PŘEHLED POUŽITÍ KONJUNKTIVŮ V HLAVNÍCH VĚTÁCH



   

   1. podle druhu konjunktivu:

   

   1.1. Konjunktiv prézenta – vyjadřuje

   a) přání splnitelné v přítomnosti nebo blízké budoucnosti:

   (Utinam) omnia bene eveniant. Kéž všechno dobře dopadne.

   b) rozkaz, výzvu:

   Sit tibi terra levis. Budiž ti země lehká.

   Exsequatur ille.  Ať to vyřídí on.

   Sis fortis! Buď statečný!

   c) zákaz (nedokonavý děj):

   Ne rubro lucente transeatis!  Nepřecházejte na červenou!

   d)možnost v přítomnosti či blízké budoucnosti:

   Aliquis dicat... Někdo by řekl... (= může se stát, že někdo řekne).

   e) rozpaky v přítomnosti (jen v otázce a nejčastěji v 1. os. sg.):

   Quid faciam? Abeam? Co mám dělat? Mám jít pryč?

   

   1.2. Konjunktiv imperfekta - vyjadřuje:

   a) neskutečnost v přítomnosti:

   Hoc si scirem! To kdybych věděl!

   b) možnost v minulosti (jen v otázce ve 2. nebo 3. os. sg. u několika sloves):

   Quis putaret? Kdo by si to pomyslel? Videres. Byl bys viděl (t. j . pokud bys byl u toho).
   Diceres. Byl bys řekl. Scires. Byl bys věděl. Crederes. Byl bys věřil. Putares. Byl bys
   myslel.

   c) přání nesplnitelné v přítomnosti:

   Utinam hoc momentum aeternum esset! Kéž by tento okamžik trval věčně!

   d) rozpaky v minulosti (jen v otázce a najčastěji v 1. os. sg.):

   Quid existimarem? Co jsem si měl myslet?

   

   1.3. Konjunktiv perfekta – vyjadřuje:

   a) možnost v přítomnosti či blízké budoucnosti (synonymní s konjunktivem prézenta):

   Aliquis fortasse riserit hoc meum propositum. Někdo by se možná smál tomuto mému nápadu (=
   mohlo by se stát, že se bude smát).

   b) přání splnitelné v minulosti:

   Utinam bene evenerit! Kéž to dobře dopadlo!

   c) zákaz (dokonavý děj):

   Ne sederis. Nesedej si.

   

   1.4. Konjunktiv plusquamperfekta – vyjadřuje:

   a) neskutečnost v minulosti:

   Napoleo ne duplici quidem exercitu prae Vaterlone vicisset. Napoleon by ani s dvojnásobným
   vojskem u Waterloo nezvítězil. (české nebyl by zvítězil je už zastaralé, proto pozor na
   překlad, nezaměňovat s neskutečností v přítomnosti!)

   b) přání nesplnitelné v minulosti:

   Utinam numquam venisset! Kéž nikdy nepřišel!

   2. podle významu konjunktivu:

   

   2.1. Přání :

   a) splnitelné v přítomnosti nebo blízké budoucnosti se vyjadřuje konj. prézenta:

   Utinam mox convalescat! Kéž se brzy uzdraví!

   b) přání splnitelné v minulosti se vyjadřuje konjunktivem perfekta:

   Utinam illi meae litterae venerint. Kéž mu přišel můj dopis.

   c) přání nesplnitelné v přítomnosti (nebo v blízké budoucnosti) se vyjadřuje konj. impf.:

   Utinam adhuc viveret! Kéž by ještě žil!

   c) přání nesplnitelné v minulosti se vyjadřuje konjunktivem plusquamperfekta:

   Utinam tum ne mortuus esset! Kéž by tehdy ne(byl) zemřel!

   

   2.2. Rozkaz, výzva:

   se vyjadřuje konjunktivem prézenta:

   Metuamus pessima! Obávejme se nejhoršího!

   Perlegatis attente totam paginam. Pročtěte pozorně celou stranu.

   

   2.3. Zákaz:

   a) při ději nedokonavém se vyjadřuje konjunktivem prézenta:

   Virgo caeruleis oculis, apud rivam ne sedeas! Holka modrooká, nesedávej u potoka!

   b) při ději dokonavém se vyjadřuje konjunktivem perfekta:

   Ne claves oblitus sis! Nezapomeň klíče!

   

   2.4. Neskutečnost:

   a) v přítomnosti se vyjadřuje konjunktivem imperfekta:

   Te non adiuvante hoc non absolveremus. Bez tvé pomoci bychom to nezvládli.

   b) v minulosti se vyjadřuje konjunktivem plusquamperfekta:

   Ignem ignorans homo non factus esset homo. Bez znalosti ohně by se člověk nestal (zastarale:
   by se nebyl stal) člověkem.

   

   2.5. Možnost:

   a) pro přítomnost nebo budoucnost se vyjadřuje konjunktivem prézenta nebo perfekta (není mezi
   nimi významový rozdíl):

   Quid nobis accidere possit (též  potuerit)? Co by se nám mohlo stát?

   b) pro minulost se vyjadřuje konjunktivem imperfekta:

   užívá se jen v otázce ve 2. nebo 3. os. sg. u několika sloves; viz  bod 1.2. b).

   

   2.6. Rozpaky, rozvažování:

   a) pro přítomnost se vyjadřuje konjunktivem prézenta v otázce, nejčastěji v 1. os. sg.:

   Quo vadam? Kam mám jít?

   b) pro minulost se vyjadřuje konjunktivem imperfekta v otázce, nejčastěji v 1. os. sg.:

   Cur ibi  non maneremus? Proč jsme tam neměli zůst(áv)at?