Časová souslednost (consecutio temporum) · dva typy: indikativní (ve VV bude indikativ) a konjunktivní (ve VV bude konjunktiv) · latina má tzv. 1. časy absolutní (zařazení děje vzhledem k „teď“, kde se nachází mluvčí): hlavně préz., pf., fut. I. 2. časy relativní (zařazení vzhledem k jinému času nebo bodu na časové ose): zejména plpf., fut. II., opisné časování, dále impf. · pozor na záměnu pojmů přítomnost – minulost – budoucnost (absolutní chápání času) a současnost – předčasnost – následnost (relativní chápání času); ind. impf. je např. minulý čas, který vyjadřuje současnost s jiným dějem minulým. Indikativní souslednost Indikativní souslednost se uplatní v případě, že ve větě vedlejší je indikativ. Základní schéma indikativní souslednosti: +--------------------------------------------------------------------------------------------------+ | | děj přítomný | děj minulý | děj budoucí | |-----------+----------------------------+-----------------------------+---------------------------| |předčasnost| ind. pf. | ind. plpf. | ind. fut. II. | |-----------+----------------------------+-----------------------------+---------------------------| |současnost | ind. préz. | ind. impf. | ind. fut. I | |-----------+----------------------------+-----------------------------+---------------------------| | | ind. préz. | ind. impf. (pf.) | ind. fut. I | | | | | | |následnost | opisného časování | opisného časování | opisného časování | | | | | | | | (-urus sum, event. | (-urus eram, event. | (-urus ero, event. | | | gerundivum + sum) | gerundivum + eram) | gerundivum + ero) | +--------------------------------------------------------------------------------------------------+ Následnost po ději přítomném se neobjevuje příliš často. Příklady (Peňáz, s. 11) +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |děj přítomný | |--------------------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater ēmit (pf.), lego (préz.). | |předčasnost| | | |Čtu knihu, kterou si bratr koupil. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater emit (préz.), lego (préz.). | |současnost | | | |Čtu knihu, kterou si bratr kupuje. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater empturus est (préz. op. čas.), lego (préz.). | | | | | |Čtu knihu, kterou si bratr chce koupit / si koupí. | |následnost | | | |Librum, qui emendus est (gerv. + préz. esse), lego (préz.). | | | | | |Čtu knihu, která má být koupena. | |--------------------------------------------------------------------------------------------| |děj minulý | |--------------------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater emerat (plpf.), legi / legebam. (pf. / impf.) | |předčasnost| | | |Přečetl / četl jsem knihu, kterou bratr koupil. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater emebat (impf.), legi / legebam. (pf. / impf.) | |současnost | | | |Přečetl / četl jsem knihu, kterou bratr (v té době) kupoval. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater empturus erat / fuit (impf. / pf. op. čas.), legi / legebam.| | |(pf. / impf.) | | | | | |Přečetl / četl jsem knihu, kterou bratr chtěl koupit / koupí. | |následnost | | | |Librum, qui emendus erat / fuit (gerv. + impf. / pf. esse), legi / legebam. (pf.| | |/ impf.) | | | | | |Přečetl / četl jsem knihu, která měla být koupena. | |--------------------------------------------------------------------------------------------| |děj budoucí | |--------------------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater emerit (fut. II.), legam (fut I.). | |předčasnost| | | |Budu číst knihu, kterou bratr koupí. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater emet (fut I.), legam (fut I.). | |současnost | | | |Budu číst knihu, kterou bratr bude kupovat. | |-----------+--------------------------------------------------------------------------------| | |Librum, quem frater empturus erit (fut. I. op. čas.), legam (fut I.). | | | | | |Budu číst knihu, kterou bratr chce koupit / koupí. | |následnost | | | |Librum, qui emendus erit (gerv. + fut. I. esse), legam (fut I.). | | | | | |Budu číst knihu, která bude mít být koupena. | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Konjunktivní souslednost · souslednost se uplatňuje i tehdy, když je ve VV konjunktiv · protiklad indikativ x konjunktiv je charakterizován zejména protikladem reálný (ind., „objektivně“ informuje) x nereálný (konj., neinformuje „objektivně“, navíc rys typu přání, vůle, hodnocení, přípustka atd.) · problém je v tom, že konjunktiv měl tendenci se vyvíjet ve způsob vyjadřující pouze subordinaci (vyjádření toho, že se jedná o větu vedlejší); výrazné je to např. v obsahových větách tázacích · výsledkem je stav, kdy konjunktiv někdy přináší specifický významový odstín, jindy takový odstín prakticky neexistuje. Z toho plyne komplikovanost užívání konjunktivu. · o rozdílu mezi indikativem a konjunktivem viz Peňáz, s. 12. Ukazuje to na větě časové a vztažné x obsahové tázací · u konjunktivní souslednosti je zásadní rozlišení tzv. času hlavního (zejména ind. préz., ind. fut., imperativ) a času vedlejšího (minulé časy); préz. se spojuje s fut., protože neexistuje konj. fut. Základní schéma konjunktivní souslednosti (ve VV je konjunktiv): +-----------------------------------------------------------------------------------------+ | | čas hlavní (préz., fut., imper.) | čas vedlejší (minulé časy) | |-----------+------------------------------------+----------------------------------------| |předčasnost| konj. pf. | konj. plpf. | |-----------+------------------------------------+----------------------------------------| |současnost | konj. préz. | konj. impf. | |-----------+------------------------------------+----------------------------------------| |následnost | opisné časování s konj. préz. | opisné časování s konj. impf. | | | | | | |(-urus sim, event. gerundivum + sim)|(-urus essem, event. gerundivum + essem)| +-----------------------------------------------------------------------------------------+ Příklady +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |čas hlavní (préz., fut., imper.) | |--------------------------------------------------------------------------------------------| | |Non dubito, non dubitabo, quin venerit (konj. pf.). | |předčasnost | | | |Nepochybuji / nebudu pochybovat, že přišel. | |---------------+----------------------------------------------------------------------------| | |Non dubito, non dubitabo, quin veniat (konj. préz.). | |současnost | | | |Nepochybuji / nebudu pochybovat, že přichází. | |---------------+----------------------------------------------------------------------------| | |Non dubito, non dubitabo, quin venturus sit (konj. préz. op. čas.). | |následnost | | | |Nepochybuji / nebudu pochybovat, že přijde. | |--------------------------------------------------------------------------------------------| |čas vedlejší (minulé časy) | |--------------------------------------------------------------------------------------------| | |Non dubitabam / non dubitavi, quin venisset (konj. plpf.). | |předčasnost | | | |Nepochyboval jsem, že přišel. | |---------------+----------------------------------------------------------------------------| | |Non dubitabam / non dubitavi, quin veniret (konj. impf.). | |současnost | | | |Nepochyboval jsem, že přichází. | |---------------+----------------------------------------------------------------------------| | |Non dubitabam / non dubitavi, quin venturus esset (konj. impf. op. čas.). | |následnost | | | |Nepochyboval jsem, že přijde. | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ · Konjunktivní souslednost se v některých typech vět neuplatňuje v celém rozsahu, ve větách účelových a obsahových žádacích se např. používají jen konjunktivy pro současnost. Tyto zdánlivé nepravidelnosti jsou často způsobeny např. významem řídících sloves a vedlejších vět. Řídící predikáty obsahových vět žádacích jsou např. orientovány svým významem do budoucna, a proto je dostačující konjunktiv pro současnost. Hlavní a vedlejší časy, zvláštní případy (N§§356, 357, s. 243) Některé „odchylky“ od výše uvedeného schématu jsou způsobeny tím, že rozlišování časů hlavních a vedlejších je složitější, než uvádí základní schéma: 1. prézens historický se považuje za čas hlavní i vedlejší Vercingetorix Gallos hortatur ut communis libertatis causa arma capiant. Vercingetorix povzbuzuje všechny Galy, aby se kvůli společné svobodě chopili zbraní (šli bojovat za svobodu všech Galů). Omnes Verres certiores facit quid opus esset. Verres všechny informuje o tom, co je potřeba. 2. infinitiv historický se považuje za čas hlavní i vedlejší, v klasické době spíše jako vedlejší 3. tzv. praeteritopraesentia memini, odi, novi mají platnost hlavního času (stav v přít. vzešlý z minulého děje, srov. předpřítomný čas v moderních jazycích). 4. tzv. logické perfektum (perfektum, které označuje děj, jehož důsledky trvají do přítomnosti, srov. předpřítomný čas v moderních jazycích) jako čas hlavní. Týká se to zejména perfekt některých sloves, např. veni „přišel jsem, tj. jsem zde“, perspexi „spatřil jsem, tj. vidím / vím“, decrevi „rozhodl jsem, tj. je stanoveno“, consuevi „zvykl jsem si, tj. jsem zvyklý“, didici „naučil jsem se, tj. vím“, oblitus es „zapomněl jsi, tj. nevíš“ An oblitus es quid initio dixerim? Už nevíš, co jsem řekl na začátku? 5. ve vedlejší větě, která předchází větě hlavní, se někdy nerespektuje souslednost (N§361, s. 245) Quae causa fuerit, testes dixerunt. Svědci řekli, co bylo příčinou. 6. čas ve větě vedlejší se řídí podle věty vložené a nikoliv podle věty hlavní (N§361, s. 245) Lex curavit, quod semper in re publica tenendum est, ut plurimum valeant optimi. Zákon se postaral o to, na co se má ve státě vždy dbát, aby se dobří lidé měli velmi dobře. 7. volné přiřazení věty vedlejší (N§361, s. 244) Dictator tribunis militum imperavit ut sarcinas in unum conici iubeant. Diktátor přikázal vojenským tribunům, aby nařídili snést zavazadla na jedno místo. Použití infinitivů · u infinitivů se většinou nemluví o souslednosti, protože jejich použití se neliší podle toho, jaký čas je ve VH · infinitiv préz. vyjadřuje současnost, inf. pf. předčasnost a inf. fut. následnost, tedy: „Říkal / říká, že právě vidí mého bratra.“ → inf. préz. „Říkal / říká, že viděl mého bratra.“ → inf. pf. „Říkal / říká, že uvidí mého bratra.“ → inf. fut. Použitá literatura Ghiselli, Alfredo – Concialini, Gabriela. Il nuovo libro di latino – vol. I. Teoria. V ristampa. Bari : Laterza, 2002. 550 s. ISBN 88-421-0322-5. Novotný, František. Základní latinská mluvnice. Vyd. 2., v H & H 1. Jinočany : H & H, 1992. 297 s. ISBN 80-85467-91-7. Peňáz, Petr – Urbanová, Daniela. Syntax latinského souvětí. Pracovní text UKS FFMU. Traina, Alfonso – Bertotti, Tullio. Sintassi normativa della lingua latina : teoria. 2. ed. Bologna : Cappelli Editore, 1993. 519 s. ISBN 88-379-0717-6.