   ·         odstín úmyslu, možnosti apod.

   o    konjunktiv prézentu po čase hlavním, užívá se častěji než indikativ prézentu

   Ultimum malorum est e vivorum numero exire, antequam moriaris. (Sen. tranquil. 5, 5, 1)

   Poslední chybou je (dobrovolně) se nepočítat mezi živé dříve, než bys zemřel.

   Quae inviti audimus, libenter credimus et, antequam iudicemus, irascimur. (Sen. ira 2, 22, 3)

   Co slyšíme neradi, tomu rádi věříme a zlobíme se dříve, než bychom to posoudili.

   o    konjunktiv imperfekta po čase vedlejším

   Quidam ante vivere desierunt quam inciperent. (Sen. ep. 23, 11)

   Někteří lidé přestali žít dříve, než (by) začali.

   Caesar, priusquam se hostes ex fuga reciperent, in fines Suessionum exercitum duxit. (Caes.
   Gall. 2, 12, 1)

   Caesar zavedl vojsko na území Suessionů dříve, než by se nepřátelé vzpamatovali z útěku.

   o    po čase vedlejším se někdy používá i  konjunktiv plusquamperfekta, a to zejména u slovesa
   posse.

   Antequam de meo adventu audire potuissent, (…), in Macedoniam ad Planciumque perrexi. (Cic.
   Pro Plancio 98)

   Dříve než by mohli slyšet o mém příchodu, šel jsem do Makedonie a k Planciovi.

   ·         ve větách s antequam / priusquam se sice konjunktiv užívá často, někdy se však dává
   přednost indikativu. Dochází k tomu zvláště tehdy, kdy je VH záporná. Zápor ve VH totiž
   signalizuje, že děj ve VV je reálný.

   Hostes terga verterunt neque prius fugere destiterunt, quam ad flumen Rhenum pervenerunt.
   (Caes. Gall. 1, 53, 1)

   Nepřátelé se dali na útěk a nepřestali prchat dřív, než dorazili k řece Rýnu.

Použitá literatura

   Ghiselli, Alfredo - Concialini, Gabriela. Il nuovo libro di latino - vol. I. Teoria. V
   ristampa. Bari : Laterza, 2002. 550 s. ISBN 88-421-0322-5.

   Novotný, František. Základní latinská mluvnice. Vyd. 2., v H & H 1. Jinočany : H & H, 1992.
   297 s. ISBN 80-85467-91-7.

   Peňáz, Petr, – Urbanová, Daniela. Syntax latinského souvětí. Pracovní text UKS FF MU.

   Traina, Alfonso - Bertotti, Tullio. Sintassi normativa della lingua latina : teoria. 2. ed.
   Bologna : Cappelli Editore, 1993. 519 s. ISBN 88-379-0717-6.