Prostředí primární školy Metody a formy práce, málotřídní škola Prostředí primární školy • Vnější O/ Umístění školy v obci O/ Areál školy • Vnitřní O/ Architektura školy O/ Vzhled třídy Okolí školy • Škola je spojena se svým okolím, které kromě viditelných znaků odráží i sociální strukturu obyvatelstva. O/ Nálepky jako: vesnická škola, škola městská, škola z předměstí, romská škola, … jsou zdrojem předsudků o chování žáků, kvalitě výuky, prospěchu,… Podklady pro „nálepky“ • Ekonomické podmínky – bydlení, zaměstnanost, profese obyvatelstva • Sociální podmínky – rodinná situace, počet sourozenců • Sociokulturní podmínky – stupeň vzdělanosti, etnický původ, náboženství, řečový kód, zájmy, hodnoty • Infrastruktura v okolí školy Co z toho pro školu vyplývá? • V rámci výuky je třeba přistupovat k žákům individuálně • Převzít i sociálně pedagogické úkoly – kulturní centrum oblasti, spolupráce s jinými institucemi – městská knihovna, ekologické centrum • Poskytovat možnosti rozvoje i pro rodiče - kurzy českého jazyka pro rodiče s jiným mateřským jazykem Architektura školy • Vzhled budovy kopíruje trendy doby vzniku O/ Přízemní domky O/ Mohutné několikapatrové stavby O/ Panelové budovy s rovnou střechou Vnitřní architektura školy • Souvisí se vzdělávacím programem školy O/ Jinou architekturu mají školy alternativní, jinou školy tradiční • I uspořádání tříd se vyvíjí s převládající vzdělávací teorií Organizační formy v běžné primární škole • Základem je vyučovací hodina, v rámci níž může probíhat: O/ Hromadná frontální výuka O/ Diferencovaná výuka O/ V dnešní době i náznaky „moderních“ organizačních forem „Moderní“ organizační formy • Individualizovaná výuka • Projektová výuka • Skupinová a kooperativní výuka • Otevřené vyučování Hromadná a frontální výuka • Z přelomu 16. a 17. stol., dodnes všeobecně nejrozšířenější, prosazoval J. A. Komenský. • Skupina žáků přibližně stejné věkové a mentální úrovně. Žáci plní ve stejném čase stejné úkoly. Úkolem učitele je řídit učební činnost všech žáků najednou. • Uspořádání vyhází ze středověkých tradic – nejspíše inspirace kostelem. • Hromadné výuce vděčíme za relativně dobrou úroveň vzdělání obyvatelstva, poukazuje se ale na určité nevýhody – chybí individuální práce se žáky,... proto učitelé tuto formu často kombinují s jinými. Diferencovaná výuka • Je založena na diferenciaci žáků do skupin nejčastěji podle nadání a zájmů. Vytvoření homogenní skupiny poskytne vhodné podmínky pro individuální rozvoj každého jedince – cesta ke zvýšení pedagogické účinnosti školní práce a ke zkvalitnění vzdělávání. Individualizovaná výuka • Vychází z kritiky hromadné výuky (nedostatečná samostatnost, tvořivost, vede k uniformitě,...). • Snaha o individuální diferenciaci mezi žáky, požadavek aktivity. Nejcennější je to, na co žák přišel vlastním úsilím. • Tomuto odpovídá tzv. Daltonský plán Hellen Parkhurstové. Škola měla představovat jakousi laboratoř, plán byl pevně dán na celý měsíc, ale děti si volily pořadí předmětů a pracovaly samostatně na zadaných úkolech – plnily smlouvu s učitelem. Projektová výuka 1 • Absence výkladu, s pomocí vyučujícího řešení úkolu komplexního charakteru • 4 základní kroky – O/ záměr projektu (konkretizace představ o smyslu a provedení projektu), O/ zpracování plánu (konkretizace záměru, určení času, místa, účast žáků, pomůcky), O/ provedení projektu O/ vyhodnocení projektu (žáci ve spolupráci s učitelem). Projektová výuka 2 • Rozlišujeme projekty individuální, skupinové, třídní a školní. • Je nutná restrukturalizace učebního obsahu, protože je vyučováno několik předmětů současně. • Projekt by pro žáky měl být motivem sám o sobě. Skupinová a kooperativní výuka • Rozdělení třídy do skupin • Dochází ke zlepšení sociálních vztahů, žáci spolupracují – kooperativní výuka. • Kooperativní výuka pomáhá naučit důležitým dovednostem jako jsou pravidla soužití, požadavek důvěry, pravdivost a dovednost aktivně naslouchat a schopnost plného osobního nasazení. • Tradiční soutěživost je nahrazena spoluprácí. Otevřené vyučování • Bloky volné práce, ve kterých žáci volně pracují na úkolech podle týdenního plánu. Týdenní plán obsahuje zpravidla zadání pro všechny žáky stejné a doplňkové, které si žáci vybírají sami – otevírání školy vůči dítěti – žáci mají svobodu v tom, co budou dělat. Je třeba změnit prostorové uspořádání třídy – volný pohyb. • Otevírání školy vůči okolnímu světu – vytváření kontaktů s okolím – na vzdělávání se podílejí i lidé, kteří mají bezprostřední kontakt s životní realitou. Málotřídní školy • Školy, které mají v jedné třídě spojené dva nebo více ročníků • Většinou v obcích s malým počtem obyvatel a s obtížnou dopravou do obce s plněorganizovanou školou • Obvykle dvou až trojtřídní škola Pravidla pro spojování tříd • Ročníky se do tříd spojují obvykle podle potřeby, tzn. podle počtu žáků v ročnících, podle schopnosti učitele učit ve spojených ročnících, podle finančních prostředků na plat učitelů, podle schopností žáků pracovat ve spojených ročnících Názory na spojování tříd • 1. a 3. ročník • 2. a 4. ročník • 1. a 2. ročník • 3. a 4. ročník • Různé názory různých myšlenkových směrů vedly od jednotřídních škol s velmi vysokým počtem žáků přes přísná pravidla spojování ročníků až k dnešní uvolněnosti a podřízenosti podmínkám školy. Organizace výuky na málotřídní škole • Výuka v odděleních (střídání samostatné práce a přímé výuky) • Výuka v bězích (osnovy upravené do běhů, které se pravidelně střídaly) • Rozšířená výuka (vyšší počet hodin pro učitele – přidání jedné hodiny ráno a jedné odpoledne pro práci s jedním ročníkem) Vyučovací hodina v málotřídní škole • Jedna třída začíná samostatnou prací, druhá přímou výukou • Nutnost dokonalého vysvětlení samostatné práce • Množství doplňujících úkolů pro rychlejší žáky • Dokonalé hospodaření s časem Metody práce na primární škole • Cesty získávání nebo předávání učebního obsahu • Členění podle rozmanitých kritérií O/ Pramen poznání O/ Aktivita žáků O/ Myšlenkové operace O/ Fáze výuky O/ Organizační aspekt Členění metod výuky • Metody přímého přenosu, přímého sdělování poznatků • Metody zprostředkovaného přenosu poznatků názorem • Metody heuristického charakteru – metody problémové • Metody samostatné práce a autodidaktické metody • Metody bezděčného učení • Specifické metody rozvíjející: samostatnost, kooperaci, odpovědnost, tvořivost, kritické myšlení Literatura • OPATŘIL, Stanislav a kol. Pedagogika pro učitelství prvního stupně základní školy. Praha: SPN, 1985. • KALHOUS, Zdeněk - OBST, Otto. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. • GRECMANOVÁ, Helena – URBANOVSKÁ, Eva – NOVOTNÝ, Petr. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Omolouc: Hanex, 2000. ISBN 80-85783-28-2. Úkol • Za 14 dní přinést jakoukoliv učebnici pro první stupeň. • Prolistujte ji a zkuste se zamyslet nad tím, co všechno obsahuje, v jakém rozsahu a v jaké kvalitě.