Latina pro němčináře – hodina XII.

                                   Vazba nominativu s infinitivem

   

   

   Některá verba dicendi a verba sentiendi v pasivu (zejména videor = zdá se, že já..., dicor =
   říká se, že já..., narror = vypráví se, že já..., putor = lidé si myslí, že já..., existimor =
   panuje domněnka, že já...) uvozují tzv. nominativ s infinitivem, kde nominativ zastupuje
   podmět věty vedlejší podmětné a infinitiv její přísudek. Podmět věty vedlejší je však jasně
   vyjádřen již osobou a číslem řídícího slovesa, a tak se nominativ ve vazbě nemusí vždy
   vyskytnout. V nominativu odpovídajícího čísla a rodu budou však veškeré větné členy
   rozvíjející podmět (přívlastek shodný, doplněk, jmenná část přísudku). Do češtiny se rovněž
   často překládají vedlejší větou se spojkou „že“:

   

   Romae videor esse, cum tuas litteras lego. (Cic.)                Když čtu tvůj dopis, zdá se
   mi, že jsem

                                                                                      v Římě.

   Romani videbantur regem passuri esse. (Liv.)                   Zdálo se, že Římané krále
   strpí.

   Epaminondas sibi Agamemnonis gloriam                         Epameinóndovi se zdálo, že
   dosáhnul slávy

   videbatur consecutus esse. (Nep.)                                     Agamemnónovy.

   In Graecia primum humanitas, litterae, etiam                   Panuje názor, že v Řecku byla
   objevena

   fruges inventae esse creduntur. (Cic.)                                kultura, písmo i obilí.

   

   Slovesa iubeo (přikazuji), veto (zakazuji), prohibeo (bráním), sino (dovoluji) uvozují v
   aktivu vazbu akuzativní, v pasivu pak vazbu nominativu s infinitivem, přičemž platí, že
   infinitiv slovesa je v aktivním tvaru, je-li vyjádřena osoba, jíž se něco přikazuje či
   zakazuje (v latině podmět věty vedlejší!). Není-li osoba uvedena, příslušný infinitiv je
   pasivní:

   

   Iussus erat Ti.Claudius classem in Siciliam                                   Tiberiu
   Claudiovi bylo přikázáno, aby

   ducere. (Liv.)                                                                odplul s
   loďstvem na Sicílii.

   Nolani muros portasque adire vetiti sunt. (Liv.)                           Nolským bylo
   zakázáno přibližovat se k hradbám a branám.

   Primam et secundam aciem in armis esse,                          Prvnímu a druhému šiku
   přikázal zůstat ve

   tertiam castra munire iussit. (Caes.)                                zbrani, třetímu pak
   opevnit tábor.

   Paulum legiones Caesar promoveri iubet. (Caes.)                          Caesar přikazuje
   postoupit s legiemi o kus dále.

   

   Exercitiones

   I. Přeložte a všímejte si rozdílů:

    1. Sororem errare puto. – Soror errare putatur.
    2. Tradunt (homines) Homerum caecum fuisse. – Homerus caecus fuisse traditur.
    3. Frater putat me felicem esse. – Frater putat te felicem esse. – Frater felix putatur.
    4. Videor felix esse. – Videris felix esse.

   

   II. Tvořte věty podle příkladů:

   Mercurius nuntius deorum est – Mercurius nuntius deorum esse dicitur/narratur/putatur.

   Romulus fratrem suum necavit. – Romulus fratrem suum necavisse dicitur/narratur/putatur.

    1. Iulius dominus severus est.
    2. Ianus duas facies habebat.
    3. Romulus Palatium munivit.
    4. Solon vir sapiens et iustus fuit.
    5. Cinna versiculos in M. Valerio Martiale scripsit.

   

   

   III. Věty upravte tak, aby tučně vytištěná slova byla v pasivním tvaru:

    1. Narrant Helenam mulierem pulcherrimam fuisse.
    2. Iubent nos loqui.
    3. Dicunt Caesarem magnis virtutibus vitiisque praeditum esse.
    4. Vetuerunt me Romam venire.
    5. Ignorabam consulem nos pugnare vetuisse.

   

   IV. Vyberte správný tvar a doplňte věty:

    1. Vobis (videtur x videmini) iustus fuisse.
    2. Sibi (videbuntur x videbitur) beati esse.
    3. (Videbantur x videbatur) nuntii ad regem mitti.
    4. Mihi (videbar x videntur) dives esse.

   

   V. Přeložte:

   1. Crudelius est quam mori semper mortem timere. (Sen.) 2. Spero me Athenis fore mense
   Septembri. (Cic.) 3. Fuit fama Themistoclem venenum sua sponte sumpsisse. (Nep.) 4. Cincinnato
   nuntiatum est dictatorem eum esse factum. (Cic.) 5. Tu tam egregios viros censes tantas res
   gessisse sine causa? (Cic.) 6. Sic enim volo te tibi persuaderi, mihi neminem cariorem te
   esse. (Cic.) 7. Carthaginienses videbantur eum locum expugnaturi esse. (Liv.) 8. Unum hoc
   scito: si te habebo, non mihi videbor plane perisse. (Cic.) 9. Affectus movere prohibebatur
   orator. (Quint.) 10. Quod iussi sunt, faciunt. (Caes.) 11. Redditae mihi tandem sunt a Caesare
   litterae satis liberales; et ipse opinione celerius venturus esse dicitur. (Cic.)